Karolinum strana 57 z 164

Problematika bezpečnosti patří mezi témata, která dlouhodobě rezonují společností a která si zaslouží naši pozornost. Tato kniha se věnuje obavám ze zločinu a pocitu bezpečí v České republice. Díky velkému množství dat, která měli autoři za posledních 20 let k dispozici, se jim naskytla příležitost zevrubně analyzovat pestrou škálu faktorů, které s pocitem bezpečí a obavami ze zločinu souvisejí, a popsat vývoj obou fenoménů v čase stejně jako pozici Čechů v rámci Evropy. Čtenáři jsou zároveň seznámeni s hlavními teoretickými proudy, které výzkum v oblasti pocitu bezpečí a obav ze zločinu ovlivnily. Pozornost je také věnována otázce konceptualizace pocitu bezpečí a obav ze zločinu i způsobům jejich měření v praxi.

Věra Pohlová, absolventka Masarykovy státní školy zdravotní a sociální péče, je jednou z mnoha žen, které zasvětily svůj život poválečné sociální práci, ale jako jedna z mála nám o svém životě, rodině i cestě praxí a příprav na ni mohla ještě dnes vyprávět. Její život protnuly všechny významné události domácích dějin 20. století, které se objevují na pozadí jejího osobního příběhu a zároveň tvoří milníky v popisovaných proměnách podoby sociální práce.

Jonathan Culler (* 1944) patří k nejvýznamnějším literárním teoretikům a jeho Krátký úvod do literární teorie (česky 2002, 2015) se těší trvalé oblibě v USA i u nás. Teorie lyriky si klade za cíl přistoupit k oblasti lyrické poezie pružně a nedogmaticky, přitom ale s vědomím bohatých vnitřních vazeb tradice básnického psaní, poslechu a čtení, které se osvědčují v autorské i čtenářské zkušenosti, a tím ustavují jednotu žánru. Oproti hermeneutické otázce po smyslu básnického textu Culler zdůrazňuje to, o co báseň jazykově usiluje a čeho svou výpovědí dosahuje: v centru zájmu se tak ocitá například oslovování, chvála a hana či rytmus a rituál. Culler využívá teoretických podnětů, jež nachází například v díle G. W. F. Hegela, T. W. Adorna či fenomenologicky zaměřené K. Hamburgerové, ale současně svou úvahu vždy odvíjí od konkrétních příkladů a dbá na to, aby kniha mohla sloužit i jako učební úvod.

Paradigmatika spisovné ruštiny je integrálním výkladem tvaroslovného systému spisovné ruštiny na fonologickém základě. Popisuje podrobně aktuální hláskosloví ruštiny a ukazuje dynamiku tohoto systému s koexistencí starších a novějších variant. Fonologický systém slouží pro výklad tvarosloví a ukazuje tak relativní uzavřenost a systémovost ruského skloňování a časování. Práce vychází z aktuální literatury a z elektronických korpusů ruských textů. Kniha je vhodná pro filology se zájmem o fonetiku, fonologii a morfologii a pro všechny, kteří si chtějí prohloubit znalosti hláskosloví a tvarosloví spisovné ruštiny.

Monografie První studium Starého zákona předkládá systematické uspořádání základních informací ke studiu starozákonní biblistiky. Začíná všeobecným úvodem o charakteru Bible a pokračuje speciálním úvodem do jednotlivých částí a knih Starého zákona. Všeobecný úvod řeší božskou inspiraci a kánon Písem, prostředí a dějiny jejich vzniku, charakteristiky originálního textu, jeho překladu a výkladu. Speciální úvod má dva díly, první z nich je věnován částem hebrejské Bible v pořadí: Zákon (Tóra, Pentateuch), Proroci přední a zadní a Spisy; ve druhém jsou tzv. deuterokanonické knihy v pořadí: historické, sapienciální, prorocké a nové historické. Základní charakteristiky jednotlivých knih jsou organicky doplněny o krátké exegeze některých klíčových míst. Autor vychází z katolického pohledu na Písmo, ale usiluje o srozumitelnost pro lidi jiných vyznání i bez vyznání důrazem na obecně lidská témata nebo židovským dělením kánonu. Čtenáři nabízí jednak zařazení jeho předchozích poznatků o Starém zákoně do uceleného výkladu Písma, jednak možný základ pro jeho další detailnější studium biblistiky.

Ivan Krastev a Stephen Holmes se zamýšlejí nad vznikem a vzestupem hnutí a politických proudů, které se stavějí do opozice vůči liberalismu a které v posledních několika letech důrazně vyvrátily představu, že budoucnost bude nevyhnutelně liberální. Nacházejí zajímavé vývojové paralely mezi střední a východní Evropou, putinovským Ruskem a trumpovskými Spojenými státy. Tento vývoj spolu s nástupem populistických politiků vnímají jako důsledek zhroucení naděje na unipolární liberálně-demokratický svět, jemuž by dominovaly Spojené státy. Detailně se věnují řadě aspektů, které k této změně přispěly, ať už to byla vnitřní ekonomická krize ve Spojených státech, vylidňování ve východní Evropě, resentiment z napodobování Západu, k němuž byly tlačeny země bývalého sovětského bloku, nebo pokrytectví americké zahraniční politiky. Rozpad liberálně-demokratického řádu popisují věcně, byť zároveň s jistou nostalgií, ale i mírným optimismem při pohledu do budoucnosti.

Anglicky psaná monografie se zabývá některými typologickými rozdíly mezi čtyřmi hlavními románskými jazyky (francouzštinou, španělštinou italštinou a portugalštinou) a češtinou. Na základě dat z významného paralelního korpusu InterCorp analyzuje rozličné kategorie (např. iterativitu, modalitu, povahu slovesného děje aj.) a poukazuje na rozdíly či shody mezi románskými jazyky a češtinou. Díky obrovskému množství korpusových dat, jakož i počtu srovnávaných jazyků přináší monografie obecné i dílčí poznatky, jež mnohdy překračují běžně přijímané typologické charakteristiky románských jazyků ve srovnání s češtinou.

Jak bude vypadat svět po koronavirové pandemii? A nežijeme v něm již nějakou dobu? Neučinila pandemie jen zřejmějšími dlouhodobé trendy? Jak by se měly na ekonomickou krizi v době deglobalizace připravit národní státy a jak Evropská unie? Ivan Krastev vyvolal na vrcholu koronavirové krize celosvětový zájem svým článkem o vlivu pandemie na budoucí společenské změny. Nyní navazuje esejí, ve které zkoumá politické a kulturní důsledky Covidu-19 jako laboratorního sociálního experimentu. Brilantně a provokativně analyzuje sociální dopady karanténní dystopie, návrat vládních intervencí, uzavírání hranic národních států, roli odborníků a krizového řízení v demokratických a autoritářských státech (big data government), etické otázky zdravotnických a ekonomických opatření, mezigenerační a mezinárodní solidaritu. Politologické analýzy a data z výzkumů historických pandemií kombinuje s příklady literárních zpracování či filozofických pojednání a ukazuje paradoxy proměněného světa, pro jehož obyvatele je pandemie základní společnou zkušeností.

Středověké rolnictvo je pro historiky velkou a mimořádně přitažlivou neznámou, neboť v sobě skrývá klíč k pochopení pozdějšího ekonomického růstu, nebo naopak zarážející stagnace některých evropských regionů. V hrubých obrysech a jen torzovitě známe sociální struktury a instituce středověkého rolnictva, o skutečné vnitřní dynamice a demografických aspektech však nevíme takřka nic. Předkládaná monografie reaguje na tuto poznávací výzvu a využívá dosud nepovšimnuté a evropsky unikátní písemné prameny, které se dochovaly pro chebský městský stát. Díky nim přináší pozoruhodně detailní pohled na sociální mobilitu, migraci a způsob sociální reprodukce pozdně středověkého rolnictva, včetně nových pohledů na fenomén masového pustnutí venkovských sídlišť v tomto období.

Role Německa na mezinárodní scéně je častým terčem kritiky. Německá zahraniční politika se jednou jeví jako příliš asertivní a sobecká, podruhé jako alibistická a ustrašená. Jednou Spolková republika tvrdě vymáhá dodržování mezinárodních pravidel, aby je vzápětí bez okolků porušila. Někdy zůstává až naivně působícím zastáncem humanitárních hodnot, zatímco jindy chladnokrevně sleduje své obchodní či bezpečnostní zájmy. Kniha Jakuba Eberleho a Vladimíra Handla přináší originální vysvětlení těchto krizí a rozporů. Německo je podle nich rozpolcená mocnost, jejíž politické rozhodování je výsledkem těkání a kompromisů mezi různými, často protichůdnými zahraničněpolitickými identitami. Detailně zkoumá tří kontroverzní oblasti německé zahraniční politiky: vztah k Rusku, vývoz zbraní a jeho ekonomickou diplomacii. Autoři tak zpochybňují představu, že je dnes možné pohlížet na stát jako na jednolitého aktéra s jednoznačnou zahraniční politikou.

Kolektivní monografie, která je společným dílem teologů a historiků umění, se snaží zachytit a popsat rozličné aspekty lidského hledání transcendence v dějinách i v současnosti. První část knihy ukazuje, jak muži i ženy hledali a nacházeli Boží tvář prostřednictvím textů Starého a Nového zákona, svatých obrazů a filosoficko-teologické spekulace. Druhá část sleduje toto filosoficko-teologické tázání v dílech moderních myslitelů, jako jsou Karl Marx, Friedrich Nietzsche, Auguste Comte, Jan Patočka a Jorge Mario Bergoglio (papež František), a všímá si jeho vyjádření v moderním umění. Protože při poznávání Boha věřící zároveň vždy nalézali sebe, svou vlastní tvář, a v moderním světě již není toto hledání vlastního přesahu pokládáno za nezbytné, stává se ústředním bodem celé knihy otázka, jestli postmoderní člověk rezignoval i na hledání svého pravého určení a posledního naplnění. První české vydání.