Karolinum strana 73 z 184

Vysokoškolská učebnice, která je určena studentům portugalské filologie i širší lingvistické obci, představuje první ucelený text o vývoji portugalštiny vydaný v češtině. Lze předpokládat, že se stane základní příručkou na všech vysokoškolských pracovištích, kde se portugalština vyučuje. Klade si za cíl seznámit čtenáře s nejnovějším stavem poznání vývoje jazyka. Zabývá se především problematikou periodizace a formování, složitou otázkou nejstaršího portugalského textu a fonologickým a morfosyntaktickým vývojem jazyka z lidové latiny až do současné portugalštiny (výklad postupuje chronologicky po jednotlivých obdobích – lidová latina, stará a střední portugalština, klasická portugalština, moderní portugalština). Stručně probírá též obecně romanistická témata, jako jsou např. romanizace, charakteristika lidové latiny či typy jazykových změn.

Irská republika prošla v poslední dekádě nejen ekonomickou krizí, ale se závažnými turbulencemi se musela vypořádat také irská politická scéna a vztahy mezi Irskem a Evropskou unií. Souběžně se za hranicí Irské republiky postupně zklidňovala situace v Severním Irsku, kde ale i nadále hrozil návrat k nestabilitě provázející region po mnoho desetiletí. Kniha Ivo Šlosarčíka Irsko a krize. Politika a ekonomika Irské republiky v letech 2008–2014 a jejich evropské souvislosti podává přehled kořenů a vývoje čtveřice (ekonomické, politické, integrační a severoirské) irských krizí a nastiňuje roli Evropské unie při jejich řešení.

The origins of life, species, and man continue to interest scientists and stir debate among the general public more than one hundred and fifty years after Charles Darwin published On the Origin of Species. The Evolution Myth approaches the subject with two intertwined objectives. Jiří A. Mejsnar first sets out to convey the advances made in cosmology, molecular biology, genetics, and other sciences that have enabled us to change our views on our origins and our relationship with the universe. Scientific advances now allow us to calculate, for example, the age of the universe, the period in which biblical Eve lived, and, with good justification, to reconsider the possibility that the Neanderthals and primates might be our ancestors. The author’s second objective is to use biology to explain why evolution cannot have taken place in the way that is most commonly assumed. Mejsnar builds his case around gene stability and on the sophisticated modern techniques for gene manipulation, the complexity of which make these modified genes inaccessible to nature. Development of life on Earth is a discontinuous, saltatory progression that results in stages following from preceding latent periods in which new forms suddenly appear and possess new types of genome. This, the author argues, is difficult to reconcile with the hypothesis of continuous biological evolution based on the natural selection of random variations. Taking a new approach to a much-debated subject, Mejsnar distills complex information into a readable style. The result is a book that as sure to get readers talking.

Básník, prozaik, dramatik a publicista Viktor Dyk se v této novele (časopisecky 1911–1912, knižně 1915) inspiroval starou saskou pověstí, již použil jako volný rámec pro vyprávění o tajemném poutníkovi, který na žádost občanů očistí svou píšťalou hanzovní město Hammeln od krys, avšak rozčarován malodušností konšelů a zrazen v lásce, zneužije píšťaly a odvede za trest celé město do zkázy. Protipólem postavy krysaře, osudově formovaného hrdiny, osamělého a neklidného snivce ztělesňujícího svět buřičů, je v knize rybář Sepp Jörgen, jenž se s realitou smiřuje a záchranou kojence dá vyrůst nové naději. Dyk v této novele, jež odráží novoklasicistní směřování jeho pozdní tvorby, tak dokázal využít staré předlohy k vytvoření svrchovaného prozaického díla o konfliktu iluze a skutečnosti. Jeho tajuplná atmosféra předznamenává pozdější baladickou prózu 30. let. Překlad do francouzštiny pod vedením Xaviera Galmiche a s revizí Aurélie Rouget-Garma, doslov napsal Xavier Galmiche.

Soudobá ekonomie očima tří generací předních akademických představitelů působících na Institutu ekonomických studií shrnuje příspěvky z konference 20 let poté, konané při příležitosti 20. výročí vzniku Institutu 18. října 2010. Sborník představuje tematicky různorodé texty – příspěvky historizující, bilancující i příspěvky orientované na vývojové proudy nové ekonomie, které vycházejí z neoklasické mikroekonomické teorie, stejně jako články věnované krizi v ekonomii posledních několika let. Práce je inspirována hledáním zdrojů a součástí ekonomie, která byla budována na Institutu ekonomických studií, na druhé straně pak praktickými zkušenostmi a výzkumem jednotlivých přispěvatelů. Sborník zároveň shrnuje otevřené otázky interpretace zdrojů identity ekonomické teorie a hodnotí předešlá dvě desetiletí od vzniku Institutu ekonomických studií FSV UK, jeho úspěchy na mezinárodní scéně, výzkumné zaměření i interdisciplinaritu, stejně jako jeho směřování do budoucna.

Maďarský bohemista, literární vědec, estetik a vysokoškolský pedagog István Vörös je především básník, třebaže doma i v zahraničí jsou oceňovány i jeho prózy a dramatické texty. A básník je to nápaditý, hravý, nekonvenční. Všechny uvedené kvality zcela samozřejmě a přirozeně uplatňuje rovněž ve svých odborných reflexích. Sám je označuje za myšlenkové experimenty oscilující mezi studiemi a eseji. Jejich důležitou vlastností je pak permanentní sebereflexe, komentování vlastních postupů a výkonů. Ne nadarmo se Vörös považuje za postmodernistu, autohermeneutika patří k základním rysům tohoto fenoménu. Stejně jako reinterpretace tradičních příběhů či ideových schémat. […] (pracuje) s dekonstrukcí, respektive konstruktivní destrukcí a fascinací tradičně protikladnými pojmy, odpovídajícími ontologickému protikladu mezi smyslově vnímaným a srozumitelným, případně mezi jeho variantami (například slovo psané a mluvené, rozum a šílenství, smysl doslovný a obrazný, mužský a ženský rod). (z předmluvy Lubomíra Machaly)

Tato publikace poskytuje přehledný a ucelený pohled na možnosti soudobé radiodiagnostiky a umožňuje studentům názorně se seznámit se spektrem současných vyšetřovacích metod včetně nejnovějších trendů. Text je doplněn obrazovou dokumentací a jednotlivé modality jsou zastoupeny základním spektrem patologických stavů. Poskytuje tak pohled na diagnostické možnosti s důrazem na správné indikace a kontraindikace jednotlivých modalit. I mnohdy nepopulární technické principy jednotlivých modalit jsou vysvětleny stručně a výstižně a umožňují tak pochopit základní rozdíly mezi jednotlivými vyšetřeními.

Publikace zpracovává základní problematiku oboru plastické, rekonstrukční a estetické chirurgie. Kolektiv autorů reaguje na skutečnost, že v plastické chirurgii – stejně jako v ostatních medicínských oborech – se objevují nové postupy a nové zkušenosti, které významně ovlivňují kvalitu klinické práce. Kniha je rozdělena na část obecnou a speciální. V obecné části jsou popsány zásady fyziologického operování, možnosti ošetření poraněných tkání, krytí defektů transplantacemi a lalokovými plastikami, využití mikrochirurgie a endoskopie v plastické chirurgii. Ve speciální části se čtenář seznámí se současnými poznatky v operační léčbě různých vrozených a získaných vad, a to od obličejových rozštěpů, vrozených vad rukou a genitálu přes úrazy obličeje a končetin – včetně jejich řešení rekonstrukčními výkony pomocí mikrochirurgické techniky. Nově je zařazena kapitola o nádorových onemocněních prsu a rekonstrukci prsu po mastektomii a problematika léčby popálenin. Součástí publikace je i estetická chirurgie a řešení kosmetických vad s využitím moderních metod k dosažení co nejlepších výsledků. Kniha přináší ucelený současný přehled oboru. Je vynikajícím zdrojem informací pro širokou odbornou veřejnost. Studentům lékařských fakult nabídne rozšíření všeobecných znalostí o chirurgických oborech, lékařům připravujícím se k atestaci v oboru plastická chirurgie i atestovaným plastickým chirurgům poskytne komplexní přehled problematiky. Vzhledem ke skutečnosti, že plastická chirurgie získává stále větší uplatnění v rámci mezioborové spolupráce (všeobecná chirurgie, ortopedie, kardiochirurgie, dětská chirurgie, otorinolaryngologie, čelistní chirurgie, dermatologie a další), osloví jistě i lékaře jiných oborů. Logicky a přehledně členěný text vhodně doplňuje bohatá obrazová dokumentace.

Tato monografie analyzuje vývoj euro-středomořské politiky od roku 2006 do současnosti. Je tedy podrobně analyzována nejnovější instituce Unie pro Středomoří, Evropská politika sousedství, změna institucionálního nastavení evropské zahraniční politiky přijetím Lisabonské smlouvy a nakonec reakce Evropské unie na Arabské jaro i na současnou ekonomickou krizi, jejíž dopad na vnější vztahy je značný. Na základě teoretického vymezení, kdy se na jedné straně Evropská unie profiluje jako normativní aktér (podle konstruktivistických přístupů) a na druhé straně sleduje své realistické zájmy, tato práce dochází k závěru, že toto dilema mezi normativní rétorikou a realistickým sledováním zájmů vede k neefektivní a nedůvěryhodné zahraniční politice Evropské unie ve Středomoří. Následně jsou analyzovány a srovnány přístupy Francie a Španělska (jejíchž zájmy jsou definovány ve Středomoří), kterými se podílí na tvorbě a provádění zahraniční politiky EU v tomto regionu. Aplikováním konceptu evropeizace se pak dochází k poznatku, že i přes stejně definované zájmy jsou ve vztahu k evropské úrovni používány různé strategie, které pak mohou členskému státu (v tomto případě Španělsku vedle mocné Francie) zajistit vliv v evropských institucích. PhDr. Kateřina Bocianová, Ph.D., vystudovala politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Současně absolvovala Diplomatickou akademii na španělském Ministerstvu zahraničních věcí a spolupráce v Madridu. Během svého doktorského výzkumu působila i na Ministerstvu zahraničních věcí Francie v Paříži a dále v řadě evropských institucí (Evropský parlament, Evropská komise). Od roku 2014 pracuje na Ministerstvu zahraničních věcí ČR a od září 2015 působí na Velvyslanectví České republiky v Madridu. Její specializací je proces evropské integrace a zahraniční a bezpečnostní politika EU se zaměřením na její jižní dimenzi.

Konec druhé světové války je často vnímán jako ukončení násilí, počátek míru a návrat k normalitě. Avšak monografie Návraty. Poválečná rekonstrukce židovských komunit v zemích středovýchodní, jihovýchodní a východní Evropy ukazuje, že takový obraz je do značné míry zjednodušující. Kniha zkoumá nejen samotnou cestu přeživších holocaust zpět, ale především mnohost a různorodost toho, jak jejich fyzický a mentální návrat ovlivnil je samotné a jejich okolí. Kam se vlastně vracejí? Kdo na ně čeká? A jak společnost jejich návrat přijímá? Čtenář záhy pozná, že autobiografické příběhy přeživších, kteří prožili rasovou perzekuci během druhé světové války v úkrytech, koncentračních a vyhlazovacích táborech, v odboji nebo pod falešnou nežidovskou identitou, dávají návratu, tedy klíčovému pojmu této knihy, jinou a v mnoha případech hořkou příchuť. Kniha za pomoci více než stovky rozhovorů v sedmnácti jazycích vykresluje poválečnou realitu plastickým způsobem. Přeživší sice okamžik osvobození sami vnímali jako „konec příběhu“ války a perzekuce, jak ale tato monografie dokládá, osvobozením jejich příběh zdaleka neskončil. Kolektivní práce pod vedením Kateřiny Králové a Hany Kubátové je unikátní publikací, která vznikla jako společné dílo s účastí mladých badatelů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Je odrazem dlouhodobé a citlivé práce se studenty a jejím cílem je problematizovat stále poměrně opomíjenou, avšak pořád traumatizující poválečnou dobu.

V souborné knize Jazyk a slovník se představuje výbor menších studií z autorova padesátiletého přemýšlení o jazyce, českém i řadě dalších, z okruhů tematicky základních i opomíjených, především však stojících mimo tradiční čistě gramatické pohledy. Pozornost je zaměřena zvláště na oblasti klasické lingvistiky a v intencích "pražského" myšlení také na otázky nepříliš často řešeného pojmenování v rámci široce pojatého lexikonu. Důstojné místo zaujímá připomenutí klasiků moderní lingvistiky, především strukturalistické, jak je rozpracovávala už předválečná Pražská škola, jež zásadně ovlivnila vývoj domácí i světové lingvistiky v řadě pojmů a postupů, které přinesla. Uvádějí se tu i největší osobnosti jejích dějin – otec moderní lingvistiky Ferdinand de Saussure či z "domácích" pozoruhodný obecný lingvista a typolog Vladimír Skalička. Konečně tu hrají svou nezastupitelnou roli také některé základní a zcela samozřejmé pojmy a vztahy oné doby, bez nichž se dnes už neobejdeme, jako synchronie–diachronie, funkce, opozice, paradigmatika–syntagmatika či centrum–periferie. Jistou syntézu dobového učení představuje i obsáhlá typologická studie germánských jazyků. Slovník se ve výboru prezentuje v oblasti zdánlivě okrajové, leč mimořádného významu, jíž je rozpracování Mathesiova jazykového pojmenování – zde zejména v typologickém a srovnávacím pohledu, ale i v poznámkách o jeho roli v jazyce mluveném ve vymezení proti jazyku psanému, stejně jako v možné opozici k syntaxi. Zásadní je ovšem metoda rozboru jak detailně a modelově na bázi korpusových dat, tak i zcela obecně v syntéze tvořící základ lexikografického metajazyka při jeho výkladu, anebo třeba v pokusu představit sémantický systém českých slovesných předpon. Stejně zásadní a nové tu jsou i příspěvky o sémiotické stránce a aspektech slovníku a lexémů, jejichž znaková podoba se v prvních krocích systematizuje, anebo zásadní poznatky zachycující typologii a zákonitosti lexikální syntagmatiky, zvláště kolokací, donedávna zcela nepoznané. Výbor doplňují příspěvky rámující jazyk a jeho užívání sociolingvisticky, především v kritických poznámkách k českému preskriptivismu, proti němuž stojí funkčně nesešněrovaný mluvený jazyk, zvláště obecná čeština, a to i v širším rámci úvah o jazycích Evropy či pokusech o umělý jazyk.

Kniha je věnována nejsledovanějšímu období dějin Spojených států, k němuž vycházejí jen v USA desítky knižních publikací každým rokem. Nezabývají se jen válečnými událostmi, ale širším kontextem střetnutí mezi dvěma částmi Unie. Jih a Sever se až do roku 1860 vyvíjely natolik odlišně, že necelých sto let po vzniku státu došlo k secesi Konfederace a následnému ozbrojenému konfliktu. Teprve porážka secesionistů umožnila opětné sjednocení federace a určila na desítky let podobu země, přitahující pozornost světa pro sociální, politické i ekonomické možnosti, jež poskytovala svým obyvatelům i přistěhovalcům. Právě tento pohled na problematiku americké občanské války zvolil i autor Války Severu proti Jihu. Více pozornosti než samotnému průběhu bitev věnuje historickému a politickému kontextu střetnutí i osobnostem jeho protagonistů. Nové, rozšířené vydání doprovázejí dobové ilustrace.

Předkládaná monografie přináší odpovědi na otázky spojené se studiem životního stylu, pohybové aktivity a motorické výkonnosti české mládeže. Vyhodnocuje aktuální účast české mládeže (10–19 let) ve sportu a pohybové aktivitě (organizované i neorganizované) v kontextu jejího životního stylu, psychosociálních, sociálních, kulturních aspektů a pohybové výkonnosti a srovnává účast české mládeže ve sportu s evropskými přehledy i s dříve provedenými národními studiemi v letech 2000, 2006 a 2014/2015. Dále identifikuje a vyhodnocuje trendy změn ve frekvenci účasti mládeže ve sportu a v pohybové aktivitě s využitím metodiky COMPASS a všímá si změn ve sportovních zájmech a dalších volnočasových aktivitách mládeže, vyhodnocuje aktuální pohybovou výkonnost mládeže a porovnává ji s obdobnými měřeními z let 1966, 1987 a 2006. Vytváří také standardy tělesné zdatnosti a pohybové výkonnosti mládeže. Monografie otevírá diskusi k vybraným aktuálním otázkám, například k údajům o sportu a pohybové aktivitě mládeže v České republice. Publikace je určena především tělovýchovným pedagogům, učitelům, trenérům a studentům tělesné výchovy a sportu.

Lze dosáhnout jednou provždy pravdivého a jistého poznání? Jak se vyhnout paradoxu barona Prášila? Je moderní věda nikou objektivity oproštěné od lidských hodnot a omylů? Kde v současném proměnlivém světě hledat mravní ukotvení a smysl života? Nejen na tyto otázky se pokouší odpovědět filosofický směr označovaný jako kritický racionalismus, který se profiluje jako alternativa k tradiční epistemologii, novopozitivismu, ale i postmodernismu. Jako svébytný metodologický přístup se inspiruje vědeckým pohledem na svět, umožňuje konfrontaci s moderními technologiemi i tradiční teologií a má zakládat plnohodnotný životní postoj. Opírá se o nedogmatické pojetí racionality, jež počítá se sebereflexí a fenoménem chyby. Jitka Paitlová představuje kritickoracionalistická řešení klíčových filosofických problémů z oblasti poznání, vědy, etiky i náboženství. Vychází přitom zejména z interpretace textů Hanse Alberta, které vznikaly v polemice s německou filosofickou tradicí 20. století. Přidává nové postřehy ke Karlu Popperovi jako zakladateli kritického racionalismu a doplňuje svérázné české pojetí Otakara A. Fundy, který pozice Alberta a Poppera dokázal obohatit o zdánlivě protichůdné, existenciální aspekty.

Kniha navazuje na současný badatelský zájem o kulturu oblasti východního Středomoří v poantickém a byzantském období. Zároveň vyplňuje mezeru v bádání o pozdně antickém divadle. Dosud většinou opomíjený text řeckého rétora Chorikia z Gazy (6. stol. po Kr.), známý pod latinským názvem Apologia mimorum, dlouho unikal pozornosti odborné veřejnosti. Chorikiovu apologii autorka přeložila, okomentovala a zasadila do historických souvislostí přelomové doby konce východořímské říše, v níž si divadlo – pod tímto slovem je třeba vidět především mimos, nejstarší a nejvytrvalejší antický divadelní žánr – stále udržovalo jakési postavení, které v západořímské říši již dávno ztratilo. Postupný přesun mimu z divadel mezi dobové podívané (hrál se např. jako mezihra při jezdeckých zápasech) svědčí o proměně nazírání na divadlo a jeho ústupu z kulturního života. Práce vedle Chorikiova svědectví zpracovává celkový vývoj mimu, jeho postavení mezi ostatními divadelními žánry a postavení herců v byzantské společnosti.

Změny v oblasti vzdělávání jsou na celém světě předmětem intenzivního zájmu výzkumníků, politiků, učitelů i ředitelů škol a rodičů. Stále však zaznamenáváme, že značný počet pokusů o koncepční změny ve vzdělávání selhává. Zřejmě ani nedávná česká reforma nesplnila očekávání, která do ní byla vkládána. Tato studie přináší původní poznatky o tom, jak probíhají v současnosti proměny českého základního vzdělávání. Autorům však nešlo o hodnocení jedné konkrétní reformy, snažili se pochopit, jak vnitřní dynamika života jednotlivých škol interaguje s vnějšími impulzy, které přicházejí z lokální, národní i globální úrovně. Práce nejprve poukazuje na hodnoty, o které usilovaly některé nedávné zahraniční reformy vzdělávání, na to, jakými prostředky se snažily motivovat školy ke změně a kteří aktéři se na změnách podílejí v současnosti. Druhá a nejrozsáhlejší část čtenáře nechává prostřednictvím podrobných popisů postupně nahlédnout do pěti základních škol z různých míst naší země a upozorňuje na to, co a jakým způsobem se ve školách za poslední léta změnilo, ale také na to, co zůstává stabilní.