Karolinum strana 82 z 184

Příručka „Klíč k novověké paleografii“ představuje praktickou pomůcku pro zvládnutí čtení raně novověkých a novověkých paleografických textů (od počátku 16. do počátku 20. století). Soustřeďuje se na dva základní typy písma – české a německé novogotické písmo, především jejich kurzívní formy, které se vyvíjely vedle sebe a navzájem se ovlivňovaly až do schválení Všeobecného školního řádu v roce 1774. Vzhledem k tomu, že jedním z hlavních problémů aktivního osvojení si čtení textů ze sledovaného období je výrazná individualizace písem, daná rozvojem vzdělanosti a znalostí psaní a na to navazující širokou typologickou škálou písemností, je hlavním záměrem ukázat některé z nejčastěji se vyskytujících tvarů jednotlivých písmen české i německé novogotické kurzívy a ilustrovat variabilitu grafémů danou individuálním projevem písaře. Vedle těchto grafémů je v příručce zařazeno 20 jazykově českých a 20 německých ukázek textů včetně paleografických přepisů a doprovodného komentáře, zařazeny jsou rovněž ukázky písma z učebnic psaní užívaných ve předmětném období, připojen je rovněž přehled nejčastěji užívaných zkratek.

Výjimečná kniha vybraných studií předního českého lingvisty a člena Pražského lingvistického kroužku obsahuje 26 prací v anglickém a 4 v německém jazyce. Předvádí široké spektrum Sgallova záběru a v šesti částech představuje hlavní okruhy autorova zájmu - první část knihy se věnuje obecným a teoretickým otázkám, druhý představuje Sgallovy příspěvky k syntaxi, třetí se týká aktuálního členění , čtvrtý věty a diskurzu, pátý typologie jazyka a poslední mluvy a písma.

Monografie prezentuje novou teoretickou perspektivu sociokulturní antropologie, která navazuje na aktuální zahraniční práce v tomto oboru. Kvantová antropologie opouští chápání člověka v pojetí klasické fyziky a hledá naopak ukotvení, které nabízí současná kvantová filozofie a teorie kvantové mechaniky. Z této perspektivy, a s odkazem na současný ontologický obrat v antropologii, reinterpretují autoři chápání kultury, sociálních skupin, jazyka, dekonstrukce, symbolů, mýtů či rituálů. Pozornost je věnována také podstatě percepční zkušenosti, prožívání, kolektivnímu vědomí a emocím.

Přestože se česká města neúčastnila stavovského povstání v letech 1618–1620 tak aktivně jako oba šlechtické stavy, následky bitvy na Bílé hoře se v jejich dalším vývoji odrazily přinejmenším stejně velkou měrou. Zatímco dvacátá léta byla ve znamení zásahů do jejich vnitřního života ze strany vítězného císaře Ferdinanda II. a jeho tábora, následující dvě desetiletí byla dobou bezprostředního válečného ohrožení a vytváření obranných mechanismů vůči němu. Kniha, kterou držíte v rukou, sleduje vliv konfesijních a politických zápasů první poloviny 17. století na praxi správy českých měst ve dvou rovinách. Zemský kontext zohledňuje hlavně královská města jako samostatný zemský stav a zároveň přesně vymezenou část české urbánní sítě, bezprostředně podléhající centrálním úřadům (podkomoří, česká komora, apelační soud). Nejčastěji zastoupeným dobovým typem urbánního sídla ale bylo poddanské město či městečko čítající maximálně několik set domů. Představu o míře rozdílných i shodných rysů správy různých typů měst umožňuje lokální sonda do oblasti Polabí, zahrnující tři sídla na středním toku řeky: Nymburk jako královské město, Brandýs nad Labem jako vrchnostenské město a Čelákovice jako menší vrchnostenské městečko. Na této mikrohistorické rovině se sledování správních struktur protíná s konkrétními osudy představitelů místních politických a intelektuálních elit.

Ústředním tématem předkládané publikace je nastavení veřejnoprávní solidarity a role dobrovolné formalizované solidarity v systému sociálních služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením. Dané téma systematicky zapadá do oblasti sociální ochrany obyvatel ČR, respektive do soustavy sociální pomoci a jeho aktuálnost je dána demografickými prognózami, změnami ve struktuře a funkcích moderní rodiny, rozsahem povinností sociálních států tváří v tvář jejich ekonomické kondici i efektivitou veřejných služeb a nestátních subjektů. Monografie předkládá návrh systémových opatření pro úpravu veřejnoprávní solidarity v sociálních službách (konkrétně ve službách sociální péče) v ČR s využitím analýz dobré praxe. Následně jsou pak definovány možnosti samofinancování dobrovolné formalizované solidarity nestátních neziskových organizací v systému služeb sociální péče na základě příkladů dobré praxe financování a fundraisingu.

Učební text je určen studentům tělesné výchovy a sportu FTVS UK, FSpS MU, FTK UP a pedagogických fakult, též trenérům všech licencí včetně studentů sportovních gymnázií a jiných středních škol, kteří se připravují k přijetí na vyšší odborné nebo vysoké školy. Do první části, byly zařazeny "Základy pedagogiky sportu", kde je vysvětlováno elementární pojmosloví v pedagogice vůbec. Druhá část – "Pedagogika školního sportu" – je věnována edukaci v rámci školní tělesné výchovy a sportu s upozorněním na vzájemné prolínání cvičenců a sportovců ve sportovních střediscích a centrech. Ve třetí části – "Pedagogika soutěžního sportu" – je nejprve charakterizován současný sport a vývoj pedagogiky sportu u nás a ve světě, dále je pojednáno o osobnosti sportovce, motorickém učení a trenérství. Čtvrtá část – "Pedagogika rekreačního sportu" – se zaměřuje na pedagogiku zážitkovou a volného času. Text je doplněn četnými obrázky, grafy a tabulkami.

Publikace Elektřina a magnetismus je základní vysokoškolskou učebnicí pro fyzikálně a přírodovědně zaměřené obory. Její výklad je veden velmi důkladně, jednotlivé poznatky a souvislosti mezi nimi jdou pečlivě objasňovány a završeny formulací Maxvellových rovnic. Pro uvedení do širšího kontextu jsou – alespoň orientačně – použity i novější mikrofyzikální přístupy. Součástí výkladu je také řada podrobně vyřešených příkladů. Kniha svým obsahem překračuje látku základního kurzu fyziky a může sloužit jako most k přednáškám o teorii elektromagnetického pole.

V dnes již klasické práci Tuhami: Portrét Maročana líčí Vincent Crapanzano výsledky svého setkávání s negramotným Maročanem, jenž se živil jako dělník v továrně na výrobu kachlů a věřil, že se oženil s Ajšou Kandišou, démonkou s velbloudíma nohama, která si jej zcela uzurpovala, a on se musel podřizovat její vůli. Za nocí jej pronásledovali démoni a navštěvovali svatí. Tuhami se snažil vysvobodit z moci Ajši Kandiši, na čemž se zprvu nevědomky podílel sám kulturní antropolog Crapanzano. Autor s námi sdílí své porozumění životním osudům a zmateným, nejasným, protimluvným a zároveň pravdivým Tuhamiho vyprávěním. Kniha Tuhami zásadním způsobem přispěla k formování nového přístupu v kulturní antropologii, který se vyznačuje reflexivitou a experimentováním s textem. Crapanzanovo průkopnické dílo inovativním způsobem otevřelo otázku vztahu antropologa a Jiného a jejich podílu na vyjednávání etnografické reality. Crapanzano staví na fenomenologii, psychoanalýze a antropologii a otevírá otázky po povaze skutečnosti a pravdy.

Mělo by být zajištění ve stáří soukromým, nebo veřejným zájmem? Je výhodnější spíše průběžný, nebo fondový důchodový systém? Mělo by být spoření do penzijních fondů dobrovolné, nebo povinné? Jak obstojí český důchodový systém v mezinárodním srovnání? Je česká důchodová reforma prováděná po roce 2010 správná? Je stárnutí populace tragédií, nebo příležitostí? Tyto zásadní otázky nastoluje monografie „Důchodová reforma“. Studie se skládá ze čtyř kapitol. První kapitola nastiňuje ekonomické zákonitosti důchodového systému. Druhá kapitola zkoumá důchodovou reformu v mezinárodním srovnání – důchodové systémy v pěti evropských zemích. Třetí kapitola zkoumá důchodovou reformu v České republice po roce 2010. Čtvrtá kapitola klade otázku, zda je stárnutí populace tragédie, nebo příležitost.

Ačkoli se rodina Havlova těší velké pozornosti a osudy jednotlivých členů byly již literárně zpracovány, životu Ivana M. Havla se dosud nedostalo ze strany historiků systematického zájmu. Právě to bylo impulzem ke vzniku historické biografie, která kombinuje archivní a orálněhistorický výzkum. Vzniká tak obraz člověka, který není pouhým souhrnem biografických dat, ale živoucí osobností, která promlouvá skrze souvislosti a prostředí, v němž se pohybovala. Monografie se snaží čtenáři přiblížit život významného pokračovatele rodu, ale též vědce, intelektuála a autora, který se pohyboval v několika různých, zdánlivě nesourodých prostředích, na pomezí oficiální a neoficiální sféry, člověka, jenž propojuje vědu a umění. Snaha o porozumění osobnosti Ivana M. Havla je přitom doprovázena vědomím širších, především rodinných souvislostí, sahajících až do počátku dvacátého století.

Publikace vychází z materiálů shromážděných v rámci Polsko-českého a česko-polského překladatelského semináře realizovaného na Filozofické fakultě UK. Obsahuje originální i přeložené verze několika uměleckých textů (povídky, drama, reportáže) doplněné odborným komentářem shrnujícím nejčastější problémy spojené s překladem a způsob jejich řešení či nejčastější chyby a jejich analýzu. Na komentář navazují rozšiřující tematická cvičení s klíčem. Kniha je určena zejména polonistickým - šířeji slavistickým - pracovištím, ale s ohledem na obecnější ukotvení i všem dalším zájemcům o teorii, ale především praxi a didaktiku překladu.

Kniha Čtvrt století střední Evropy se věnuje soudobým dějinám států visegrádské čtyřky, které zasazuje do kontextu dějin evropských i světových. Jádrem knihy jsou chronologicky pojaté kapitoly paralelní historie visegrádských zemí, kombinované s kapitolami komparativními a syntetizujícími. Svůj originální výklad autor zahajuje rekapitulací vývoje těchto zemí ve 20. století, na niž navazuje kapitola o rozpadu sovětského bloku. Následuje postkomunistická transformace, přijetí do NATO a EU, začlenění do těchto struktur a finanční krize let 2008–2013. Zvláštní pozornost autor věnuje nezadržitelnému postupu globalizace, s jejími pozitivními stimuly i problémy. Zaměřuje se na domácí i zahraniční politiku, hospodářské a finanční otázky a především společnost v tomto regionu. Součástí výkladu jsou i exkurzy mimo střední Evropu (na neoliberální Západ, do Číny).

Předkládaná Mluvnice současné češtiny autorů působících na různých ústavech Univerzity Karlovy je po téměř patnácti letech novým pokusem o stručný a srozumitelný popis našeho mateřského jazyka. Mluvnice je koncipována jako dvoudílná, přičemž první díl zahrnuje poučení mj. o zvukové stránce jazyka, slovní zásobě, slovotvorbě, tvarosloví, stylistice a psací soustavě (druhý díl pak bude věnován větné skladbě). Jako vůbec první popis svého druhu se mluvnice pokouší systematicky zachycovat rozdíl mezi mluvenou a psanou češtinou, a to na základě rozsáhlých dat z Českého národního korpusu (www.korpus.cz). Výsledkem je materiálově založená moderní publikace, která nepodává obraz o tom, jak by jazyk vypadat měl, ale o tom, jak skutečně mluvíme a píšeme. Čtenář si tak může sám udělat obrázek o tom, jaké způsoby vyjadřování jsou obvyklé a vhodné pro určitou situaci a které prostředky jsou naopak nevšední či v daném kontextu nepreferované. Ve druhém vydání doznal text Mluvnice současné češtiny 1 jen minimum změn. Nejpodstatnější odlišností oproti edici předchozí je inovovaná grafická podoba celé knihy. Vedle toho bylo provedeno několik spíše drobnějších korekcí v textu samotném (opravy některých formulací).

Evropská integrace není a priori nic dobrého ani špatného. Jde o výsledek střetávání různých zájmů. V posledních letech však nelze nevidět, že se Evropská unie dostala do krize. Evropské instituce nefungují dobře, Unie trpí demokratickými deficity, důvěra občanů v ni je nízká, vyhrotily se problémy eurozóny, eskaluje migrační krize a některé země (jako např. Velká Británie) podnikají kroky k vystoupení z Unie. Cílem monografie je uchopit evropskou integraci z pohledu teorie veřejné volby. Autor předkládá náčrt teorie mezinárodní politiky, rozebírá dějiny evropské integrace, diskutuje proces rozšiřování vs. opouštění EU, nabízí ekonomii evropské integrace, analyzuje hlasovací sílu v EU, rozebírá krizi eurozóny a poslední kapitolu věnuje migrační krizi. Doc. PhDr. Ing. Marek Loužek, Ph.D. (*1975) přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE a Filosofické fakultě UK. Působí jako ekonom v Institutu Václava Klause. V letech 1999–2002 pracoval jako ekonomický poradce předsedy Poslanecké sněmovny. V letech 2003–2013 působil jako analytik Centra pro ekonomiku a politiku a jako externí poradce prezidenta republiky. Je autorem sedmi monografií a řady odborných statí vydaných doma i v zahraničí.

Kolektivní monografie Co je bulvár, co je bulvarizace navazuje na publikace již Nakladatelstvím Karolinum vydané, jako byly texty O fejetonu, s fejetonem nebo O reportáži, o reportérech, Pokusy a dobrodružství – poznámky k eseji, Rozhovory o interview, O komentáři, o komentátorech, Žurnalistika v informační společnosti a podobně. Vždy se jedná o obecný úvod a poté jsou zařazeny relevantní příspěvky odborníků a publicistů, kteří téma rozvíjejí a také popisují, jak využívají materiály ve své činnosti. Monografie o bulváru je více zaměřena na obtížné definování tohoto fenoménu, na jeho historii i současnost. Několik autorů a autorek popisuje svoji zkušenost s bulvárem a bulvárními médii. Bulvarizace je slovo, které se v poslední době objevuje poměrně často. Jedním z cílů této publikace je přinést čtenářům orientaci v tématu a také jim umožnit o fenoménu nezaujatě přemýšlet, protože jak vyplývá z některých příspěvků, takzvaná bulvární žurnalistika nemá jen záporné stránky.

Hungaristka a překladatelka Simona Kolmanová přibližuje českému čtenáři na základě překladů tři významné osobnosti maďarské literatury 19. století – Mihálye Vörösmartyho, Jánose Aranye a Sándora Petöfiho. Ačkoli byla z maďarské poezie daného období přeložena do češtiny tvorba pouze těchto autorů, lze říci, že tito básníci představují dostatečně reprezentativní výběr. Zároveň však pokrývají značně široké spektrum tvorby, na němž lze ukázat nejen vývoj a rysy maďarské literatury, ale také přiblížit obecnější problematiku překladatelské praxe a otázky spojené s českými překlady z maďarštiny. Studie Simony Kolmanové tak navzájem kombinuje přístup literárně historický s přístupem teoreticko překladatelským ve snaze uvést českého čtenáře do blízkosti "původního" světa maďarských literárních děl a přispět k jejich lepšímu pochopení.