Karolinum strana 61 z 184

Irská republika prošla v poslední dekádě nejen ekonomickou krizí, ale se závažnými turbulencemi se musela vypořádat také irská politická scéna a vztahy mezi Irskem a Evropskou unií. Souběžně se za hranicí Irské republiky postupně zklidňovala situace v Severním Irsku, kde ale i nadále hrozil návrat k nestabilitě provázející region po mnoho desetiletí. Kniha Ivo Šlosarčíka Irsko a krize. Politika a ekonomika Irské republiky v letech 2008–2014 a jejich evropské souvislosti podává přehled kořenů a vývoje čtveřice (ekonomické, politické, integrační a severoirské) irských krizí a nastiňuje roli Evropské unie při jejich řešení.

Tomáš Hauer v publikaci věnované soudobým postmoderním teoriím nejprve vysvětluje genealogii pojmu postmodernismus a analyzuje francouzské filosofické myšlení na cestě od strukturalismu k postmodernismu. Na základě této analýzy pak vymezuje současný postmoderní kulturní obrat a zamýšlí se nad rolí veřejného prostoru v postmoderní společnosti. Čtenář se m.j. seznámí s dílem francouzských filosofů J. Derridy, J. F. Lyotarda, G. Deleuzeho, J. Baudrillarda či italského filosofa G. Vattima. Kniha je tak vhodným úvodem do problematiky postmoderního myšlení.

Básník, prozaik, dramatik a publicista Viktor Dyk se v této novele (časopisecky 1911–1912, knižně 1915) inspiroval starou saskou pověstí, již použil jako volný rámec pro vyprávění o tajemném poutníkovi, který na žádost občanů očistí svou píšťalou hanzovní město Hammeln od krys, avšak rozčarován malodušností konšelů a zrazen v lásce, zneužije píšťaly a odvede za trest celé město do zkázy. Protipólem postavy krysaře, osudově formovaného hrdiny, osamělého a neklidného snivce ztělesňujícího svět buřičů, je v knize rybář Sepp Jörgen, jenž se s realitou smiřuje a záchranou kojence dá vyrůst nové naději. Dyk v této novele, jež odráží novoklasicistní směřování jeho pozdní tvorby, tak dokázal využít staré předlohy k vytvoření svrchovaného prozaického díla o konfliktu iluze a skutečnosti. Jeho tajuplná atmosféra předznamenává pozdější baladickou prózu 30. let. Překlad do francouzštiny pod vedením Xaviera Galmiche a s revizí Aurélie Rouget-Garma, doslov napsal Xavier Galmiche.

Cílem této monografie je naznačit symboliku, praktické využití a kontextový význam termínů, metafor a dalších pojmenování z oblasti přírodních věd v díle Otokara Březiny. Svazek devíti studií vzniklých v letech 2003–2013 (O. Březina’s Galium, Ear of Grain in the Work of Otokar Březina, Vitis vinifera L. ssp. sativa /DC./ Hegi in the Works of Otokar Březina, Trees in the Poetic Works of Otokar Březina, Flora in the Work of Otokar Březina, Flowers in the Work of Otokar Březina, Otokar Březina’s “Geographical” Geology?, Březina’s Stones and Gemstones, Březina’s Stones and Gemstones II) je věnován některým vybraným problémům týkajícím se obrazů, metafor a vůbec obecně výskytů přírodních pojmenování v básnickém, esejistickém a korespondenčním díle vůdčího básníka českého a evropského symbolismu Otokara Březiny (1868–1929). Překvapivě častá a suverénně používaná a použitá terminologie z oblasti přírodních věd tvoří nezastupitelnou součást básníkova díla a čtenářskou i odbornou veřejností je už vnímána jako jeho integrální součást. Kniha Nature in Otokar Březina’s Work si klade za cíl zprostředkovat Březinovu tvorbu zahraničním zájemcům a zároveň též přispět k šíření stále dobrého jména české literatury mimo geopolitickou, geografickou i jazykovou oblast výhradně českého prostředí.

Tato publikace poskytuje přehledný a ucelený pohled na možnosti soudobé radiodiagnostiky a umožňuje studentům názorně se seznámit se spektrem současných vyšetřovacích metod včetně nejnovějších trendů. Text je doplněn obrazovou dokumentací a jednotlivé modality jsou zastoupeny základním spektrem patologických stavů. Poskytuje tak pohled na diagnostické možnosti s důrazem na správné indikace a kontraindikace jednotlivých modalit. I mnohdy nepopulární technické principy jednotlivých modalit jsou vysvětleny stručně a výstižně a umožňují tak pochopit základní rozdíly mezi jednotlivými vyšetřeními.

Publikace zpracovává základní problematiku oboru plastické, rekonstrukční a estetické chirurgie. Kolektiv autorů reaguje na skutečnost, že v plastické chirurgii – stejně jako v ostatních medicínských oborech – se objevují nové postupy a nové zkušenosti, které významně ovlivňují kvalitu klinické práce. Kniha je rozdělena na část obecnou a speciální. V obecné části jsou popsány zásady fyziologického operování, možnosti ošetření poraněných tkání, krytí defektů transplantacemi a lalokovými plastikami, využití mikrochirurgie a endoskopie v plastické chirurgii. Ve speciální části se čtenář seznámí se současnými poznatky v operační léčbě různých vrozených a získaných vad, a to od obličejových rozštěpů, vrozených vad rukou a genitálu přes úrazy obličeje a končetin – včetně jejich řešení rekonstrukčními výkony pomocí mikrochirurgické techniky. Nově je zařazena kapitola o nádorových onemocněních prsu a rekonstrukci prsu po mastektomii a problematika léčby popálenin. Součástí publikace je i estetická chirurgie a řešení kosmetických vad s využitím moderních metod k dosažení co nejlepších výsledků. Kniha přináší ucelený současný přehled oboru. Je vynikajícím zdrojem informací pro širokou odbornou veřejnost. Studentům lékařských fakult nabídne rozšíření všeobecných znalostí o chirurgických oborech, lékařům připravujícím se k atestaci v oboru plastická chirurgie i atestovaným plastickým chirurgům poskytne komplexní přehled problematiky. Vzhledem ke skutečnosti, že plastická chirurgie získává stále větší uplatnění v rámci mezioborové spolupráce (všeobecná chirurgie, ortopedie, kardiochirurgie, dětská chirurgie, otorinolaryngologie, čelistní chirurgie, dermatologie a další), osloví jistě i lékaře jiných oborů. Logicky a přehledně členěný text vhodně doplňuje bohatá obrazová dokumentace.

Tato monografie analyzuje vývoj euro-středomořské politiky od roku 2006 do současnosti. Je tedy podrobně analyzována nejnovější instituce Unie pro Středomoří, Evropská politika sousedství, změna institucionálního nastavení evropské zahraniční politiky přijetím Lisabonské smlouvy a nakonec reakce Evropské unie na Arabské jaro i na současnou ekonomickou krizi, jejíž dopad na vnější vztahy je značný. Na základě teoretického vymezení, kdy se na jedné straně Evropská unie profiluje jako normativní aktér (podle konstruktivistických přístupů) a na druhé straně sleduje své realistické zájmy, tato práce dochází k závěru, že toto dilema mezi normativní rétorikou a realistickým sledováním zájmů vede k neefektivní a nedůvěryhodné zahraniční politice Evropské unie ve Středomoří. Následně jsou analyzovány a srovnány přístupy Francie a Španělska (jejíchž zájmy jsou definovány ve Středomoří), kterými se podílí na tvorbě a provádění zahraniční politiky EU v tomto regionu. Aplikováním konceptu evropeizace se pak dochází k poznatku, že i přes stejně definované zájmy jsou ve vztahu k evropské úrovni používány různé strategie, které pak mohou členskému státu (v tomto případě Španělsku vedle mocné Francie) zajistit vliv v evropských institucích. PhDr. Kateřina Bocianová, Ph.D., vystudovala politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Současně absolvovala Diplomatickou akademii na španělském Ministerstvu zahraničních věcí a spolupráce v Madridu. Během svého doktorského výzkumu působila i na Ministerstvu zahraničních věcí Francie v Paříži a dále v řadě evropských institucí (Evropský parlament, Evropská komise). Od roku 2014 pracuje na Ministerstvu zahraničních věcí ČR a od září 2015 působí na Velvyslanectví České republiky v Madridu. Její specializací je proces evropské integrace a zahraniční a bezpečnostní politika EU se zaměřením na její jižní dimenzi.

Konec druhé světové války je často vnímán jako ukončení násilí, počátek míru a návrat k normalitě. Avšak monografie Návraty. Poválečná rekonstrukce židovských komunit v zemích středovýchodní, jihovýchodní a východní Evropy ukazuje, že takový obraz je do značné míry zjednodušující. Kniha zkoumá nejen samotnou cestu přeživších holocaust zpět, ale především mnohost a různorodost toho, jak jejich fyzický a mentální návrat ovlivnil je samotné a jejich okolí. Kam se vlastně vracejí? Kdo na ně čeká? A jak společnost jejich návrat přijímá? Čtenář záhy pozná, že autobiografické příběhy přeživších, kteří prožili rasovou perzekuci během druhé světové války v úkrytech, koncentračních a vyhlazovacích táborech, v odboji nebo pod falešnou nežidovskou identitou, dávají návratu, tedy klíčovému pojmu této knihy, jinou a v mnoha případech hořkou příchuť. Kniha za pomoci více než stovky rozhovorů v sedmnácti jazycích vykresluje poválečnou realitu plastickým způsobem. Přeživší sice okamžik osvobození sami vnímali jako „konec příběhu“ války a perzekuce, jak ale tato monografie dokládá, osvobozením jejich příběh zdaleka neskončil. Kolektivní práce pod vedením Kateřiny Králové a Hany Kubátové je unikátní publikací, která vznikla jako společné dílo s účastí mladých badatelů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Je odrazem dlouhodobé a citlivé práce se studenty a jejím cílem je problematizovat stále poměrně opomíjenou, avšak pořád traumatizující poválečnou dobu.

Detailně pojatá publikace líčí zaměření, organizaci a výsledky činnosti RVHP v letech 1957-1967. Kromě podrobných zpráv ze zasedání delegátů členských zemí se autor zabývá základními problémy ekonomiky socialistického bloku v 50. a 60. letech - nevyrovnaností klíčových průmyslových odvětví, deficitem v surovinové základně, energetice a zahraničním obchodu. Text je doplněn rozsáhlým poznámkovým aparátem, který přináší číselné údaje o těžbě, průmyslové produkci a finančních zdrojích členských států.

Monografie Mileny Lenderové zachycuje postavení žen, zvláště ze středního městského stavu, v českých zemích v „dlouhém“ 19. století. Přihlíží k vývoji střední a zčásti západní Evropy; využívá pramenných podkladů, opírá se o osobní deníky, korespondenci, memoáry, ženský tisk a autentickou odbornou literaturu lékařskou, filozofickou, pedagogickou, právnickou. Vychází i z dobových feministických textů a obrazových materiálů. Primárním cílem bylo sledovat běh života ženy v jeho cyklech – dětství, dospívání, manželství, mateřství – a závazného modelu feminity pěstovaného zejména ve středních společenských vrstvách. Pozornost je věnována postavení ženy v domácnosti, její hygieně a oblékání, ale také dívčímu vzdělávání včetně úsilí o získání přístupu k středoškolskému (1870 vznikl státní dívčí učitelský ústav, 1890 soukromé dívčí gymnázium Minerva) a univerzitnímu vzdělání (nejdříve se dívkám otevřela filozofická, pak lékařská fakulta pražské univerzity) a průniku žen na pracovní trh; obojí je fenoménem až samého sklonku století. Samostatná kapitola připomíná vztah žen k umění – náleží spisovatelkám, malířkám a divadelním umělkyním. Po celé 19. století usilovaly první feministky (Karolina Světlá, Žofie Podlipská, Eliška Krásnohorská, Teréza Nováková a další) o právo žen na slušné zacházení, soukromí, vzdělání, vlastní profesi, ekonomickou nezávislost. To vše jim doposud většina mužů upírala, zesměšňovala novinářky, spisovatelky a obecně ženy, které ženskou emancipaci prosazovaly. Někteří muži – například Vojtěch Náprstek či T. G. Masaryk – jejich snahy naopak podporovali. Drtivá většina žen ovšem považovala za smysl života uzavřít manželství, pečovat o domácnost, manžela a děti; úsilí prvních feministek a jejich zastánců příliš nechápaly a nesouhlasily s ním. Vzdělaných žen a žen materiálně nezávislých však zvolna přibývalo: samostatných živnostnic i učitelek, úřednic, vychovatelek, ba i prvních lékařek, malířek, spisovatelek, novinářek... Zpočátku často rezignovaly na mateřství; lékařky zůstávaly svobodné dobrovolně, pro učitelky v Rakousku-Uhersku vyplýval takovýto celibát ze zákona. Zrušilo ho až Národní shromáždění mladé Československé republiky v roce 1919. Totéž Národní shromáždění pak dalo ženám rovnost a ničím nezpochybnitelné volební právo.

Předkládaná monografie přináší odpovědi na otázky spojené se studiem životního stylu, pohybové aktivity a motorické výkonnosti české mládeže. Vyhodnocuje aktuální účast české mládeže (10–19 let) ve sportu a pohybové aktivitě (organizované i neorganizované) v kontextu jejího životního stylu, psychosociálních, sociálních, kulturních aspektů a pohybové výkonnosti a srovnává účast české mládeže ve sportu s evropskými přehledy i s dříve provedenými národními studiemi v letech 2000, 2006 a 2014/2015. Dále identifikuje a vyhodnocuje trendy změn ve frekvenci účasti mládeže ve sportu a v pohybové aktivitě s využitím metodiky COMPASS a všímá si změn ve sportovních zájmech a dalších volnočasových aktivitách mládeže, vyhodnocuje aktuální pohybovou výkonnost mládeže a porovnává ji s obdobnými měřeními z let 1966, 1987 a 2006. Vytváří také standardy tělesné zdatnosti a pohybové výkonnosti mládeže. Monografie otevírá diskusi k vybraným aktuálním otázkám, například k údajům o sportu a pohybové aktivitě mládeže v České republice. Publikace je určena především tělovýchovným pedagogům, učitelům, trenérům a studentům tělesné výchovy a sportu.

Lze dosáhnout jednou provždy pravdivého a jistého poznání? Jak se vyhnout paradoxu barona Prášila? Je moderní věda nikou objektivity oproštěné od lidských hodnot a omylů? Kde v současném proměnlivém světě hledat mravní ukotvení a smysl života? Nejen na tyto otázky se pokouší odpovědět filosofický směr označovaný jako kritický racionalismus, který se profiluje jako alternativa k tradiční epistemologii, novopozitivismu, ale i postmodernismu. Jako svébytný metodologický přístup se inspiruje vědeckým pohledem na svět, umožňuje konfrontaci s moderními technologiemi i tradiční teologií a má zakládat plnohodnotný životní postoj. Opírá se o nedogmatické pojetí racionality, jež počítá se sebereflexí a fenoménem chyby. Jitka Paitlová představuje kritickoracionalistická řešení klíčových filosofických problémů z oblasti poznání, vědy, etiky i náboženství. Vychází přitom zejména z interpretace textů Hanse Alberta, které vznikaly v polemice s německou filosofickou tradicí 20. století. Přidává nové postřehy ke Karlu Popperovi jako zakladateli kritického racionalismu a doplňuje svérázné české pojetí Otakara A. Fundy, který pozice Alberta a Poppera dokázal obohatit o zdánlivě protichůdné, existenciální aspekty.

Kniha navazuje na současný badatelský zájem o kulturu oblasti východního Středomoří v poantickém a byzantském období. Zároveň vyplňuje mezeru v bádání o pozdně antickém divadle. Dosud většinou opomíjený text řeckého rétora Chorikia z Gazy (6. stol. po Kr.), známý pod latinským názvem Apologia mimorum, dlouho unikal pozornosti odborné veřejnosti. Chorikiovu apologii autorka přeložila, okomentovala a zasadila do historických souvislostí přelomové doby konce východořímské říše, v níž si divadlo – pod tímto slovem je třeba vidět především mimos, nejstarší a nejvytrvalejší antický divadelní žánr – stále udržovalo jakési postavení, které v západořímské říši již dávno ztratilo. Postupný přesun mimu z divadel mezi dobové podívané (hrál se např. jako mezihra při jezdeckých zápasech) svědčí o proměně nazírání na divadlo a jeho ústupu z kulturního života. Práce vedle Chorikiova svědectví zpracovává celkový vývoj mimu, jeho postavení mezi ostatními divadelními žánry a postavení herců v byzantské společnosti.

Změny v oblasti vzdělávání jsou na celém světě předmětem intenzivního zájmu výzkumníků, politiků, učitelů i ředitelů škol a rodičů. Stále však zaznamenáváme, že značný počet pokusů o koncepční změny ve vzdělávání selhává. Zřejmě ani nedávná česká reforma nesplnila očekávání, která do ní byla vkládána. Tato studie přináší původní poznatky o tom, jak probíhají v současnosti proměny českého základního vzdělávání. Autorům však nešlo o hodnocení jedné konkrétní reformy, snažili se pochopit, jak vnitřní dynamika života jednotlivých škol interaguje s vnějšími impulzy, které přicházejí z lokální, národní i globální úrovně. Práce nejprve poukazuje na hodnoty, o které usilovaly některé nedávné zahraniční reformy vzdělávání, na to, jakými prostředky se snažily motivovat školy ke změně a kteří aktéři se na změnách podílejí v současnosti. Druhá a nejrozsáhlejší část čtenáře nechává prostřednictvím podrobných popisů postupně nahlédnout do pěti základních škol z různých míst naší země a upozorňuje na to, co a jakým způsobem se ve školách za poslední léta změnilo, ale také na to, co zůstává stabilní.

Kniha pojednává o dlouhodobě neprávem opomíjené a přehlížené pražské německé matematické komunitě, která patřila v první třetině 20. století k evropské špičce. Analyzuje vývoj výuky matematiky na Německé univerzitě v Praze od jejího vzniku v roce 1882 až do jejího tragického zániku v roce 1945. Na základě studia archivních pramenů, původních odborných prací, pamětí zúčastněných osobností a sekundární literatury objasňuje komplikované postavení pražské německé matematické komunity v českých zemích. Zachycuje její specifika vyplývající z pražského „genia loci“, naznačuje její provázanost s okolním německým světem, ukazuje její vztahy k našim i zahraničním odborným spolkům a především hodnotí vědecký přínos jednotlivých pražských německých matematiků k rozvoji světové vědy.

Monografie Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy má sloužit vysokoškolským pedagogům i širší odborné veřejnosti jako opora při vědním bádání, výuce a dalším vzdělávání v jedné ze základních pedagogických disciplín. Kniha je společným dílem několika generací vysokoškolských učitelů. Autoři se zamýšlejí nad historií oboru, jeho přítomným stavem i novými možnostmi cílevědomého působení na děti, žáky a studenty. Výchova a její teoretické koncepty jsou autory nahlíženy z pozic srovnávací pedagogiky, filosofie, náboženství, umění, vývojové, sociální i pedagogické psychologie a hlubinně orientované psychoterapie. Lze předpokládat, že konfrontace řady různých pohledů čtenáře zaujme a pomůže jim nalézt nové podněty pro vlastní pedagogickou či badatelskou práci. Čtení může být obohacující rovněž pro psychology, sociology a studující uvedených oborů.