Karolinum strana 75 z 185

Historie Německé vysoké školy technické v Praze v letech 1938–1945 připomíná křižovatku – bod, kde se protínají dějiny vzdělanosti českých Němců, vysokých škol, techniky i dějiny okupace a nacistické třetí říše. Tvoří důležitý díl historického obrazu vysokého školství v českých zemích, a to jak ve vztahu k dějinám ČVUT, tak ve vztahu k Německé univerzitě. Předkládaná monografie se věnuje především vývoji institucionálnímu, biografickému a politicko-správnímu. Příběh pražské německé techniky, pojímaný v širším historickém kontextu snah o vyrovnání se s paralelním působením českého a německého obyvatelstva, ilustruje mnohovrstevnatý vývoj technického vzdělání, myšlení a invence v českých zemích.

Tréma je vážným problémem mnoha studentů hudby a profesionálních hudebníků, který může způsobit závažné poškození výkonu a vyvolat utrpení a stres. Faktory, které se vzájemně ovlivňují a určují intenzitu působení trémy na výkon, jsou: sebehodnocení, vnímaná sebeúčinnost, úroveň připravenosti repertoáru a výkonné zkušenosti. Monografie objasňuje problematiku trémy ve variabilitě jejích projevů; popisuje její psychologické, sociální a vzdělávací určující činitele a poskytuje analýzu metod prevence trémy ve vzdělávacím systému. Cílem výzkumné části bylo prozkoumat, zda sebeúčinnost a sebehodnocení mohou být prediktory trémy u studentů hudby, kteří pocházejí ze tří odlišných vzdělávacích systémů, a stanovit eventuální rozdíly mezi nimi; dále pak získat hlubší informace o příčinách této souvztažnosti a zjistit, jestli případné rozdíly můžeme přičíst různorodým vzdělávacím zkušenostem studentů. Zároveň je provedena analýza implikací této studie pro učitele a studenty v oblasti instrumentálního vzdělávání.

Kniha Rétorika v evropské kultuře i ve světě vymezuje postavení rétoriky v systému kultury a vzdělanosti od starověku po dnešek. Zkoumá pokles jejího významu v období racionalismu a osvícenství, uvádí příčiny, v jejichž důsledku byly rétorice (redukované na soustavu řečnických triků) přisuzovány negativní konotace, a vysvětluje, proč si rétorika ve 20. století dokázala své pozice znovu vydobýt. Dokládá, že prestiž rétoriky prudce klesá, když je redukována na recept k rafinovanému klamání publika, a naopak stoupá, když se chápe jako vědecká disciplína, která se vydává napříč humanitními obory – filozofií, logikou, sémiotikou, literární vědou, lingvistikou, naukou o médiích apod. V tomto pojetí rétorika usiluje o všestranné poznávání a kultivování řečového projevu, mluveného i psaného, a to nejen jeho produkce, ale i recepce a interpretace. V takové renesanci zájmu se rétorika jeví ne jako pouhý návod k řečové dovednosti, ale jako komplexní teoretický obor zkoumající chování člověka ve společenské komunikaci. Kapitoly 1–9 charakterizují vývoj rétoriky od jejích řeckých, helénistických a římských počátků k rétorice v kontextu křesťanské kultury středověku, dále k období humanismu, osvícenství, baroka; závěrečné kapitoly se pak věnují rétorice v 18., 19, a 20. století. Přitom se uplatňuje zřetel geografický, zahrnující dějiny rétoriky ve Francii, Španělsku, Itálii, Německu, Anglii, Skotsku, Polsku, v Rusku, v Čechách, na Moravě a na Slovensku, od 19. století pak i ve Spojených státech. Poslední, 10. kapitola předkládá odpověď na otázku, zdali se odpovídající systémy rétorických poznatků utvářely i za hranicemi středomořské antiky. Na vybraných příkladech teoretických prací o „umění řeči“ pocházejících z území Indie, Blízkého východu, Číny, Koreje a Japonska se ukazuje, že každé jazykové společenství si vytváří svou vlastní představu, teorii a praxi přesvědčivého a sugestivního řečového vystupování. Mnohdy se takové poznatky spíš než na návody k stylizaci a přednesu mluvených projevů soustřeďují na analýzu písemných památek, v nichž lze nalézt jak specifické kategoriální prostředky dané kultury (tak je tomu např. u komentářů k staroindickým védským textům), tak tropy a figury charakteristické pro rétoriku řeckou a římskou, např. u hebrejských a aramejských textů Starého zákona.

Kniha Marie Zimmermannové je věnována odbornému dílu Josefa Hronka (1890–1954), řádného profesora katechetiky a pedagogiky na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze. Kromě biografie podává zevrubný přehled Hronkova díla a seznamuje s oborovým kontextem, v němž působil. Jádrem monografie je tematická analýza Hronkova katecheticko-pedagogického díla a jeho zhodnocení vzhledem ke stavu soudobé teologie i pracím Hronkových souputníků. Ukazuje Hronka jako výraznou vědeckou osobnost, jejíž dílo bylo dosud neprávem opomíjeno. Knihu doplňují rozsáhlé přílohy.

Inferences with Ignorance focuses on two formal logic systems that employ the type of inferences in which questions are used in addition to statements. Not merely capturing questions as part of a logical apparatus, Michal Peliš also emphasizes the role of question-asking in communication. The book presents options for formalizing questions using sets of “direct answers,” demonstrates where questions are used in inferences, and explores asking questions and seeking answers as important components of everyday communication, proposing ways of using questions within a formal system that can capture a change in knowledge during this simple communication.

Soubor textu Úvahy o mýtu zahrnuje mýty starozákonní, řecké, středověké, novověké a současné, tj. mýty počátku třetího milénia. Autor vysvětluje pojem mýtu, všímá si těch, které se tradují v literární, divadelní, filmové a dnes už i internetové podobě: stvoření světa, prvotní hřích, potopa, české legendy, legendy nacionální, zrod mediálních hvězd, budování obrazu politiků… I k pasážím zachycujícím historii dávno minulou přidává autor současný rámec a pro mladší čtenáře, zejména pro studenty, uvádí méně známá fakta. Kapitoly věnované výkladu některých českých, československých a opět českých dějinných událostí jsou inspirací k tvořivému přístupu k mýtům obecně.

On the occasion of the 600th anniversary of the death of Charles IV in 1978, Professor Emanuel Vlček, MD, DSc conducted research of the skeletal remains of the Pater patriae, which brought a number of surprising findings, important to a whole range of scientific disciplines at Charles University, and cast light on significant events in Charles’ life as well as on the cause of his death. The research has presented this prominent ruler as a human being, an ordinary mortal, suffering from many injuries and chronic diseases with which he was coping with indefatigable will, keeping in mind his commitments to God and Kingdom of Bohemia. It may be that all the pain and suffering also influenced his spirituality and his efforts to find salvation by attempting to realize his concept of the supreme being (Imitatio Christi). The results of the research by Professor Vlček have been repeatedly published, but until now we have had no representative publication in English. The forthcoming celebrations of the 700th anniversary of Charles’ birth offer an opportunity to fill this gap.

Předkládaná publikace přináší studii prozódie dvou evropských jazyků, francouzštiny a češtiny, a to z kontrastivního hlediska inspirovaného metrickou a autosegmentální fonologií. Monografie je členěna do pěti částí. V první části autor shrnuje hlavní aspekty prozodického fungování jazyka a vymezuje epistemologický rámec své studie. Následující tři části jsou věnovány třem hlavním rovinám prozodické stavby – slabice, přízvukové jednotce a intonační jednotce –, přičemž je na všech úrovních průběžně srovnávána francouzština a čeština. Tato systematická analýza je doplněna šesti relativně samostatnými empirickými studiemi. V případě češtiny některé z analýz představují doplnění mezer v popisu prozódie tohoto jazyka. Závěrečná část je typologickým shrnutím předcházejících analýz.

Padesát let cest českého jazykozpytce a filosofa představuje první a jediný zcela dokončený díl pamětí českého Američana, orientalisty a polyglota Aloise Richarda Nykla (1885–1958). Velmi čtivou formou se v nich věnuje svému mládí v Rakousku-Uhersku a pozdější pouti světem, např. ve Švýcarsku, Německu, USA, Mexiku, Egyptě a Japonsku. Po svém návratu do USA v roce 1916 nastoupil dráhu univerzitního profesora a později se stal světově proslulým specialistou na andaluské a srovnávací literatury. V pamětech, napsaných na počátku třicátých let minulého století, se snaží zhodnotit jak svůj život i způsob, kterým nabyl své pozoruhodné jazykové znalosti přímým i teoretickým studiem po celém světě. Edice je doplněna úvodními studiemi, v nichž editor Josef Ženka zpracoval životní osudy autora. Text bohatě ilustrují unikátní fotografické a archivní materiály pocházející z pozůstalosti A. R. Nykla.

Učebnice poskytuje základní poznatky o infekčních nemocech seřazených podle orgánových systémů, obsahuje jejich popis s cílem vytvořit konkrétní představu o jejich průběhu, léčbě a ošetřovatelské péči. V obecné části knihy jsou shrnuty postupy intenzivní péče aplikované na pacienty s infekčními nemocemi, jsou vysvětleny specifické rysy ošetřování, dodržování hygienického režimu, izolačních opatření a prevence. Kniha je primárně určena pro pokračovací magisterské studium intenzivní péče, ale základní poučení naleznou i studenti lékařství a lékaři se zájmem o akutní medicínu. K snazšímu pochopení textu přispívá množství fotografií.

Práce se zabývá charakteristikou „mezijazyka“ studentů učících se češtinu jako cizí jazyk. Popis je založen na dlouhodobém výzkumu – analýze chyb psaného projevu skupiny studentů češtiny s mateřským jazykem neslovanským. Předmětem zkoumání byly chyby ve všech lingvistických oblastech s hlavním důrazem na morfosyntax. Chyby jsou popisovány ve vývoji, během období jednoho akademického roku. Výsledky kvantitativní analýzy podávají celkový obraz výskytu chyb v písemném projevu nerodilých mluvčích. Kvalitativní analýza systematických chyb pak umožňuje stanovit hypotézu o příčinách jejich vzniku a nabídnout návrhy na zlepšení metodiky výuky některých jazykových jevů.

Analýza bibliografického korpusu francouzsky psaných beletristických knih, které vyšly v českých překladech v rozmezí let 1989 až 2013, ukazuje některé známé skutečnosti, ale i nečekané zajímavé detaily. Snaží se najít odpovědi na otázky typu: Jak známe francouzskou literaturu? Čeho si na ní ceníme? Máme možnost si česky přečíst všechny důležité knihy francouzských autorů? Zdá se, že čeští čtenáři vyhledávají především dobrodružné příběhy, ať už jim je poskytují romány z 19. století, anebo díla současná. Literatura s komerčním potenciálem převažuje – ale jak se daří nakladatelům odhadnout, které knihy půjdou na odbyt? Nestačí vsadit na to, že se kniha stala bestsellerem ve Francii. Obecně se vyplatí vydávat tituly napsané na základě historických událostí, společenské romány, detektivky nebo sci-fi. Na řadu ovšem přicházejí i erotické novely autorů jako Apollinaire nebo Musset, popřípadě Simenon, pro hloubavější povahy raději Malý Princ. Absolutní „francouzskou jedničkou“ je však u nás dlouhodobě Jules Verne.

Kniha podává přehled výsledků nazálního, bukálního, konjunktiválního a inhalačního podání ketaminu a etomidátu, opioidů, benzodiazepinů, ?2-sympatomimetik, anticholinergních látek a haloperidolu a jejich kombinací především v původních experimentech autorů na zvířatech a tam, kde byl tento způsob již vyzkoušen a publikován, i u člověka. Zvláštní kapitola je věnována intramuskulárnímu podání svalových relaxancií. Monografie je určena všem, kteří mají zájem o nové a zajímavé postupy a jejich zavádění v klinické praxi – zejména v urgentní medicíně a medicíně katastrof.

Publikace si klade za cíl zorientovat čtenáře ve stávajícím důchodovém systému. Autor, který byl předsedou tzv. důchodové komise v letech 2014–2017, vysvětluje vývoj penzijního systému na konkrétních krocích předchozích vlád, seznamuje čtenáře s jeho přednostmi i slabinami a rozptyluje nejrůznější obavy a mýty, které otázku důchodů ve veřejném povědomí provázejí. Širší sociologický a kulturně společenský záběr neubírá textu na praktickém zaměření a čtenářské vstřícnosti, kterou svým rukopisem podtrhují ilustrace Rostislava Pospíšila. Kniha podává čtivou a laikovi srozumitelnou formou informace o tom, jak důchodový systém funguje, jak by mohl fungovat, jak složitý systém to je. Kolik zájmů a představ je třeba sladit, aby lidé neměli pocit nespravedlnosti. Mohu ji opravdu každému vřele doporučit. Anna Šabatová, veřejná ochránkyně práv. Kniha je psána co nejjasnější formou i jazykem a jsem rád, že nám, chceme-li, mnohé a mnohé vyjasní! Arnošt Goldflam, herec, dramatik, spisovatel a stále ještě pracující důchodce. Krásná publikace, od které nešlo odejít. Zdeněk Pernes, předseda Rady seniorů České republiky.

Kniha přibližuje spolkový život českých novinářů v relativně demokratickém období třetí republiky. Našli bychom jen málo oblastí, v nichž se poválečná československá společnost přiblížila totalitnímu uspořádání let poúnorových tak silně, jako tomu bylo v oblasti mediální, a především v organizaci žurnalistiky jakožto profesní a odborové oblasti. Právě proces uspořádávání a následně i řízení novinářského života prostřednictvím jednotné novinářské organizace je hlavní náplní předkládané knihy. Na tomto procesu se však nepodílela pouze novinářská organizace, a proto kniha akcentuje i její vztah k dalším významným institucím té doby. Zásadní úlohu v mediální oblasti sehrávalo především ministerstvo informací v čele s Václavem Kopeckým, zejména pak jeho tiskový odbor, důležitou roli mělo také jednotné Revoluční odborové hnutí. Velmi úzké personální spojení vedení novinářské organizace s vedením zmíněných institucí pak do značné míry definovalo, jakým směrem se bude život novinářů v poválečném režimu vyvíjet. Z hlediska změn, které společnost prodělala v únoru 1948 a v letech následujících, je klíčové, že vedení novinářské organizace podporované značnou částí jejího členstva již v období předcházejícím dávalo jasně najevo, na jakou stranu se v případném vnitropolitickém konfliktu novináři, a potažmo tedy i média, ve velké většině přikloní. Pozitivní vztah k ideologii prosazované komunistickou stranou se pak projevil v minimální mediální aktivizaci prodemokraticky smýšlející části veřejnosti v období února 1948 a následném poměrně hladkém převzetí moci v mediální sféře. Komunisté a jejich sympatizanti tak velmi rychle a bez velkého odporu ovládli prostředky veřejné komunikace, což následně přispělo k hladkému převzetí moci ve státě.

Přehled základních masážních technik a druhů sportovní masáže je v první části knihy doplněn bohatým ilustračním materiálem ve formě názorných fotografií. Druhá část učebního textu pak přináší popis hlavních regeneračních prostředků a možnosti jejich využití ve sportu. Dotisk druhého vydání.