Imagination of people strana 6 z 9

Dívá se na svět z výšky 196 centimetrů. Mohl by hrát basket, volejbal… Štíhlý, s pravidelnými rysy ve tváři, bondovským úsměvem a modrýma očima vypadá jako hezounek z nějakého amerického seriálu. Vojtěch Dyk ale není tuctový příslušník posametové generace. Je jedním z nejvýraznějších talentů naší umělecké scény, který exceluje na hudebním poli a zároveň i v herecké oblasti. Kdyby k tomu přidal ještě schopnost výtvarného vyjádření, dalo by se o něm hovořit jako o renesanční osobnosti. I tak udivuje výkony, které by mu mohl leckdo závidět. Ve svých čtyřiadvaceti získal prestižní divadelní Cenu Alfréda Radoka jako talent roku, v sedmadvaceti hudební Cenu Anděl jako zpěvák roku. A k tomu dodnes spoustu dalších ocenění… Na svůj věk má za sebou účinkování v tolika filmech, televizních seriálech a pohádkách, že by podle jeho filmografie člověk čekal umělce poněkud pokročilejšího věku. Jen namátkou jmenujme tituly Tři bratři, Ženy v pokušení, Revival, Andělé všedního dne nebo Ďáblova lest. Pokud jde o Vojtovo působení na hudební scéně, je neméně výrazné. Do dějin se nepochybně zapíše, tedy přesněji už zapsalo recesistické uskupení Nightwork, které za šest let svého působení na domácí hudební scéně získalo několik ocenění a obrovskou popularitu mezi mladými fanoušky. A možná ještě výrazněji se do análů zapíše jeho účinkování s jazzovo-swingovým orchestrem B-Side Band z Brna, kde konečně předvedl, co v něm, pokud jde o hudební talent, skutečně je. Takové hudební cítění, taková hlasová ekvilibristika, kterou při koncertech s nimi předvádí, u nás nemá obdoby. Dokladem jeho virtuozity je ostatně společné vystoupení s Kurtem Ellingem, současnou největší světovou hvězdou swingu.. Kde hledat kořeny tak mimořádného a všestranného talentu? Samozřejmě v rodině. Ta však žila především literaturou, neboť Vojtovým otcem je známý a uznávaný literární historik a spisovatel, odborník na dílo Jaroslava Haška, Radko Pytlík, a matkou překladatelka a majitelka knižního nakladatelství Věra Dyková. Každý by tedy čekal, že syn bude pokračovat v literárních šlépějích, zvlášť když uvážíme, že jeho vzdáleným předkem je slavný anarchistický básník Viktor Dyk. Ovšem ani hudba tu nebyla cizím elementem, ba právě naopak, neboť otec odjakživa hrál skvěle na klavír a dobře zpívá, a to i operní árie, a matka byla svého času jazzovou zpěvačkou.. Vojta Dyk tak dostal do vínku paradoxně především hudební talent, což bylo zřejmé již v útlém dětství. A literatura? Ta ho dlouhá léta nezajímala… Natož herectví.. Zkušená autorka biografií známých osobností přibližuje ve své knize dosavadní životní a uměleckou pouť Vojtěcha Dyka, který má ve svých třiceti letech před sebou nepochybně velmi zajímavou a plodnou uměleckou a tvůrčí budoucnost.

Už na počátku příběhu jedinečného zázraku vyslovuji rád pro nás velmi krásnou, a zároveň nepříznivou, obavu či spíše nezaměnitelný fakt, že muž s maskou přezdívaný ve všech ledových arénách Nového světa Dom či Dominátor, na něhož pak rovněž zírají Ev ropa a celé Rusko, už zřejmě nikdy nebude. Kdysi jeden neobyčejně obyčejný kluk z Pardubic se nyní zřejmě definitivně rozloučil s brankářskou výstrojí. A Míša, jak mu jinak doma neřekli, si totiž ještě nedávno vychutnává chůzi po červeném koberci a v stupuje jako vůbec první český hokejista do Síně slávy Národní hokejové ligy. V Torontu se mu možná vybavují okamžiky, když ve čtyřech letech ještě bez hokejky začínal na Maťáku, zamrzlém jezírku u řeky Chrudimky. "Ani mě nenapadlo, abych si vzal hok ejku a šel do útoku. Pokaždé jsem dobrovolně zabral místo v brance mezi dvěma botami. Prostě mě bavilo chytat, skákat po puku a válet se po ledě." A dnes máme v Dominikovi Haškovi zřejmě nejlepšího hokejového brankáře všech dob!? Chris Osgood, bývalý vynikající gólman Rudých křídel z Detroitu, s nímž Dominik slavil v roce 2008 svůj druhý Stanley Cup, o fenoménu řekne: "Je to Wayne Gretzky mezi brankáři. Výborně četl hru, uměl to jako žádný jiný gólman. Byl superhvězda a pořád se chtěl zlepšovat. " Čím se stane Dominátor vlastně tak výjimečným? No přece docela změní až převrátí brankářský svět. Má svůj, naprosto neortodoxní, styl. Rozvalí se na ledě, pustí hokejku a dokáže zázračně lapit puk i v nejnepravděpodobnější pozici. Jak vůbec jde čas velkého brankáře - úkazu nikoliv nepodobného s Jágrem -, vždyť oba jsou symbolem spojení talentu s nekonečnou dřinou a lásky k hokeji. Co na hře Dominik nejvíce miloval? "Mně se strašně líbilo, že je to týmový sport. Měl jsem hroznou radost, když js me vyhráli. Samozřejmě, když jsem byl na ledě, ne když jsem seděl na střídačce. Těšila mě i vítězství 6:1, ale nejkrásnější byly výhry, kdy jsem cítil, že jsem mužstvo podržel. Když to bylo třeba jen 1:0 nebo 4:3, kdy bylo potřeba, abych předvedl něj aké dobré zákroky. To jsem se cítil nejlépe. To byla pro mě ta nejlepší odměna, to bylo nejkrásnější." Míša už v deseti chytá čtyři roky za pardubické žáky, Dominik v šestnácti za muže, Hašan v osmnácti obléká národní dres a postupně si plní velký se n. Ale než se postaví do brány Buffala Sabres musí se nejprve probít klubovou farmou. Dom své Šavle vyšermuje k elitě NHL a z Doma vyroste Dominátor, když v letech 1997 a 1998 získá prestižní Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL, a v Naganu je hlavním strůjcem českého zlata. Vysněný Stanley Cup dobyde dvakrát v dresu Detroitu, Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře NHL si potěžká hned šestkrát, což nikdo jiný nedokázal.

Herectví se mi stalo a štěstí se mi dostalo. Tato jediná prostá věta vyjadřuje celý umělecký život Josefa Abrháma, napůl Slováka, napůl Moraváka, jednoho z nejuznávanějších příslušníků své herecké generace generace Činoherního klubu, která spoluv ytvářela filmy slavné české nové vlny. Jako mnozí jiní, ani Josef Abrhám neměl cestu k herectví přímočarou a samozřejmou. Zatímco však jeho kolegové v hereckém prostředí vyrostli a přirozeně po něm toužili, nebo je prostě přitahovalo, a museli se jen potýkat s většími či menšími překážkami, Josef Abrhám nic takového nepociťoval, a to ani v době dospívání. Ba právě naopak. V dětství nerecitoval, nehrál v ochotnickém divadle, jakékoliv předvádění na veřejnosti mu bylo protivné, bál se ho a vyhýbal se mu. Což je více než zvláštní, ba podivné, vezmeme-li v úvahu, že pochází z veskrze umělecké rodiny. Zejména slovenská větev z matčiny strany byla výrazná a proslulá dědeček Jozef Hollý, evangelický pastor a kněz, se do dějin slovenské kultury z apsal jako spisovatel a dramatik, který položil základy slovenského divadla. Jeho tragická hra Amerikán nebo lidová veselohra Kubo a komedie Geľo Sebechlebský tvoří zlatý fond slovenské dramatiky. Jeho syn, strýc Josefa Abrháma Martin Hollý, patří k zakladatelům slovenského moderního divadla 20. století. Byl hercem i režisérem, hrál společně s otcem jako čtyřletý v Jánošíkovi Martina Friče (1935) i v oscarovém Obchodu na korze Jána Kadára a Elmara Klose (1965). Jeho syn, generační souputník Jose fa Abrháma, bratranec Martin Hollý ml., režisér a scenárista, je zase autorem slavných filmů jako Signum Laudis, Noční jezdci, pohádky Sůl nad zlato nebo kriminálních povídek podle Egona Ervína Kische Zuřivý reportér a Lovec senzací. Teta Elena Holéc zyová, rozená Hollá, měla ještě širší záběr byla textilní výtvarnicí, krajkářkou, psala odborné knihy a také rozhlasové hry a filmové scénáře. V roce 1976 získala titul národní umělkyně. Maminka Josefa Abrháma, dcera Martina Hollého staršího, která v mládí hrála v ochotnickém divadle, měla tak výrazný herecký talent, že ji chtěl do Slovenského národního divadla angažovat Andrej Bagar, nestor slovenského divadelnictví. Ona však dala přednost rodině vdala se na Slovácko. Otec Josefa Abrháma byl sice majitelem cihelny v Kunovicích v rámci rodinné tradice, pocházel tedy ze zcela jiného oboru než slovenští příbuzní, jinak byl ale rovněž múzicky nadán, hrál skvěle na klavír, a to i operetní party, a společně s manželkou působil v ochotnickém souboru v Uherském Hradišti. Štěstí potkalo Josefa Abrháma v podobě setkání s cimrmanology Zdeňkem Svěrákem a Ladislavem Smoljakem, z něhož vznikly dodnes kultovní filmy jako Marečku, podejte mi pero!, Kulový blesk nebo Vrchní, prchni!. A pak také přišlo štěstí v podobě postavy primáře Blažeje v nejúspěšnějším televizním českém seriálu všech dob, Nemocnici na kraji města Těmito postavami se Josef Abrhám neodmyslitelně zapsal do historie československého a českého filmu a televize. Co přimělo stydlivého chlapce studovat herectví? Proč u něj vydržel? Co ho to stálo? I na tyto otázky se pokouší odpovědět biografie Josefa Abrháma z pera zkušené autorky portrétů známých osobností.

Že je Jaromír Jágr sportovním gigantem, který má zlato z olympiády 1998 v Naganu, pyšní se dvěma tituly mistra světa a vlastní dva prsteny za zisk Stanley Cupu s Pittsburgh Penguins, fanoušek hokeje dobře ví. Nejlepšího českého hokejistu všech dob os tatně obdivuje pomalu každý malý kluk. Autor i proto záměrně upouští od běžného portrétu výjimečného sportovce, který proslavil Česko více než stovka vládních delegací. Snaží se vstoupit nejlepšímu hokejistovi světa konce minulého století i počátku n ašeho věku a držiteli Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL za rok 1999, kdy Jágra experti povýšili na úroveň velikánů Wayna Gretzkého i Maria Lemieuxe, do jeho neobyčejně obsažné duše. JAKÝ JE VLASTNĚ ČLOVĚK? JAKOU PROMĚNU PRODĚLAL? Jako malý c hlapec vysloví sen, že chce být jednou nejlepším hokejistou světa - a on se jím skutečně stane. Kde jsou prameny jeho ojedinělých schopností a kořeny sportovní mimořádnosti. Jak je možné, že obyčejný venkovský synek, Jarda z Hnidous u Kladna, dobyde Ameriku a v Avantgardu Omsk si získá i Rusko a v dresu se lvíčkem vyhraje olympiádu a dvě světová zlata! Podmaní si celý hokejový svět. V NHL se stane kapitánem hned tří týmů. Pittsburghu, Washingtonu i New York Rangers a po tříleté pauze v Rusku vál í za Atlantikem jako zamlada v dresu Philadelphie Flyers a pak jako nejzářivější "Hvězda" z Dallasu, v sezoně 2011/12 rovněž bojuje o svůj třetí Stanley Cup ve finále v dresu Bostonu, potom je nejlepším "Ďáblem" v New Jersey a nyní střílí góly za Flo ridu Panthers. Deset velkých štací, opravdu nevídaných. Stojí za jeho úspěchem stejnojmenný otec, čím obohatil jeho fenomenální geny? Je opravdu největší ženou Jaromírova života maminka, jak se píše? Čím tak lidsky vyspěl a zmoudřel, jak se vzdělal a dospěl k vysoké myšlenové úrovni? Autor se ptá a také na tyto a jiné otázky odpovídá společně s osobnostmi, kteří s Jaromírem pracovali, jako jeho osobní kouč Marian Jelínek, a hráli, mezi jinými Martin Straka, anebo ho měli možnost blíže poznat. Ho voří o něm osobnosti světového hokeje, včetně Lemieuxe a Gretzkyho, ale také Alois Hadamczik a Vladimír Růžička, trenéři Česka, kteří v hokejovém gladiátoru a umělci vždy měli a nadále mají velké srdce, motivátora a vůdce. Ano, takový je zřejmě nejvě tší český sportovec posledního dvacetiletí, tak vysoko vidí autor Jaromíra Jágra. Ve svých třiačtyřiceti stále jeden z nejlepších hokejistů planety. Úctyhodné! Kniha se ke čtenáři dostává v doplněném, plně aktualizovaném vydání, a také v symbolickém čase před mistrovstvím světa v hokeji 2015 v České republice. A věřte, že Jaromír je součástí českého týmu!

Výpravná kniha píše o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z portugalské Madeiry. I na ‚Zeleném ostrově‘ autor pátrá po prvních krůčcích fotbalového génia. Právě v ulici Quinta do Falcao ve Funchalu se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: „Chci být nejlepší, zapsat se do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději.“ Ano, Ronaldo skutečně postupně stoupá k fotbalovému Olympu, kde vládnou Pelé, Maradona, Di Stéfano, Cruijff, ale nepochybně také sám Cristiano s Lionelem Messim. Základem naplnění takového snu je skvělé zázemí v rodině, jíž vždy vládla fotbalová máma Mária Dolores, a pak má Cristiano jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon doslovné štěstí, že si ho do Manchesteru United vybere sám Sir Alex Ferguson. Se svým velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a tři anglické tituly. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Druhý a třetí obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, mistr Španělska a opětovně vítěz Champions League za své umění v letech 2013 a 2014. 12. ledna 2015 při celebraci v curyšské opeře s dojetím – ale už bez slz – řekne: „Byl to nezapomenutelný rok. Nikdy bych si nemyslel, že tuto cenu vyhraju třikrát. Chci pokračovat ve své práci, vyhrávat další tituly pro tým i pro sebe, zlepšovat se každý den. Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob.“ Tajemství gigantického úspěchu chlapce z chudinské čtvrti Santo António je prosté: neobyčejný talent a úžasná pracovitost, neutuchající touha být vždy nejlepší a vyhrávat trofeje a také bouřlivé a vítězné srdce. Cristiano navíc dnes není společně s Lionelem Messim jen nejlepším fotbalistou planety, ale pro mladé generace představuje také symbol životního stylu. Lze bez nadsázky říci, že je současnou nejvýznamnější sportovní celebritou světa. A tak se společně s autorem v rozšířeném a aktualizovaném vydání začtěme do příběhu chlapce a dnes muže, který žije svůj splněný sen a stoupá k ‚Legendě jménem CRISTIANO RONALDO‘.

Začínáte číst velký a silný příběh, jak se obyčejná holka ze slezského městečka Fulneku stala z neznámé tenisové Popelky bílou královnou. Ano, je to až neuvěřitelné, PETRA KVITOVÁ je dnes na špičce světového tenisu a uznávanou sportovní celebritou! Jak je možné, že děvče, které vlastně začalo s tenisem až ve čtrnácti letech, ušlo do svých současných čtyřiadvaceti let tak významnou cestu. Tajemství tkví především v rodině a tvrdé práci. Petra nejdříve ovládne jedenáctý rok 21. století, když po finálovém triumfu nad Ruskou Marií Šarapovovou vyhraje Wimbledon, stejně dominuje na Turnaji mistryň v Istanbulu a pak ještě dovede Česko k výhře ve Fed Cupu nad Ruskami! Krom toho triumfuje na dalších pěti velkých turnajích Ženské tenisové asociace (WTA). Do dějin tenisu se zapíše, když v roce 2014 dobyde Wimbledon po vítězství nad Eugenií Bouchardovou podruhé. Přiřadí se k českým legendám: Martině Navrátilové, Haně Mandlíkové a Janě Novotné. Petra je rovněž vynikající týmovou hráčkou. Společně s Lucií Šafářovou má velkou zásluhu na skutečnosti, že Češky vyhrály Fed Cup i v letech 2012 a 2014. Máme nejlepší tým na světě! Knížka není jen portrétem mladé sportovní hvězdy a obrazem její mimořádné cesty, ale také reálným a těžce vydřeným hollywoodským snem uskutečněným v Česku. Fanynky a fanoušci a také všechny obyčejné holky, rodiče, čtete recept na nebeský úspěch a pozemskou slávu.

Před šesti lety se znenadání objeví jeden neobyčejně obyčejný kluk. Na první pohled si jen tak brnká na kytaru, jako by si s ní povídal. Zpívá, co zrovna cítí. A tak nejen autor této knihy si v duchu říká něco ve smyslu – panečku, tak tohle má šťávu a přirozenou lehkost, styl a hlavně smysl a odvahu, slova jsou o něčem. A dnes je Tomáš Klus obdivován napříč generacemi, stal se naším nejpopulárnějším a nejúspěšnějším zpěvákem! Člověk si možná najednou vybaví opravdové hudební symboly. Osobnosti, nikoliv zcela nepodobné, které kdysi také stály na úplném začátku, stejně jako nový hrdina, folkový zpěvák původem z Třince. Klus, dnes celkovým výrazem poněkud jiný než Karel Kryl či Jaromír Nohavica, se spíše podobá jakémusi mladému českému Bobu Dylanovi, nepochybně nejpozoruhodnějšímu písničkáři všech dob. Tomáš Klus podobně jako Dylan, rebel s kytarou a tvůrce velkých myšlenek, vyzve symbolicky hned zpočátku tvůrčí cesty své vrstevníky, aby se nestali „generací bezejmenných“. Mladý zpěvák postupně dosahuje úspěchu docela fantastického, a hlavně šokujícího pro zaručené experty. Po dvou prvních albech přichází v roce 2011 album Racek, z něhož si provokativní píseň „Pánubohudooken“ notuje celý národ. Jako jeden z mála písničkářů zpívá o české politické scéně, a když píseň zazní na Českém slavíku 2011, kdy skončí hned za ikonou Gottem druhý, přihlížející hvězdy i hvězdičky ztrácejí lesk. Státní opera je jako opařená! O rok později (2012) Českého slavíka vyhraje. Překvapivé vítězství je přesvědčivým důkazem Tomášovy raketově rostoucí oblíbenosti mezi posluchači. Sám velký Karel Gott, jakýsi nesmrtelný český Elvis, jako jediný v sále Tomášovi zatleská vestoje! „Jeho vítězství je obrazem nálady mezi lidmi, atmosféry ve společnosti. A je to vítězství zasloužené, protože texty jeho písní mluví lidem z duše.“ Racek odstartuje jeho masovou popularitu, Tomáš Klus začne sklízet jednu cenu za druhou – Anděly, Ceny Žebřík, Ceny Óčko, umisťuje se v anketě TýTý… Má několik zlatých a platinových desek, a když vydá v roce 2014 ve svém vlastním vydavatelství album Proměnamě, ovládne pětašedesát procent tuzemského trhu s hudbou! Neuvěřitelné. To už je ale jiný Tomáš Klus - mezitím potkal svou životní lásku, oženil se s ní, narodila se mu dcera, a toto setkání se Štěstím ho zcela proměnilo, zejména jeho pohled na život i životní filozofii. Tomáš Klus vyspěl a dozrál. Proměnamě je toho svými tématy i jiným, barvitějším hudebním vyjádřením důkazem. Ponořme se do úžasného příběhu jednoho z nejtalentovanějších Čechů naší doby.

Divadlo je živý maso, tam jdete až na kořen, na nerv, jinak se ničeho nedoberete.“ Ano, divák má před sebou portrét nejzářivější české divadelní herečky současnosti. Simona Stašová (1955), která je podle něj mezi herečkami nejpozoruhodnější osobností současné české činoherní scény i výraznou filmovou a televizní tváří, naplno hraje v čase svého významného životního jubilea. Copak je možné, že má opravdu své roky, když vypadá o patnáct let mladší? Herečka strhujícího uměleckého výrazu dokazuje svou kvalitu již od poloviny devadesátých let. Cestu na piedestal nezískává v komerčních trhácích ani laciných seriálech, ale zejména trpělivou a poctivou prací na divadelních prknech. Do povědomí široké veřejnosti se zapíše v Pelíšcích režiséra Jana Hřebejka, který ji obsadí do role nezapomenutelné Šebkové, a potom řadou televizních rolí. Pravým domovem a svébytným hájemstvím herecké divy zůstává divadlo, na jehož jevištích vyzrává v jedinečnou osobnost. Zejména v tragikomických rolích podává výkony, ke kterým i mnohé kolegyně s úctou vzhlížejí. Diváka fascinuje ve výjimečném monodramatu – Shirley Valentine. Přesvědčivě a nezaměnitelně zahraje role dvou hvězd filmového nebe. Annu Magnani, „svou“ herečku a perlu italského neorealismu a přítelkyni Tennessee Williamse, v opravdu žhavých Římských nocích. Rovněž tak postavu Judy Garland, která se řadí mezi desítku nejlepších hvězd hollywoodské historie, a to v Drobečkách z perníku. Za postavu Evy Mearové získává Cenu Thálie za rok 2007. Zaslouženě! Vždyť už dávno vystoupila ze stínu své matky, Jiřiny Bohdalové, fenoménu od pánaboha, který skvěle zahraje všechno, a sama se stává oceňovanou hvězdou. Simona pracovala velmi trpělivě a nahoru stoupala poměrně nesnadno. Svou pozici si doslova vydřela. Dnes opanovává divadelní nebe, protože jej dokáže obdarovat svou charismatickou ženskou vášní a touhou, uměním tragikomedie, dominancemi, které jsou nezbytnou součástí její herecké osobnosti. Zazáří také ve filmech Román pro ženy, Láska je láska, Muži v naději. Za role v televizních filmech Zrozen po porodu a Sebemilenec sklidí uznání v zahraničí. Ponořme se tedy s novou knihou do hlubin krásné a obsažné duše herečky velikých vášní, Simony Stašové.

Zpívající básník, aristokrat folku, ikona českého písničkářství, bohém, filozof, člověk velmi inteligentní, moudrý a sečtělý, slezský patriot, který přebásnil Mozartovy opery – to všechno je Jaromír Nohavica. Jeho jméno představuje už víc jak třicet let pojem nejen v rámci folku, ale i v celé české hudební tvorbě. Za bývalého režimu, kdy nebyla vůle jeho tvorbu vydat na albu, si lidé jeho písně na koncertech nahrávali na kazetové magnetofony a šířili je dál, takže existovalo snad sto tisíc kazet. Byl tehdy trpěn, zakazován i povolován. Skládá, píše a zpívá srdcem o tom, co ho trápí a co trápí obyčejné lidi kolem něj. Není divu, že se nehodil do výstavní síně bezobsažné a konformní socialistické pop-music. Netají se vztahem k ruským písničkářům Vladimíru Vysockému a Bulatu Okudžavovi, jejichž písně přebásnil, ani ke Karlu Krylovi, který ho v mnohém inspiroval. Po sametové revoluci se zdálo, že písničkáři už nebudou mít o čem zpívat, protože hlavní nepřítel zmizel v propadlišti dějin. Jaromír Nohavica to ustál, ovšem za cenu toho, že počátkem 90. let absolvoval protialkoholní léčbu. Od té doby nepije ani nekouří. Svá témata našel i v nové společnosti, takže se jeho písněmi můžeme nechat těšit i burcovat dál. Nezůstal jen u písniček s kytarou nebo heligonkou, realizoval projekty s vlastní kapelou, se skupinou Čechomor, s kolegou a přítelem Karlem Plíhalem, s polským akordeonistou Robertem Kuśmierským, s Janáčkovou filharmonií… Objevil také kouzlo Mozartových oper – přebásnil libreta ke třem nejznámějším a také k Mozartově prvotině Bastien a Bastienka. V červnu 2013 oslavil šedesátku, což ovšem nijak neubralo na jeho tvůrčí invenci ani popularitě. Sám se už stal vzorem a inspirací pro jiné – svým vztahem k jeho tvorbě se netají například držitel Českého slavíka za rok 2012 Tomáš Klus. Kniha zkušené autorky biografií známých osobností přibližuje život i tvorbu Jaromíra Nohavici jako jedné z největších legend české hudební scény posledních třiceti let.

Silné motorky, rychlá auta, pilotování ruského migu, akrobacie s mistrem světa, irská whisky, kubánské doutníky, image drsného a arogantního rockera v černé kůži provokujícího svými kontroverzními názory, charisma s nezaměnitelným, ostře řezaným hlasem a zjizvenou tváří šelmy. To je JOŽO RÁŽ, lídr Elánu, nejúspěšnější a nejslavnější československé rockové kapely v historii naší pop-music, která je dnes legendou existující už neskutečných 45 let. Legendou, která stále vyprodává tisícové haly a stadiony. V patnácti letech stál u jejího zrodu a jako její frontman ji dovedl k závratným výškám – na svém kontě má na 500 písniček včetně stovky hitů, přes čtyři miliony prodaných nosičů, 26 platinových alb, megakoncert na Letenské pláni v Praze, kam přišlo víc lidí než na Rolling Stones, vyprodanou Carnegie Hall, což se nepodařilo ani Karlu Gottovi… Takových úspěchů dosahují jen nesmírně silné osobnosti. A tou Jožo Ráž nepochybně je. Vždyť jen málokdo může říct, že přežil svou vlastní smrt – po velmi vážné dopravní nehodě v červnu 1999 mu lékaři dávali jen desetiprocentní naději na přežití… Jožo Ráž, to je také Láska jako ideologie Elánu a Maximum svobody a pravdy jako filozofie Elánu. Vymysleli je společně s jeho životním přítelem, textařem Borisem Filanem, a drží se jich ve svých písních dodnes. Stačí jen poslechnout si největší hity jako ‚Vymyslená‘, ‚Čakám ťa, láska‘, ‚Amnestia na neveru‘, ‚Kráľovná bielych tenisiek‘, ‚Človečina‘, ‚Bosorka‘, ‚Kočka‘, ‚Len kým tu si‘, ‚Ôsmy svetadiel‘, ‚Kde si‘, ‚Jedenáste prikázanie‘, ‚Tanečnice z Lúčnice‘, ‚Zaľúbil sa chlapec‘ nebo ‚Voda, čo ma drží nad vodou‘... Jožo Ráž, to je také jedna žena na celý život – jeho „tanečnice z Lúčnice“ Barbora, s níž se seznámil už v šesté třídě, a které věnoval všechny své písničky. V tomto případě je raritou ve slovenském i českém šoubyznysu – krásnou a obdivuhodnou… Jožo, to jsou rovněž dvě vnučky, tři feny a motorka Yamaha V-Max, kterou má zakázanou, ale na které jezdí, protože Jožo je už taký… Zkušená autorka v životopisné knize přibližuje všechny odstíny života i kariéry Joža Ráže, zcela mimořádné osobnosti novodobých dějin československé a slovenské populární hudby.

Věřící fotbalisté vbíhají na trávník a na prsou vykreslí rukou pověstný křížek. Jako by říkali: ‚Bože, prosím, ochraňuj mě a přej mi štěstí. Lionel by takový obrázek malovat nemusel, protože fotbalový bůh, ač není, tak v jeho případě snad někde existuje a zázračného chlapce stráží snad od kolébky, aby ho zároveň obdařil geny umělce. Ano, tam někde v argentinském Rosariu se před šestadvaceti lety narodil fotbalový Einstein. Jak Albert automaticky řešil matematické a fyzikální záhady a objevoval neobjevitelné, tak Leo strojově probíhá obranami soupeřů a střílí branky, povětšinou, učebnicové, úžasné. Vše vyhlíží jednoduše a samozřejmě, jako když vás paměť vrací k nejúžasnějším okamžikům fotbalové historie, a najednou zjišťujete, že tato historie by byla ochuzena právě o Messiho, anebo spustíte brankostroje na playstationu. Pomoc a ochranu Boha jako by nepotřeboval, Bůh žije a hraje v něm samotném a on to moc dobře ví, a i proto po každém gólu vystřelí své ruce k nebi.

Věřící fotbalisté vbíhají na trávník a na prsou vykreslí rukou pověstný křížek. Jako by říkali: ‚Bože, prosím, ochraňuj mě a přej mi štěstí. Lionel by takový obrázek malovat nemusel, protože fotbalový bůh, ač není, tak v jeho případě snad někde existuje a zázračného chlapce stráží snad od kolébky, aby ho zároveň obdařil geny umělce. Ano, tam někde v argentinském Rosariu se před šestadvaceti lety narodil fotbalový Einstein. Jak Albert automaticky řešil matematické a fyzikální záhady a objevoval neobjevitelné, tak Leo strojově probíhá obranami soupeřů a střílí branky, povětšinou, učebnicové, úžasné. Vše vyhlíží jednoduše a samozřejmě, jako když vás paměť vrací k nejúžasnějším okamžikům fotbalové historie, a najednou zjišťujete, že tato historie by byla ochuzena právě o Messiho, anebo spustíte brankostroje na playstationu. Pomoc a ochranu Boha jako by nepotřeboval, Bůh žije a hraje v něm samotném a on to moc dobře ví, a i proto po každém gólu vystřelí své ruce k nebi.

Věřící fotbalisté vbíhají na trávník a na prsou vykreslí rukou pověstný křížek. Jako by říkali: ‚Bože, prosím, ochraňuj mě a přej mi štěstí. Lionel by takový obrázek malovat nemusel, protože fotbalový bůh, ač není, tak v jeho případě snad někde existuje a zázračného chlapce stráží snad od kolébky, aby ho zároveň obdařil geny umělce. Ano, tam někde v argentinském Rosariu se před šestadvaceti lety narodil fotbalový Einstein. Jak Albert automaticky řešil matematické a fyzikální záhady a objevoval neobjevitelné, tak Leo strojově probíhá obranami soupeřů a střílí branky, povětšinou, učebnicové, úžasné. Vše vyhlíží jednoduše a samozřejmě, jako když vás paměť vrací k nejúžasnějším okamžikům fotbalové historie, a najednou zjišťujete, že tato historie by byla ochuzena právě o Messiho, anebo spustíte brankostroje na playstationu. Pomoc a ochranu Boha jako by nepotřeboval, Bůh žije a hraje v něm samotném a on to moc dobře ví, a i proto po každém gólu vystřelí své ruce k nebi.

Výjimečná, poutavá kniha vychází k padesátým narozeninám mimořádného českého herce současnosti. IVAN TROJAN je totiž unikátním umělcem hned z několika důvodů. Ačkoliv pochází z herecké rodiny – jeho otcem je Ladislav Trojan, známý mimo jiné z televizního seriálu Tři chlapi v chalupě - , pro herectví se rozhodl zcela náhle a nečekaně až před maturitou na sportovním gymnáziu. Odmalička se věnoval sportu a zejména basketbalu, který hrál vrcholově, v juniorech se stal dokonce mistrem republiky. Když absolvoval DAMU – obor herectví, nezlákalo ho Národní divadlo, odkud dostal nabídku, ale Realistické divadlo, kde působil jeho otec Ladislav Trojan a kam koncem 80. let chodil také Václav Havel a disidenti. Ivan Trojan tu podepsal petici za propuštění Václava Havla z vězení a Několik vět. Za to ho vyhodili z AUSu a odveleli do nejvýchodnější posádky tehdejšího Československa, do Humenného. Po revoluci přijal od ředitelky Jiřiny Jiráskové nabídku na angažmá ve Vinohradském divadle. Vydržel tu sedm let, ve třiatřiceti cítil, že musí odejít, protože chtěl divadlo dělat jinak, blíže k divákovi. Přešel do Dejvického divadla, kde se tvořil zcela nový soubor pod vedením Miroslava Krobota. Tady působí dodnes, tedy už sedmnáctým rokem. Dejvické divadlo brzy po nástupu nového souboru dostalo punc následovníka Činoherního klubu ze šedesátých let a stalo se nejprogresivnějším a nejuznávanějším divadlem současnosti. Až v pětatřiceti natočil svůj první film – Samotáře, který ho společně s televizními Četnickými humoreskami okamžitě katapultoval mezi uznávané a režiséry i diváky oblíbené herce. V dalších filmech zrál jako víno. Ivan Trojan je nositelem pěti Českých lvů jako jediný český herec, přičemž nominován byl osmkrát. Má také Cenu Thálie, Cenu Alfréda Radoka, Cenu Elsa, Cenu TýTý. Zaslouženě. Jak známo, herecká manželství nebývají nejpevnější, on si přesto vzal herečku Kláru Pollertovou. Dostal se tak do rodiny olympijského vítěze Lukáše Pollerta. S Klárou mají čtyři děti – kluky. Prý za to může „Trojanova finta“ - otec Ladislav Trojan zplodil dva syny, stejně tak bratr Ivana, producent Ondřej Trojan. S manželkou Klárou mají krásný vztah, který však prošel těžkou životní zkouškou způsobenou její chronickou nemocí. Oběma vydržel a pevně drží. Ivan Trojan je skalním fanouškem Bohemians 1905. Pomáhal klub i stadion v Ďolíčku zachránit před krachem, dal peníze i pracoval, stal se fanouškem číslo 001 a za Bohemku si zahrál jako skutečný fotbalista v ligovém utkání. Byl to prý jeho nejsilnější sportovní zážitek v životě. Ivan Trojan patří k nejlepším hercům své generace či spíše k nejlepším našim současným hercům vůbec. Známá autorka biografií významných osobností ve své knize představuje Ivana Trojana citlivě a se znalostí všech zákoutí lidské duše.

Svého druhu zcela výjimečná a také ojedinělá kniha je určena široké veřejnosti s cílem srozumitelným a výstižným způsobem zprostředkovat skutečné pochopení podstaty homeopatie jako účinné léčebné metody. Čtenář bude po přečtení knihy přesně vědět, co se děje v lidském organismu po podání konstitučního homeopatického léku. Proč právě homeopatické léky vedou postupně k trvalému navrácení zdraví? Jak je možné, že právě homeopatický lék dokáže posílit organismus člověka tak, že se postupně dokáže zbavit potíží a nemocí, a to zejména potíží chronických a nemocí, s nimiž si klasická medicína běžně neví rady. Tedy sama je označuje za neléčitelné a lékaři se netají tím, že dokáže pouze ztlumit příznaky dané choroby, ale nedokáže ji vyléčit. Protože v životě člověka všechno souvisí se vším a lidský organismus funguje jako jeden celek těla a duše, není a ani nemůže být naše zdraví výhradně záležitostí tělesné schránky. Nikdo z nás nemůže žít beztrestně jakýmkoliv způsobem života, ať trvale pod tlakem či dlouhodobě ve stresu, a myslet si, že zůstane stále zdravý. Jednoho dne se jako nevyhnutelná daň za nedořešené konflikty života objeví nemoc. Možná velmi zásadní a těžká nemoc. To je zákon fungování lidského organismu, který není možné obejít. Proto tato kniha nemůže být a není věnovaná výhradně homeopatii. Její jedinečnost mimo jiné spočívá v tom, že autorka předkládá homeopatickou léčbu právě v širších souvislostech psychologických a psychosomatických. Čtenář se doví, co všechno vytváří základ k poruchám psychiky a následně narušuje fyzické zdraví, co se v organismu děje při přetížení emočním stresem, kde hledat skutečné příčiny nemocí, anebo jak moc nás ovlivňuje náš rozum a myšlení, či jak silnou a destruktivní emocí je strach. Čtenář se rovněž obeznámí s mnohými konkrétními návody, jak se chovat v náročných životních situacích, aby následně nedošlo k poškození zdraví. Publikace je také neobvyklá rozsahem kazuistik. Kniha tak zprostředkovává čtenářům konkrétně praktické možnosti homeopatie v její obrovské šíři, a to naprosto srozumitelným způsobem. Zároveň slouží kazuistiky jako skvělý odborný materiál méně zkušeným homeopatům. I když kniha není určena výhradně ženám, z mnoha důvodů a právem jistě osloví zrovna ženy. Protože jsou to nezřídka právě ony, jež se snaží udržovat nejen zdraví své rodiny, ale také její celkovou pohodu, která může být velmi křehká. "Homeopatie není zázrak", říká autorka. Principy fungování této léčebné metody jsou logické a srozumitelné, vycházející ze zákonů přírody a fungování lidského těla.

Fotbalový svět i samotný jeho fanoušek se poměrně často ptají: Kdo že je skutečně nejlepším jedincem v historii fenomenální hry, která se před půldruhým stoletím narodila v Anglii a postupně začala ovládat planetu Zemi? PELÉ - vysloví jméno fotbalového poloboha polovina fanoušků, vždyť třikrát přivedl Brazílii ke Zlaté Niké (1958, 1962, 1970), dobrá čtvrtina doslova vynese do nebe argentinského fantoma MARADONU, strůjce argentinského triumfu v roce 1986. Současně vyslechneme názory, že tihle dva zcela výjimeční plejeři dominovali fotbalu zejména ve svém období, ale že od jejich času se hra a výkonnost a umění hráčů neporovnatelně posunuly. Nejlepším z nejlepších jsou přece ti, kteří jsou nejlepší právě dnes. A těmi vyvolenými jsou bezpochyby CRISTIANO RONALDO a LIONEL MESSI. Myslí si to třeba i Iker Casillas. Pohled gólmana Realu Madrid a španělské reprezentace není vůbec zanedbatelný, ve volném čase se totiž intenzivně zabývá filozofií. "Ti dva jsou z jiné planety. Přemohli to, co bylo, a předběhli to, co bude. Mají vlastní úroveň, společný level přístupný jen jim, o spoustu pater výš, než jsou všichni ostatní," zní výrok fotbalového filozofa a také mistra světa a dvojnásobného evropského šampiona. Mají hloubku a sílu a vyjadřují reálnou skutečnost. Jen potvrzují, že je dnes při veškeré úctě k legendám zpochybnitelným názor, že nejlepšími fotbalisty historie jsou právě Pelé či Maradona. Ano, se stali legendou. Ve své éře vyčnívají vysoko nad ostatními, ale k současným géniům, Cristianovi a Lionelovi, je těžko můžeme přirovnávat, a vůbec - takové měření, které dělí tři desítky let až půlstoletí, je velmi obtížné. Alespoň je ale zřejmě, že Pelé, Maradona, Ronaldo a Messi jsou opravdu živými ikonami fotbalu. Až po nich následující výjimeční a úžasní muži, které můžeme pojmenovat vládci desetiletí. V padesátých letech udivuje svět Alfredo di Stéfano, po boku Pelého září černá perla z Mosambiku, Eusébio. Sedmdesátá léta zase patří Johanu Cruijffovi i Franzi Beckenbauerovi a Gerdu Müllerovi, oba byli u světového primátu Němců v roce 1972. V "osmdesátkách" vynikají společně s Maradonou Michel Platini a Marco van Basten, o desetiletí později udivují Italové, Paolo Maldini s Robertem Baggiem, na počátku nového věku jsou skvělí Zinedine Zidane a Brazilec Ronaldo, oba rovněž mistři světa. A my můžeme být hrdí, že mezi nejlepší fotbalisty světa náleží také dva čeští držitelé Zlatého míče JOSEF MASOPUST, souputník Pelého, a PAVEL NEDVĚD, opravdový fotbalový robot a Zidanův nástupce v Juventusu, s nimi rovněž JOSEF BICAN, nejlepší evropský kanonýr všech dob. Tři Češi v první stovce fotbalistů historie! A tak se teď s našimi novodobými hrdiny RONALDEM a MESSIM vydejme za jejich předchůdci, PELÉM a MARADONOU a rovněž blíže poznejme nejlepší fotbalisty planety uplynulých desetiletí.