Imagination of people strana 4 z 9

"Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob." Strhující příběh vypráví o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z portugalské Madeiry. I na ‚Zeleném ostrově' autor osobně pátrá po prvních krůčcích fotbalového génia. Právě v ulici Quinta do Falcao ve Funchalu se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: "Chci být nejlepší, zapsat se do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději." Ano, Ronaldo skutečně postupně stoupá k fotbalovému Olympu, kde vládnou Pelé, Maradona, Di Stéfano, Cruijff, ale nepochybně také sám Cristiano s Lionelem Messim. Základem naplnění takového snu je zázemí v rodině, jíž byla oporou fotbalová máma Mária Dolores, a pak má Cristiano jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon nevýslovné štěstí. Do Manchesteru United si ho vybere sám Sir Alex Ferguson. S velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a tři anglické tituly. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Druhý a třetí obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, mistr Španělska a opět vítěz Champions League 2014. V lednu 2015 při třetí celebraci v curyšské opeře s dojetím - ale už bez slz - řekne: "Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob." Ale on už se jím stal. V kariéře celkem nastřílel téměř soutěžních 600 (!) gólů. Druhému fotbalovému králi, Messimu, předává vládu pouze na dvanáct měsíců, po nichž slaví svůj čtvrtý Zlatý míč a jakýsi vlastní "Rok Ronalda". Cristiano totiž fotbalový rok 2016 zcela ovládne. Nejprve se těší z třetího vítězství v Lize mistrů, opětovně ve finále nad Atlétikem. A pak, jen o půldruhého měsíce později, slaví na EURO 2016 ve Francii titul s Portugalskem právě po vítězství nad hráči galského kohouta. "Jsem strašně šťastný. Prosil jsem Boha, aby mi dal šanci, protože jsme si ji zasloužili," vysloví muž, který přesvědčil svět, že dokáže být rovněž lídrem národním. "Prožívám jeden z nejkrásnějších okamžiků v kariéře, neuvěřitelnou chvíli pro mě a celou naši zemi." Velká žeň Krále fotbalu nekončí. Za rok 2017 získává Zlatý míč popáté. Tajemství úspěchu chlapce z chudinské čtvrti Santo António, který s výjimkou Světového poháru vyhrál vše, je prosté: neobyčejný talent a úžasná pracovitost, neutuchající touha být nejlepší a vyhrávat trofeje a také bouřlivé a vítězné srdce. Cristiano navíc dnes není společně s Lionelem Messim jen nejlepším fotbalistou planety, ale pro mladé generace představuje také symbol životního stylu. Lze bez nadsázky říci, že je současnou nejvýznamnější sportovní celebritou světa. Nikdo nevyhrál Ligu mistrů, v níž je šestkrát za sebou nejlepším střelcem, pětkrát jako on, naposledy v květnu 2018 nad Juventusem. A právě tento velký Cristiano se už o dva měsíce později vydává za novou výzvou jménem Juventus Turín. Jeho cíl je jasný: vyhrát s bianconeri Champions League. "Je to náročný úkol, ale ty mám nejraději, protože vám rozbuší srdce." A tak se společně s autorem, který se s velikánem naší doby osobně setkal, v aktualizovaném a výpravném vydání, obohaceném plakátem, začtěme do příběhu chlapce a dnes muže, který žije svůj splněný sen a stoupá k ‚Legendě jménem CRISTIANO RONALDO'.

Fotbalový svět i jeho samotný fanoušek se poměrně často ptají: Kdo že je skutečně nejlepším jedincem v historii fenomenální hry, která se před půldruhým stoletím narodila v Anglii a postupně začala ovládat planetu Zemi? PELÉ - vysloví jméno fotbalového poloboha polovina fanoušků, vždyť třikrát přivedl Brazílii ke Zlaté Niké (1958, 1962, 1970), dobrá čtvrtina doslova vynese do nebe argentinského fantoma MARADONU, strůjce argentinského triumfu v roce 1986. Současně vyslechneme názory, že tihle dva zcela výjimeční plejeři dominovali fotbalu zejména ve svém období, ale že od jejich času se hra a výkonnost a umění hráčů neporovnatelně posunuly. Nejlepšími z nejlepších jsou přece ti, kteří jsou nejlepší právě dnes. A těmi vyvolenými jsou bezpochyby CRISTIANO RONALDO a LIONEL MESSI, oba pětinásobní (!) držitelé Zlatého míče. Myslí si to také Iker Casillas, který se ve volném čase intenzivně zabývá filozofií. "Ti dva jsou z jiné planety. Přemohli, co bylo, a předběhli to, co bude. Mají vlastní úroveň, společný level přístupný jen jim, o spoustu pater výš, než jsou všichni ostatní," zní výrok mistra světa a dvojnásobného evropského šampiona. Má hloubku a sílu a vyjadřuje reálnou skutečnost. Gólmanská ikona potvrzuje, že je dnes při veškeré úctě k legendám zpochybnitelným názor, že nejlepšími fotbalisty historie jsou právě Pelé či Maradona. Ano, se stali legendami. Ve své éře, podobně jako Alfredo di Stéfano či Johan Cruijff, vyčnívají vysoko nad ostatními, ale k současným géniům, Cristianovi a Lionelovi, je těžko můžeme přirovnávat, a vůbec - takové měření, které dělí tři desítky let až půlstoletí, je velmi obtížné. Alespoň je ale zřejmé, že Pelé, Maradona, Ronaldo a Messi jsou opravdu živými ikonami fotbalu. Až po nich následující výjimeční muži, které můžeme pojmenovat vládci desetiletí. V padesátých letech udivuje svět Alfredo di Stéfano, po boku Pelého září černá perla z Mosambiku, Eusébio. Sedmdesátá léta zase patří Johanu Cruijffovi i Franzi Beckenbauerovi. V "osmdesátkách" vynikají společně s Maradonou Michel Platini a Marco van Basten, o desetiletí později udivují Italové, Paolo Maldini s Robertem Baggiem, na počátku nového věku jsou skvělí držitelé Světového poháru Zinedine Zidane, Brazilec Ronaldo, a dodnes zářící Gianluigi Buffon. A my můžeme být hrdí, že mezi nejlepší fotbalisty historie náleží také dva čeští držitelé Zlatého míče JOSEF MASOPUST, souputník Pelého, a PAVEL NEDVĚD, opravdový fotbalový gladiátor, a s nimi samozřejmě JOSEF BICAN, nejlepší evropský kanonýr všech dob. Tři Češi v první stovce fotbalistů historie! A nesmíme zapomenout ani na ANTONÍNA PANENKU, strůjce našeho evropského titulu z roku 1976. Není to úžasné? A tak se teď s našimi novodobými hrdiny Cristianem, který v dobyl s Portugalskem EURO 2016, a Lionelem vydejme za jejich slavnými předchůdci a rovněž poznejme jejich možného nástupce, Neymara, ale také nové hvězdy Salaha a Griezmanna, úchvatné kanonýry Kanea a Lewandowského a další možné kandidáty fotbalového trůnu.

Že je Jaromír Jágr sportovním gigantem, který má zlato z olympiády 1998 v Naganu, pyšní se dvěma tituly mistra světa a vlastní dva prsteny za zisk Stanley Cupu s Pittsburgh Penguins, fanoušek hokeje dobře ví. Člena prestižního Triple Gold Club a nejlepšího českého hokejistu všech dob ostatně obdivuje pomalu každý malý kluk. Autor i proto záměrně upouští od běžného portrétu výjimečného sportovce, který proslavil Česko více než stovka vládních delegací. Snaží se vstoupit nejlepšímu hokejistovi světa konce minulého století i počátku našeho věku a držiteli Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL za rok 1999, kdy Jágra experti povýšili na úroveň velikánů Wayna Gretzkého i Maria Lemieuxe, do jeho neobyčejně obsažné duše. JAKÝ JE VLASTNĚ ČLOVĚK? JAKOU PROMĚNU PRODĚLAL? Jako malý chlapec vysloví jeden velký sen: "Chci být nejlepší hokejista světa." A skutečně se jím stane. A kde jsou tedy prameny jeho ojedinělých schopností a kořeny sportovní mimořádnosti? Jak je možné, že obyčejný venkovský synek, Jarda z Hnidous u Kladna, dobyde Ameriku a v Avantgardu Omsk si získá i Rusko, podmaní si celý hokejový svět. V NHL se stane kapitánem hned tří týmů. Pittsburghu, Washingtonu i New York Rangers a po tříleté pauze v Rusku válí za Atlantikem jako zamlada v dresu Philadelphie Flyers a pak jako nejzářivější "Hvězda" z Dallasu, v sezoně 2011/12 rovněž bojuje o svůj třetí Stanley Cup ve finále v dresu Bostonu, potom je nejlepším "Ďáblem" v New Jersey, šéfem na Floridě a nyní hraje v Calgary Flames. Deset velkých štací, opravdu nevídaných. Stojí za jeho úspěchem stejnojmenný otec, čím obohatil jeho fenomenální geny? Je opravdu největší ženou Jaromírova života maminka, jak se píše? Čím tak lidsky vyspěl a zmoudřel, jak se vzdělal a dospěl k vysoké myšlenové úrovni? Autor se ptá a také na tyto a jiné otázky odpovídá společně s osobnostmi, kteří s Jaromírem pracovali, jako jeho osobní kouč Marian Jelínek, a hráli, mezi jinými Martin Straka, anebo ho měli možnost blíže poznat. Hovoří o něm osobnosti světového hokeje, včetně Lemieuxe a Gretzkyho, ale také Alois Hadamczik a Vladimír Růžička, trenéři Česka, kteří v hokejovém gladiátoru a umělci vždy měli velké srdce, motivátora a vůdce. Ano, takový je zřejmě největší český sportovec posledního dvacetiletí, tak vysoko vidí autor Jaromíra Jágra. Ve svých zralých letech stále jeden z nejlepších hokejistů planety. Vedle svého umění, proč také? Už dlouho hrát nebudu, vím to, takže se snažím dělat maximum, protože hokej pořád miluju."

Na jevišti stojí muž, který hraje, zpívá i tančí, směje se i rozesmívá až k slzám, ale také dokáže truchlit i rozesmutnět, a na druhé straně, v hledišti, si jeho výkon užívá, a dokonce se jím kochá divák. Na nejrůznějších scénách stojí i vládne Miroslav Donutil. A mě již déle ovládá neklamný pocit, že mladá historie Česka zapisuje v divadle i sportu, tedy her, pokud vzpomeneme kulturu antiky, fenomén nikoliv nepodobný Karlu Gottovi, ale také Jaromíru Jágrovi či Pavlu Nedvědovi. Ti všichni byli a jsou schopni naplnit stadiony a hlediště diváky. A s nimi také Miroslav Donutil, který dnes není jenom hercem z nejuznávanějších i nejpopulárnějších, ale také bavičem a komikem, neuvěřitelným i uvěřitelným vypravěčem. Personou, která snese nejpřísnější měřítka na úrovních Jana Wericha, Miroslava Horníčka i Vladimíra Menšíka. "Já taky miluju, když můžu přijet za divákem a přímo jemu vyprávět. To je nejlepší, co může herec zažít. Zpočátku mě někteří lidé kritizovali, že jezdím s pořadem po republice, jako že je to snad něco podbízivého," svěřuje Mirek. "A já na to říkal: Co už by měl herec dělat a co víc by měl chtít, než přijet někam, kam přijdou diváci jen kvůli němu a jeho historkám. To je přece krásné." Tak přemýšlel i Menšík a právě s ním je Donutil často srovnáván. Ostatně, je nějaká obtížnější herecká disciplína, než být bavičem a komikem, ptám se Jiřího Suchého, nestora Semaforu. "Možná, že ano, ale já o ní nevím," odpovídá pregnantně, jak je mu vlastní. "A Donutil je skvělý vypravěč a výjimečný jako herec." I proto mě zajímalo, co si o "mém hrdinovi" myslí a co také řeknou nejen další slavní jako právě Karel Gott, Hana Zagorová, Jiřina Bohdalová či Boleslav Polívka, jak ho vnímají osobnosti z různých oborů, významní lékaři, sportovci, ale i lidé zajímaví i obyčejní, studenti, všichni, které jsem oslovil v posledních dvou letech. Jak poznali Mirka Donutila jako člověka, jak ho viděli na divadle a ve filmu včetně rolí Nikoly Šuhaje ve slavné Baladě pro banditu či jako Truffaldina v díle Carla Goldoniho "Sluha dvou pánů", které na prknech Národního divadla v průběhu dvaadvaceti let ztvárnil v rekordních 600 (!) představeních, podotýkám, zcela vyprodaných. "Tohle je ten důvod, proč to dělám!" mohl si říci na konci každé reprízy. A teď je Pan Herec sám zvědavý: "Co to o mně všichni řekli?"

PELÉ - vysloví jméno fotbalového poloboha polovina fanoušků, vždyť třikrát přivedl Brazílii ke Zlaté Niké (1958, 1962, 1970), dobrá čtvrtina doslova vynese do nebe argentinského fantoma MARADONU, strůjce argentinského triumfu v roce 1986. Současně vyslechneme názory, že tihle dva zcela výjimeční plejeři dominovali fotbalu zejména ve svém období, ale že od jejich času se hra a výkonnost a umění hráčů neporovnatelně posunuly. Nejlepším z nejlepších jsou přece ti, kteří jsou nejlepší právě dnes. A těmi vyvolenými jsou bezpochyby CRISTIANO RONALDO a LIONEL MESSI. Myslí si to třeba také Iker Casillas, který se ve volném čase intenzivně zabývá filozofií. "Ti dva jsou z jiné planety. Přemohli to, co bylo, a předběhli to, co bude. Mají vlastní úroveň, společný level přístupný jen jim, o spoustu pater výš, než jsou všichni ostatní," zní výrok mistra světa a dvojnásobného evropského šampiona. Mají hloubku a sílu a vyjadřují reálnou skutečnost. Jen potvrzují, že je dnes při veškeré úctě k legendám zpochybnitelným názor, že nejlepšími fotbalisty historie jsou právě Pelé či Maradona. Ano, se stali legendou. Ve své éře, podobně jako Alfredo di Stefano či Johan Cruijff, vyčnívají vysoko nad ostatními, ale k současným géniům, Cristianovi a Lionelovi, je těžko můžeme přirovnávat, a vůbec - takové měření, které tři desítky let až půlstoletí, je velmi obtížné. Alespoň je ale zřejmě, že Pelé, Maradona, Ronaldo a Messi jsou opravdu živými ikonami fotbalu. Až po nich následující výjimeční a úžasní muži, které můžeme pojmenovat vládci desetiletí. V padesátých letech udivuje svět Alfredo di Stéfano, po boku Pelého září černá perla z Mosambiku, Eusébio. Sedmdesátá léta zase patří Johanu Cruijffovi i Franzi Beckenbauerovi. V "osmdesátkách" vynikají společně s Maradonou Michel Platini a Marco van Basten, o desetiletí později udivují Italové, Paolo Maldini s Robertem Baggiem, na počátku nového věku jsou skvělí držitelé Světového poháru Zinedine Zidane, Brazilec Ronaldo, a dodnes zářící Gianluigi Buffon. A my můžeme být hrdí, že mezi nejlepší fotbalisty náleží také dva čeští držitelé Zlatého míče JOSEF MASOPUST, souputník Pelého, a PAVEL NEDVĚD, opravdový fotbalový gladiátor, a s nimi samozřejmě JOSEF BICAN, nejlepší evropský kanonýr všech dob. Tři Češi v první stovce fotbalistů historie! A nesmíme zapomenout ani na ANTONÍNA PANENKU, strůjce našeho evropského titulu z roku 1976. Není to úžasné? A tak se teď s našimi novodobými hrdiny Cristianem a Lionelem vydejme za jejich slavnými předchůdci a rovněž poznejme jejich možné nástupce, Neymara, Balea, Griezmanna a další možné kandidáty fotbalového trůnu.

NEYMAR DA SILVA SANTOS JÚNIOR ve svých třiadvaceti nemá život jednoduchý. Jako by nestačilo, že v něm Brazílie vidí Pelého nástupce, svět mu dokonce přisuzuje roli následníka fotbalového trůnu. Skutečně na něm vystřídá současné vládce Cristiana Ronalda a Lionela Messiho a je obdařen takovým talentem a reálnými schopnostmi, aby byl jednou korunován? Pelé považovaný za krále fotbalové historie dokonce prohlásí odvážné: „Když porovnám Neymara a Messiho, vychází mi, že Neymar je mnohem lepší, komplexnější. Umí hrát dobře oběma nohama, kličku má stejně dobrou do obou stran a dává také góly.“ NEYMAR DA SILVA SANTOS JÚNIOR ve svých třiadvaceti nemá život jednoduchý. Jako by nestačilo, že v něm Brazílie vidí Pelého nástupce, svět mu dokonce přisuzuje roli následníka fotbalového trůnu. Skutečně na něm vystřídá současné vládce Cristiana Ronalda a Lionela Messiho a je obdařen takovým talentem a reálnými schopnostmi, aby byl jednou korunován? Pelé považovaný za krále fotbalové historie dokonce prohlásí odvážné: „Když porovnám Neymara a Messiho, vychází mi, že Neymar je mnohem lepší, komplexnější. Umí hrát dobře oběma nohama, kličku má stejně dobrou do obou stran a dává také góly.“ U mého hrdiny prostá kardinální otázka zní: naplní Neymar roli Pelého nástupce a stane se současně po Ronaldovi a Messim následníkem fotbalového trůnu? Abychom se ji pokusili zodpovědět vydejme se až do městečka Mogi das Cruzes v provincii Sao Paulo, kde úžasná cesta jednoho obyčejného chlapce k fotbalovému nebi začala.

NEYMAR DA SILVA SANTOS JÚNIOR ve svých třiadvaceti nemá život jednoduchý. Jako by nestačilo, že v něm Brazílie vidí Pelého nástupce, svět mu dokonce přisuzuje roli následníka fotbalového trůnu. Skutečně na něm vystřídá současné vládce Cristiana Ronalda a Lionela Messiho a je obdařen takovým talentem a reálnými schopnostmi, aby byl jednou korunován? Pelé považovaný za krále fotbalové historie dokonce prohlásí odvážné: „Když porovnám Neymara a Messiho, vychází mi, že Neymar je mnohem lepší, komplexnější. Umí hrát dobře oběma nohama, kličku má stejně dobrou do obou stran a dává také góly.“ NEYMAR DA SILVA SANTOS JÚNIOR ve svých třiadvaceti nemá život jednoduchý. Jako by nestačilo, že v něm Brazílie vidí Pelého nástupce, svět mu dokonce přisuzuje roli následníka fotbalového trůnu. Skutečně na něm vystřídá současné vládce Cristiana Ronalda a Lionela Messiho a je obdařen takovým talentem a reálnými schopnostmi, aby byl jednou korunován? Pelé považovaný za krále fotbalové historie dokonce prohlásí odvážné: „Když porovnám Neymara a Messiho, vychází mi, že Neymar je mnohem lepší, komplexnější. Umí hrát dobře oběma nohama, kličku má stejně dobrou do obou stran a dává také góly.“ U mého hrdiny prostá kardinální otázka zní: naplní Neymar roli Pelého nástupce a stane se současně po Ronaldovi a Messim následníkem fotbalového trůnu? Abychom se ji pokusili zodpovědět vydejme se až do městečka Mogi das Cruzes v provincii Sao Paulo, kde úžasná cesta jednoho obyčejného chlapce k fotbalovému nebi začala.

Malá žena, ovšem s velkým hlasem. Česká Janis Joplin anebo Tina Turner i Ella Fitzgerald, neřízená střela, rocková babička z Ostravy. Všechna tato přízviska má Věra Špinarová. Opravdová Paní zpěvačka, sice malá vzrůstem, ale o to větší svým nenapodobitelným, jedinečným altovým hlasem s rozsahem přes čtyři oktávy, o kterém si mohly nechat zdát mnohé operní divy. Takový rozsah měly v Česku jen další tři zpěvačky populární hudby: Eva Pilarová, Petra Janů a Lucie Bílá. Na rozdíl od nich Věra Špinarová nikdy zpěv nestudovala, byla "přírodní úkaz", který šokoval odborníky svou syrovostí. A samotná Věra byla také taková. Svérázná, upřímná až na kost, na nic si nehrála, neuměla se přetvařovat a předstírat. Byla Ostravačkou každým coulem, k sobě tvrdá a přísná, nesmírně pracovitá, skromná, ale cílevědomá, protože od dětství věděla s jistotou jediné - že chce být zpěvačkou. Svému snu podřídila vše, šla za ním přes překážky, které představovala třeba její matka, která měla úplně jinou představu o budoucnosti své dcery a nikdy se úplně neztotožnila s tím, že Věra namísto "seriózní" práce v čistírně "poskakuje" před kapelou na jevišti. Musela překonat tragickou a dodnes nevysvětlenou smrt milovaného bratra, ústup ze slávy po sametové revoluci, kdy existenčně klesla až na dno, zklamání ze tří dlouhodobých vztahů. Vždy se však dokázala zvednout jako Fénix z popela a pokračovat v cestě za svým snem. Je nezapomenutelná svými písněmi, kterých nahrála přes 700, svými hity jako Bílá Jawa 250, Raketou na Mars, To máme mládež, Píseň svou mi tenkrát hrál, a i kdyby už si nikdo nemohl ani na ně vzpomenout, zůstává tu jako Věřin úžasný skvost. Nesmrtelná skladba z filmu Tenkrát na Západě, nazvaná Jednoho dne se vrátíš. Věra Špinarová se i díky ní k nám bude stále navracet. Nová kniha známé spisovatelky, která napsala také autorizovanou knihu s Jožo Rážem a biografie dalších pevěckých i hereckých hvězd, vznikala ještě za života velké a milované Paní zpěvačky Věry Špinarové. Na přípravě knihy se také významně podílel zpěvaččin syn, hudebník Adam Pavlík.

“Bůh sestoupil na Zemi a jmenuje se Messi.” Vzkázal světu Lionelův bývalý spoluhráč a střelec Barcelony Samuel Eto´o krátce po té, Messi zapsal 23. dubna 2017 v El Clásiku proti Realu svůj gól s číslem 500, a navíc gól vítězný. Lionel Messi, dnes společně s Cristianem Ronaldem po boku Pelého, Maradadony a Cruiffa jeden z nejlepších fotbalistů historie a technicky nepochybně nejvybavenější hráč nepřestává za svou úžasnou kariéru děkovat také dvěma obyčejným a zároveň výjimečným ženám. Matce, a především babičce. Obě nesou pro Lea vzácné jméno Célia.

Na jedné straně drsný rocker s tetováním a dlouhou kšticí, jehož typický chraplák je poznávacím znamením dnes nejúspěšnější české kapely KABÁT, na straně druhé Hamlet, Krysař, Athos, Baron Prášil, Casanova, Mefisto, čaroděj i alchymista... Jen velmi těžko u nás najdeme lepšího interpreta, který by dokázal obsáhnout tak rozdílné žánry, jakými jsou tvrdý rock a muzikál. Zdá se tedy, že JOSEF VOJTEK, zvaný PEPE, je mužem dvou tváří, ale to je opravdu jen zdání. Sudičky, které stály u jeho teplické kolébky, mu totiž nadělily kromě výrazného, silného hlasu a charismatické vizáže "pěkného chlapa" i pracovitost, skromnost, slušnost a čestnost a k tomu pozitivní vztah k životu a lidem a schopnost radovat se z maličkostí. Rozdává kolem sebe smích, radost a dobrou náladu, srší energií, což je vidět na koncertech skupiny Kabát. Dokáže dvě hodiny běhat po pódiu, aniž by se zadýchal, takže ho někteří kolegové dokonce nazvali "energizátorem". I když dnes patří k nejžádanějším a nejobsazovanějším muzikálovým hercům, stále je v něm ona pokora začátků skupiny za totáče na okresních tancovačkách, kde hráli za buřta a pivo s kořalkou, a to i přesto, že se během víc jak pětadvacetileté existence vypracovali z "buranské, hospodské a vulgární kapely" na nejpopulárnější domácí hudební skupinu, která vyprodává haly i stadiony a má na kontě víc - K muzikálu se Josef Vojtek dostal díky nezaměnitelné barvě svého hlasu, přitom s divadlem neměl do té doby žádné zkušenosti. A tak se s každou další rolí učil, co obnáší být muzikálovým hercem. Nepolíben Múzou, dokázal se během let herecky vypracovat, a i když o sobě stále tvrdí, že hercem není, o opaku přesvědčuje v náročných představeních z posledních let, v nichž je kladen důraz na činoherní složku. Kabát je na piedestalu českého hudebního Olympu a Josef Vojtek na vrcholu svých uměleckých sil. Vhodná příležitost přiblížit jeho životní pouť, která nebyla jednoduchá, ale o to je více výjimečná a přitažlivá.

Strhující příběh vypráví o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z portugalské Madeiry. I na ‚Zeleném ostrově‘ autor osobně pátrá po prvních krůčcích fotbalového génia. Právě v ulici Quinta do Falcao ve Funchalu se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: „Chci být nejlepší, zapsat se do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději.“ Ano, Ronaldo skutečně postupně stoupá k fotbalovému Olympu, kde vládnou Pelé, Maradona, Di Stéfano, Cruijff, ale nepochybně také sám Cristiano s Lionelem Messim. Základem naplnění takového snu je skvělé zázemí v rodině, jíž byla oporou fotbalová máma Mária Dolores, a pak má Cristiano jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon nevýlovné štěstí. Do Manchesteru United si ho vybere sám Sir Alex Ferguson. S velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a tři anglické tituly. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Druhý a třetí obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, mistr Španělska a opětovně je vítězem Champions League 2014. V lednu 2015 při třetí celebraci v curyšské opeře s dojetím – ale už bez slz – řekne: „Byl to nezapomenutelný rok. Nikdy bych si nemyslel, že tuto cenu vyhraju třikrát. Chci pokračovat ve své práci, vyhrávat další tituly pro tým i pro sebe, zlepšovat se každý den. Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob.“ Ale on už se jím stal. V kariéře nastřílel přes 500 (!) gólů a ještě touží přidat stejnou porci. Druhému fotbalovému králi, Messimu, předává vládu na jeden rok, aby si ji v prosinci 2016 vzal zpátky. Slaví nejen čtvrtý Zlatý míč, ale také třetí vítězství v Lize mistrů, opětovně ve finále nad Atlétikem. A pak, jen o půldruhého měsíce později, slaví na EURO 2016 ve Francii titul s Portugalskem. Přesvědčuje svět, že dokáže být také lídrem národním. Tajemství gigantického úspěchu chlapce z chudinské čtvrti Santo António, který s výjimkou Světového poháru vyhrál vše, je prosté: neobyčejný talent a úžasná pracovitost, neutuchající touha být vždy nejlepší a vyhrávat trofeje a také bouřlivé a vítězné srdce. Cristiano navíc dnes není společně s Lionelem Messim jen nejlepším fotbalistou planety, ale pro mladé generace představuje také symbol životního stylu. Lze bez nadsázky říci, že je současnou nejvýznamnější sportovní celebritou světa. A tak se společně s autorem, který se s velikánem naší doby osobně setkal, v aktualizovaném a výpravném vydání, obohaceném plakátem, začtěme do příběhu chlapce a dnes muže, který žije svůj splněný sen a stoupá k ‚Legendě jménem CRISTIANO RONALDO‘.

“Ronaldo je nejlepší hráč na světě, i proto hraju za Real Madrid. Cristiano je šéf a já se chci od něj učit.” Nadaný “žák” Gareth se u svého jen o čtyři roky staršího “profesora” zdokonaluje opravdu viditelně. Při zachování rychlosti a dělové levačky zlepšil techniku a pohyb, je úžasný ve hře hlavou, ohromuje také trestnými kopy. A určitě nikoliv proto, že “Bale” v angličtině znamená neštěstí, pohromu a dokonce zlo, hrůzné symboly, které k rodákovi z Cardiffu sedí vlastně jako ulité, pokud máme mysli jeho zničující účinky na soupeře, devastaci obránců a zoufalost gólmanů. Ano, tento velšský fotbalový drak ve svých sedmadvaceti letech patří po boku géniů Ronalda a Messiho a také Neymara do čtyřlístku nejlepších plejerů současnosti. Společně s Brazilcem náleží k nejvážnějším adeptům na trůn, který již téměř jedno desetiletí třímají Cristiano a Lionel. Bale prostě pomohl Cristianovi roztančit Bílý balet, který společně přivedli ke dvěma vítězstvím v Lize mistrů (2014, 2016), když měli při obou triumfech velkou zásluhu na pokoření jednoho soupeře, městského rivala Atlético. Všechno začalo přitom na minifotbálku, ve kterém šestiletý chlapec nastoupil za tým Cardiff Civil Service. Naštěstí pro něj ho uviděl šéf satelitní akademie Southamptonu Rod Ruddick. “Už tenkrát, navzdory věku a vzrůstu jsem mohl říci, že Gareth byl někým zvláštním. Nade všemi vyčníval.” A tak se nabízí emotivní parafráze. Jestliže před více než sto lety vyplul ze Southamptonu legendární Titanic, tak přibližně jedno století na to se ve velkém přístavním městě rodil budoucí fotbalový titán. Ovšem zatímco zaoceánský gigant skončil na dně Atlantiku, tak můj hrdina ho přelétl jako by přeběhl fotbalový stadion a po letech zrání u tottenhamských Kohoutů přistál na slavném San Bernabéu, aby kráčel ve šlépějích Di Stéfana, Raúla a démonického Cristiana. A rovněž zřejmě nejslavnějšího Velšana Ryana Giggse, kterého ovšem trumfnul, když jako lídr Walesu dovedl své draky k historickému bronzu na EURO 2016 ve Francii. Co na tom, že v semifinále podlehnou hrdinní Walesané právě Ronaldovu Portugalsku? Žák Gareth a jeho učitel Cristiano a s nimi Francouz Antoine Griezmann jsou pak vyhlášeni nejlepšími hráči v Evropě. A jedna z otázek, na kterou se ptá autor knihy, zní: Stane se nástupcem Ronalda a Messiho Neymar anebo právě Gareth Bale?

Hovoříme-li o některých hercích vzhledem k jejich mimořádnému talentu a hereckému mistrovství jako o “Pánech Hercích” pak bychom se neměli bát označit tímto přízviskem ani ženy – vynikající herečky. Jejich seznam nebude zas tak dlouhý, pomineme-li předválečnou éru s Adinou Mandlovou, Lídou Baarovou nebo Natašou Gollovou, z té pozdější vynikají jména jako Dana Medřická, Jiřina Šejbalová, Jana Brejchová, Jana Hlaváčová, Jiřina Bohdalová anebo Stella Zázvorková. Jedno jméno je však zcela výjimečné, protože se do dějin československé a české kinematografie zapsalo zlatým písmem – LIBUŠE ŠAFRÁNKOVÁ. Je spjato s nejpopulárnější českou filmovou pohádkou všech dob, legendárním snímkem Tři oříšky pro Popelku. Nejreprízovanější, nejsledovanější, nejmilovanější pohádkou, která je dodnes hitem každých Vánoc, ať už ji vysílá kterákoliv televize. A že se o vysílací práva perou... Jméno Libuše Šafránková i tvář této krásné, půvabné, jemné a něžné Paní Herečky provázejí již několik generací televizních a filmových diváků. Tato výjimečná žena je stálicí, jistotou, zárukou kvality jak hereckého výkonu, tak i projektů, kterých se účastní. Společně se svým manželem, rovněž vynikajícím Josefem Abrhámem, paní Libuše pečlivě vybírá. A tak jsou v jejím hereckém portfoliu taková díla jako Macourkův a Vorlíčkův hit Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, pohádky Princ a Večernice, Třetí princ, Sůl nad zlato, Nesmrtelná teta, Elixír a Halíbela nebo Micimutr, slavné svěrákovské komedie Vrchní, prchni!, Menzelovy filmy Vesničko má středisková a Slavnosti sněženek podle Bohumila Hrabala, také Obecná škola a oscarový Kolja z dílny pánů Svěráků, veleúspěšné seriály Četnické humoresky a poslední řada Nemocnice na kraji města... A také filmy Všichni moji blízcí, Báječná léta pod psa podle Viewegha nebo Menzelovy Donšajni. Není divu, že Libuše Šafránková v roce 2008 v anketě televizních diváků o nejpopulárnější hereckou osobnost století Hvězda mého srdce zvítězila společně s Vladimírem Menšíkem. Nezapomenutelné je rovněž její pětadvacetileté divadelní angažmá v Činoherním klubu, u jehož zrodu stála a do jehož dějin se výrazně zapsala. Paní Herečka Libuše Šafránková v poslední době prokázala velkou statečnost, když dokázala zvítězit nad zákeřnou nemocí. Všichni ti, kdo ji milují a váží si jejích osobnostních kvalit i hereckého umění, se o ni báli a drželi jí palce. Naštěstí zvítězila a nyní má před sebou nové projekty. Málokdo totiž umí stárnout s takovou grácií jako Hvězda našich srdcí – milovaná Popelka Libuše Šafránková.

Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. Platí to v řemesle, v podnikání, v umění. Herecký svět není výjimkou, podívejme se jen na známá jména, která tu jsou jakoby stále, už desetiletí, jen to křestní jméno je jiné... Platí to i o jménu KOSTKA, které „slouží“ divadelní múze téměř sto let, ve skutečnosti však s předky jiných jmen mnohem déle. Byl Jiří Kostka, hrají Petr Kostka a ve třetí generaci Tereza Kostková. Starobylý herecký rod, sahající do počátků českého divadla, obohatily a obohacují další herecká jména, například Carmen Mayerová, manželka Petra Kostky a maminka Terezy Kostkové. Čím jiným než herečkou se mohla stát jejich dcera? Ve vůni šminek a rozhovorů o divadle vyrůstala, a i když v dětství zkoušela všechno možné, přesto už od pěti šesti let věděla, že chce být herečkou. Geny nezapřete. Španělské předky, s citem pro umění, protože má dědečka malíře, se srdcem otevřeným pro všechny, kdo potřebují pomoc, protože je inteligentní, vzdělaná, sečtělá, také velice temperamentní. Je patronkou nadačního fondu Veselý senior, ale pomáhá i jiným charitativním projektům. Netají se láskou k Francii, k cestování vlakem, k tanci, ke všemu novému a zajímavému, co ji může obohatit. S moudrostí svého rodu a nadšením, neutuchající energií a optimismem, s vírou v lepší stránky žití a života – to je dnes čtyřicetiletá Tereza Kostková, vynikající, talentovaná herečka, skvělá moderátorka, filantropka a hlavně nesmírně příjemná, osobitá, výrazná a jedinečná žena s velkým přesahem profesním i osobnostním. Známe ji z Divadla Pod Palmovkou, z televizních seriálů jako Ordinace v růžové zahradě, Pojišťovna štěstí, Cesty domů, Proč bychom se netopili a dalších, z moderování nejrůznějších akcí, z nichž vyniká mimořádně úspěšná televizní show StarDance, jejíž osmý ročník uváděla na podzim 2016 opět s kolegou Markem Ebenem. Tereza Kostková je jednou z mála uznávaných moderátorek, protože tato profese skutečně není jednoduchá a lehká, ačkoliv se tak na první pohled jeví. Autorka herečku představuje v celé její profesní a lidské osobnosti i v širších souvislostech rodinných a rodových.

Jana Švandová je nejen výjimečnou a úspěšnou filmovou, televizní a divadelní herečkou, ale svým způsobem nepřehlédnutelným ženským fenoménem. Petr Čermák, spoluautor její autorizované knížky, která není typickou biografií, ale také upřímným dílkem promlouvajícím do nitra ženské duše, si tuto krásnou hereckou hvězdu pro sebe nazval ČESKOU MARYLIN. Vizáží jí je opravdu trochu podobná. A také je opravdovou star. Kdo může jen tak může říct, že hrál po boku Annie Girardot či Charlese Aznavoura, anebo se osobně setkal s Claudií Cardinale. Ve svých letech vypadá pořád jako blonďatá panenka, ale přitom představuje jednu z největších dam českého filmu 60. až 80 let. Vždyť hrála v úspěšných filmech takových režisérských es, jakými jsou Karel Kachyňa, Hynek Bočan, Dušan Hanák či Jiří Menzel, a byla přední herečkou slavného Činoherního klubu, stála na prknech Národního divadla. Majitel Oskara za Ostře sledované vlaky ji nyní obsazuje do rolí v pražském Divadle Bez Zábradlí. A co je zvláštní - nikdo si vlastně pomalu ani netroufne hádat, kolik má let. Že vyhlíží báječně, je jisté, ale ona je mladá zejména svou ohromně živou, přirozenou a pozitivní duší. Co na tom, že žije ve třetím a krásném manželství a je babičkou a za svůj život poznala mnoho mužů a prožila několik vztahů? Právě proto všem ženám, které touží být stále duševně mladé, nyní předkládá vlastní recept na krásný a plnohodnotný život. Ostatně má k tomu, jak říkají Francouzi, pouvoir, onu zvláštní schopnost i životní krédo: NESMÍŠ SE NIKDY VZDÁT. Vždyť v čase svého významného jubilea je šťastnou a úspěšnou žęnou a stále žádanou hereckou hvězdou.

VÁCLAV HAVEL byl velmi rád v blízkosti lidí, na které se mohl spolehnout. Kdo byl mimořádnému lidskému fenoménu a neobyčejně odvážnému muži s úžasným myšlenkovým obsahem i odkazem nejblíže? První český prezident mění svou zemi a napomáhá proměnám ve střední a východní Evropě, ale ve svém úsilí nemůže být sám. Má kolem sebe tým spolupracovníků, ale přece jen jsou po jeho boku lidé, s nimiž tráví téměř každý den, a jsou mu nablízku nejen fyzicky, ale zejména svou prací a empatií. Sami poznávají, že literát a významný dramatik, potom disident i vězeň a nakonec prezident všech Čechů, je zejména velký ČLOVĚK. A právě silné člověčenství se prolíná knihou, která vychází u příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla, muže vzrůstem menšího, ale významem naprosto jedinečného. Ať jste téměř na jakémkoliv místě naší planety a vyslovíte jeho jméno, získáte pomyslnou vstupenku do světa. Jednoduše – každý ví…Ale jen málokdo ví o rozmanitých polohách Havlovy složité a vzácně barvité a duchem obdařené osobnosti. Autor ji poodhaluje po setkáních s prezidentovými „lidičkami“ a samozřejmě prostřednictvím obou Havlových manželek, Olgy a Dagmar. Vedle jejich výpovědí čtenářky a čtenáře nepochybně zaujme svědectví osobní asistentky Jaroslavy. Neřekne jí jinak než – Slávko, a pokud jí píše vzkaz, tak před křestní jméno vždy přidá slůvko „milá“… Za deset let práce u pana prezidenta nezaznamená, že by zvýšil hlas, a tak se každý den mohla těšit na Václavovu slušnost a galantnost a stejně jako ostatní prezidentovi blízcí si mohla užívat jeho inteligentního humoru. Osobní tajemník Jakub, který s Václavem Havlem procestoval velký kus světa, vypovídá o jeho výjimečných státnických schopnostech a respektu a úctě, jichž se mu dostávalo všude, kam zavítal. Neobyčejně zajímavé jsou příběhy a postřehy osobního strážce Petra. A pak tu jsou řidič Vladimír, který stejně jako kuchařka Irena obdivovali Václavovu pokoru a skromnost. A na čem si nejvíce pochutnal? Populární Čirina mu opakovaně pekla Bratislavské rohlíčky, s láskou připravovala krupicovou kaši s čokoládou a máslem. Kniha je objevná a zároveň přitažlivá zejména tím, že Václava Havla představuje takového, jaký skutečně je, upoutá i originální výpravností, zejména fotografiemi Oldřicha Škáchy.