Karolinum strana 60 z 185

Soubor studií autorů ze Španělska, Venezuely a České republiky přináší pohled na problematiku sledovanou se stále větším zájmem nejen v hispánském světě – na fenomén moci a sociálních konfliktů ve vzájemném vztahu. Autoři sledují, jak se tento vztah projevoval v různých historických obdobích, od koloniální doby přes vytváření nezávislých národních států až po poslední desetiletí, kdy se stává součástí nejen společenského a odborného diskursu, ale je reflektován i ve významných uměleckých dílech. Zde figuruje, jak dokládá poslední část publikace na mexickém muralismu, dokonce jako hlavní osa důležité části celého segmentu výtvarného umění. Publikace je cenným příspěvkem do stále širší mezinárodní diskuse.

V knize Závažná těla se filosofka a genderová teoretička Judith Butlerová vyrovnává s námitkami, které jí byly adresovány po vydání spisu Potíže s rodem (Gender Trouble, 1990). Ty se týkají především otázky tělesnosti jakožto materiality, otázky, která se jejím kritikům zdála v raném pojetí performativní konstituce genderu, jak jej Butlerová rozpracovává, nedostatečně zohledněny. Butlerová se v reakci na tyto námitky snaží ukázat, jakým způsobem je sama otázka tělesnosti jakožto materiality od samého počátku podmíněna symbolickými mechanismy. Závažná těla jsou ale mnohem víc než jen polemický text, už jen proto, že Butlerová své pojetí rozpracovává i s pomocí skutečného dialogu jak s jinými feministickými teoretičkami (Luce Irigarayová, Julia Kristeva), tak s významnými filosofy druhé poloviny dvacátého století (Michel Foucault, Louis Althusser, Jacques Derrida) a s psychoanalýzou (Sigmund Freud, Jacques Lacan), ale i prostřednictvím exkursů do literatury (Nella Larsenová, Willa Catherová), politické teorie (Ernesto Laclau, Slavoj Žižek) i gay a lesbické subkultury. Už jen kvůli tomuto interdisciplinárnímu záběru patří tato kniha mezi její nejvýznamnější práce.

V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století bylo kvůli povrchové těžbě uhlí zlikvidováno jedno z nejcennějších historických měst severních Čech. Náhradou za starý vznikl nový Most, který vzbuzoval veliká očekávání, ale nakonec stal symbolem úpadku i bezohlednosti československého státního socialismu. Kniha Most do budoucnosti plasticky vypráví o životě ve starém Mostě v dekádách po druhé světové válce a zprostředkovává diskuse a vyjednávání, které předcházely rozhodnutí o jeho zbourání, i ty, v nichž se rozhodovalo o charakteru nového města. Klíčové aspekty poválečných dějin Mostu autor zároveň vsazuje do kontextu myšlenkových i sociálních proměn v Československu i v Evropě 2. poloviny 20. století. Původně středověké město pohlcované velkolomem nebo betonová architektura nového Mostu tak pro čtenáře nezůstávají jen nesmyslnými projevy komunistické diktatury. Autor ukazuje, že jim můžeme porozumět, zapojíme-li je do kontextu vysídlení Němců a odcizení mezi lidmi a přírodou v českém pohraničí, produktivismu a technokratismu, sdíleného v poválečných dekádách velkou většinou Evropanů, či někdejší přesvědčivosti vize racionálně plánovaných měst.

Jazyk není pouze nástrojem komunikace, ale je chápán i jako jedno z kritérií národa. V politicky vypjatých časech se mluvčí upínají k jazyku jako ke stěžejní hodnotě, kterou je nutno bránit. V období nacistické okupace kulminovalo česko-německé nesoužití a jazyk hrál klíčovou roli. Jaké plány měli nacisté s češtinou? Jaké místo v protektorátu zaujímala čeština a němčina? Jak čeština fungovala ve veřejné správě, ve školství a ve vědě? Jak se změna politických poměrů odrážela na postojích obyvatel a na jejich komunikačních strategiích? A jak vůbec vypadal jazyk (za) totality? Používání a fungování českého jazyka představuje doposud opomíjené téma výzkumu Protektorátu Čechy a Morava. Kniha Čeština pod hákovým křížem se snaží tuto mezeru zaplnit.

První ze tří oddílů zahrnuje práce věnované francouzské literatuře. Po studii o vývoji motivu svatého grálu ve francouzské středověké artušovské literatuře jsou do něho zařazeny studie věnované Raymondu Queneauovi a Samuelovi Beckettovi, dvěma osobnostem, jež výrazně ovlivnily tematické volby a narativní postupy moderní prózy. Druhý oddíl soustřeďuje práce italianistické. První studie je věnována nejvýznamnějšímu zjevu romantické periody Giacomu Leopardimu, v následující stati je zvažována možnost aplikace slohového označení "biedermeier" na italský materiál, dvě závěrečné studie analyzují na příkladu krepuskolárních básníků a marinettiovského futurismu italskou cestu k avantgardnímu modernismu. Do třetího oddílu jsou zařazeny práce komparatistického charakteru, mapující především italsko-české a francouzsko-české literární vztahy (recepce Francesca Petrarky, "marinismus" v české barokní poezii, dandyovská estetika Arthura Breiského), práce věnované českým autorům (Hrabal, Holan) a příspěvky k historii českého překladu. Do posledního oddílu jsou vyčleněny studie věnované výrazným postavám novodobé literární vědy (Leo Spitzer, Tzvetan Todorov, Claudio Magris).

Publikace je komplexní národohospodářskou analýzou celého čtvrtého pilíře transformace národního hospodářství ČR (tj. liberalizace vlastnických práv) v období 1989–2015. Hlavním cílem knihy je prezentace výsledků dlouhodobého výzkumu zaměřeného na procesní, statistickou, ekonomickou a makroekonomickou analýzu privatizačního procesu, restitučních procesů, procesů likvidace a konkurzů státních podniků a transformace státního majetku do vlastnictví obcí realizovaných transformačními institucemi v ČR. Aby měl čtenář k dispozici kompletní náhled na jednotlivé segmenty transformace a jejich souvztažnosti, najde v knize charakteristiky všech čtyř transformačních pilířů (tj. liberalizaci cen, liberalizaci zahraničního obchodu, makroekonomickou stabilizaci a liberalizaci vlastnických práv). Monografie je také prvotním zdrojem většiny v ní publikovaných analytických dat a závěrů. Je určena odborné i laické veřejnosti, studentům a všem zájemcům o ekonomii, hospodářskou politiku, moderní hospodářské dějiny a navazující oblasti. Kniha navazuje na předchozí publikace Analýza privatizačního procesu v České republice, Analýza restitučních procesů v České republice a Vývoj vlastnictví k půdě a souvisejících procesů na území ČR od roku 1918 do současné doby a završuje je.

Předkládaný text se věnuje tématu arizace české kinematografie, které nebylo doposud samostatně zpracováno. Hlavní pozornost je soustředěna na období let 1938–1942. Samotný proces arizace začal až po vzniku Protektorátu Čechy a Morava, přesto se úvod textu zabývá již pomnichovskou druhou republikou (říjen 1938 – březen 1942). Jedním ze znaků tohoto období byla i vlna antisemitismu. V Československu byla ve velké míře spojena s úsilím zničit židovskou konkurenci v nejrůznějších oblastech podnikání. Tato vlna se nevyhnula ani oblasti kinematografie. Konkrétní projevy antisemitismu, názory a hlavní představitelé jsou zaznamenány v úvodní kapitole. Další části práce jsou již zaměřeny přímo na období Protektorátu Čechy a Morava. Kapitola 2 se zabývá změnami, které v oblasti kinematografie proběhly v prvním roce existence protektorátu a byly nějakým způsobem spojeny s židovskou problematikou. Kapitola 3 je věnována otázce filmových ateliérů. Podrobně se zabývá vývojem situace v barrandovských ateliérech, kde Němci využili v létě 1939 arizace k dosazení nuceného správce, který mohl vyvíjet nátlak na akcionáře firmy A-B Barrandov. Kapitola 4 se zabývá arizací filmových společností a kin. Kapitola 5 přináší profily hlavních německých arizátorů, kteří jako dosazení správci nebo jako úředníci Úřadu říšského protektora arizaci přímo prováděli. Je zachycen vývoj jejich kariéry a jejich činnost na území protektorátu. Jako Apendix jsou připojeny dvě podkapitoly. Jedna se zabývá filmy s antisemitskými prvky, které byly natáčeny v protektorátu. Druhá podkapitola zaznamenává poválečný vývoj causy firmy Elektafilm, kterou její majitel Josef Auerbach chtěl obnovit, ale úřady mu to neumožnily. V příloze jsou v německém jazyce uvedeny edice některých dokumentů k tematice arizace české kinematografie. Práce je doplněna přehledem židovských podnikatelů a tvůrců, kteří v české kinematografii působili do vzniku Protektorátu Čechy a Morava.

Speciální praktická cvičení z farmaceutické technologie jsou zaměřena na praktické využití teoretických poznatků prezentovaných v přednáškách z farmaceutické technologie. Konkrétně se jedná o podchycení základních výrobních a zkušebních kroků při výrobě granulátu, mikročástic, neobalených tablet, dražé, potahovaných tablet a tablet s řízeným uvolňováním léčiva. Řešena je i problematika tekutých a polotuhých přípravků z hlediska jejich reologických vlastností. Praktické úlohy by měly objasnit studentům funkci různých pomocných látek ve všech výše uvedených lékových formách. Studenti se seznámí také s lékopisným i nelékopisným hodnocením těchto lékových forem.

České obce v současné době disponují širokými pravomocemi, ty jsou nicméně v kontrastu s omezenými finančními zdroji zejména malých municipalit. Předložená monografie analyzuje problematické aspekty financování měst a obcí České republiky (rozpočtové určení daní, systém dotací a transferů, resp. příspěvek na přenesenou působnost a místní daně) z hlediska postavení municipalit v politickém systému a čtenáře seznamuje s jejich principy, mechanismy a fungováním místních rozpočtů. Stranou zájmu nezůstala ani politická debata vedená o fungování, efektivitě a nezávislosti místních rozpočtů a důsledcích procesu vyjednávání od počátku devadesátých let. Analyzovány byly také otázky determinující finanční autonomii územních společenství, které ovlivňují v evropském kontextu netypický způsob prosazování obecních zájmů skrze fenomén regionálního patrona a vznik štěpných linií.

Studie shrnuje výsledky velkého mezinárodního výzkumu domácího násilí IVAWS, který se v ČR uskutečnil v roce 2003. Kromě obšírného popisu prevalence zkušeností českých žen přináší také výsledky sondy realizované později mezi muži. Ukazuje širší sociální souvislosti tohoto fenoménu (význam zkušeností v rodině, abúzus alkoholu, drog, agresivita partnera, vliv vzdělání a sociálního statusu). Zabývá se také ekonomickým a psychologickým násilím a celkovými důsledky pro oběti. Zkoumá též možnosti intervence státních orgánů i neziskových organizací. Připomíná provedenou komparaci několika zemí zapojených do projektu IVAWS a nabízí interpretaci výsledků z pohledu české strany. Teoretické a poznatkové zázemí studie představuje důležité východisko k dalšímu zkoumání tohoto závažného sociálního problému pro řadu zájemců o téma, tvoří také základnu právě probíhajícího replikačního výzkumu.

V oblasti molekulární genetiky lze od nástupu nového milénia pozorovat velké pokroky ve vyšetřovacích metodách. Stěžejními momenty tohoto rozvoje byly: dokončení projektu Lidský genom, aplikace čipové technologie a sekvenování nové generace. Úloha bioanalytika při genetickém testování spočívá zejména v provedení spolehlivého laboratorního vyšetření a ve správném hodnocení získaných dat. Z těchto důvodů je v textu kladen důraz na principy používaných analýz. U čtenáře se předpokládají znalosti obecné a molekulární biologie týkající se procesů probíhajících v živých buňkách: replikace, transkripce, proteosyntézy a mechanismů jejich regulace.

Kolektivní monografie na téma válečných knih a časopisů pro děti a mládež (1939–1945) vznikla z popudu IKSŽ při FSV UK a zahrnuje příspěvky předních odborníků literatury a publicistiky pro děti a mládež z univerzitních pracovišť České republiky, jeden příspěvek je ze Slovenska. Texty autorů z českých, moravských a slovenských univerzit se tematicky vrací k literárním a publicistickým osudům dětí a dospívajících za druhé světové války a holocaustu. Od konce války uplynulo více než sedmdesát let, řada nových titulů vyšla a pohled na válečný obraz dětství a mládí se po roce 1990 proměnil. Příspěvky analyzují dobovou válečnou propagandu v literární, nakladatelské a časopisecké produkci, zaměřují se v interpretacích na klasická a současná díla české a světové literatury v překladech (František Křelina, Zdeňka Bezděková, Jan Procházka, John Boyne, Věra Gissingová, Ori Orlev aj.) i na původní holandskou a německou literaturu a deníkovou a memoárovou literaturu mladých lidí.

Podtitul díla zní "Humoristická - pokud je to možné - novela z ghetta". Známý pražský satirik, spolutvůrce "divadel malých forem" a přispěvatel humoristického Dikobrazu jej vydal r. 1969. Obraz vlastního dospívání v "ghettě" Terezín se vymyká z literatury holocaustu nejen spojením smrti a hrůzy s absurditou a smíchem, ale také značnou otevřeností. Tradiční pohled dětských očí na svět dospělých zde slouží humoru, ale zároveň právě smíchem ukazuje zkušenost, která je nepopsatelná. Anglický překlad Alex Zucker, doslov Jáchym Topol, osobní vzpomínkou doprovodila sestra autora a filmová dokumentaristka Zuzana Justmanová.

Publikace obsahuje vybrané studie Zdeňka Stříbrného (z let 1965-2000), profesora dějin anglické a americké literatury. Těžištěm knihy jsou především práce o anglickém renesančním dramatu, zejména o osobnosti a tvorbě Williama Shakespeara. Knihu doplňuje obsáhlá vzpomínková autobiografie, která je pozoruhodným svědectvím o životních osudech středoevropského vzdělance v druhé polovině dvacátého století.

Čítanka představuje pestrou paletu latinských textů, s nimiž je možné se setkat v oboru dějin umění. Užitek však přinese všem, kdo si chtějí aktivovat základní poznatky o latinské mluvnici na materiálu ne textů pro výuku zjednodušených, ale autentických, s nesnázemi proměnných způsobů psaní, zkratek, dobových a žánrových zvláštností jazyka ap. Zastoupeny jsou: biblická čtení, kronikářská a životopisná literatura včetně legend, rozmanité latinské nápisy z Prahy i dalších míst v Čechách, texty antických a renesančních autorů, kteří psali o výtvarném umění, texty o předmětech uměleckého zobrazování, texty o hudbě a texty liturgické, latinské texty editorů památek a pramenů i samy prameny k církevnímu majetku v Čechách, včetně výboru ze zakládací listiny litoměřické kapituly.

The Philosophy of Living Nature je anglickým překladem přepracované verze Kratochvílovy knihy Filosofie živé přírody (1994), dnes již klasické práce zabývající se přirozeným světem a možnostmi jeho poznání. Od filosofického pojmu přírody/přirozenosti postupuje přes jednotlivé přirozenosti k tématům kosmu, prostoru a času, evoluce a živých organismů až k otázce místa člověka v přírodě a jeho zobrazování přirozenosti.