Karolinum strana 43 z 184

Je péče o staré rodiče očekávaná a uznávaná hodnota, anebo handicap, který snižuje sociální postavení pečujících? Je diagnóza demence stigma? Jsou pro pečující rodiny největším problémem finanční nároky péče nebo riziko ztráty zaměstnání, či se potýkají spíš s nedostatkem času na péči anebo s fyzickou nebo psychickou obtížností péče? Co nejvíce chybí v systému zdravotních a sociálních služeb v České republice? A nakolik jsou pečujícím rodinám prospěšné současné formy podpory? Takové byly úkoly výzkumného projektu Hodnocení potřeb rodinných příslušníků pečujících o seniory, jehož výsledky předkládá tato kniha.

Netradiční kandidát, bezprecedentní prezident? Proč si Američané zvolili natolik kontroverzní osobnost za hlavu svého státu? Jaké byly příčiny a kontext zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem a jakými strategiemi a tématy získal podporu voličů? Cílem této knihy je popsat a analyzovat postupy, jimiž se Donaldu Trumpovi podařilo využít trhlin v socioekonomické a kulturní soudržnosti Američanů k dosažení volebního vítězství. Kniha poskytuje hlubší, kontextuální porozumění a dešifraci šachového pozadí voleb 2016, čímž pro pozorovatele v České republice činí řadu Trumpových kroků čitelnější, než se jeví v jeho mediálním portrétu.

Středověké rolnictvo je pro historiky velkou a mimořádně přitažlivou neznámou, neboť v sobě skrývá klíč k pochopení pozdějšího ekonomického růstu, nebo naopak zarážející stagnace některých evropských regionů. V hrubých obrysech a jen torzovitě známe sociální struktury a instituce středověkého rolnictva, o skutečné vnitřní dynamice a demografických aspektech však nevíme takřka nic. Předkládaná monografie reaguje na tuto poznávací výzvu a využívá dosud nepovšimnuté a evropsky unikátní písemné prameny, které se dochovaly pro chebský městský stát. Díky nim přináší pozoruhodně detailní pohled na sociální mobilitu, migraci a způsob sociální reprodukce pozdně středověkého rolnictva, včetně nových pohledů na fenomén masového pustnutí venkovských sídlišť v tomto období.

Rozsáhlá přehledová publikace Gabriely Veselé podává výklad dějin německé literatury v českých zemích od nejstarších dob do roku 1945. Sleduje postavení němčiny a češtiny v jednotlivých epochách, podrobně eviduje a hodnotí překlady německých literárních děl do češtiny, představuje životy a díla známých i zapomenutých německy píšících autorů, jejich dobovou recepci i ohlas v pozdějších generacích. Rozšiřuje naše představy o rozsahu německé literatury a jejím vlivu na české prostředí, přesvědčivě líčí divadelní život, působení nejrůznějších spolků a nakladatelství, s přesahem k literárnímu místopisu. Mimořádně heuristicky podložená práce výborně poslouží všem budoucím germanistům a translatologům.

Following their engaging study Homelessness among Young People in Prague, the authors of this book turn their attention to an older population facing the same issue, a very different situation since these older adults grew up under a communist regime where an obligation to work was enshrined in law and living on the street could result in a prison sentence. Based on three years of research, this book provides a slew of data-based statistical insights, analyzing the efficacy of relief provided by both the state and nonprofit organizations, detailing how the clients of such organizations rate their services, to what extent they accept assistance, and whether they believe it has helped them. More importantly, it features extensive interviews with real people, making it the first Czech book on this issue to present homelessness from the perspective of those who live with it every day.

Literatura tak jako další umění patří ke skupině toho, co dnes nazveme tradičními médii. Přesto mediální uvědomění literatury a jejího zkoumání po staletí zastírala absence a latentní status pojmu média. Kniha Za obrysy média z pera devíti autorek a autorů přináší genealogii média, příběh mediálního sebeuvědomování literatury a literární vědy, jež jde ruku v ruce s jejich zdánlivým zastaráváním tváří v tvář neúprosné evoluci techniky. V tomto příběhu jde ale také o rozvoj literatury jako komunikace svého druhu, prohlubujícího určité mediální kompetence, i její spjatost s obecnějšími mediálními jevy zprostředkováním působícím i v tom, co se zdá být bezprostředně tady a teď, a také naopak s vytrvalou přítomností toho, co je vytvářeno veskrze uměle. Zájmem, který motivuje velkou část této knihy, je rozvinout východiska pro uvedení literární a mediální vědy na společný základ.

Právní věda zpravidla zkoumá právní řád jako soubor pravidel a doktrín, ale jazykové a rétorické prostředky, které používá, zůstávají téměř zcela mimo oblast zájmu právních vědců, a to přesto, že jazyk hraje zásadní roli jak při tvorbě práva (např. při tvorbě konkrétních zákonů), tak při jeho provádění (např. v tom, jak se jazyk používá v průběhu soudního řízení). Tato kniha seznamuje čtenáře s těmi nezákladnějšími principy interdisciplinárního způsobu zkoumání práva, zejména s různými způsoby interakce různých forem umění a právních textů. Zkoumáme, jak je právo zastoupeno v různých kulturních kontextech, a zkoumáme také možnosti interpretace právních textů jako literárního a uměleckého produktu v tom nejširším slova smyslu. Analyzujeme některá z ústředních témat práva a právní vědy, avšak zkoumáme je prostřednictvím škály disciplinárních přístupů, mezi které patří umění, poezie, film a literatura. Interakce s různými texty, jejich kulturně historickými kontexty či reprezentacemi vytváří specifickou dynamiku, díky které mohou čtenáři této knihy získat hlubší povědomí o právních a právně teoretických otázkách. Na pomoc si bereme také konvenčnější metody právní vědy, které pracují na průsečíku práva, politiky a filozofie a společně usilují o pochopení existujících právních institucí a konceptů a zohledňují společenské dopady právního řádu na společnost a jednotlivce. Proto je důležité, abychom dokázali rozeznávat, jakým způsobem se v soudních rozhodnutích konstruuje příběh, který je následně jazykem práva vyprávěn, a naučili se číst v argumentaci soudů a rozpoznávat způsoby, jak mohou slova a slovní spojení právního jazyka buď reprodukovat, nebo měnit základní kulturní a politické nastavení společnosti. Autorský tým vychází z toho, že kulturní a umělecká média jsou schopna ukázat jednak na systémové problémy, se kterými se právo potýká (normotvorba a implementace práva), a také poskytnout jemnější optiku, která nám zprostředkuje mnohem bohatší kognitivní pole, ze kterého můžeme čerpat při analýze klíčových právních problémů; takové pole se totiž neomezuje na doktrinální chápání práva. Tato kniha upozorňuje na příběhy, které se nemohou z různých důvodů odrazit v procesech interpretace práva nebo jeho tvorby.

Zkušený obličejový traumatolog Jiří Ramba v tomto souboru studií, publikovaných jak v odborných časopisech, tak i knižně, představuje výsledky zkoumání ostatků několika osobností českých dějin: Přemysla Otakara II., Alžběty Pomořanské, Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad, Rudolfa II., Eleonory Habsburské a Karla Hynka Máchy. Jádrem knihy je pojednání o záhadném dočasném ochrnutí Karla IV. na přelomu let 1350 a 1351. Autor, vycházející ze své bohaté praxe, zde prezentuje zajímavou teorii úrazu a popisuje, jak k němu mohlo dojít a jak pravděpodobně probíhalo léčení a rehabilitace.

Publikace Rozmluvy ze Šafránku. S úsměvem o životě, stárnutí a stáří je věnována plzeňskému rodákovi profesoru Jaroslavu Šafránkovi, jedné z velkých českých osobností. V letech 1948-49 působil jako děkan Lékařské fakulty v Plzni, proto jeden z pavilonů fakulty nese jeho jméno budova se řadí k nejvýznamnější architektuře města Plzně po druhé světové válce. Současně to byl on, kdo před 85 lety uvedl do provozu první kompletní aparaturu pro vysílání a příjem mechanické televize. Bývá téměř pravidlem, že význační představitelé různých oborů bilancují své životní zkušenosti či promlouvají k čtenářům formou rozhovorů. Ústředním motivem knihy Rozmluvy ze Šafránku nechce být podrobné vylíčení osobní a profesní kariéry našich významných odborníků, ale sdílení jejich osobních zkušeností se stárnutím a stářím. I proto jsou v knize zastoupeny pouze osobnosti, které již dosáhly pomyslné hranice stáří. Někteří z diskutujících znali profesora Šafránka osobně, jiní jen zprostředkovaně, jedni se věnují problematice stáří z hlediska svého profesního zaměření, druzí mají neprofesní osobní zkušenost. Čtenář tak dostává do ruky knihu plnou životní moudrosti, optimismu, ale i jasně přiznaných pravd vlastního věku. Pestrá mozaika přístupů k životu, která stojí nejen za přečtení, ale i za následování.

V devadesátých letech 19. století se v Praze, podobně tomu bylo v Mnichově, Vídni či Berlíně, rozvinula činnost spolku mladých umělců, který vznikl jako secese (odštěpení) z tradičních uměleckých struktur. Za svůj hlavní úkol si určil prosazovat nové moderní umění. Spolek výtvarných umělců Mánes se stal jádrem generačního seskupování a v roce 1896 zahájil vydávání vlastního periodika Volné směry. Od roku 1898, kdy otevřel první spolkové výstavy, byl již neopominutelným reprezentantem české výtvarné kultury. Pro uměleckou orientaci spolku byla hlavním příkladem soudobá Francie, pomáhající překonávat lokální nacionalistické zájmy, ale vedení časopisu a spolku, kde vynikali výtvarný a literární kritik F. X. Šalda, architekt Jan Kotěra, sochař Stanislav Sucharda a malíř Jan Preisler, sledovalo celou mezinárodní uměleckou scénu. Zápas o naplnění ideálu moderního umění ukázal potom plný význam pojmu secese, když další generace, nastupující po přelomové výstavě Edvarda Muncha v Praze (1905), vyvolala krizi svým příklonem k nejaktuálnějšímu kubismu. Tento dramatický vývoj českého umění je sledován jako postupné vyhraňování tří hlavních programových směrů: tendence naturalisticko-impresionistické, symbolistické a ornamentálně dekorativní. Realizovány byly separátně, ale jejich vzájemný vztah dává secesi hlubší umělecký smysl a narušuje obecné povědomí, chápající secesi zpravidla jako eklektický dekorativní styl, který odezněl s počátkem 20. století.

Kolektivní monografie, která je společným dílem teologů a historiků umění, se snaží zachytit a popsat rozličné aspekty lidského hledání transcendence v dějinách i v současnosti. První část knihy ukazuje, jak muži i ženy hledali a nacházeli Boží tvář prostřednictvím textů Starého a Nového zákona, svatých obrazů a filosoficko-teologické spekulace. Druhá část sleduje toto filosoficko-teologické tázání v dílech moderních myslitelů, jako jsou Karl Marx, Friedrich Nietzsche, Auguste Comte, Jan Patočka a Jorge Mario Bergoglio (papež František), a všímá si jeho vyjádření v moderním umění. Protože při poznávání Boha věřící zároveň vždy nalézali sebe, svou vlastní tvář, a v moderním světě již není toto hledání vlastního přesahu pokládáno za nezbytné, stává se ústředním bodem celé knihy otázka, jestli postmoderní člověk rezignoval i na hledání svého pravého určení a posledního naplnění. První české vydání.

Rozsáhlá přehledová publikace Gabriely Veselé podává výklad dějin německé literatury v českých zemích od nejstarších dob do roku 1945. Sleduje postavení němčiny a češtiny v jednotlivých epochách, podrobně eviduje a hodnotí překlady německých literárních děl do češtiny, představuje životy a díla známých i zapomenutých německy píšících autorů, jejich dobovou recepci i ohlas v pozdějších generacích. Rozšiřuje naše představy o rozsahu německé literatury a jejím vlivu na české prostředí, přesvědčivě líčí divadelní život, působení nejrůznějších spolků a nakladatelství, s přesahem k literárnímu místopisu. Mimořádně heuristicky podložená práce výborně poslouží všem budoucím germanistům a translatologům.

Vlastimil Kybal (1880-1958), profesor FF UK, český historik, žák Jaroslava Golla, Václava Novotného, Josefa Pekaře, Josefa Šusty, Tomáše G. Masaryka, Františka Drtiny, československý diplomat, je protagonistou rozsáhlé a mimořádně podrobné pramenné monografie. Věnoval se dějinám středověku a novověku. Doktorát filozofie (1903) získal za práci O učení mistra Matěje z Janova. V roce 1906 studoval na univerzitách v Paříži a Bonnu. Mezi lety 190714 uskutečnil řadu badatelských cest do archivů v Anglii, Dánsku, Francii, Německu, Itálii, Španělsku. Soukromé docentury dosáhl roku 1911, mimořádným profesorem UK byl jmenován 1918, řádným profesorem UK 1919. V letech 1920-1939 působil v československých diplomatických službách v Itálii, Brazílii a Argentině, Španělsku, Mexiku odtud pocházela i jeho manželka, mexická malířka Ana Sáenz y Aquilar. Druhou světovou válku i léta po ní strávil Vlastimil Kybal v exilu, působil na řadě amerických vysokých škol a univerzit.

Osm případových studií vychází z teorie sociální konstrukce cílových populací, kterou kniha také podrobně představuje jde o první takto rozsáhlou a hloubkovou aplikaci teorie v českém prostředí. Na konkrétních případech sleduje vliv charakteru cílové skupiny na obsah českých veřejných politik. Je cenným zdrojem informací nejen pro akademické pracovníky zabývající se designem veřejných politik, ale i pro ty, které zajímají jen dílčí politiky a praktické aspekty, jež jsou v knize popsány a analyzovány z dlouhodobé perspektivy. Kniha je aktuální a originální výpovědí o vývoji veřejných politik v České republice.

Forenzní psychologie je aplikovanou psychologickou disciplínou, která se uplatňuje tam, kde se jedinec stává subjektem občanských a trestně právních vztahů. Studuje chování a prožívání člověka v situacích regulovaných právem. Publikace vychází z širšího pohledu na trestný čin, jeho spáchání a objasňování. Všímá si pachatele i oběti, zajímá ji vyšetřovatel a jeho interakce s účastníky trestního řízení, zaměřuje se na psychologické souvislosti jednotlivých procesních úkonů. Vybírá metodologické i diagnostické postupy související s vyšetřováním trestných činů, přidává aktuální témata a prakticko-aplikační souvislosti. Popisuje psychologické aspekty zranění oběti násilného trestného činu, poskytuje i poznatky ke kriminálnímu uvažování pachatelů. Několik kapitol se věnuje dětem a jejich svědecké výpovědi, ale také dospívajícím v roli pachatelů násilných trestných činů. Pachateli je věnována pozornost nejen v situaci páchání trestného činu, ale také ve fázi celého vyšetřování, soudněznalecké expertízy, případného vazebního stíhání, soudního projednávání i odsouzení a výkonu trestu odnětí svobody.

Středověké rolnictvo je pro historiky velkou a mimořádně přitažlivou neznámou, neboť v sobě skrývá klíč k pochopení pozdějšího ekonomického růstu, nebo naopak zarážející stagnace některých evropských regionů. V hrubých obrysech a jen torzovitě známe sociální struktury a instituce středověkého rolnictva, o skutečné vnitřní dynamice a demografických aspektech však nevíme takřka nic. Předkládaná monografie reaguje na tuto poznávací výzvu a využívá dosud nepovšimnuté a evropsky unikátní písemné prameny, které se dochovaly pro chebský městský stát. Díky nim přináší pozoruhodně detailní pohled na sociální mobilitu, migraci a způsob sociální reprodukce pozdně středověkého rolnictva, včetně nových pohledů na fenomén masového pustnutí venkovských sídlišť v tomto období.