Karolinum strana 68 z 184

Tímto šestým svazkem se uzavírá série knižních publikací, které pod označením Soudobá sociologie začaly vycházet v roce 2006. Cílem celého projektu bylo zprostředkovat českému čtenáři informace o základních trendech soudobé světové sociologie. Poslední svazek řady obsahuje kapitoly, které jsou věnovány jednotlivým oblastem a specializacím sociologického bádání, tj. sociologii rodiny, města, venkova, sociální práce, medicíny, životního prostředí, sociální exkluze, práva, kriminologie, výchovy a vzdělávání, médií a masové komunikace, veřejného mínění, volného času, sportu, práce a řízení, politiky, armády, války, etnicity, náboženství a historické sociologii. Jednotlivé kapitoly jsou napsány čelnými odborníky z daných oblastí sociologického bádání.

Jerzy Bartmiński (1939) je dnes jedním z nejvýznamnějších polských i evropských lingvistů, předním představitelem moderní etnolingvistiky a zakladatelem lublinské školy kognitivní etnolingvistiky. Objevil a spolu se svými kolegy uplatňuje originální metody zkoumání sémantických struktur jazyka, jež v mnohém připomínají kognitivní lingvistiku americké provenience, zároveň však navazují na nejlepší filologické tradice ze slovanského okruhu. S pomocí těchto metod lze odhalovat konceptualizační mechanismy koncentrované v kultuře určitého jazykového společenství, v jeho uvažování, způsobu života i hodnotovém systému. Vyjevuje se tak, jaký obraz světa je v daném jazyce fixován: ono specifické, generacemi sdílené, staré (a zároveň se pomaleji či rychleji proměňující) vidění skutečnosti má totiž podobu stereotypů různého druhu a řádu, a ty je možno studiem jazykových a textových dat vynést na povrch, usouvztažnit a interpretovat. Lublinská etnolingvistika vycházela původně ze zkoumání lidového jazyka a folkloru, z hledání stereotypů a symbolů ukotvených v lidové kultuře. Později však tento okruh významně překročila a pojmy jako jazykový obraz světa, (jazykový) stereotyp či konotace byly vztaženy na sémantiku v nejširším, tj. kognitivním, sociálním a kulturním rámci, a to bez ohledu na to, o jakou komunikační sféru či typ textů se jedná, zda jde o studium současného jazyka, anebo jeho dřívějších vývojových stadií. Monografie Jazyk v kontextu kultury přináší českému čtenáři pohled na dílo Jerzyho Bartmińského a lublinskou kognitivní etnolingvistiku prostřednictvím dvanácti studií, které jsou poprvé přeloženy do češtiny.

Publikace seznamuje českého čtenáře s aktuálními translatologickými tématy, jež stojí ve středu zájmu na Pyrenejském poloostrově a která mohou být pro české prostředí metodologicky inspirativní: např. s rolí tlumočníků v dobách kolonialismu, překladatelskou prací španělských misionářů či cenzurou v překladu divadelních her. Vybrané studie jsou doplněny o krátké medailony příslušných autorů (Julio-César Santoyo, Miguel Ángel Vega, Fernando Navarro Domínguez, Antonio Bueno García, Manuel Ramiro Valderrama, Raquel Merino Álvarez).

Kniha zkoumá problém řízení a hospodaření muzeí a snaží se ukázat muzeum jako kulturní instituci, která může být analyzována z historického, muzeologického, kulturního, funkčního, sociologického, statistického, ekonomického, manažerského, marketingového i administrativně správního aspektu. Publikace má vedle teoretického přínosu také přínos praktický – teoretické závěry opírající se o empirické prozkoumání reality fungování muzeí mohou být zdrojem informací, jak naplňovat úkoly muzeí uložené legislativou, jak efektivně chránit sbírku a účelně s ní nakládat, jak hospodárně pracovat s rozpočtem a majetkem muzea, jak motivovat a vést zaměstnance a jak účinně provádět prezentaci a marketing muzea. V neposlední řadě mohou být výsledky zkoumání využity také jako zdroj informací pro předkladatele vládních návrhů zákonů, které se týkají zakládání a řízení muzeí a jejich hospodaření.

Monografie trojice autorů FF UK v Praze představuje estetickou teorii, kterou roku 1908 jako originální experiment, propojující čínské tradiční teorie s evropskou estetikou, formuloval Wang Kuo-wej, velikán čínské humanitní vědy 20. století. V centru zájmu zde stojí ústřední pojem ťing-ťie a jeho mnohafazetové zkoumání v interdisciplinární fúzi zmíněných disciplín. Čínský pojem, jednoduše a bez deformací nepřevoditelný na singulární koncept západní estetiky, je „obklíčen“ sadou kontaktních pojmů a kategorií moderní evropské estetiky a literární vědy s cílem uchopit jeho komplexní obsah a smysl. Wang Kuo-wejova estetická teorie, nahlížená zde v zastřešující perspektivě dvou disciplín, sinologie a estetiky, nabízí vzácnou příležitost sledovat pokus o spojení dvou odlišných tradic ještě předtím, než nový myšlenkový model přejatý ze Západu vytěsnil domácí tradici. Interpretace Wang Kuo-wejova pojmu tak přesahuje hranice zájmu historika estetiky a dotýká se obecnějších otázek osudu čínské kultury ve 20. století. Českému čtenáři se vůbec poprvé dostává do ruky studie, která ukazuje intelektuální svět moderní Číny bez předsudků a v historických a transkulturních souvislostech. Důležitou součástí knihy je úplný překlad Wang Kuo-wejových Poznámek k písním ze světa lidí, doplněný rozsáhlým poznámkovým aparátem.

V této knize jsou uvedeny některé úvahy o netypickém chování sloves „poder“ a „dever“ v oblasti právního jazyka. V rámci analýzy dvou dominantních textových typologií – oblasti samotného práva a oblasti soudních rozsudků – je popsán potenciál výkladu těchto sloves vzhledem k některým jejich výskytům, přičemž cílem je zamyslet se nad operativními variacemi tohoto modálu.

Publikace předkládá ucelenou a originální koncepci „života v médiích“. Přestože člověk obvykle trvá na pojetí technologie jako něčeho, co je vůči životu vnější, média nejen reprodukují, ale i utvářejí svět, v němž žijeme. Přítomnost médií v lidském životě obvykle vnímáme, jen pokud jde o jejich technologickou infrastrukturu, je ale třeba si uvědomit, že intuitivnost a samozřejmost jejich používání vedou k tomu, že mizejí z našeho aktivního vědomí a stávají se neviditelnými. Autor představuje nové formy společenského uspořádání, které vznikají vlivem globálního masového používání mediálních technologií. Život v médiích narušuje tradiční sociální hierarchii, založenou na moci, a nahrazuje ji příslibem participační kultury, v níž soutěžení ustupuje spolupráci. Tato kultura sdílení klade důraz na kreativitu a společenskou angažovanost. Na druhou stranu kvůli „hypersociabilitě“ dnešní společnosti médií ztrácíme smysl pro vlastní jedinečnost a individualitu; jsme kolektivně ztraceni v technologiích, podobně jako zombie, které Deuze používá jako metaforu hybridního světa. Životní a mediovaný svět se do sebe vzájemně hroutí a nelze už je spolehlivě rozlišit. Vzhledem ke strategiím přežití, které v médiích zaujímáme a které jsou analogické se strategiemi přežití v primitivních společenstvích, je možné éru moderních médií považovat jen za další etapu vývoje lidského druhu.

Monografie, na níž se podíleli historikové a literární vědci z Kuby, Francie, Španělska, České republiky a dalších států, pojednává o různých politických a kulturních projektech v karibské oblasti v průběhu devatenáctého a dvacátého století, přičemž je sledován proces jejich realizace, popřípadě důvody, proč zůstaly projekty nerealizovány. Společným zájmem hned několika odborníků je řešení otázky otroctví na Kubě v devatenáctém století, jehož likvidace byla současně problémem ekonomickým, sociálním a kulturním. Na tuto problematiku pak navazují další autoři zabývající se literárním projekty dvacátého století, v nichž je sledován odkaz na africké dědictví v literaturách karibských ostrovů.

Učebnice Základy lékařské fyziky srozumitelně popisuje základní fyzikální vztahy a metody, se kterými se student může nejčastěji setkat v klinické nebo experimentální medicíně. Lékařská fyzika je specifická tím, že se zabývá aplikací fyzikálních metod na živý organismus. Je tedy interdisciplinárním vědním oborem, který spojuje fyziku a biologické vědy. Metody, které jsou v učebnici vysvětleny, se zakládají na různých fyzikálních principech. Některé z nich, např. používání optických zvětšovacích čoček nebo rentgenového záření, jsou známé více než 100 let, jiné nacházejí díky technologickému pokroku uplatnění až v poslední době, jako např. zobrazování magnetickou rezonancí nebo pozitronovou emisní tomografií. Čtenář by měl po prostudování této knihy získat ucelený přehled o možnostech využití různých fyzikálních metod v medicíně. Měl by být schopen fyzikální vztahy uvedené v učebnici chápat v širších souvislostech a popsané metody aplikovat v jednotlivých lékařských oborech.

Kniha "Crossing Between Tradition and Modernity" představuje soubor třinácti esejů k uctění památky Mileny Doleželové-Velingerové (1932-2012), členky pražské sinologické školy a významné odbornice na čínskou literaturu, která zastávala přední místo při zavádění literární teorie a její důsledné aplikace v sinologii. Milena Doleželová-Velingerová byla jedním z těch vzácných vědeckých pracovníků, kteří psali se stejnou erudicí a stejně kvalifikovaně jak o moderní, tak i o klasické literatuře. Eseje následují příkladu Mileny Doleželové-Velingerové v tom smyslu, že se zabývají širokým spektrem historických období, literárních žánrů a témat - od Tangových cestovatelských esejů až po kulturní identitu postkoloniálního Hong-Kongu. Eseje jsou strukturovány do dvou částí Language, Structure, and Genre a Identities and Self-Representations. Jsou motivovány soustředěným zájmem o problematiku jazyka, narativní struktury a komplexní povahy literárního významu, tématy, které byly středobodem práce Mileny Doleželové-Velingerové.

Monografie vznikla za spolupráce praktických a posudkových lékařů a těmto odbornostem je také zejména určena. Poznatky a informace zde uvedené však představují užitečnou pomůcku pro činnost i dalších lékařů, zdravotníků a odborníků působících v sociálním zabezpečení. Publikace podává souhrnné informace o základních pojmech oborů praktické a posudkové lékařství a o základních pojmech z oblasti sociálního zabezpečení, se kterými se lékaři pracující v primární péči a lékaři pracující v systému sociálního zabezpečení setkávají při své každodenní činnosti. Kniha tak přináší aktuální informace nezbytné pro každodenní práci praktických a posudkových lékařů, vycházející z novel právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení s účinností od 1. ledna 2012 a v oblasti zdravotnictví s účinností od 1. dubna 2012.

Publikace určená studujícím medicíny a mladým lékařům ve specializační přípravě z interních oborů, ortopedie a traumatologie se věnuje diagnostice a léčbě nejčastějších onemocnění skeletu s hlavním akcentem na problematiku osteoporózy. Jedná se o přepracovanou a výrazně doplněnou písemnou podobu studijních textů e-learningového kurzu Osteoporóza, vytvořeného pro studenty všeobecného lékařství 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Autoři jednotlivých kapitol oddělili texty pro mediky (normální písmo) a texty pro atestanty (petit). Takto koncipovaný studijní materiál by měl vhodně provést studenty všeobecného lékařství i mladé lékaře ve specializační přípravě mnohaoborovým pohledem na problematiku onemocnění skeletu.

Kniha, která vychází k životnímu jubileu sociologa Jiřího Šubrta, představuje odbornou práci tohoto autora v její mnohotvárné šíři a specifických podobách. Na stránkách publikace dostávají prostor články příležitostné povahy, vzpomínky, recenze, rozsáhlé přehledové stati i krátké texty publikované v různých dobách a souvislostech. Kniha je formálně rozčleněna do třech částí: první obsahuje příspěvky k dějinám sociologie; druhá představuje autora jako osobnost, která se během posledních desetiletí aktivně zapojovala do organizování odborných diskusí na nejrůznějších úrovních; třetí část zahrnuje texty, které reprezentují obor historické sociologie.

V roce 1921, několik měsíců předtím, než Jaroslav Hašek začal psát Osudy dobrého vojáka Švejka, popisuje v cyklu Velitelem města Bugulmy své životní zkušenosti s revolučním Ruskem. Obdobným způsobem, jakým se ve svých povídkách vysmíval předválečné C. a K. monarchii, zachycuje bývalý rudý komisař Hašek bolševickou revoluci. Před čtenářem se tak odehrává úsměvný příběh, v němž, v zapomenutém tatarském městečku Bugulma, vystupuje sovětský velitel tverského revolučního pluku, opilec Jerochymov a velitel města tovaryš Gašek. Skrze humor a nadsázku Hašek ukazuje jednak fanatismus revoluční doby, kdy v nešťastném roce 1918 se náhle vše "vymklo z kloubů", a jednak hloupost či prostou lidskou nejistotu nových vládců. Autobiografcký cyklus Velitelem města Bugulmy je dále doplněn o další Haškovy povídky z té doby.

Monografie vypracovaná pracovníky katedry sociální práce a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v rámci výzkumu „Sociální souvislosti stárnutí obyvatelstva“, zařazeného do širšího výzkumu PRVOUK Univerzity Karlovy, shrnuje výsledky výzkumu podpory správy paliativní péče státními a veřejnými institucemi. Soustřeďuje se zejména na otázky veřejné podpory hospicové péče. Na základě rozhovoru s řediteli velké většiny existujících hospiců v České republice a na základě skupinových rozhovorů (metodou focus group) se zaměstnanci ve vybraných hospicích docházejí autoři k závěru, že hospicová péče nemá dostatečnou podporu veřejných institucí a veřejnosti. Paliativní péče nabízená hospici je přitom obecně považovaná za podstatně kvalitnější než péče poskytovaná v nemocničních a jim podobných zdravotních zařízeních; vyšší kvalita byla zjištěna zejména v sociálních a duchovních dimenzích hospicové péče, které činí proces umírání důstojnějším. Ze zjištění je dovozena potřeba větší podpory státní a veřejné správy hospicům.

Blízkovýchodní nestabilita se vnějškově manifestuje různými způsoby: krizí vládnoucích režimů, vzestupem politického islámu, terorismu, revolucí, občanských válek či rostoucí migrací a zhroucením řady států. Kniha nabízí výklad kořenů této nestability s pomocí teoreticky původní a empiricky podložené historicko-sociologické srovnávací analýzy. Zatímco ve výkladech vývoje post-koloniálního Blízkého východu dosud dominovaly dvě protichůdné teze – jde o region zaostalý, neměnný a rigidní, nebo naopak proměňující se až příliš rychle – kniha nabízí alternativní perspektivu vycházející z vysoce nerovnoměrného a nesynchronizovaného tempa změn v jednotlivých dimenzích blízkovýchodní modernizace. Dochází zde totiž k (1) rychlé socio-demografické změně (razantní růst populace a podílu mládeže, prudká urbanizace, expanze médií a vzdělanosti), (2) pomalejší, nestabilní a zaostávající změně ekonomické (závislost na exportu ropy, vysoká nezaměstnanost) a (3) pomalé až regresivní změně politické (eroze schopnosti států vládnout, absence demokratizace i liberalizace). Teoretický model studie je vybudován s pomocí kritického čtení teorií modernizace a koncepce rozmanitých modernit, která umožňuje zohlednit také širší kulturně-náboženský a mezinárodně-politický kontext blízkovýchodní nerovnoměrné modernizace. Teoretický model je poté empiricky testován s pomocí časových řad (1960-2010) několika desítek indikátorů, které pokrývají demografickou, sociální, ekonomickou i politickou dimenzi modernizačního procesu. To autorovi umožňuje provádět čtyři typy komparací míry nerovnoměrnosti blízkovýchodní post-koloniální modernizace: (1) blízkovýchodní modernizace a modernizace v dalších post-koloniálních makro-regionech, (2) nerovnoměrnosti jednotlivých fází samotné blízkovýchodní modernizace, (3) jednotlivých států uvnitř blízkovýchodního regionu s důrazem na vzájemné srovnání zemí arabských, (4) post-koloniální blízkovýchodní modernizace s ranou modernizací západoevropskou. Poslední krok analýz představuje přechod od makro-úrovně nerovnoměrné strukturální změny k mikro-úrovni sociálních a politických aktérů a jejich jednání. Jejím výsledkem je identifikace více než padesáti dílčích kauzálních mechanismů, které ve strukturálním rámci nerovnoměrné modernizace generují politickou nestabilitu. Celkově se kniha nesoustředí, jak je často zvykem, na vnějškově sledovatelné politické aktéry a jejich souboje. Nýbrž na pod povrchem politického soupeření probíhající hluboké a dlouhodobé kumulativní demografické, sociální a ekonomické změny. Na změny, které neprobíhají pouze v jednotlivých zemích Blízkého východu, nýbrž jdou od konce 2. světové války napříč celým regionem a dnes ve svém souhrnu dávají vzniknout zcela novému Blízkému východu než byl ten, na který jsme byli dlouhá desetiletí zvyklí.