Karolinum strana 70 z 162

Monografie je věnována uplatňování interdisciplinárního přístupu ve školní výuce jazyků. Přináší teoretické vymezení interdisciplinarity a interdisciplinárních přístupů ve vyučování, zabývá se ústředními kurikulárními a programovými dokumenty upravujícími vyučování v České republice. Poskytuje analýzy kurikulárních dokumentů vybraných zemí jednotlivých jazyků, analýzy školních vzdělávacích programů základních a/či středních škol a analýzy vybraných učebnicových z perspektivy interkulturality. Rovněž demonstruje problematiku interdisciplinarity na průřezovém tématu mediální výchova. Monografie předkládá pestrý, ale oborově koherentní pohled na mozaiku přístupů k interdisciplinaritě ve výuce jazyků českého kurikula, a to včetně zahraničních inspirací.

Boris Bove představuje stoletou válku jako myšlenkovou konstrukci, která se snaží koncepčně uchopit opakované konflikty mezi královstvími Francie a Anglie probíhající od 90. let 13. století do 50. let 15. století. Tuto letitou krizi přitom chápe jako průvodní jev přechodu k novému společenskému řádu, jenž dal vzniknout zastupitelským institucím, jimiž byly generální stavy. Současně s tím vykládá stoletou válku jako milník v dějinách monarchie, neboť v důsledku své délky, křehkosti rodu Valois, utrpení obyvatelstva i anglické okupace posílila pocit příslušnosti k francouzskému národu. Položila tak základy národního státu, jenž se utvářel až do 19. století.

Svým tématem stojí kniha na pomezí lingvistiky a teologie. Po základním přehledu teorií, na nichž je založena následná analýza, rozebírá metafory obsažené v konceptualizaci hebrejského výrazu ???? (tóra/zákon) a příbuzných termínů ve Starém zákoně. Pozornost věnuje rovněž překladům vybraných metaforických výrazů z Jeremiáše a Sofoniáše do moderní češtiny a angličtiny. Případová studie v závěrečné kapitole analyzuje pojmové metafory v učebnici Compass: Manual for Human Rights Education with Young People a ukazuje tak biblické (židovské a křesťanské) kořeny samotné idey lidských práv.

Sborník navazuje na vědeckou konferenci Univerzita a republika, 1918–2018, kterou uspořádala Univerzita Karlova v rámci oslav stého výročí založení Československa. Vybrané příspěvky významných českých historiků představují reprezentativní ukázku konferenčních jednání i badatelského zájmu jednotlivých autorů (Marek Ďurčanský, Daniela Brádlerová, Jaroslav Šebek, Jan Randák, Zdeněk R. Nešpor, Jiří Hoppe, Jitka Vondrová). Propojuje se v nich snaha ukázat na vybraných tématech důležitost a přínos akademického prostředí pro utváření československého státu a nutnost vnímat tento vývoj v širším politickém a společenském kontextu.

Motorismus představuje jeden z fenoménů 20. století. Změnil společnost snad ve všech ohledech. Podstatně zvýšil nejen mobilitu společnosti, ale přetvořil i krajinu a města. Automobil se stal podmínkou existence a rozvoje společnosti, dokonce včetně vojensko-strategické oblasti. Bez automobilu se neobejdou jednotlivé sektory ekonomiky. Motorismus s sebou nepřinesl automaticky jen pozitiva, ale také řadu negativ. Autoři se zaměřili na fenomén automobilismu z hlediska české (československé) společnosti od konce 19. století po počátek 21. století. Automobil sledují v několika rovinách: od jeho tradičního využití jako dopravního prostředku, který se uplatnil ve veřejné i individuální dopravě, přes jeho interakci s okolím až po obraz v kulturním světě. Snahou autorů bylo zachytit i změny probíhající po roce 1989. Autoři vytěžili obsáhlý archivní materiál, včetně dobového tisku a nejnovější domácí i zahraniční literatury. Text doprovázejí dobové plakáty a fotografie.

Kniha vznikla na základě dlouholetých výzkumů v oblastech obývaných Burjaty, kde autor po několik let sledoval průběh obnovy šamanských tradic, jejichž kontinuita byla přetrhána v období, kdy spadaly pod hegemonii Sovětského svazu. Výsledky bádání jsou zařazeny do širšího etnohistorického kontextu a konfrontovány s nejednoznačným chápáním celého fenoménu šamanismu, který v širokém spektru výkladů reprezentují sami nositelé burjatských tradic.

Maďarská literatura od prvních souvislých jazykových a literárních památek z konce 12. století ukazuje výrazně evropskou orientaci. Zrodila se zcela v souladu se základními evropskými duchovními impulzy: antikou, židovskou, křesťanskou – katolickou i protestantskou – a osvícenskou kulturou. Pravda, v důsledku jazykové osamocenosti a jisté výlučnosti maďarštiny (samozřejmě spolu s finštinou a estonštinou) v „indoevropském moři“ maďarská kultura v širším smyslu patrně hlasitěji a vytrvaleji lpěla v reálné či domnělé obavě o „záchranu národa“ na svých tradicích, či alespoň častěji se k nim deklarativně hlásila: Chtěla být pojítkem, mostem mezi Východem a Západem. Nicméně ve svých nejlepších dílech i tato orientace zplodila (nejen) literární díla, která splňují i ta nejnáročnější čtenářská kritéria a která má smysl číst a studovat. Moderní maďarská literatura si vydobyla důstojné místo i v českém kulturním kontextu, především díky systematické snaze překladatelů poválečné éry 20. století, která zpřístupnila nejhodnotnější díla čtenářům i v češtině. Tato kniha je prvním svazkem třídílné práce, která si klade za cíl načrtnout obraz moderní maďarské literatury od konce druhé světové války prakticky až do současnosti. Čtenáři formou studií, ukázek i výběrové bibliografie nabízí mnoho zajímavých informací a přibližuje moderní maďarské autory, které by rozhodně neměl minout.

Monografie představuje zatím nejpodrobnější komparativní analýzu současné české a srbské frazeologie. V konfrontačním přehledu je pozornost věnována frazémům na všech třech formálních úrovních: lexikální, kolokační a propoziční. Práce popisuje jednotlivé vlastnosti frazémů a problémy při jejich klasifikaci, po teoretické stránce pak srovnává přístupy k frazeologii na straně české a srbské. Praktické otázky frazeografické praxe jsou řešeny na základě prvního česko-srbského frazeologického slovníku, který se opírá o bohatý materiál somatismů v obou jazycích a který tvoří druhou část této knihy.

Teolog a bývalý politický vězeň Josef Zvěřina (1913–1990) žil na začátku 70. let v Praskolesích, nadále ale psal různé texty, setkával se s přáteli a pastoračně působil daleko za hranicemi venkovské farnosti, kam byl po roce 1970 po vyhazovu z bohoslovecké fakulty státními úřady „uklizen“. Korespondence, kterou v těch letech vedl s Alenou Falerskou (1930–2003), svědčí jak o chuti diskutovat o duchovních otázkách otevřeně, s humorem a do hloubky, tak především o tom, co pro Zvěřinu znamenalo uplatňovat myšlenky Druhého vatikánského koncilu, ba jimi skutečně žít.

Jiří Weil napsal Žalozpěv za 77.297 obětí v roce 1958 u příležitosti slavnostního setkání v Pinkasově synagoze, rekonstruované v památník obětem holocaustu. Dílo pozoruhodné hledáním literárního tvaru pro sdělení nesdělitelného napsal v době, kdy pracoval jako knihovník židovského muzea, kdy nemohl publikovat a kdy zároveň pracoval na slavném románu Na střeše je Mendelssohn, přeloženém do mnoha jazyků. První anglický překlad Žalozpěvu vznikal s pomocí J. Škvoreckého a J. Koláře, doslov napsal Jindřich Toman.

Kniha mapuje terén palčivý pro člověka vždycky a v současnosti zejména. Doporučení typu „poznej sebe sama“ či „buď sám sebou“ i otázky jako „odkud přicházím“, „kam jdu“ a hlavně „kdo jsem“ se vkrádají do mysli stále a v dobách vyhrocených se k nim přidává ještě „proč zrovna já“ či „má život vůbec smysl?“. Smysl života je klíčovým problémem lidské bytosti provázející ji na každém kroku a otázka po něm je obzvlášť vyhrocená v nynější době, kdy se všechno mění a kdy lidé tápou. Práce filosofické povahy s řadou exkurzů k teologii, psychologii, neurologii i dalším oborům představuje zevrubnou analýzu lidské reflexe a intencionality a na tomto základě chce ukázat řešení tíživých otázek. Na rozdíl od běžného přístupu zdůrazňuje etiku naděje, důvěry a ctnosti s tím, že vztahy soukromé jsou podmínkou veřejného řádu. Avšak bylo by chybou pokládat text za návod k použití typu „udělej si sám“ či „snadno a rychle“ bez zapojení vlastního myšlenkového úsilí o to, aby život nebyl zmarem, ale zdarem.

Kniha přináší studie, které byly publikovány v posledních dvou dekádách v českých i polských časopisech a sbornících. Věnují se různým aspektům cisterciáckého řádu (například vizitacím, medicíně, politickým aktivitám) a prostředí panovnického dvora krále Václava II. (1283-1305), mimo jiné pozapomenuté osobnosti Jana z Ostrova. Obě témata se prolínají v závěrečné části věnované kronice Chronicon Aulae Regiae.

Co může říct hudba o skupinové specifice, zvláště specifice etnických menšin? V tomto svazku je pohled zaměřen na distinktivní aspekt menšinové kultury – na kolektivní vzpomínání. To ovšem není otiskem minulosti: vzniká jako obraz, vytvořený z motivů minulosti, ale formuje se potřebami a zájmy přítomnosti, na jeho vzniku se podílejí různí aktéři. Kdo jsou oni aktéři a jaké obrazy vytvářejí, je-li médiem vzpomínání hudba – mocné médium, jež díky svému polysémantickému charakteru umožňuje propojovat oblast individuálního a kolektivního, reprezentovat komunity nebo přepisovat skupinové hranice? Kniha Music - Memory – Minorities: Between Archive and Activism se zaměřuje na hudební vzpomínání Romů a Židů. Kromě jednotlivých případů vytváří celek textů pozoruhodný oblouk umožňující sledovat roli hudby v etno-emancipačním procesu menšin.

Kniha je první monografií věnovanou kazatelství Jednoty bratrské v 16. století v kontextu reformační, humanismem ovlivněné homiletiky. Nabízí výsledky nejnovějšího výzkumu. Kriticky se vyrovnává se starším obrazem bratrského kazatelství a vede dialog se současnými interpretačními přístupy. Nové pohledy otvírá na základě rozboru nejstarší dochované postily Jednoty bratrské, identifikované Jiřím Justem roku 2012 a známé pod označením Summovník. V křivoklátském vězení ji sepsal bratrský biskup Jan Augusta (1556/1557), tiskem vyšla pod názvem Knihy služby slova Božího (1570). Autorka představuje postilu jako výsledek Augustova reformního homileticko-liturgického programu, v němž je tradiční rozvrh církevního roku a perikop upraven podle článků Apoštolského vyznání víry. Hledá odpovědi na otázky, co vedlo ke vzniku této koncepce, jakou povahu mají jednotlivá kázání, jaké jsou jejich teologické důrazy a jaký ideový záměr sleduje postila jako celek. Zkoumá důvody jejího odmítnutí vedením Jednoty i dílčí recepci v bratrském kazatelství. Pozoruhodný myšlenkový ohlas Augustova kazatelského programu nachází v díle Jana Amose Komenského. Kniha je doplněna obrazovou přílohou a přehlednými tabulkami.

Uvažujete o studiu němčiny na vysoké škole? Nebo už německý jazyk na univerzitě studujete a své znalosti si chcete jen osvěžit? Sbírka testových úloh z německé gramatiky uživatelům poskytuje příležitost procvičit si pestrou paletu gramatických jevů. Publikace se skládá z celkem deseti komplexních testů, které obsahují úlohy přibližně na úrovni B1-B2 Evropského referenčního rámce, částečně i náročnější. Jednotlivé úlohy jsou různého typu - doplňování, transformace, oprava chyb, překlad aj. Ke všem testům je na konci publikace klíč, podle kterého je možné si řešení zkontrolovat.

Filosof by měl mít odvahu setrvat na hranici mezi různými obory, stát se jejich mediátorem, ale mluvit svým vlastním jazykem. Studenti a kolegové Miroslava Petříčka vydali u příležitosti jeho životního jubilea počet z vlastního myšlení a bádání, které se po jeho vzoru pouští do této riskantní oblasti. Mimořádně silná sestava autorů několika generací má široký záběr: od astronomie po animovaný film, od Prousta po Hraničáře. Ve všech těchto oborech a v mnoha dalších totiž Miroslav Petříček zanechal svou inspirativní stopu.