Karolinum strana 70 z 185

Třetí svazek učebních textů ze soudobé sociologie přináší stati, jejichž společným jmenovatelem je problematika aktuálních procesů probíhajících v soudobých společnostech. Publikace obsahuje texty zabývající se sociální změnou, teorií postindustriální společnosti a společnosti vědění, dále ekologickou problematikou, koncepty práce a kvality života, sociálním státem či koncepcí společnosti prožitku a narcismu. Další kapitoly se věnují teorii kultury, civilnímu náboženství, mediální realitě, multikulturalismu a jiným rizikovým oblastem, konfliktům a střetům v období postmoderny a globalizace.

Obsah i zaměření knihy Korpus a korpusová lingvistika vystihuje v zásadě její název. Zabývá se korpusem, v moderní lingvistice teprve nedávno začínajícím, ale dnes už mohutným a vlivným jevem, jeho aspekty i navazující lingvistickou disciplínou, korpusovou lingvistikou. Podává vedle přehledu základních pojmů i zásady a metody práce s elektronickým korpusem a doplňuje ho ukázkami studií, které se k němu vztahují, i několika ukázkami jeho rozboru. Nabízí také relativně vyčerpávající bibliografii a stručný slovník pojmů. Kniha je koncipovaná jako úvod pro lingvisty, popř. i nelingvisty, i jako vhled do korpusové problematiky obecně, především však na základě Českého národního korpusu, u jehož vzniku autor stál.

Publikace vychází z tříletého výzkumu provedeného u subpopulace pražských bezdomovců středního věku. Studie, která obsahově navazuje na předchozí čtenářsky úspěšnou monografii Bezdomovectví jako alternativní existence mladých lidí, si dala za cíl prozkoumat, jakým způsobem lidé středního věku bez domova chápou příběh svého života. Jak rozumí své minulosti, jak si vysvětlují svůj propad na ulici a jaké představy si utvářejí o své budoucnosti. Jde o první výzkum u českých bezdomovců středního věku, který nabízí náhled na problematiku bezdomovectví z vlastní perspektivy těchto lidí.

Monografie se zabývá povahou výchovy jako specifického lidského jednání. Z hermeneutických pozic zkoumá ontologická východiska výchovného vztahu jako vztahu ke světu, ke společenství a k sobě samému. Ukazuje kontexty, z nichž se výchova rodí, a podmínky, v nichž je možno ji rozvinout (solidarita generací, pedagogický étos, svoboda člověka, rozvoj lidské přirozenosti, specifická povaha lidské starosti a péče, vztah k druhému, setkání). Autorky sledují nutné proměny výchovného vztahu a vymezují základní rozdíly mezi výchovou a činnostmi, které sice také ovlivňují a formují osobnost člověka, ale s dobrou výchovou nemají nic společného (vedení, školení, výcvik, drezura, manipulace, ovlivňování). Promýšlejí výchovu jakožto jednání, jehož smyslem je zachovat kontinuitu (lidského rodu, kultury, hodnot), které však zároveň umožňuje diskontinuitu (tedy potenciálně nový počátek). V neposlední řadě zkoumají problematiku výchovy a vzdělávání v diferentním světě a poukazují na podstatné souvislosti výchovy a vzdělávání se smysluplným spolubytím.

Výsledky moderní evoluční biologie naznačují, že mravnost v lidských společnostech není jen nějakou konvenční „nadstavbou“, nýbrž navazuje na podstatné rysy všeho živého a rozvíjí je specificky lidskou kulturou. Jednající člověk tak není jen svébytná osoba, odpovídající pouze za své vlastní činy, nýbrž nese faktickou odpovědnost i za to, co ve své kultuře a společnosti přebírá. Tato nesmírně široká odpovědnost se musí v současných společnostech rozdělit, podobně jako se dělí a specializují i naše činnosti. Není to však jen břemeno, které by náš život omezovalo, nýbrž může mu také dávat obsah a smysl, který v současné společnosti citelně chybí. A právě tento chybějící smysl, stejně jako společná naděje, jsou možná jednou z hlavních příčin často připomínané „krize“ současných společností. Společný náboženský základ starších společností nemůže filosofie sice nahradit, může však připomenout, bez čeho se ani moderní pluralitní společnosti patrně neobejdou. Knížka, v řadě bodů přepracovávající předchozí autorovu knihu Etika a život, vznikla z přednášek na Karlově univerzitě a je určena studentům, učitelům etické výchovy a všem, kdo si o budoucnost nejen české společnosti dělají starosti.

Titul Sémantika: elementární a univerzální sémantické jednotky se věnuje základním jednotkám sémantické teorie, kterou Anna Wierzbiczka rozvíjela po mnoho let. Publikace je syntézou autorčiny práce na této teorii a představuje její přístupný, komplexní a systematický přehled. Jazyk představuje především nástroj, který slouží k vyjadřování významů, struktura tohoto nástroje odráží vždy jeho funkci, a může tedy být správně pochopena jedině na jejím základě. Tato kniha zachycuje kompletní soubor univerzálních pojmů, který autorka se svými kolegy sestavila na základě rozsáhlých výzkumů nejrůznějších jazyků světa. Podle těchto empirických srovnávacích prací kniha obhajuje tradiční pojem „psychické jednoty lidstva“ a zároveň poskytuje rámec pro přesný popis významu v různých jazycích a kulturách.

Slavín jako fenomén, jako krystalizační bod dobového národního diskursu, v němž se přítomnost obrací k minulosti a v němž se na symbolické rovině v dlouhém 19. století konstruuje, vyjednává, formuje a legitimizuje národ a s ním spjatá podoba sociální reality – Slavín na Vyšehradě přitom zdaleka není první a jedinou národní svatyní. České národní slavíny mají své evropské obdoby a vzory. Ve snech o Slavíně i v jeho konkretizacích tak lze sledovat variabilitu a proměny představ národního společenství. Monografie se věnuje také narativu smrti a zmrtvýchvstání národa na pozadí části českých slavínů; pohřby a národními pomníky pak tento narativ vstoupil také do veřejného prostoru města. Kniha neopomíná funkční a kompoziční přesahy mezi architektonickými, performativními a literárními formami Slavína.

Kniha se věnuje problematice sociální změny a různých badatelských přístupů k ní. Jedná se o příspěvek k rozvoji sociohistorické perspektivy, pochopené jako multidisciplinární způsob zachycení dlouhodobých procesů a změn. Ty jsou představovány v klíčových studiích, v nichž autoři zachycují politické události a jejich vliv na obyvatele (postavení šlechtice, měnová reforma, rozpad Československa), ale také kulturní život českých zemí (Národní divadlo za druhé světové války). Aktérství představuje vlastnost sociálního subjektu, jenž má úlohu hybatele jednání v určitém vysvětlujícím modelu. Autoři nevynechali ani teoretický rámec, který je nutný pro jejich zkoumání. Každá stať rovněž obhajuje jiný přístup, který lze použít při analýze vztahů aktérů a sociální změny, což rozšiřuje a obohacuje paletu metod a problematiky historické sociologie.

Učební text je určen pro studenty oboru fyzioterapie, může však být použit i pro fyzioterapeuty v praxi. Navazuje na publikaci Holubářová, J. - Pavlů, D.: Proprioceptivní neuromuskulární facilitace – 1. část. Publikace obsahuje výklad a přehled postupů, které vycházejí z tzv. vývojové řady hybnosti se zřetelem ke konceptu PNF. Zařazeny jsou názorné ilustrace, které demonstrují u každého pohybového vzoru způsob provádění od výchozí polohy pacienta a terapeuta až po polohu konečnou. Uvedena jsou rovněž doporučení pro praxi.

Český Američan Alois Richard Nykl (1885–1958) se do historie zapsal především jako lingvista, polyglot a orientalista. Po své devítileté pouti světem se v roce 1916 vrátil do Chicaga, kde se podílel na tamním hnutí krajanů za samostatnost Čech. V Poznámkách k revoluční akci v Chicagu zaznamenal vzpomínky na svou činnost ve válečných letech 1916–1918, do níž se aktivně zapojil na podzim 1916 jako tajemník českého oddělení demokratické kampaně za znovuzvolení Woodrowa Wilsona. Své autobiografické vyprávění doplnil komentářem k činnosti českého hnutí za samostatnost v letech 1914–1916, s níž se seznámil prostřednictvím chicagského krajanského tisku. Výjimečný historický dokument představuje netradiční interpretaci událostí let 1914–1918 a jednu z prvních kritických reflexí české akce za nezávislost. Autor se v knize vyrovnává i se změnami, jimiž česká komunita v Chicagu a americká společnost prošly během válečných a poválečných let. Edici textu napsaného v letech 1926–1927 doplňuje úvodní studie, v níž jsou přiblíženy životní osudy autora, jeho válečná pouť z Jokohamy do Chicaga a cesta z krajanské společnosti do amerického univerzitního prostředí. Kniha chronologicky navazuje na první díl autorova životopisu Padesát let cest jazykozpytce a filosofa. Text bohatě ilustrují unikátní fotografické a archivní materiály z pozůstalostí A. R. Nykla a E. St. Vráze. V přílohách se nachází výbor z Nyklovy válečné tvorby pro samostatnost Čech, jeho statě k panslavismu či krajanské komunitě, edice unikátních deníkových záznamů zachycujících Masarykovo přijetí v Chicagu v květnu 1918 a několik dalších drobných textů umožňujících lépe pochopit Nyklův náhled na krajanské dění v Chicagu válečných let.

Kniha Praktická kardiologie je určena především pregraduálním studentům – posluchačům 4. a 5. ročníku medicíny, kteří jsou sice vybaveni teoretickými znalostmi, ale s klinickou praxí teprve začínají. Tato čtenářská skupina se zde může stručně a přehledně seznámit s problematikou kardiologie v celé její šíři. Publikace však přináší studentům mnohem více: seznamuje je s principy klinického uvažování nad konkrétním pacientem, včetně diferenciálnědiagnostické klinické rozvahy. V řadě případů je text doplněn kazuistikami, jejichž smyslem je učinit studium problémů zajímavějším a usnadnit zapamatování si teoretických faktů. Do knihy jsou zařazena i některá mezioborová témata, jako jsou cévní mozkové příhody, léčba diabetika s kardiovaskulárním onemocněním nebo otázky těsné vazby mezi poškozením srdce a ledvin. Jedna kapitola je také věnována specifickým otázkám péče o nemocné vyššího věku. Praktická kardiologie si najde své čtenáře i mezi postgraduálními studenty a mladými lékaři příbuzných oborů, kteří chtějí získat stručný přehled o současné kardiologii.

V medicíně je v současné době celosvětově kladen důraz na bezpečnost pacienta a celého zdravotnického provozu – primum non nocere. V akutních situacích je nutná rychlá orientace ve vzniklé problematice a nalezení včasného řešení. V tom může pomoci tato příručka, která je první českou publikací svého druhu, přestože především v anglosaském světě jsou podobné „kuchařky“ běžné. Abecedně řazené kapitoly – včetně kapitol věnovaných dětským pacientům – přinášejí přehledný a stručný návod na řešení krizových klinických situací, které mohou nastat na operačním sále. Heslovitě uspořádaný text vede uživatele krok po kroku ke zvládnutí daného život ohrožujícího stavu bez zbytečných průtahů. Na závěr je publikace doplněna obecnými informacemi a základními schématy neodkladné kardiopulmonální resuscitace. V textu je ponecháno místo pro doplnění telefonních čísel a dalších důležitých údajů konkrétního pracoviště. Obsah i forma zpracování korespondují s obdobnými zahraničními texty a jsou zcela v souladu s doporučeními Evropské anesteziologické společnosti a České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny.

Monografie je věnovaná životu a dílu Marie Krakešové (1898–1979), zakladatelky české školy sociální práce. Seznamuje čtenáře s unikátním konceptem tzv. sociálních klinik, jejichž cílem bylo zajistit komplexní praktickou odbornou přípravu absolventů v oboru sociální práce. Součástí publikace je první knižní vydání rukopisu Marie Krakešové Úvod do praxe na sociálních klinikách, který vznikl před sedmdesáti lety, ale byl dostupný pouze jako rozmnoženina v krátkém období po druhé světové válce. Je to dílo završující úsilí Marie Krakešové o etablování české školy sociální práce, která přináší vlastní teoretický rámec a jeho praktickou realizaci v působení sociálních pracovnic. Tento text rámují kapitoly Pavly Kodymové a Petera Brnuly, tvořící historický úvod k tématu. Popisují dějinné souvislosti, které ovlivňovaly život i práci Marie Krakešové, a na její biografii ukazují, co ji formovalo, jaké hodnoty uznávala, jakým způsobem uvažovala o sociální práci.

The volume presents the author’s articles written in the last fifteen years, dealing with the interaction between syntax, functional sentence perspective (information structure) and text in present-day English. It is divided into five parts, I Syntactic Constancy, II Syntax FSP Interface, III FSP and Semantics, IV Syntax, FSP, Text and V Style, which reveal the two facets of functional sentence perspective: syntactic structures as realization forms of the carriers of FSP functions, and the connection of FSP with the level of text. The first and the last two parts frame the content of the volume in treating the role of functional sentence perspective at the syntactic and the textual levels. At the former, FSP is investigated as a potential factor of syntactic divergence between English and Czech, at the latter the role of FSP is examined with respect to theme development, text build-up and style. The points discussed in the other parts concern, among others, the hierarchical relationship between syntax and FSP, the question of potentiality in FSP structure, different realization forms of FSP structure and FSP functions, general and specific questions of word order, with major attention paid to the role of semantics.

Předmětem odborné monografie Skalní umění: portugalská naleziště Foz Côa a Mazouco je deskripce, analýza a interpretace skalního umění. Kniha je rozdělena do dvou relativně samostatných částí. První, teoretická část je věnována výzkumné strategii, dokumentaci, datování, konzervaci a prezentaci skalního umění. Zabývá se také analýzou vztahu skalního umění a krajiny, neboť odlišnost vnímání krajiny v různých kulturách vedla tvůrce k rozdílnému vnímání životního prostředí a k odlišným formám výtvarného projevu. V této souvislosti je představeno skalní umění v kontextu způsobu života loveckých a sběračských skupin. V první části knihy jsou také prezentovány přístupy a metody interpretace skalního umění z krajinného, ergonomického, historického, sociologického, rituálního, uměleckého i estetického hlediska. Druhá část knihy je věnována jedné z předních oblastí s výskytem skalního umění – portugalským archeologickým lokalitám Foz Côa a Mazouco. Popsány a analyzovány jsou zde výtvarné techniky, charakteristiky a specifika skalního umění ve Foz Côa. Konkrétní mladopaleolitické archeologické lokality jsou prezentovány s přihlédnutím k místním geografickým a klimatickým podmínkám. Pozornost je věnována také metodám datování skalního umění a pravěkého osídlení ve Foz Côa. V závěru publikace je představena archeologická lokalita Mazouco, kde byly nalezeny pravěké zoomorfní rytiny vykazující stylové podobnosti s rytinami objevenými ve Foz Côa. Cílem knihy je komplexně představit skalní umění a seznámit odbornou i laickou veřejnost s archeologickými lokalitami Foz Côa a Mazouco.

Kniha Ve světle kabaly mapuje reflexi židovské religiózní a mystické tradice v polské meziválečné literatuře, a to na příkladu tří autorů, kteří reprezentují odlišné způsoby jak vnímání vlastních židovských kořenů, tak zpracování tradičních motivů vycházejících z židovské mystiky. Prvotně futurista Aleksander Wat se vůči židovské religiózní tradici kriticky vymezuje – a přesto nedokáže vlastnímu „židovství“ uniknout; prozaik Bruno Schulz předestírá čtenářům svébytnou vizi kosmogonie i eschatologie upomínající mimo jiné na vybrané koncepty kabaly; básník Bolesław Leśmian má k této tradici nejdále a motivy interpretovatelné v kontextu židovské religiózní tradice podrobuje originálnímu přepracování. Tvorbou všech tří – jako dědiců „národa Knihy“ – přitom prolíná specifický vztah k jazyku a psanému slovu. Vedle toho je věnována pozornost např. motivu golema, stvoření světa či představě Boha.