Karolinum strana 68 z 185

Monografie je i na mezinárodní rovině první prací, která odhaluje základní obrysy dramatických počátků prosazování evolučního paradigmatu vzniku-stvoření člověka v rámci katolické církve. S několika odvážnými zastánci evoluce se setkáváme již v sedmdesátých letech 19. století, zlomovými se však stávají až léta devadesátá, kdy se navzdory postojům vatikánského centra v řadě západních zemí i v naší vlasti objevuje nemálo úctyhodných průkopníků nového pohledu na stvoření člověka. Katoličtí zastánci teistické interpretace evolučního původu lidstva po roce 1910 představovali významnou a početně stále rostoucí názorovou skupinu, Vatikán se začal novému paradigmatu otevírat až na počátku druhé poloviny minulého století. Kniha by měla vzbudit zájem nejen mezi teology, ale také u odborníků na dějiny vědy a u každého, koho fascinuje původ lidstva a dějiny paleoantropologie.

Dnes už klasická povídka Eduarda Basse z roku 1922 vychází nyní i v anglickém překladu. Autorkou dodnes aktuálního převodu, který se vyznačuje tvůrčím a hravým přístupem k Bassovu jazyku a zároveň věrností stylu originálu a době, v níž vznikl, je Ruby Hobling, předmluvu napsal Mark Corner. Jedno z nejslavnějších děl české prózy vypráví příběh otce Klapzuby, který ze svých jedenácti synů vychová fenomenální fotbalový tým. Můžeme jej číst jako oslavu ducha fair play, houževnatosti a sportovního nadšení i jako dobově aktuální hříčku, lehce ironizující opojení českou kopanou. Anglické vydání navazuje na českou verzi v grafickém provedení Zdeňka Zieglera a s poutavými barevnými ilustracemi Jiřího Gruse, která získala v roce 2008 na 18. Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě ocenění za Nejkrásnější knihu v oblasti beletrie.

Práce představuje analýzu diskurzu, její základní postupy a společná metodologická východiska vlastní nejrůznějším disciplínám. Největší pozornost je však věnována lingvistické analýze textu, tomu, co analýza diskurzu přináší pro pochopení některých jevů textu. Analýze jsou podrobeny texty tištěných a televizních médií, a to ve dvou rovinách dané problematiky. V první z nich jde o to ukázat, jak jsou jazyk a žánry dnešních médií ovlivňovány současnými vnějšími podmínkami soudobé společnosti a jak pod tímto tlakem média komunikují s publikem. Druhá část konkrétních rozborů se věnuje tomu, jak jednotlivá média prezentují stejné události a jak odlišné verze skutečnosti předkládají.

Učebnice Fyzikální metody organické chemie shrnuje metody, které jsou v Evropském lékopisu. Metody jsou uspořádány podle vlivu elektrických a magnetických polí a elektromagnetického vlnění na molekuly látek. Pozornost je věnována i vysokomolekulárním sloučeninám ve farmacii. Poslední kapitola obsahuje 400 kontrolních otázek.

This monograph has set itself the goal to examine, outline, elucidate, and supplement the existing body of knowledge concerning a theme from patristic and medieval theology recalled in 1953 by Marie-Dominique Chenu, and that is the assertion that man was created as a replacement for fallen angels (Yves Congar: créature de remplacement; Louis Bouyer: ange de remplacement). The study first shows that the idea of man having being created to take the place of fallen angels was introduced by St. Augustine and developed by other church fathers. It then identifies the typical contexts in which the subject was raised by authors of the early Middle Ages, but goes on to focus on the discussion that developed during the twelfth century (Anselm of Canterbury, the school of Laon, Rupert of Deutz, Honorius of Autun), which represents the high point of the theme under investigation, culminating in the assertion that man is an "original" being, created for its own sake, for whom God created the world – a world which together with, and through, man is destined for the heavenly Jerusalem. The question as to whether man would have been created if the angels had not sinned (cur homo) bears a clear similarity to a further controversy, the origins of which also go back to the twelfth century, and that is whether the Son of God would have become incarnate if man had not sinned (cur Deus homo). Next, the book sheds light on how the subject begins to gradually fade away through the twelfth and thirteenth centuries, both within monastic tradition, which nonetheless held onto Augustine's motif, and within scholastic theology, which asserted that man was created for his own sake. The conclusion summarizes the findings and points to the surprisingly contemporary relevance of the foregoing reflections, particularly in relation to the critique that the Swiss philosopher and theologian Romano Amerio († 1997) offers concerning a statement in the pastoral constitution of the Second Vatican Council (Gaudium et spes 24), according to which man is "the only creature on earth that God willed for itself".

Problematika stárnutí populace, která vychází ze současného celosvětového demografického trendu, s sebou přináší potřebu těsnějšího propojení zdravotní a sociální péče, potřebu posílit a prohloubit oblast zdravotně sociálních služeb. Učebnice Úvod od gerontologie se tematicky zaměřuje na aspekty stárnutí a stáří v co nejširším kontextu, ale především na podporu zdraví ve stáří, zdravé stárnutí a zdravotní politiku. Čtenáři zda naleznou úvodní informace k obeznámení se s nezbytnými základy problematiky gerontologie.

Autor si klade ze cíl analyzovat politiku Rakousko-Uherska vůči bolševickému Rusku. V prvé řadě se věnuje rozboru mírových jednání mezi centrálními mocnostmi a Ruskem, k nimž došlo na přelomu let 1917-1918, která vyvrcholila podpisem mírové smlouvy v březnu 1918. Horčička popisuje události, jež po říjnové revoluci v Rusku vedly k zahájení mírových jednání, detailně analyzuje odlišné postoje Rakousko-Uherska, Ruska a Německa k těmto jednáním, vzájemné diplomatické i vojenské konflikty a konečnou podobu mírové smlouvy, včetně následné východní politiky Rakousko-Uherska.

Malá města v Evropě ve dvacátém a na počátku jedenadvacátého století jsou v historickém výzkumu opomíjená. Problematika kulturního dědictví ve vazbě na rozvojové strategie, je téma diskutované ekonomy více než historiky. Kolektivní monografie věnovaná fenoménu malého města, jenž má v Evropě specifickou, byť regionálně velmi diverzifikovanou podobu, se zaměřila na problémy, které řeší ve druhé polovině dvacátého a v první dekádě jednadvacátého století. Města nevýznamná, uprostřed zemědělského venkova či na periferii metropolí, se snaží najít motivaci k překonání ekonomických a sociálních problémů. V pěti kapitolách knihy autorky a autoři sledují malá města v několika málo evropských zemích a analyzují, jak lidé, kteří o městech rozhodují, architekti a urbanisté, přemýšleli o městě a organizovali prostor malých měst. Jedna z cest, kterou města využívají, vede přes zhodnocení kulturního dědictví a jeho využití jako nástroje k motivaci svého rozvoje. Tito lidé chtějí upozornit na své město a učinit z něj centrum regionálního rozvoje. Způsob využívání kulturního dědictví je velmi rozmanitý, jak dokazují výsledky výzkumu badatelů různých oborů. V mezinárodním autorském týmu najdou čtenáři historiky a historičky, sociology, architektky i historika umění, kteří spolupracují v Evropské asociaci pro urbánní historii.

Výbor textů obsahuje studie a doplňky Jürgena Habermase k jeho diskursivní politické a právní teorii demokratického právního státu, kterou systematicky vypracoval ve své monumentální knize „Faktizität und Geltung. Beiträge zur Diskurstheorie des Rechts und des demokratischen Rechtsstaats“ (1991). Jde o druhý opus magnum „zralého“ Habermase v oblasti „praktické filosofie“, v němž velmi složitým způsobem navazuje na svou předchozí, stejně tak monumentální knihu „Theorie des kommunikativen Handelns“ (1981). Habermasův pokus o diskursivní zdůvodnění liberální demokracie je organickou součástí tradičních diskusí v německé politické a právní teorii, dokládá systematickou recepci anglosaských diskusí, komplikovaným způsobem navazuje na předchozí etapy Habermasova myšlení a zcela novým způsobem naplňuje jeho základní intence.

Publikace se zabývá vztahem mezi volbou metodologie, metodou, výzkumným cílem a výslednou výpovědí v obecné rovině vědeckého zkoumání. Na teoretické bázi představuje jednotlivé typy metod a možnosti jejich uplatnění a analyzuje jejich přednosti a omezení. Podrobněji je zkoumána explanace a z časového, procesního a strukturně-funkčního pohledu také narace. Závěr knihy je věnován problému evaluace vědeckovýzkumné činnosti a jejího dopadu na financování věd.

Kniha je teoretickým zázemím pro korektní vedení pohybových aktivit dětí v raném věku ve vodním prostředí tak, aby byly pro dítě jednoznačným přínosem, a zároveň stavěly základy jeho primární plavecké gramotnosti. Nejedná se o učebnici jednotlivých postupů, ale o odborný text umožňující pochopení zákonitostí časné lidské ontogeneze, vývoje plavecké motoriky a základů didaktiky plavání. Způsob výkladu je rozvíjen podle vývojových etap dítěte se začleněním souvisejících odborných témat (přístupy k pohybové stimulaci dítěte, předpoklady pozitivního průběhu aktivit ve vodním prostředí, zanořování, sebezáchrana).

Monografie zachycuje, jak se v 90. letech vyvíjely vztahy mezi politickou a mediální sférou v Česku, jak politická sféra ovlivnila transformaci ČTK. První tři kapitoly se týkají procesu tvorby institucionální legislativy (zákony č. 123/1965 Sb., č. 310/1991 Sb. a č. 517/1992 Sb.), další dvě pak aplikace právních norem: na příkladu volby první Rady ČTK (1993) a pokusu vlády vrátit do zákona povinnost zveřejňovat oficiální prohlášení v plném znění, a redefinovat tak úlohy agentury (1995). Poslední část rekapituluje postoje ke změně statutu, respektive k případné privatizaci agentury a časově se váže k druhé Radě ČTK (1998), byť téma prolíná celými 90. léty. Zákonodárci totiž v roce 1992 předpokládali, že statut ČTK jako média veřejné služby bude dočasný, na rozdíl od zákonů o České televizi a Českém rozhlasu.

Publikace Zvuková báze řečové komunikace představuje české veřejnosti nejnovější poznatky o fonetickém a fonologickém popisu řeči. Ve snaze nabídnout komplexní pohled na zvukové systémy jazyků se věnuje segmentálním i prozodickým jevům z několika vzájemně se doplňujících hledisek. Pojednává jak o artikulačním základu řeči, tak o akustických a psychoakustických vlastnostech řečového signálu. Popis segmentální úrovně se kromě vokalických a konsonantických systémů zabývá též interakcemi, k nimž dochází v souvislé řeči. Důkladně je pojat systémový (fonologický) přístup k segmentálním jednotkám a k systematickým procesům. Popis suprasegmentální úrovně vychází ze slabiky jakožto klíčové jednotky řečové produkce i percepce. Důraz je kladen na prozodickou strukturu řeči, na lexikální přízvuk a na melodické a rytmické vlastnosti řeči. Jedním z cílů knihy je rovněž sjednotit rozkolísanou terminologii řečových věd.

Výbor studií výrazné osobnosti českého dějepisectví soudobých dějin Jana Křena má za cíl zprostředkovat pohled na jeho trvale inspirativní historiografické dílo v perspektivě od 60. let do počátku 21. století. Motivem výběru textů bylo akcentovat dynamiku Křenova badatelského vývoje, jeho pohyblivost ducha, nespokojenost a podnětnost: Řada studií postupuje od kritického vyrovnávání se s problémy meziválečného Československa a jeho protagonistů, válečného exilu a protinacistického odboje v 60. letech přes témata disidentských let, kdy se Křen soustředil na česko-německé stýkání a potýkání v 19. a 20. století. Období sametové revoluce roku 1989 přineslo koncepční úvahy o proměnách češství i o bílých místech českého dějepisectví. Následovaly studie o problému střední Evropy, o nucených migracích i o otázkách evropských dějin. Křen je příkladem autora duchovně neusedlého, intenzivně hledajícího odpovědi na své stále zvídavější otázky.

Dotisk poslední knížky dětského psychologa Zdeňka Matějčka seznamuje s jeho názory, postřehy a stanovisky. Profesor Matějček čtenářům především sděluje mnohé z toho, co se během své bohaté praxe dozvěděl o zákonitostech, s nimiž je spjata dětská výchova, o dětské psychologii či dětském myšlení. Zároveň se zasvěceně, ale i čtenářsky přístupně, vyjadřuje k různým otázkám, s nimiž se znova a znova setkáváme ve svém každodenním střetávání s dětským světem.

Historie Německé vysoké školy technické v Praze v letech 1938–1945 připomíná křižovatku – bod, kde se protínají dějiny vzdělanosti českých Němců, vysokých škol, techniky i dějiny okupace a nacistické třetí říše. Tvoří důležitý díl historického obrazu vysokého školství v českých zemích, a to jak ve vztahu k dějinám ČVUT, tak ve vztahu k Německé univerzitě. Předkládaná monografie se věnuje především vývoji institucionálnímu, biografickému a politicko-správnímu. Příběh pražské německé techniky, pojímaný v širším historickém kontextu snah o vyrovnání se s paralelním působením českého a německého obyvatelstva, ilustruje mnohovrstevnatý vývoj technického vzdělání, myšlení a invence v českých zemích.