Karolinum strana 71 z 184

Nová náboženská hnutí jsou hnutí protestu. Vznikají často z nespokojenosti s převládajícím společenským kodexem a jejich vznik je obvykle inspirován charismatickým vůdcem. Mohou také vyjadřovat nesouhlas se stávající ideologií některého ze zavedených náboženství. V současnosti jich ve světě existují tisíce. Tato publikace se věnuje násilným konfliktům, které vznikají mezi novými náboženskými hnutími a okolní společností. Více než dvě desítky příkladů, které kniha přináší, ukazují, jak příslušníci nových náboženských hnutí násilím trpí i jak ho páchají. Současně umožňují pochopit zákonitosti zrodu těchto hnutí, jejich vývoje, vnitřní dynamiky i interakce s okolím.

Tato publikace hodnotí energetickou bezpečnost České republiky, a to z pohledu lokálního i celosvětového. Zároveň určuje postavení České republiky v rámci této problematiky. Energetická bezpečnost státu a potřeba zajistit nezávislost na zahraničních zdrojích energie jsou klíčovými elementy moderně fungujícího státu. Nedílnou součástí energetické politiky a komplexního zajišťování energetické bezpečnosti je i surovinová politika. První kapitola se zaměřuje na zajišťování dodávek ropy jakožto na jednu z nejvýznamnějších složek surovinové politiky vůbec. Dále publikace mapuje nezávislost České republiky z pohledu elektroenergetiky a věnuje se hlavním problémům, kterým v současné době elektroenergetika čelí (jak na našem území, tak v rámci Evropské unie). Další kapitola mapuje s využitím kvalitativní analýzy na bázi teorie her hlavní zájmové skupiny v oblasti využívání nekonvenčních ložisek zemního plynu ve středovýchodní Evropě. Publikaci uzavírá zamyšlení nad významem pojmu energetická bezpečnost v kontextu konkurenceschopnosti a přežití naší společnosti. Pro názornost je text doplněn množstvím ilustrací a grafů.

Učební text, vycházející z mnohaletých výukových zkušeností, navazuje na Šlesingerovy Základy latinského jazyka pro posluchače teologie (Karolinum) a vytváří potřebný mezistupeň k četbě textů z oboru teologie; jejich různé typy, nejvíc známé texty liturgické, jsou bohatě zastoupeny v příkladových větách. Gramatické výklady pokrývají dvousemestrální kurz (stavba věty jednoduché: významy pádů, infinitivní vazby, participia – stavba souvětí: druhy vedlejších vět, souřadné spojování a hypersyntax) a nabízejí praktickou gramatickou příručku pro budoucí četbu. Citujeme jeden z posudků: Autor „má vzácný dar i při složitějších výkladech studenta opravdově zaujmout. Šimandlova práce je kvalitní, hodnotná a obsahuje celou řadu inovativních prvků. Tak máme před sebou vzorovou učebnici, která má plnou šanci být přijata s nejvyšší pozorností.“

Detailně pojatá publikace líčí zaměření, organizaci a výsledky činnosti RVHP v letech 1957-1967. Kromě podrobných zpráv ze zasedání delegátů členských zemí se autor zabývá základními problémy ekonomiky socialistického bloku v 50. a 60. letech - nevyrovnaností klíčových průmyslových odvětví, deficitem v surovinové základně, energetice a zahraničním obchodu. Text je doplněn rozsáhlým poznámkovým aparátem, který přináší číselné údaje o těžbě, průmyslové produkci a finančních zdrojích členských států.

Publikace připomíná složitou minulost současné běloruské menšiny na českém území. Sleduje působení běloruské emigrace v meziválečném Československu a zjišťuje příčiny i důsledky selhání běloruského národního programu v československém prostředí. Současně zprostředkovává dalším badatelům výsledky náročného archivního výzkumu publikací nejdůležitějších nalezených dokumentů.

Myšlení a působení Tomáše G. Masaryka je v české (i odborné) veřejnosti většinou chápáno jen v jejich dimenzi filosofické a politické. Menší pozornost se věnuje náboženské komponentě Masarykova myšlení a jeho původní „filosofická sociologie“ se vnímá nanejvýš jako omezený moment vývoje oboru na cestě k jeho dnešní vědeckosti. Předložený výběr Masarykových sociologických a sociologizujících textů vztahujících se k problematice národa, společnosti, náboženství a práce se inspiroval pokusem o aktualizaci Masarykových myšlenek pro dnešní dobu, který pod názvem Konstruktivní sociologická teorie v roce 1994 připravili kanadští sociologové A. Woolfolk a J. B. Imber. Vybrané texty chtějí poukázat na to, že Masarykovo vnímání a řešení sociologických problémů bylo pro jeho život, myšlení i jednání důležitější, než se často zdá, a že si jeho myšlení svou kritickou a „terapeutickou“ intencí uchovává význam dodnes. Předmluvu napsal Miloš Havelka (FHS UK).

Monografie předkládá komplexní obraz současné gerontologie. Obsahem publikace jsou ukázky vybraných gerontologických přístupů a otázek aktuálních v České republice. Mnohé kapitoly jsou podloženy vlastním bádáním autorů, kniha tak přenáší poznatky získané výzkumem do praxe a teorie oboru bez velké prodlevy. Autoři nově reflektují tradiční témata a doplňují je o nové oblasti zájmu, jako je například environmentální gerontologie, kineziologie, výpočetní technika, uzpůsobení moderních technologií potřebám seniorů, neuropsychologická diagnostika. Publikace umožňuje vzájemnou komunikaci mezi jednotlivými disciplínami oboru, poskytuje prostor pro osvětlení specifického pohledu jednotlivých subdisciplín na společné téma a zprostředkovává vysvětlení komplexních fenoménů vázaných na stárnutí člověka v současné společnosti. Kniha přivádí studenta i zájemce z řad odborné veřejnosti k různým podoborům gerontologie a pomáhá získat přehled o jejich dynamickém rozvoji v oblasti výzkumu i praxe.

Miroslav Červenka (1932-2005) patřil k nejvýraznějším osobnostem české literární vědy druhé poloviny 20. století. Vynikl v oboru teorie literatury, historické poetiky, ale uplatnil se i jako editor a komentátor, osobitý kritik i básník. Jeho poslední, posmrtně vydaná kniha Kapitoly o českém verši shrnuje autorův celoživotní výzkum českého verše. První část se zabývá obecnými principy a v návaznosti i polemice vůči dosavadním koncepcím (včetně Romana Jakobsona a Červenkova učitele Jana Mukařovského) formuluje nově některé podstatné rysy českého verše. Druhou část tvoří průvodce základními metry novočeské poezie, od počátku obrození až do poloviny 20. století. Knihu, která vznikla na základě rozsáhlého excepčního materiálu a na které Miroslav Červenka pracoval do posledních dnů svého života, připravili k vydání Květa Sgallová a Jiří Holý.

Československá společnost procházela po komunistickém převratu v únoru 1948 velmi obtížnou etapou, v níž probíhala rozsáhlá sociální transformace, celková přestavba ekonomiky a instalace pevné diktatury jedné strany. Kolektivizace venkova představuje jednu z charakteristických událostí tohoto období. Autor zpracovává téma v regionálním rozměru horního Polabí, v prostoru mezi Hradcem Králové a Krkonošemi. Nahlíží jej z mikrohistorické perspektivy – zajímá se především o aktéry a jejich motivace. Zkoumá, jak byla myšlenka kolektivního obdělávání půdy v letech 1945–1953 ve společnosti přijímána, jaké reakce kolektivizační úsilí vyvolávalo, jaké pohnutky a okolnosti za těmito reakcemi stály a jaké sociální souvislosti, vztahy a vzorce chování se skrývaly za konkrétním jednáním aktérů. V hlavních třech oddílech knížky sleduje fenomény odporu, dobrovolnosti a spolupráce při prosazování kolektivního hospodaření.

Monografie se věnuje „profesionálnímu rodičovství“, reformě ústavní péče na Slovensku, jež probíhá v analogické podobě i v Česku. Její těžiště spočívá v kazuistikách devíti malých dětí ze tří "profesionálních rodin". Je přitom sledován stadiální vývoj dítěte (podle koncepce D. Winnicotta), jeho závislost na interakci s "matkou", posun ve vztahu k ní a její řešení dilematu mezi „profesionálkou“ a "matkou navždy". Tištěný text je doplněn internetovým přístupem k výchozím, "surovým" datům ze zúčastněného pozorování a z rozhovorů. Kompletní přepisy všech zrealizovaných interview uvádíme na webových stránkách nakladatelství Karolinum.

Teologie Nového zákona vyvolává řadu otázek, a to nejen v rámci vlastního oboru, ale i ve vztahu k jiným oblastem, jako je historie, literární kritika, sociologie, psychologie, historie, politika, filozofie a religionistika. Hlavní otázka se ale týká aktuálnosti dva tisíce let starých spisů v dnešním světě. Jak se dá prokázat, co je a co není v Novém zákoně důležité? Jak sdělovat starobylé myšlenky, které byly zaznamenány v cizím jazyce, cizím čase a cizí kulturou, současnému posluchači? Publikace Thomase R. Hatiny, kanadského novozákoníka českého původu, slouží jako metodický úvod do oblasti novozákonní teologie, který je určen širokému okruhu čtenářů, studentům, duchovním i laikům se zájmem o Písmo. Ukazuje, jak se novozákonní teologové potýkali (a potýkají) s problematikou vztahu mezi historickou rekonstrukcí Nového zákona a jeho interpretací v moderním světě.

Monografie Teorie výchovy – tradice, současnost, perspektivy má sloužit vysokoškolským pedagogům i širší odborné veřejnosti jako opora při vědním bádání, výuce a dalším vzdělávání v jedné ze základních pedagogických disciplín. Kniha je společným dílem několika generací vysokoškolských učitelů. Autoři se zamýšlejí nad historií oboru, jeho přítomným stavem i novými možnostmi cílevědomého působení na děti, žáky a studenty. Výchova a její teoretické koncepty jsou autory nahlíženy z pozic srovnávací pedagogiky, filosofie, náboženství, umění, vývojové, sociální i pedagogické psychologie a hlubinně orientované psychoterapie. Lze předpokládat, že konfrontace řady různých pohledů čtenáře zaujme a pomůže jim nalézt nové podněty pro vlastní pedagogickou či badatelskou práci. Čtení může být obohacující rovněž pro psychology, sociology a studující uvedených oborů.

Kronika gymnázia Minerva zachycuje první takřka půlstoletí (1890–1936) existence střední školy, jejíž založení představovalo průlom do systému vzdělávání. Jako první dívčí gymnázium ve střední Evropě mělo za cíl připravovat dívky ke studiu na univerzitách, které však v době vzniku školy ještě nebylo nejen v rámci habsburské monarchie možné. Kronika tak mapuje i cestu, kterou zakladatelka Eliška Krásnohorská, pedagogové školy i žačky zvolili, aby pomohli prosadit vstup dívek na univerzity a následně jejich rovnocenné uplatnění v kvalifikovaných oborech. Vzhledem k povinnosti zaznamenávat každodenní rutinu podchycuje kronika i diskontinuitu (ale v lecčems i kontinuitu) středoškolské výuky za panování Františka Josefa I., během 1. světové války i po roce 1918, v nově vzniklém Československu.

Pražská škola se stala ve světové lingvistice 20. století pojmem: na základě Kurzu moderní lingvistiky Ferdinanda de Saussura a z poznatků ruského formalismu spoluutvářela a šířila strukturalismus jako moderní, dynamický směr bádání jak v lingvistice, tak v literární vědě. Její představitelé, zakládající členové Pražského lingvistického kroužku (1926–1952) Vilém Mathesius, Bohuslav Havránek, Roman Jakobson, Jan Mukařovský a Bohumil Trnka pořádali odborné přednáškové schůze, vydali řadu publikací i s mezinárodní účastí (především Travaux du Cercle linguistique) a zúčastnili se také široké vědecké diskuse na celoevropských kongresových setkáních. V Kroužku přednášela řada zahraničních učenců. Svazek korespondence Pražské školy se tematicky dotýká celé této činnosti spolku. Představuje epistolární klenoty domácích i zahraničních vědců nebo českých avantgardních umělců, adresovaných zakládající pětici vědců. Ve výboru 581 dopisů psaných ve světových i dalších slovanských jazycích přináší to nejcennější, co se v dopisech k vědeckému odkazu školy uchovalo. Pozoruhodné jsou především dopisy od lingvistů Kodaňské školy (29 dopisů od Louise Hjelmsleva) a Ženevské školy; z domácích pak dopisy Mathesiovy, které psal svým žákům, rozsáhlá korespondence Josefa Vachka, Felixe Vodičky a René Wellka. Trpký osud strukturalistů po druhé světové válce dokumentují vedle Vachkových dopisů adresovaných Havránkovi i další jemu určené dopisy Alexandra Isačenka a Ľudovíta Nováka. Cizojazyčné dopisy jsou publikovány v originálním znění i v překladu.

Prostřednictvím jazyka se díváme na svět kolem nás a přemýšlíme. Znamená to tedy, že způsob chápání reality a myšlení jednoho národa, který hovoří svým rodným jazykem, se liší od chápání a myšlení lidí ostatních národností, kteří hovoří jazyky jinými? Autorka monografie Jazyk a myšlení na pozadí výsledků mnoha zajímavých experimentů (týkajících se například vyjádření pozice v prostoru v jazycích, které nemají slova jako před, za, vpravo, vlevo, vlivu osvojování si jazyka na myšlení dětí apod.) nabízí odpověď na tuto otázku z pohledu kognitivní psychologie.

Jádrem publikace Exilové periodikum Nový život (1949–2001) je bibliografický soupis padesáti tří ročníků exilového periodika, které vycházelo nejprve jako Věstník Cyrilometodějské ligy [akademické] a od roku 1950 jako Nový život v Londýně (1949–1953). V roce 1954 převzala jeho vydávání Křesťanská akademie v Římě. Bibliografický soupis čítající 11 312 položek (pro uživatelsky výhodnou formu fulltextového vyhledávání je umístěn na webu nakladatelství) je doplněn o úvodní studii (vychází tiskem), která shrnuje dosavadní stav bádání, zpřesňuje identifikaci Nového života, představuje jeho obsah (strukturu, proměnlivé i stálé rubriky) a tvůrce (institucionální zázemí, redaktory, pracovníky administrace a autory). Kapitola o institucionálním zázemí zachycuje první roky existence Cyrilometodějské ligy na základě článků z Nového života s údaji zpřesňujícími dosavadní existující práce. Klíčové osoby a instituce jsou opatřeny životopisnými medailony s odkazy na další literaturu.