Imagination of people strana 4 z 8

„Vítězství ve Wimbledonu a Fed Cupu jsou pro mě nejvíc.“ Začínáte číst velký a silný příběh, jak se obyčejná holka ze slezského městečka Fulneku stala z neznámé tenisové Popelky bílou královnou. Ano, je to až neuvěřitelné, PETRA KVITOVÁ je dnes na špičce světového tenisu a uznávanou sportovní celebritou! Jak je možné, že děvče, které začalo s tenisem až ve čtrnácti letech, ušlo do svých současných šestadvaceti let tak významnou cestu. Tajemství tkví především v dobré rodině a vlastní tvrdé práci. Petra nejdříve ovládne jedenáctý rok 21. století, když po finálovém triumfu nad Ruskou Marií Šarapovovou vyhraje Wimbledon, stejně dominuje na Turnaji mistryň v Istanbulu a pak ještě dovede Česko k výhře ve Fed Cupu nad Ruskami! Krom toho triumfuje na dalších pěti velkých turnajích Ženské tenisové asociace (WTA). Do dějin tenisu se opětovně zapíše, když v roce 2014 dobyde Wimbledon po vítězství nad Eugenií Bouchardovou podruhé. Zařadí se tak hned za nejlepší českou tenistku Martinu Navrátilovou, ostatně Petra s osmnácti (!) triumfy na velkých turnajích kráčí ve šlépějích svého vzoru. Rovněž je vynikající týmovou hráčkou. Má velkou zásluhu na skutečnosti, že Češky vyhrály Fed Cup i v letech 2012, 2014 a 2015. Je nepochybné, že máme momentálně nejlepší ženský tým na světě! Knížka není jen portrétem mladé sportovní hvězdy a obrazem její mimořádné cesty, ale také reálným a těžce vydřeným hollywoodským snem uskutečněným v Česku. Fanynky a fanoušci a také všechny obyčejné holky, rodiče, čtete recept na nebeský úspěch i pozemskou slávu.

Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. Platí to v řemesle, v podnikání, v umění. Herecký svět není výjimkou, podívejme se jen na známá jména, která tu jsou jakoby stále, už desetiletí, jen to křestní jméno je jiné... Platí to i o jménu KOSTKA, které „slouží“ divadelní múze téměř sto let, ve skutečnosti však s předky jiných jmen mnohem déle. Byl Jiří Kostka, hrají Petr Kostka a ve třetí generaci Tereza Kostková. Starobylý herecký rod, sahající do počátků českého divadla, obohatily a obohacují další herecká jména, například Carmen Mayerová, manželka Petra Kostky a maminka Terezy Kostkové. Čím jiným než herečkou se mohla stát jejich dcera? Ve vůni šminek a rozhovorů o divadle vyrůstala, a i když v dětství zkoušela všechno možné, přesto už od pěti šesti let věděla, že chce být herečkou. Geny nezapřete. Španělské předky, s citem pro umění, protože má dědečka malíře, se srdcem otevřeným pro všechny, kdo potřebují pomoc, protože je inteligentní, vzdělaná, sečtělá, také velice temperamentní. Je patronkou nadačního fondu Veselý senior, ale pomáhá i jiným charitativním projektům. Netají se láskou k Francii, k cestování vlakem, k tanci, ke všemu novému a zajímavému, co ji může obohatit. S moudrostí svého rodu a nadšením, neutuchající energií a optimismem, s vírou v lepší stránky žití a života – to je dnes čtyřicetiletá Tereza Kostková, vynikající, talentovaná herečka, skvělá moderátorka, filantropka a hlavně nesmírně příjemná, osobitá, výrazná a jedinečná žena s velkým přesahem profesním i osobnostním. Známe ji z Divadla Pod Palmovkou, z televizních seriálů jako Ordinace v růžové zahradě, Pojišťovna štěstí, Cesty domů, Proč bychom se netopili a dalších, z moderování nejrůznějších akcí, z nichž vyniká mimořádně úspěšná televizní show StarDance, jejíž osmý ročník uváděla na podzim 2016 opět s kolegou Markem Ebenem. Tereza Kostková je jednou z mála uznávaných moderátorek, protože tato profese skutečně není jednoduchá a lehká, ačkoliv se tak na první pohled jeví. Autorka herečku představuje v celé její profesní a lidské osobnosti i v širších souvislostech rodinných a rodových.

Představujeme kuchařku, jinou než všechny ostatní. Prostřednictvím 85 receptů vypráví příběh o dlouhodobém zdravém životním stylu, který tři ženy středního věku žijí už léta. Každá ho pojímá trochu jinak, všechny se však shodují na stejném základu: zdravé výživě a vaření, pohybu a optimistickém přístupu k životu, s nímž vítají každý nový den. Jsme Marcela, Dana a Jana. Náš příběh začal možná už před lety, kdy jsme ale seděly v různých školních lavicích. Pak jsme vystudovaly, začaly pracovat, vdaly se, měly děti, prostě se životem vydaly rozdílnými cestami. Na nich nás ovšem svedla jedna velká náhoda a postupně jsme se staly kamarádkami. Navíc jsme brzy zjistily, že nás něco velmi důležitého spojuje. Samozřejmě, díváme se kolem sebe, vídáme se se spolužáky a spolužačkami, a jsme stále více překvapené – to jsou ty holky, které jsme si pamatovaly jako štíhlé, mrštné, hbité, s nimiž jsme skákaly gumu? To jsou ti kluci, co se o přestávkách prali za lavicemi a předváděli se před námi? A my do nich byly zamilované? Některé souputníky jsme ani nemohly poznat. Z útlých holek jsou dámy s pořádnými zadečky, z pohledných kluků prošedivělí pánové s pivními pupíky. Setkání sice provázejí vzpomínky s krásnými emocemi, smích a legrace, ale také bohužel současné starosti o zdraví a téma nemoci. Docela smutné, že? Když se podíváme na sebe, vidíme se štíhlé a také se stále cítíme svěží. Jako bychom se téměř nezměnily, jen pár vrásek přibylo. Čím to, ptáme se, a přicházíme na to, že máme společný pohled na život, společný životní styl. Zdravá strava, pravidelný pohyb, očista těla přírodními prostředky. Každá dává přednost něčemu trochu jinému, v principu jsme si však tolik podobné. A jak zjisťujeme později, při dalších setkáních, základem všeho byla a je zdravá výživa, zdravé vaření, které vychází z ověřených poznatků a informací. Není to dieta, není to upřednostňování určitého způsobu stravování (makrobiotika, vegetariánství, veganství, strava podle krevních skupin, dělená strava a další), je to jen o vstřebávání všech podnětů o tom, co je zdraví prospěšné, a jejich použití, přizpůsobené dané osobnosti. Je totiž vědou potvrzená pravda, že každý člověk je z genetického základu jiný a každý dědí po svých předcích dispozice k jiné nemoci, a proto potřebuje individuální způsob stravování a životního stylu. A také je pravda, že jsme to, co jíme. Náš životní styl a způsob stravování není nijak náročný, navíc je léty posvěcený – on totiž funguje bez jo-jo efektu. A to stoprocentně. Stručně řečeno, kdyby to nefungovalo, nevypadáme tak, jak vypadáme. Dnes je na trhu nepřeberné množství nejrůznějších návodů na mládí, zdraví a krásu včetně kuchařek. Došly jsme k závěru, že způsob, jak dosáhnout a hlavně udržet si i nadále zmíněná pozitiva, je natolik jiný v jeho po mnoho let aplikované podobě, že by stálo za to seznámit s ním širokou veřejnost, protože všichni toužíme být do pozdního věku zdraví, přitažliví, štíhlí a svěží, prostě krásní lidé. Naše kuchařka je důkazem, že takový styl lze pěstovat po celý život. Recepty navíc představují chutná i rychle připravená jídla, určená jako inspirace všem ženám a mužům, kteří chtějí žít tak, aby se za svou postavu nemuseli stydět ani v pozdějším věku. Takže, dobrou a zdravou chuť!

Roman Kreuziger je český silniční profesionální cyklista. Cyklistice se věnuje od jedenácti let, kdy dostal silniční kolo, v té době ještě jezdil pod dohledem svého otce Romana Keuzigera. Od roku 2013 jezdí za ProTour stáj Team Tinkoff-Saxo. V současnosti se svou rodinou žije a trénuje v Itálii poblíž Lago di Garda. Otcem Romana Kreuzigera je Roman Kreuziger (1965), někdejší juniorský mistr světa v cyklokrosu. V roce 2004 se stal juniorským mistrem světa na silnici. 2008 vítězem závodu Kolem Švýcarska 2008. Největší úspěch zaznamenal Roman Kreuziger na 100. ročníku Tour de France 2013, kdy skončil na celkovém 5. místě a v dresu stáje Saxo-Tinkoff vyhrál po boku Alberta Contadora týmovou soutěž.

Malá žena, ovšem s velkým hlasem. Česká Janis Joplin anebo Tina Turner i Ella Fitzgerald, neřízená střela, rocková babička z Ostravy. Všechna tato přízviska má Věra Špinarová. Opravdová Paní zpěvačka, sice malá vzrůstem, ale o to větší svým nenapodobitelným, jedinečným altovým hlasem s rozsahem přes čtyři oktávy, o kterém si mohly nechat zdát mnohé operní divy. Takový rozsah měly v Česku jen další tři zpěvačky populární hudby: Eva Pilarová, Petra Janů a Lucie Bílá. Na rozdíl od nich Věra Špinarová nikdy zpěv nestudovala, byla "přírodní úkaz", který šokoval odborníky svou syrovostí. A samotná Věra byla také taková. Svérázná, upřímná až na kost, na nic si nehrála, neuměla se přetvařovat a předstírat. Byla Ostravačkou každým coulem, k sobě tvrdá a přísná, nesmírně pracovitá, skromná, ale cílevědomá, protože od dětství věděla s jistotou jediné - že chce být zpěvačkou. Svému snu podřídila vše, šla za ním přes překážky, které představovala třeba její matka, která měla úplně jinou představu o budoucnosti své dcery a nikdy se úplně neztotožnila s tím, že Věra namísto "seriózní" práce v čistírně "poskakuje" před kapelou na jevišti. Musela překonat tragickou a dodnes nevysvětlenou smrt milovaného bratra, ústup ze slávy po sametové revoluci, kdy existenčně klesla až na dno, zklamání ze tří dlouhodobých vztahů. Vždy se však dokázala zvednout jako Fénix z popela a pokračovat v cestě za svým snem. Je nezapomenutelná svými písněmi, kterých nahrála přes 700, svými hity jako Bílá Jawa 250, Raketou na Mars, To máme mládež, Píseň svou mi tenkrát hrál, a i kdyby už si nikdo nemohl ani na ně vzpomenout, zůstává tu jako Věřin úžasný skvost. Nesmrtelná skladba z filmu Tenkrát na Západě, nazvaná Jednoho dne se vrátíš. Věra Špinarová se i díky ní k nám bude stále navracet. Nová kniha známé spisovatelky, která napsala také autorizovanou knihu s Jožo Rážem a biografie dalších pevěckých i hereckých hvězd, vznikala ještě za života velké a milované Paní zpěvačky Věry Špinarové. Na přípravě knihy se také významně podílel zpěvaččin syn, hudebník Adam Pavlík.

Když se Karolína Plíšková stala 17. července 2017 světovou tenisovou jedničkou, byla vůbec první Češkou v historii od zavedení klasifikace v roce 1975 a celkově dvacátou třetí hráčkou, která se na tenisový Olymp vyšplhala. Musela přijít vytáhlá, hubená a potetovaná ranařka z Loun, aby světu ukázala, že malá země uprostřed Evropy má už dlouho skvělý ženský (a nejen ženský) tenis, jehož reprezentantky jsou výjimečně porazitelné v týmovém Fed Cupu, který získaly v letech 2011-2015 hned pětkrát. Karolína se mimořádného úspěchu dočkala jedenadvacet let od prvního okamžiku, kdy ve čtyřech letech vzala tenisovou raketu poprvé do ruky. Post nejlepší světové hráčky si nadělila ke svým pětadvacátým narozeninám, Kája, jak jí říkají, totiž umí poctivě a systematicky na své hře pracovat. "Jsou dny, kdy si říkám, že zrovna dneska musím na trénink. Někdy bych ho prostě zrušila, ale to má asi každý. Vím, že tenis je pro mě nejlepší řešení. Nemám povahu jít si sednout na deset hodin do kanceláře. Potom bych doopravdy litovala. Takhle dělám, co mě baví. I když mě to občas štve a nechce se mi." Její životní příběh neprovázejí převratné změny, veletoče, exhibice ani extempore. Karolína postupovala na žebříčku pomalu, obezřetně, v podstatě potichu, padala zpět a příště už zase byla o krůček výš, nevzdávala se, nebrala prohry jako tragédie, ale jako nezbytnou součást tenisového a sportovního života vůbec, nenechala se vykolejit přílišnými očekáváními tenisové veřejnosti i odborníků, šla si za svým cílem - vyhrávat další a další turnaje, zocelovat se na nich, nabírat body a směřovat k tenisovému nebi. Nešlo jí o peníze, nešlo jí o to za každou cenu porazit protihráčku, ani tu nejlepší, aby se blýskla v médiích. Naopak, popularitu snášela a snáší jako nutné zlo, nejraději má stanout na kurtu před zápasem, to ji nabíjí daleko víc než tréninky, přípravy a strategie. S penězi zacházela a zachází velmi rozumně, sláva a bohatství ji nezměnily, zůstala tou normální holkou z Loun, která stojí pevně na zemi, protože ví, že úspěch ve sportu s nezbytnou dávkou kondice a zdraví je vrtkavá múza, která svou přízeň může znenadání upřít na někoho jiného, a už se nevrátit. Zatím ji má tato dáma ale celkem ráda, protože v jejích pětadvaceti jí dopřála na okruhu WTA devět vítězných turnajů ve dvouhře, jedno grandslamové finále na US Open 2016 a pět triumfů ve čtyřhře. Krásná bilance stále mladé hráčky. A další velká vítězství a úspěchy se dají vzhledem ke značnému potenciálu tenistky v blízké budoucnosti očekávat. Karolína kráčí po velké cestě.