Karolinum strana 74 z 162

Senioři tvoří v klinické péči nadpoloviční většinu pacientské populace a jejich počet celosvětově progresivně roste. S narůstajícím počtem geriatrických pacientů se zvyšuje i prevalence nutričních poruch pro stáří typických, a tedy i nutnost lépe rozumět této specifické – především nutriční – problematice. Předkládaný učební text srozumitelnou a přehlednou formou čtenáře seznamuje s tímto aktuálním a složitým tématem. Obecná část se zaměřuje na geriatrii jako medicínský obor, demografické stárnutí populace, nemocnost, fyziologické změny ve stáří, geriatrické syndromy, funkční geriatrické hodnocení a problematiku multidisciplinární péče v geriatrii. Speciální část cílí na vyšetření a hodnocení nutričního stavu, diagnostiku nutričních poruch a konkrétní choroby, které mohou přímo či nepřímo ovlivňovat nutriční stav seniorů. Každá kapitola obsahuje klíčová slova, učební cíle a zkušební otázky, které slouží k ucelení a zopakování poznatků z jednotlivých kapitol. Učebnice je určena především studentům a absolventům nutriční terapie se zájmem o oblast geriatrické (léčebné) péče, základní literaturou se pak stávají pro studenty nutriční terapie ve specializačním programu.

Monografie I řekl Bůh zaceluje velkou mezeru v díle českých teologů, protože opravdu současná, původní, kompletní teologie stvoření v našem jazyce po mnoho desetiletí nebyla k dispozici. Důsledné promýšlení všech témat klasického pojednání o stvoření a také řady otázek teologické antropologie ve světle tajemství Boha Otce, Syna a Ducha svatého dává tomuto zpracování zcela originální ráz i vzhledem k tomu, co v této věci nabízí mezinárodní scéna. Hlavním společným jmenovatelem úvah o trojičním prazákladu veškerého bytí je svoboda a důstojnost nejenom osob Trojice, ale především člověka. Dílo je adresováno v první řadě těm, kdo se věnují křesťanské teologii, ať už jako přednášející, nebo posluchači, případně mají o danou formu racionality hlubší zájem.

Knížka, vydaná původně v roce 2000, vznikla jako učební text pro kurs, který autorka přednášela studentům prvního ročníku sociologie na Fakultě sociálních věd UK. Pro aktuální vydání nebyla revidována ani doplněna. Text je rozčleněn do čtyř oddílů. V prvním je problém vymezen a zasazen do širšího teoretického rámce. Sociální stratifikace je zde vysvětlena jednak jako specifický typ sociální struktury a jednak jako distribuční nerovnost. Druhý oddíl je věnován základním teoriím, jak klasickým, tak soudobým. Jeho cílem není, a ani by nemohlo být, podat vyčerpávající přehled dosavadních úspěchů a neúspěchů na tomto poli bádání. Čtenáři se zde seznámí se třemi základními proudy v dnešních teoriích a výzkumu sociální stratifikace a dozvědí se něco o jejich kořenech v dílech klasiků. Jsou-li už takto seznámeni s různými výklady sociálních nerovností, snad snáze stráví pasáž věnovanou základním pojmům a lépe porozumí sporům, které se o nich vedou. Základní pojmy jsou tedy rozebrány až v části třetí. Na základě posledního oddílu by si pak čtenáři měli strana 2 z 2 udělat rámcovou představu o tom, jak se dělá výzkum sociální stratifikace, a získat zdravě skeptický pohled na empiricky podložené závěry. Zařazena je i stručná informace o výzkumu sociální stratifikace u nás a pasáž informující o tom, jaké komplikace vnesla do zkoumání třídní struktury zaměstnanost žen. Za každou kapitolou čtenář nalezne stručné shrnutí a doporučenou literaturu. Tu by měl ovšem každý vyučují aktualizovat a doplňovat v souladu s koncepcí svého kurzu. Při výběru jednotlivých témat, problémů a autorů byla autorka vedena především snahou poskytnout studentům základní vodítko pro četbu současné naší i světové literatury věnované tomuto problému a současně dodržet únosný rozsah pro jednosemestrální kurs. Cílem bylo ukázat problém z různých zorných úhlů, žádný z nich studentům pokud možno nevnucovat a vyhnout se tedy hodnotícím soudům.

Jméno Huga Vavrečky (1880-1952), novináře, diplomata, ředitele firmy Baťa, ministra propagandy a dědečka bratrů Havlových, zaznívá v české historiografii spíše okrajově. Jemu samotnému byla pozornost věnována doposud jen sporadicky, přímo posledním letům jeho života pak vůbec. Právě ony přitom patří k těm, které kladou nejvíce otázek a přinášejí nejméně očekávatelné odpovědi. Tato kniha proto čtenáři nejprve nabízí stručné představení Vavrečkova života do roku 1945, shrnuje hlavní oblasti jeho působení a ukazuje jeho životní priority a postoje, které se naplno projevily v hlavním zkoumaném období 1945-1952, kdy se Vavrečka musel stejně jako další členové bývalé prvorepublikové a zčásti i protektorátní elity vyrovnávat s problémy, které z jeho před/válečné činnosti plynuly. Autorka detailně sleduje Vavrečkovu adaptaci na měnící se společenské podmínky i jeho postavení v nich a předestírá až detektivní pátrání po různorodých strategiích jednání i vyjednávání, které volil tehdy, čelil-li například nařčením z kolaborace. Hledá také odpovědi na otázky, co si Vavrečka o světě kolem sebe myslel a jak si představoval (nejen svou) budoucnost.

Tato monografie skládající se ze šesti historických analýz a tří příspěvků memoárového a přehledového charakteru poskytuje celkový pohled na stoletou historii česko(slovensko)-albánských vztahů nejen těch diplomatických a ekonomických, ale i vztahů kulturních, mezilidských či v oblasti vzdělávání. Tato kniha dokazuje, že Češi a Albánci, navzdory své geografické vzdálenosti a ne vždy silným politickým vazbám, v minulosti rozvíjeli a stále rozvíjejí jak silné obchodní vztahy, tak i oboustranné sympatie. Ty vycházejí z vazeb v minulosti, ale i z nárůstu přímých vzájemných kontaktů. Dnes, sto let od navázání diplomatických vztahů, se sympatie a kontakty mezi Čechy a Albánci zdají být ještě silnější.

Dialog dvou významných osobností publicisty a spisovatele Karla Hvížďaly a nestora výtvarného umění, skláře, sochaře, architekta a pedagoga Václava Ciglera. Přináší vhled do umělcovy biografie, v níž se zrcadlí životní a tvůrčí zkušenost v běhu dějinného času. Rozhovor provází bohatý obrazový materiál dokumentující proměny Ciglerovy práce se sklem, jeho architektonické realizace ve veřejném prostoru, návrhy projektů k utváření krajiny. Knihu doplňují soupisy umělcových samostatných výstav i kolektivních výstav s jeho účastí, seznamy katalogů a tematicky zaměřená bibliografie. Zvláštní pozornost je věnována Ciglerově pedagogické činnosti, jeho škole a absolventům. Jedinečnou grafickou úpravu publikaci dodala Clara Istlerová.

Cílem publikace je představit roli multimédií ve výuce cizích jazyků a ukázat, jaký mají vliv na posilování komunikačních dovedností žáků, především při poslechu s porozuměním. Autorka se zabývá různými metodickými přístupy k rozvíjení a upevňování této řečové dovednosti a zohledňuje odlišné učební styly a strategie učení žáků. Na základě výsledků výzkumných šetření zjišťuje, jaké je postavení poslechu s porozuměním ve výuce francouzského jazyka na středních školách, jaká je úspěšnost studentů v porozumění mluvenému projevu a jak může využití multimédií přispět ke správnému porozumění mluvenému projevu v cizím jazyce.

Anglicky psaná monografie se zabývá některými typologickými rozdíly mezi čtyřmi hlavními románskými jazyky (francouzštinou, španělštinou italštinou a portugalštinou) a češtinou. Na základě dat z významného paralelního korpusu InterCorp analyzuje rozličné kategorie (např. iterativitu, modalitu, povahu slovesného děje aj.) a poukazuje na rozdíly či shody mezi románskými jazyky a češtinou. Díky obrovskému množství korpusových dat, jakož i počtu srovnávaných jazyků přináší monografie obecné i dílčí poznatky, jež mnohdy překračují běžně přijímané typologické charakteristiky románských jazyků ve srovnání s češtinou.

O inkluzivním vzdělávání se vedou bouřlivé diskuse mezi učiteli, rodiči, politiky i širokou veřejností. Přesto mnozí zúčastnění i nadále v základních pojmech a cílech inkluze tápou. Tato publikace představuje výzkumy v oblasti vzdělávání, demokratického občanství a inkluzivních filozofií a politik různých zemí provedené vědci z České republiky, Francie, Norska, Polska, Kanady a Švýcarska a jejich prostřednictvím zkoumá a objasňuje kulturní, odborné a politické otázky spojené se zaváděním inkluzivního vzdělávání.

Rozsáhlá přehledová publikace Gabriely Veselé podává výklad dějin německé literatury v českých zemích od nejstarších dob do roku 1945. Sleduje postavení němčiny a češtiny v jednotlivých epochách, podrobně eviduje a hodnotí překlady německých literárních děl do češtiny, představuje životy a díla známých i zapomenutých německy píšících autorů, jejich dobovou recepci i ohlas v pozdějších generacích. Rozšiřuje naše představy o rozsahu německé literatury a jejím vlivu na české prostředí, přesvědčivě líčí divadelní život, působení nejrůznějších spolků a nakladatelství, s přesahem k literárnímu místopisu. Mimořádně heuristicky podložená práce výborně poslouží všem budoucím germanistům a translatologům.

Tato kniha není určena jen historikům, ale každému, koho zajímá minulost nejen jako pestrá mozaika událostí, ale jako složitý a rozporuplný proces. Autor se na základě celoživotní badatelské zkušenosti domnívá, že historik by neměl jen vyprávět zajímavé příběhy a zprostředkovat, co je ukryto v archivech. Měl by také vysvětlovat velké historické proměny, z nichž vyrůstá naše současnost.Ve dvaceti esejích své knihy hledá příčinné vztahy, které se těmito proměnami proplétaly. Dějiny nelze omezit na dějiny národní, ale je třeba jejich výklad zařadit do souvislostí dějin evropských. Sem patří také zamyšlení nad tím, proč vývojové změny probíhaly na evropském území nestejně rychle, nerovnoměrně.Proč získaly země západní Evropy během raného novověku nadvládu nad světem?Čím se liší minulost Evropy od dějin ostatních kontinentů?Lze vysvětlit nerovnoměrný vývoj jednotlivých zemí Evropy?Můžeme uplatňovat komparativní přístup při rozboru a výkladu evropských dějin na cestě k moderní společnosti?Proč zvítězila reformace jen v některých evropských zemích?V čem je pro dnešek poučná krize evropské politiky a společnosti, která proběhla v polovině 17. století?Byly revoluce hnací silou dějin nebo jejich zhoubou?Je „nacionalismus“ vhodným termínem pro analýzu národnostní problematiky v minulosti i dnes?Má smysl klást si otázku „co by se stalo, kdyby“? Jaký je vztah mezi historickou možností a alternativou vývoje?