Karolinum strana 51 z 164

Kolektivní monografie přináší pohled na principy a úspěšnost veřejného řízení sociálních procesů z různých úhlů pohledu. Ačkoli sociální procesy působí na první pohled odlišně, spojují je právě principy jejich řízení. Principy jsou většinou zobecněné tak, aby bylo možné je prakticky využít při přípravě a realizaci nových sociálních procesů. Tým pracovníků a doktorandů Katedry sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy zkoumal, jaký vliv má veřejná správa na průběh vybraných sociálních procesů, zda tyto sociální procesy reálně řídí nebo je jenom ovlivňuje; pokud je ovlivňuje, pak jakými prostředky a s jakou úspěšností.

Kniha anglisty a překladatele Petra Onufera pojednává o tom, jakým způsobem se utváří kánon anglofonních literatur v českém kontextu. Vychází přitom z konceptu trojjediné literatury, v jehož rámci pro poezii a prózu platí tytéž zákonitosti jako pro literární kritiku: ta tu není vnímána jako služebný žánr, nýbrž jako svébytný literární druh, který zasluhuje stejnou pozornost jako tzv. tvůrčí psaní. Literární kánon Onufer nechápe jako cíl, k němuž by se myšlení o literatuře mělo upínat, nýbrž jako vodítko, pomocný nástroj, který naopak podněcuje k dalšímu studiu a neustále vyzývá k zpochybňování a revizi sebe sama. V jednotlivých částech věnovaných obecným předpokladům kánonu, anglofonní literární kritice, americké próze a americké poezii v českém kontextu pak autor ukazuje, jaké rysy pojednávaných děl lze vnímat jako kanonické, jakým způsobem se daná díla v kánonu vlastně ocitají a jak na něj působí. Korektivem je mu zde vlastní překladatelská praxe: většinu anglických a amerických autorů, o nichž píše (jako např. Joseph Conrad, T. S. Eliot, William Faulkner, Jack Kerouac, Don DeLillo, Michael Chabon, Richard Wilbur, Leslie Fiedler či Terry Eagleton), měl možnost poznat jako překladatel. Rozličné poznatky o výstavbě jejich textů, jež při tom nashromáždil, zapojuje do svého výkladu a spojuje je s teoretickými východisky svých interpretací, v souladu s ryze praktickou orientací celé práce a v souladu s praktickou podstatou samotného literárního kánonu.

Cestovní ruch a druhá světová válka, to je na první pohled paradoxní spojení. Historici Ivan Jakubec a Jan Štemberk však revidují zažitou představu, že tehdy nebyla na cestování vhodná doba. Kniha se zaměřuje na protektorát Čechy a Morava, ale autoři se zabývají i oddělenými částmi Československa a zahrnují kontext říše. Jejich mimořádně erudovaná pramenná práce věnuje pozornost státní politice, administrativě, antisemitským opatřením i dopravě, stravování a ubytování. Publikace, doprovázená dobovými fotografiemi a reklamními materiály a doplněná barevnou obrazovou přílohou, představuje zásadní posun v bádání o tomto dosud málo zmapovaném fenoménu.

Monografie navazuje na lingvistický a kulturní přístup k hluchotě rozvíjený v Ústavu jazyků a komunikace neslyšících Filozofické fakulty Univerzity Karlovy od poloviny 90. let 20. stol. a předkládá dílčí sondy do charakteristiky jazyků užívaných v komunikaci neslyšících Čechů českého znakového jazyka a psané češtiny, a to i ve vzájemných vztazích. Vychází přitom jednak z textů, jež v komunikaci českých neslyšících existují, s cílem postihnout i na základě poznatků odjinud jejich specifické rysy, jednak z jazykových prostředků, jimiž český znakový jazyk a čeština disponují, a z jejich příp. modifikace pro účely intrakulturní a/nebo interkulturní komunikace. Cílem monografie je nahlédnout komunikaci českých neslyšících jinak, než ji nahlížejí disciplíny tradičně orientované na problematiku hluchoty, a iniciovat tak diskusi o postavení českého znakového jazyka a češtiny psané českými neslyšícími v odborné i veřejné sféře, zvl. ve sféře vzdělávání. Publikace je určena studentům oborů, jež se otázkami hluchoty zabývají, nebo jejichž obory s otázkami hluchoty souvisí, jejich vzdělavatelům, učitelům ve školách pro sluchově postižené děti a mládež i učitelům ve školách hlavního vzdělávacího proudu, v nichž jsou děti se sluchovým postižením integrovány, odborníkům speciálně pedagogických center nebo středisek rané péče a všem dalším profesionálům, kteří se s problematikou hluchoty nebo jazyků českých neslyšících setkávají, rodičům a rodinám sluchově postižených dětí i širší veřejnosti, které předkládá jiné než u nás tradované postoje k hluchotě, k neslyšícím Čechům a jejich komunikaci. Určena je samozřejmě i komunitě českých neslyšících, k jejímuž sebeuvědomování, sebepojetí a sebevymezování chce alespoň jistým dílem přispět.

Fenomenologie animality, jejíž východiska představuje kniha Florence Burgatové, neusiluje o etická řešení týkající se statusu zvířat v západní společnosti. Cílem knihy Svoboda a neklid zvířecího života je analyzovat způsoby, jakými k životu zvířat přistupovali dědici karteziánského myšlení, odprostit se od vnímání zvířete jako protipólu lidství a položit základy skutečné ontologie animality. Proto se Florence Burgatová vrací k autorům jako Hegel, Uexküll, Schopenhauer, Bergson, Jonas nebo Merleau-Ponty, pro něž je zvíře tím, kdo svému prostředí a chování uděluje vlastní smysl nezávisle na člověku. Ani vitální síla, ani pojetí organismu jako stroje nadaného vědomím totiž nemohou postihnout skutečný význam chování, které je nejvyšším projevem života a jeho svobody. Snaha udržet dosavadní postavení člověka jako živé bytosti, jež překonala stádium animality, podmíněná potřebou zachovat lidem zvláštní morální status, ale zároveň představuje nezamýšlený návrat k metafyzice. Co se stane, když přestaneme chápat život podle fyzikálních zákonů a hodnotit jej na základě antropologických, kognitivních kritérií, a povšimneme si dynamiky, která je mu vlastní?

Tato monografie pojednává o archeologických nálezech keramiky římské provenience typu terra sigillata z oblasti Čech (1.5. stol. n.l.). Základ tvoří podrobný katalog. V analytické části je shromážděná keramika hodnocena dle jednotlivých dílenských okruhů, tvarů a výzdoby. Navazující kapitoly pojednávají o typech českých lokalit (germánská sídliště versus pohřebiště; četnost na lokalitách a jejich charakteristika; datace a druhy sídlištních objektů), dále směrech, způsobech a chronologii přísunu sigillaty z římských provincií do germánských Čech. Pozornost je také věnována nálezům pozdní produkce (4.5. stol. n.l.), horizontu markomanských válek, imitacím či vztahu k jiným druhům římských předmětů v Čechách. Sledované aspekty jsou široce porovnávány s dalšími oblastmi neřímské Evropy, ale i situací v přilehlých provinciích. Text doprovází mapy a obrazové, kresebné i fotografické přílohy.

Kdo byli Mayové? Kde a jak žili? Jak vypadal jejich náboženský svět? Jaké bohy uctívali? Jaké rituály provozovali? Jaké představy měli o světě i sami o sobě? A jaké představy o nich máme dnes? Syntetizující práce Zuzany Marie Kostićové podává souborný, srozumitelný a aktuální přehled světového bádání týkajícího se mayského náboženství a fenoménů, které s ním bezprostředně souvisejí. Zdůrazňuje jeho regionální a partikulární charakter a snaží se uvést na pravou míru některá východiska a dosud nereflektované omyly, které se zabydlily ve světové mayistice. Text může sloužit laikům jako úvod do problematiky, vysokoškolským studentům jako učební materiál a expertům z příbuzných oborů jako komplexní příručka.

Sborník Žánry a průniky literatury faktu obsahuje příspěvky předních odborníků a teoretiků zabývajících se fenoménem literatury faktu, které byly proneseny na mezinárodní konferenci k tomuto tématu v říjnu roku 2017 v Malé aule Karolina Univerzity Karlovy. Konference byla iniciována Institutem komunikačních studií a žurnalistiky při FSV UK, Univerzitou Karlovou a Klubem autorů literatury faktu. Úkolem nebylo teoreticky definovat žánr literatury faktu, ale nabídnout všem účastníkům široký pohled na pestrou škálu stylů, záměrů i perspektiv vědeckých, uměleckých a zejména faktografických. A ať již se jedná o postoj, který vyvěrá z národní mentality, tradice, vnímání úlohy literatury, publicistiky, vlastní profese či z teoretického zkoumání, pak před autory a odborníky stojí kromě tvůrčí odpovědnosti i důležitá výzva. Opírat se o základy a zásady tohoto žánru, uvádět a bránit pravdu o minulosti i přítomnosti, fakta respektovat, verifikovat a dát jim prostor, aby měla své hodnoty a smysl. Knižní vydání příspěvků svědčí nejen o zajímavém pokusu konfrontovat navzájem pohledy a názory na literaturu faktu, ale i o jejím významu a roli v dnešním světě.

Publikace představuje moderní pojetí regionální geografie a její výuky. Svět je zde diferencován do deseti relativně homogenních makroregionů, jejichž určení vychází z koncepce amerických geografů. Hodnocení makroregionů postupuje podle identických metodických kroků. Sledovány jsou jak přírodní poměry, historické souvislosti a populační charakteristiky, tak ekonomika a aktuální specifické fenomény v globálním kontextu i v regionálním měřítku. Obdobnou metodou kniha zobrazuje dílčí parametry geografie jednotlivých významných států a jejich klíčové problémy.

Monografie je věnovaná životu a dílu Marie Krakešové (18981979), zakladatelky české školy sociální práce. Seznamuje čtenáře s unikátním konceptem tzv. sociálních klinik, jejichž cílem bylo zajistit komplexní praktickou odbornou přípravu absolventů v oboru sociální práce. Součástí publikace je první knižní vydání rukopisu Marie Krakešové Úvod do praxe na sociálních klinikách, který vznikl před sedmdesáti lety, ale byl dostupný pouze jako rozmnoženina v krátkém období po druhé světové válce. Je to dílo završující úsilí Marie Krakešové o etablování české školy sociální práce, která přináší vlastní teoretický rámec a jeho praktickou realizaci v působení sociálních pracovnic. Tento text rámují kapitoly Pavly Kodymové a Petera Brnuly, tvořící historický úvod k tématu. Popisují dějinné souvislosti, které ovlivňovaly život i práci Marie Krakešové, a na její biografii ukazují, co ji formovalo, jaké hodnoty uznávala, jakým způsobem uvažovala o sociální práci.

Kolektivní monografie Turistická odysea představuje zásadní posun v bádání o různých formách a podobách cestovního ruchu v předlistopadovém Československu. Vedle základních tendencí celostátní i regionální politiky na tomto poli představuje v jednotlivých studiích nejrůznější aspekty dobových fenoménů, jako byly odborové či podnikové rekreace, turistická hnutí, lázeňská léčebná péče nebo chatařství a chalupářství i cizinecký cestovní ruch (včetně zájezdů z opačné strany železné opony). Výborně pramenně podložená kniha, opírající se rovněž o rozhovory s pamětníky a doprovázená dobovými fotografiemi, zalidňuje pomyslnou krajinu soudobých dějin konkrétními aktéry a jejich příběhy.