Janáčkova akademie múzických umění v Brně strana 3 z 3

Publikace představuje nový a originální pohled na média rozhlas a film: zkoumá, jak se ovlivňují a inspirují a jak to obohacuje umělecký účinek obou médií. Vychází ze zevrubných analýz rozhlasové tvorby filmových režisérů Woodyho Allena, Ingmara Bergmana a Federica Felliniho a zamýšlí se nad vztahem jejich rozhlasového a filmového díla. Druhou část práce tvoří komparace původních rozhlasových her Sorry, Wrong Number od Lucille Fletcher, Under Milk Wood od Dylana Thomase a Der gute Gott von Manhattan od Ingeborg Bachmann s jejich filmovými adaptacemi. Problematika je nahlížena především z pozice rozhlasového média – autorka v práci zúročuje zkušenosti z vlastní tvorby pro rozhlas i z pedagogického působení na Divadelní fakultě JAMU, v jehož rámci vede též studentské audio projekty. Navazuje na východiska rozhlasových teoretiků Josefa Branžovského, Paula Deharma, Lance Sievekinga a dalších, kteří zdůrazňovali schopnost zvukového média podněcovat fantazii posluchače. Odhaluje, v čem spočívá podstata a kouzlo zvukového umění, a dochází k závěru, že i v současném mediálním světě má rozhlasová hra své nezastupitelné místo.

Publikace pojednává o kvartetním díle Leoše Janáčka, především pak o notových edicích, které jsou následně z hlediska svého obsahu vzájemně konfrontovány. Cílem bylo vnést do současného labyrintu odlišností edic obou Janáčkových kvartetů řád, vytvořit souhrnnou evidenci změn notového textu včetně všech dynamických, tempových i agogických návodů k interpretaci. Jejich přehled ozřejmí průběžný vliv dobových interpretačních zvyklostí i osobní tendence editorů při změnách. Podrobné zmapování rozmanitosti edic nemusí zůstat jen zajímavou exkurzí do minulosti osudů dvou úspěšných hudebních kompozic. Je to i pohled do procesu hudebního myšlení a hledání účinnosti interpretačních záměrů a může usnadnit nalezení osobitého řešení některých vlastních hráčských situací a nových variant interpretace.