Karolinum strana 69 z 184

Detailně pojatá publikace líčí zaměření, organizaci a výsledky činnosti RVHP v letech 1957-1967. Kromě podrobných zpráv ze zasedání delegátů členských zemí se autor zabývá základními problémy ekonomiky socialistického bloku v 50. a 60. letech - nevyrovnaností klíčových průmyslových odvětví, deficitem v surovinové základně, energetice a zahraničním obchodu. Text je doplněn rozsáhlým poznámkovým aparátem, který přináší číselné údaje o těžbě, průmyslové produkci a finančních zdrojích členských států.

Publikace připomíná složitou minulost současné běloruské menšiny na českém území. Sleduje působení běloruské emigrace v meziválečném Československu a zjišťuje příčiny i důsledky selhání běloruského národního programu v československém prostředí. Současně zprostředkovává dalším badatelům výsledky náročného archivního výzkumu publikací nejdůležitějších nalezených dokumentů.

Myšlení a působení Tomáše G. Masaryka je v české (i odborné) veřejnosti většinou chápáno jen v jejich dimenzi filosofické a politické. Menší pozornost se věnuje náboženské komponentě Masarykova myšlení a jeho původní „filosofická sociologie“ se vnímá nanejvýš jako omezený moment vývoje oboru na cestě k jeho dnešní vědeckosti. Předložený výběr Masarykových sociologických a sociologizujících textů vztahujících se k problematice národa, společnosti, náboženství a práce se inspiroval pokusem o aktualizaci Masarykových myšlenek pro dnešní dobu, který pod názvem Konstruktivní sociologická teorie v roce 1994 připravili kanadští sociologové A. Woolfolk a J. B. Imber. Vybrané texty chtějí poukázat na to, že Masarykovo vnímání a řešení sociologických problémů bylo pro jeho život, myšlení i jednání důležitější, než se často zdá, a že si jeho myšlení svou kritickou a „terapeutickou“ intencí uchovává význam dodnes. Předmluvu napsal Miloš Havelka (FHS UK).

Monografie předkládá komplexní obraz současné gerontologie. Obsahem publikace jsou ukázky vybraných gerontologických přístupů a otázek aktuálních v České republice. Mnohé kapitoly jsou podloženy vlastním bádáním autorů, kniha tak přenáší poznatky získané výzkumem do praxe a teorie oboru bez velké prodlevy. Autoři nově reflektují tradiční témata a doplňují je o nové oblasti zájmu, jako je například environmentální gerontologie, kineziologie, výpočetní technika, uzpůsobení moderních technologií potřebám seniorů, neuropsychologická diagnostika. Publikace umožňuje vzájemnou komunikaci mezi jednotlivými disciplínami oboru, poskytuje prostor pro osvětlení specifického pohledu jednotlivých subdisciplín na společné téma a zprostředkovává vysvětlení komplexních fenoménů vázaných na stárnutí člověka v současné společnosti. Kniha přivádí studenta i zájemce z řad odborné veřejnosti k různým podoborům gerontologie a pomáhá získat přehled o jejich dynamickém rozvoji v oblasti výzkumu i praxe.

Předkládaná kniha je dílem více než 50 autorů, převážně chirurgů, kteří popsali historii svých pracovišť. Vychází z tradičního zájmu, který chirurgové věnují historii svého oboru. Zakladatelským dílem byly v tomto směru Dějiny chirurgie v Čechách z roku 1890, jejichž autorem byl prvním přednosta České chirurgické kliniky Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze prof. Vilém Weiss. Dějinami chirurgie v Čechách, a zvláště na pražské lékařské fakultě, se zabývali za první republiky další přednostové této první kliniky – prof. Otakar Kukula, prof. Arnold Jirásek a v dílčích pojednáních další chirurgové. Ale přes bouřlivý rozvoj oboru již téměř po tři generace aktivních chirurgů soustavnější pojednání o vývoji chirurgie chybí. Proto vznikla tato kniha zásluhou současných chirurgů na základě fragmentů pamětí nebo dostupných pramenů. Kniha stručně nastiňuje vývoj chirurgie v Čechách a na Moravě od jejích počátků, zachycuje její rozvoj a šíření do terénu v počátcích tzv. velké chirurgie v konci 19. století. Jednotlivé kapitoly se věnují historii vybraných chirurgických pracovišť v českých zemích až do počátku 21. století.

Marek Nekula připravil soubor studií o tom, jak Praha formovala Kafkovu osobnost a dílo. Kniha začíná kritickou diskuzí o problematickém přijímání Franze Kafky v Československu, které začalo na konferenci v Liblici v roce 1963. Zde byl Kafka zachráněn před cenzurou za cenu "přepsání" jeho německého a židovského literárního a kulturního kontextu s cílem vyzdvihnout český vliv na jeho tvorbu. Studie se zaměřují na židovské sociální a literární prostředí v Praze, Kafkovu německo-českou dvojjazyčnost a jeho znalost jidiš a hebrejštiny. Kafkův bilingvismus je probírán v kontextu současných esencialistických názorů na spisovatelův jazyk a identitu. Nekula také věnuje zvláštní pozornost Kafkovu vzdělání, zkoumá jeho studia českého jazyka a literatury, jakož i jeho českou četbu a její roli v jeho intelektuálním životě. Knihu uzavírá otázkou, jak Kafka "četl" své městské prostředí.

Kniha přináší soubor základních i pokročilých technik a postupů používaných v ekonometrické analýze časových řad. Kniha klade důraz na umožnění efektivního použití popsaných technik v aplikovaném ekonomickém výzkumu. Toho je dosaženo tím, že teoretické základy popsané ekonometrie jsou prezentovány spolu s intuitivním vysvětlením problematiky a jednotlivé techniky jsou ilustrovány na výsledcích současného výzkumu a to především v kontextu procesu nedávné ekonomické transformace a současné evropské integrace. Toto pojetí z knihy činí nejen učebnici v klasickém smyslu, ale také užitečný referenční zdroj neboť odkazy v knize spojují klasickou i moderní ekonometrickou literaturu se soudobými aplikacemi, na nichž je použití jednotlivých technik jasně pochopitelné. Mnohá použití vycházejí z bohaté předchozí práce autorů v oboru. Text knihy je rozdělen do pěti hlavních částí. První část, “The Nature of Time Series”, přináší úvod do analýzy časových řad a popis jejich nejdůležitějších charakteristik, vlastností a procesů. Druhá část, “Difference Equations”, stručně popisuje teorii diferenciálních rovnic s důrazem na aspekty, které jsou klíčové v ekonometrii časových řad. Třetí část, “Univariate Time Series”, poměrně rozsáhle popisuje techniky, které se používají při analýze jednotlivých časových řad bez jejich vzájemené interakce a zahrnuje jak lineární tak nelineární modelované struktury. Čtvrtá část, “Multiple Time Series”, popisuje modely které umožňují analýzu několika časových řad a jejich vzájemných interakcí. Pátá část “Panel Data and Unit Root Tests”, zahrnuje některé techniky postavené na panelových datech, jež k průřezovým datům přidávají časovou dimenzi a vztahují se k analýze konvergence. Závěr knihy je doplněn o úvod do simulační techniky a statistické tabulky.

Tomáš Hauer v publikaci věnované soudobým postmoderním teoriím nejprve vysvětluje genealogii pojmu postmodernismus a analyzuje francouzské filosofické myšlení na cestě od strukturalismu k postmodernismu. Na základě této analýzy pak vymezuje současný postmoderní kulturní obrat a zamýšlí se nad rolí veřejného prostoru v postmoderní společnosti. Čtenář se m.j. seznámí s dílem francouzských filosofů J. Derridy, J. F. Lyotarda, G. Deleuzeho, J. Baudrillarda či italského filosofa G. Vattima. Kniha je tak vhodným úvodem do problematiky postmoderního myšlení.

The presented monograph introduces the processes of vocabulary and grammar (primarily morphology) acquisition in one Czech child over a long time span. The research is based solely on the analysis of authentic material (the corpus of transcriptions of audio recordings and the parental diary), and it covers the period from the onset of speech until three and half years of age in the target child’s development. The longitudinal study is oriented toward the acquisition of a lexicon and the acquisition of grammatical categories of inflectional parts of speech, namely, nouns, adjectives, pronouns and verbs. The analysis is largely building on the concepts of premorphology, protomorphology and modularised morphology. The results support the assertion that both grammatical and pragmatic competences are interrelated and that one limits the other.

Cílem této monografie je naznačit symboliku, praktické využití a kontextový význam termínů, metafor a dalších pojmenování z oblasti přírodních věd v díle Otokara Březiny. Svazek devíti studií vzniklých v letech 2003–2013 (O. Březina’s Galium, Ear of Grain in the Work of Otokar Březina, Vitis vinifera L. ssp. sativa /DC./ Hegi in the Works of Otokar Březina, Trees in the Poetic Works of Otokar Březina, Flora in the Work of Otokar Březina, Flowers in the Work of Otokar Březina, Otokar Březina’s “Geographical” Geology?, Březina’s Stones and Gemstones, Březina’s Stones and Gemstones II) je věnován některým vybraným problémům týkajícím se obrazů, metafor a vůbec obecně výskytů přírodních pojmenování v básnickém, esejistickém a korespondenčním díle vůdčího básníka českého a evropského symbolismu Otokara Březiny (1868–1929). Překvapivě častá a suverénně používaná a použitá terminologie z oblasti přírodních věd tvoří nezastupitelnou součást básníkova díla a čtenářskou i odbornou veřejností je už vnímána jako jeho integrální součást. Kniha Nature in Otokar Březina’s Work si klade za cíl zprostředkovat Březinovu tvorbu zahraničním zájemcům a zároveň též přispět k šíření stále dobrého jména české literatury mimo geopolitickou, geografickou i jazykovou oblast výhradně českého prostředí.

Prostřednictvím jazyka se díváme na svět kolem nás a přemýšlíme. Znamená to tedy, že způsob chápání reality a myšlení jednoho národa, který hovoří svým rodným jazykem, se liší od chápání a myšlení lidí ostatních národností, kteří hovoří jazyky jinými? Autorka monografie Jazyk a myšlení na pozadí výsledků mnoha zajímavých experimentů (týkajících se například vyjádření pozice v prostoru v jazycích, které nemají slova jako před, za, vpravo, vlevo, vlivu osvojování si jazyka na myšlení dětí apod.) nabízí odpověď na tuto otázku z pohledu kognitivní psychologie.

Jádrem publikace Exilové periodikum Nový život (1949–2001) je bibliografický soupis padesáti tří ročníků exilového periodika, které vycházelo nejprve jako Věstník Cyrilometodějské ligy [akademické] a od roku 1950 jako Nový život v Londýně (1949–1953). V roce 1954 převzala jeho vydávání Křesťanská akademie v Římě. Bibliografický soupis čítající 11 312 položek (pro uživatelsky výhodnou formu fulltextového vyhledávání je umístěn na webu nakladatelství) je doplněn o úvodní studii (vychází tiskem), která shrnuje dosavadní stav bádání, zpřesňuje identifikaci Nového života, představuje jeho obsah (strukturu, proměnlivé i stálé rubriky) a tvůrce (institucionální zázemí, redaktory, pracovníky administrace a autory). Kapitola o institucionálním zázemí zachycuje první roky existence Cyrilometodějské ligy na základě článků z Nového života s údaji zpřesňujícími dosavadní existující práce. Klíčové osoby a instituce jsou opatřeny životopisnými medailony s odkazy na další literaturu.

Monografie Syntactic and FSP Aspects of the Existential Construction in Norwegian demonstruje aplikaci Firbasovy teorie aktuálního členění na norských psaných textech a zkoumá norskou existenciální konstrukci („presenteringskonstruksjonen“) z hlediska syntaxe, statické sémantiky, dynamické sémantiky a aktuálního členění větného.

Předkládaná publikace si klade za cíl prozkoumat některé z hlavních změn v oblasti derivační morfologie, k nimž došlo v literární italštině mezi 16. a 19. stoletím. Kniha chce přispět k obvyklé charakteristice post-renesanční italštiny třemi důkladnými studiemi o slovotvorných prostředcích, které prošly zajímavými změnami pod různými diachronními vlivy. Text nabízí v prvé řadě analýzu formací se sufixem -gione, jehož postupné vymizení je známé. Poté jsou analyzována substantiva derivovaná pomocí sufixu -zione, který představuje jeden z nejdůležitějších prostředků derivace dějových jmen. Nakonec je zvláštní pozornost věnována kompozici, jež je obvykle považována za „neustále se rozšiřující oblast“, a to zejména verbonominálním kompozitům, která byla vždy v popředí zájmu lingvistů. Kromě kvalitativních aspektů, obvykle dobře popsaných v odborné literatuře, je hlavní důraz kladen na kvantitativní charakteristiky, jež se ve zvoleném období ukazují jako zcela zásadní pro další vývoj.

Publikace se věnuje zdvořilostním strategiím, které volí čeští univerzitní studenti při kontaktu s fakultou. Kniha se věnuje i zdvořilosti v České republice, např. diglosii (kontextům, v nichž je užívána spisovná či obecná čeština), jmennému a zájmennému oslovování v české společnosti a české akademické sféře, formulování žádostí v češtině v kontrastu k angličtině a dalším jazykům. Kniha zahrnuje dvě studie týkající se studentských žádostí adresovaných fakultě, první se věnuje e-mailům obsahujícím žádost o informaci, druhá analyzuje dotazy zveřejněné na studentském informačním webovém fóru. Pozornost je věnována oslovování, úvodním a závěrečným formulím, míře přímosti vyjádření a gramatickým, lexikálním i dalším modifikačním prostředkům.

Publikace obsahuje vybrané studie a články literárního vědce Milana Jankoviče. Jednotlivé studie jsou Jankovičem v knize rozdělené tak, aby čtenář získal hlubší představu o jeho teoretických i interpretačních stanoviscích. Tématem studií je zejména otázka po smyslu literárního díla a jeho vnímání či opakované promýšlení Mukařovského konceptu sémantického gesta. Autor se tím přihlašuje k tradici pražského strukturalismu.