Karolinum strana 50 z 184

Úkolem učebnice vypracované pracovníky 1. lékařské fakulty UK je poskytnout anglicky mluvícím studentům lékařských fakult formou vybraných kapitol vhodný studijní text pro přípravu na zkoušky z hygieny a epidemiologie. Učebnice zároveň přispívá i k pochopení vzájemného vztahu primární zdravotní prevence s lékařskou praxí. K nutnému pochopení textu autoři předpokládají základní znalosti z fyziky, chemie, biologie a fyziologie. Text v anglickom jazyku.

Výbor ze studií literárního historika a editora Martina Machovce, které vznikaly v posledních dvou dekádách (2000–2018), představuje celou řadu faset uvažování o fenoménu undegroundu. V jednotlivých studiích se zabývá zejména undergroundovou literaturou z okruhu I. M. Jirouse a rockové skupiny The Plastic People of the Universe, ale věnuje pozornost i širším souvislostem této literatury – jejím předchůdcům z 50. let (okruh Egona Bondyho a Ivo Vodseďálka), roli ve společenství Charty 77, vazbám na angloamerické prostředí nebo hudebním a scénickým realizacím a způsobu, jakým byly tyto texty v samizdatu šířeny.

Kniha Miloše Kučery je stejně jako jeho předchozí práce Sonette an Orpheus: Interpretace(a překlad) zaměřena proti patetizaci Rilkovy poezie. Také „Duineser Elegien“ přinášejí nejen nový překlad Rilkovy sbírky, ale především interpretaci a rozbor každého verše, včetně reflexí předchozích překladů a také výklad Jacoba Steinera.

Knížka představuje druhé, podstatně doplněné a rozšířené vydání úspěšné stejnojmenné knižní publikace Jaroslava Kopáčka a Jana Bednáře (Karolinum, 2002). Oproti prvnímu vydání jsou v knize více akcentovány atmosférické úkazy a jevy objevující se zejména v souvislosti s výraznými až extrémními počasovými projevy, mj. tropické cyklony. Zcela nově je přidána kapitola o jevech souvisejících s výraznou atmosférickou konvekcí. Čtenář se dozví o formování oblačné elektřiny, elektrických výbojích v atmosféře, o blescích, struktuře bouřkových oblaků, vzniku krupobití, tromb, tornád a dalších souvisejících úkazech. Zároveň jsou tematizovány některé zásadní soudobé meteorologické otázky, jako např. problematika skleníkového efektu zemské atmosféry a klimatické změny. Rozsáhle aktualizovaná a modernizovaná je závěrečná kapitola pojednávající o metodách předpovědí počasí a příslušných mediálních prezentacích. Výklad doprovází více než 50 ilustrací.

Porodní bába byla od nepaměti součástí místní kolektivní paměti byla vnímána jako inventář obce, podobně jako farář, učitel, starosta; bábu potřeboval každý. Stála u biologického (vymanila dítě z lůna matky) i sociálního zrození (držela ho při křtu, občas byla kmotrou). Podílela se i na jiných úkonech, hrála důležitou roli při přechodových rituálech: zrození, křtu, úvodu i smrti. Přibližně v letech 18501950 se prohloubila profesionalizace porodnické pomoci. Přešla od sousedské výpomoci k povolání, které bylo třeba legislativně zakotvit: během sta let se porodní bába změnila v porodní asistentku. Kniha sleduje změny legislativního rámce, ohraničujícího život a činnost porodních babiček, institucionalizaci babického vzdělání, analyzuje proměny vztahu porodních bab a církve. Věnuje pozornost proměnlivě harmonickému a disharmonickému vztahu porodních bab a lékařů a rovněž genderovým stereotypům, které byly v tomto segmentu dějin vzhledem k porodní asistentce nejvýraznější. Báby jsou představeny i jako profesní skupina; lze sledovat, jak často a jakým způsobem porušovaly ve své nelehké praxi zákon. Závěr knihy se věnuje postupnému sebeuvědomování porodních asistentek, hledá odpověď na otázku, kdy a jakým způsobem se začaly hlásit o svá práva, proč odmítaly označení bába a usilovaly o důstojnější název porodní asistentka.

Příručka Klíč k novověké paleografii představuje praktickou pomůcku pro zvládnutí čtení raně novověkých a novověkých paleografických textů (od počátku 16. do počátku 20. století). Soustřeďuje se na dva základní typy písma české a německé novogotické písmo, především jejich kurzívní formy, které se vyvíjely vedle sebe a navzájem se ovlivňovaly až do schválení Všeobecného školního řádu v roce 1774. Vzhledem k tomu, že jedním z hlavních problémů aktivního osvojení si čtení textů ze sledovaného období je výrazná individualizace písem, daná rozvojem vzdělanosti a znalostí psaní a na to navazující širokou typologickou škálou písemností, je hlavním záměrem ukázat některé z nejčastěji se vyskytujících tvarů jednotlivých písmen české i německé novogotické kurzívy a ilustrovat variabilitu grafémů danou individuálním projevem písaře. Vedle těchto grafémů je v příručce zařazeno 20 jazykově českých a 20 německých ukázek textů včetně paleografických přepisů a doprovodného komentáře, zařazeny jsou rovněž ukázky písma z učebnic psaní užívaných ve předmětném období, připojen je rovněž přehled nejčastěji užívaných zkratek.

Kniha přibližuje osudy pěti výjimečných žen, které se zasloužily o rozvoj sociologických metod a jejich použití v aplikovaném výzkumu: Florence Kelleyové, Vivian M. Palmerové, Marie Jahodové, Herty Herzogové a Elisabeth Noelle-Neumannové. Tyto ženy vynikaly houževnatostí, s níž šly za svými sny a cíli, byly hrdé, mimořádné svou originalitou, a přitom ochotné tvořit v týmu. Dokázaly porozumět empirickým datům a metodologickým souvislostem a snažily se prosazovat inovativní přístupy v bádání, jejich myšlenky byly často i vůdčí ideou dodnes slavných výzkumných projektů. Bez jejich inovací, energie a tvůrčích nápadů by mnohé projekty nebyly tak úspěšné. Sláva však připadla zpravidla mužům teoretikům, v jejichž stínu tvořily. Kniha nabízí vyprávění o vědeckém i osobním životě těchto několika výzkumnic, o jejich odvaze, trpělivosti, nelehkých rozhodnutích i úspěších jejich snažení. Čtenáře provede téměř celým dvacátým stoletím a připomene mu, čím tyto průkopnice přispěly k empirickému sociologickému výzkumu.

Vzpomínky na 60 let v oboru sociální politiky, správy a práva z let 1955-2015 je autorský text již zesnulého prof. JUDr. Igora Tomeše, CSc. Je výjimečným svědectvím, které s vysokou citlivostí a smyslem pro detail popisuje profesní a životní dráhu výjimečné osobnosti. Čtenář je postupně, chronologicky, seznamován s jednotlivými klíčovými etapami života prof. Tomeše, v rámci nichž sám autor líčí svůj profesní vývoj v kontextu proměnlivého politického dění. Živý a poutavý výklad nechává strukturovaně nahlédnout nejen do strmého kariérního růstu geniálního experta, sociálního politika mezinárodního významu, ale také do mysli nesmírně vnímavé a velkorysé osobnosti. Autor mistrně, s vypravěčským umem jemu vlastním popisuje své vzestupy a pády, k nimž zaujímá specifický produktivní přístup, který ho podněcuje k další činnosti a práci na sobě samém. To mu nakonec pomáhá překonávat zpočátku těžké období normalizace, které mělo zamezit uplatnění jeho odbornosti a jejímu dalšímu rozvoji. Opak byl však pravdou a Tomeš se rychle na vzniklý stav adaptoval a využil svých dosavadních zkušeností např. k vytváření důstojných podmínek zaměstnávání dělníků v hutním podniku. Druhá, porevoluční část Tomešova vyprávění, líčí jeho krátkodobé, přesto zásadní angažmá ve vrcholné politice a dlouhodobou účast na mezinárodních sociálních reformách. V závěru nechybí ani vzpomínky na jeho porevoluční působení na akademické půdě, jemuž se věnoval až do své smrti v r. 2018. Text je neotřelým, zvláštním zážitkem a živou vzpomínkou nejen pro ty, kteří prof. Tomeše znali, ale i nesmírně poučným a inspirativním obsahem pro ty, kdo měli možnost ho poznat pouze zprostředkovaně, a to zejména prostřednictvím jeho bohaté publikační činnosti.

S osobností Josefa Šárky (1918-2008) se pojí význačné mezníky boje proti totalitním režimům v Československu: 17. listopad roku 1939 a roku 1989. Přítomný svazek přináší dva Šárkovy vzpomínkové texty, v nichž autor vzpomíná na události roku 1939, na věznění v koncentračním táboře Sachsenhausen, na život v protektorátu i na život v Československu v období komunistické diktatury a na rok 1989.

Psycholingvistika bilingvismu je zevrubným uvedením do problematiky zpracování psaného i mluveného jazyka u bilingvních mluvčích. Věnuje se otázce simultánního a sukcesivního osvojování dvou a více jazyků, paměti u bilingvních mluvčích a obecněji kognitivním aspektům bilingvismu. Kniha představuje aktuální poznatky psycholingvistického výzkumu tohoto fenoménu a doplňuje je konkrétními příklady z empirických studií a přehledným shrnutím současných diskusí. Poskytuje také obsáhlý přehled literatury k tématu, ilustruje různorodé metodologické přístupy a nabízí rovněž impulzy k budoucímu výzkumu.

Co vlastně lze z dochovaných programů, scénografických návrhů, kritik a komentářů zjistit? Je možné zrekonstruovat podobu režie a jejího nositele? Brněnská teatroložka Šárka Havlíčková Kysová využila nejaktuálnějších informací o problému a jeho řešení a tak také uchopila svou wasserbauerovskou monografii s nezvyklým názvem Režisér jako koncept... Snaha o využití nových metodologických postupů přivedla autorku k detailnímu rozboru řeči pramenů a možností, jak je číst. Režisérovu osobnost ukázala v ohnisku různých prostředí a vlivů, jež podrobně rozebírá s využitím široké palety aktuálních poznatků. Z analýzy zdrojů právem usoudila, že některé dosavadní kategorie jsou komplikovanější, než by se mohlo zdát z projevů dobových kodifikátorů. Pojetí operního režiséra jako soubor proměnlivých konceptů vypovídá o metodě vskutku neotřelé, zprostředkující však pozoruhodný obraz atmosféry v českém divadelnictví 50. a 60. let dvacátého století.

Publikace představuje první české přehledové dějiny dramatického žánru ve Spojených státech amerických od jeho úplných začátků v polovině 17. století do roku 1916. Nejvýznamnější směry a díla začleňuje do kontextu uměleckých, divadelních a společensko-politických změn, jež měly na konkrétní dobovou tvorbu přímý vliv. Kniha je strukturována do dvou oddílů. První představuje přehledově výkladovou část členěnou podle dějinných etap vývoje staršího amerického dramatu, druhý oddíl sestává z překladů ukázek reprezentativních děl tohoto období. Čtenář tak má k dispozici nejen přehledové dějiny vývoje poněkud opomíjeného žánru, ale rovněž antologii, která prostřednictvím ukázkových textů tento vývoj dokumentuje.

Současný americký politolog Ian Shapiro hájí tezi, že v demokracii by mělo docházet k omezování principu dominance, a ukazuje, jak odpor proti dominanci prakticky prosazovat ve vnitrostátní i zahraniční politice. Dotýká se při tom aktuálních diskusí o volebních systémech, nezávislosti soudů, úloze peněz v politice, minimální mzdě a ochraně menšin. V kapitolách věnovaných dominanci přesahující státní hranice cílí na úlohu mezinárodních institucí, spekuluje o vojenských zásazích, jež mají zabraňovat genocidě a etnickým čistkám, a poukazuje na problémy, které jsou spjaty s prosazováním demokracie v zahraničí. Na základě poznatků o úspěšných politických kampaních minulosti Shapiro vysvětluje, jakým způsobem vytvářet efektivní politické koalice a jak jejich prostřednictvím prosazovat ideál nedominance.

Jean-Luc Nancy (*1940) patří mezi nejvýznamnější současné francouzské filosofy. Jeho stěžejní titul, vydaný poprvé v 80. letech, se snaží pojmenovat a obhájit původní význam pojmu, z něhož se v moderní společnosti stal jen svazek mezi na sobě nezávislými jedinci. V titulním eseji rozvíjí své úvahy v polemice s Georgem Bataillem a Martinem Heideggerem, v dalších textech se věnuje například konstitutivnímu významu mýtu nebo tomu, co je historie. Společnost pro Nancyho není sociální, ekonomický ani politický koncept, uvažuje o společné povaze bytí tak, jako by existence byla neoddělitelná od jejího podílu na tomto spolu. V nejlepších tradicích francouzské filosofie 20. století se Nancy pohybuje na samé hranici toho, co je v postmoderně možné formulovat.

Teologie náboženství, různé podoby postmoderní teologie a teologie osvobození patří k nejvíce diskutovaným oblastem teologie posledních desetiletí. Studie "Christologie z pomezí: Jacques Dupuis, Roger Haight a Jon Sobrino" přináší původní příspěvek českého teologa Petra Jandejska, který na vybraných osobnostech současné světové teologie přibližuje stav bádání v daných oblastech. Přístupy k osobě Ježíše Krista, které publikace představuje, spojuje důsledné zohlednění zkušenosti teologa s kontextem, ve kterém svou teologii rozvíjí a v němž Krista poznává. S tím je spojeno odpovědně odvážné nové čtení církevního učení o Kristu. Spojení Dupuise, Haighta a Sobrina není nahodilé, neboť jde o jezuitské teology. Studie zkoumá, do jaké míry jsou společné rysy jejich teologického myšlení ovlivněny pokoncilní ignaciánskou spiritualitou, zkušeností s misijní prací a rovněž epochálním dílem jezuity Karla Rahnera. Všechny tři teology zároveň spojuje fakt, že jejich dílo bylo podrobeno šetření vatikánskou Kongregací pro nauku víry. Napětí mezi jejich teologickými přístupy a jistým pojetím církevní teologie, v publikaci spojované především s dílem Josepha Ratzingera, bývalého prefekta Kongregace a následně papeže Benedikta XVI., tvoří další osu publikace. Studie tak představuje spor o interpretaci druhého vatikánského koncilu a jeho odkazu pro (nejen) římskokatolickou teologii.

Období mezi dvěma světovými válkami v Československu je dodnes spojeno s představou rozkvětu demokracie, hospodářství a kultury. Tento idealistický pohled se střetává s řadou problematických jevů, které období tzv. první republiky doprovázely, o období po Mnichovu 1938 nemluvě. Přesto Československo během těchto dvaceti let dokázalo, že se v mnohém může rovnat vyspělým demokratickým státům s mnohem delší tradicí. Jednou z takových oblastí byla bezesporu oblast kulturní. Československo se stalo republikou čtenářů a fascinace tištěným slovem prostupovala všechny vrstvy společnosti. Tento zájem se týkal také novin a časopisů. Každý, kdo toužil v oblasti svého konání vyniknout a být vidět, musel být v novinách či časopisech přítomen, ať již jako objekt zájmu, nebo jako autor textů. Z dnešního pohledu je překvapující pestrost nabídky jednotlivých periodik, která přinášela svůj specifický pohled na politiku, hospodářství, jednotlivé oblasti kultury, sport a životní styl. Mediální prostředí 20. a 30. let 20. století však nepatřilo pouze tisku, svou roli na poli zábavním a informačním hrál již film a po nesmělých počátcích se začal rychle rozvíjet také rozhlas. Těmto tématům se věnují české a slovenské autorky a autoři této monografie, mezi nimi Jan Cebe, Jana Čeňková, Jan Halada, Světlana Hlavčáková, Marta Chladová, Magdalena Prajerová, Alena Lábová, Martin Lokšík, Karol Lovaš, Josef Maršík, Petr Orság, Barbora Osvaldová, Peter Sasák, Danuša Serafínová, Jaroslav Slanec a Martin Štoll.