Karolinum strana 89 z 185

Monografie přináší nové pohledy na souvislosti lotyšské a české literatury a kultury a rozšiřuje poznatky o působení naší náboženské reformace v Pobaltí, zejména v Lotyšsku. Autor nejprve shrnuje základní historická fakta o Pobaltí, typologicky je srovnává s českou situací a jádro práce poté strukturuje podle Komenského programu nápravy „moudrosti mysli“, „zbožnosti srdce“ a „životního klidu“. První část je věnována zvláště působení Komenského pedagogického díla a jeho paralelám v Lotyšsku, druhá a třetí část se zabývá lotyšskou literaturou související s ochranovským hnutím a jejími českými kontexty. Za příznačný svorník s českou kulturou je považován sociální, národní a politický aspekt lotyšské „kultury srdce“, do jejíchž základů byl uložen také odkaz Husa a husitství, Komenského a českobratrství.

Přístupným způsobem se zde popisuje obecná čeština, tj. vlastní mateřština skoro každého Čecha z Čech, užívaná v běžném hovoru od Chodska až po Náchodsko. Jde o češtinu s tvary jako dobrej, dobrýho, vokno, bysme. Jsou probírány i otázky vzniku obecné češtiny a častého střídání jejích tvarů s tvary spisovnými; upozorňuje se na důležitost probíhajícího postupného přechodu od zákazu a nařízení k informování mluvčích o skutečném stavu v běžném hovoru i o rozdílu mezi hovorem v Čechách a na Moravě, o proběhlých změnách v kodifikaci spisovného tvarosloví a perspektivách dalšího vývoje. K textu jsou připojeny také poznámky o českém pravopisu a o uplatnění obecné češtiny v krásné literatuře i náčrt jejího slovníku.

This book targets the problems of emergence and stabilization of the earliest state bodies in the pristine statehood foci of the Old World - Egypt, Mesopotamia, India and China. Charvát takes his readers through the essential economic, political and intellectual transformations induced in those societies by their transformations into early states. The author also provides a comprehensive view over the entire range of the discussed problems, attempting to perceive the process of establishment of the earliest states of the Old World in its complexity. The book gives the word to ancient statesmen, as well as to men of religion and letters of yore, voicing their alarm in crisis situations of their states, when they feared collapse of what they understood as "civilized society". Addressing their admonitions to kings, managers, generals and, where possible, the widest circles of society, such thinkers urged their contemporaries to defend the ideals on which their civilizations wer e built. The book is addressed to all those interested in the emergence and development of humankind´s earliest states including university students of humanity disciplines.

Kniha se zabývá návrhem na vydání národnostního statutu v Československu v roce 1938, který byl pokusem řešit složitou situaci, do které se československý stát koncem třicátých let dostal. Národnostní statut měl být významnou reformou menšinové politiky a měl se týkat nejen německé menšiny, ale i všech ostatních menšin a jejich právního postavení. Dotýkal se nejen jazykového práva, ale i otázek školství, státní správy, sociálního zabezpečení či trestní ochrany menšin. Hlavním účelem připravovaného právního předpisu mělo být uvolnění mezinárodního tlaku na Československo v souvislosti s Hitlerovou politikou po anšlusu Rakouska, která otevřeně využívala požadavky sudetských Němců jako součást snah k prosazení územních a politických požadavků, vedoucích až k Mnichovu a poté i k druhé světové válce. Kniha analyzuje jak přípravu statutu, vnitropolitická jednání a jednání s SdP, tak zejména mezinárodněpolitickou rovinu, která předurčila neúspěch tohoto ambiciózního návrhu na řešení menšinových otázek. Součástí knihy je i edice textu národnostního statutu, který je tak poprvé v ucelené podobě k dispozici zájemcům o moderní československé dějiny.

Je velkým problémem sbírek archeologické či historické povahy, nejenom mincí, pokud nejsou publikační formou prezentovány odborné veřejnosti. Prezentovat skupinu mincí zveřejněných v tomto katalogu znamená nejen je chránit jako veřejný majetek jedné konkrétní univerzity, ale dát je k dispozici celé vědecké společnosti a tím umožnit pokrok v oblasti historických a numismatických studií. V práci Federica Gambacorty lze proto uvítat významné rozšíření publikovaného numismatického materiálu ve vlastnictví Univerzity Karlovy. Tato práce důstojně navazuje na dílo V. Marka, který před více než čtvrtstoletím podnikl první krok k publikaci univerzitní mincovní sbírky. Oproti původnímu rozhodnutí věnovat se pouze pozdně římským mincím autor do svého zpracování zahrnul rovněž mince byzantské a barbarské. Tento katalog seznamuje publikum se skupinou mincí, které byly samy o sobě hlavními postavami a svědky doby, kdy byly vytvořeny. Mince narozdíl od jiných kategorií objektů byla používána na všech společenských úrovních a všude dokázala předat srozumitelné informace i těm, kteří neuměli číst. Obrazy na nich zpodobených vládnoucích císařů, členů císařské rodiny, dědiců a ručitelů kontinuity a stálosti říše tyto osoby umožňují rozpoznat a představují vhodné modely k napodobení u poddaných všech tříd. Jiná vyobrazení na reverzu mají za účel uklidňovat uživatele ohledně úsilí císaře o zajištění míru, solidnosti institucí, neporušenosti hranic. V poslední fázi říše se množí legendy oslavující vítěze císařů, slávu Římanů, bezpečnost státu, obnovu státu, zdraví státu a concordie císařů s vyobrazením Říma na trůně a se symboly moci. Typy a legendy na mincích nás informují o sociálních a náboženských změnách, které proběhly ve struktuře římské říše v době od Konstantina Velikého a dále. Byzantské mince a mince vyráběné Ostrogóty v Itálii v posledním století výroby mincí před krizí, která v západní části starého římského impéria způsobí zmizení mince, se prakticky od mincí římských neliší.

Monografie analyzuje a popisuje problematiku nácviku vědecké prezentace, konkrétně ústního a písemného referátu, a to v rámci společného základu neoborových studentů při hodinách němčiny na české vysoké škole. Hlavním cílem jazykové výuky by měla být v současné době pro absolventa vysoké školy schopnost připravit ústní referát a přednést jej na semináři či konferenci, obhájit v něm, případně v následné diskusi, vlastní názor a sestylizovat na jeho základě příspěvek do sborníku. Jen za této podmínky je možné prezentovat v zahraničí výsledky výzkumu českých odborných pracovišť tak, aby "nezapadly", nýbrž byly na mezinárodní úrovni dále rozvíjeny, případně finančně podpořeny. Kultivovaný, přesný a jednoznačný jazykový projev je žádoucí i pro prezentaci nejrůznějších projektů, které se předkládají k posouzení v písemné podobě a u nichž je nepostradatelná ústní obhajoba. Tyto požadavky kladou vysoké nároky na práci učitele i studentů. Obě strany si musí být vědomy toho, že není zcela samozřejmé, že student, který poměrně dobře ovládá německou gramatiku a základní a odbornou slovní zásobu, také vhodně stylizuje a je schopen vystoupit před posluchače.

S odstupem dvou desetiletí od rozpadu Sovětského svazu přichází na knižní trh původní česká monografie přibližující významnou, leč doposud málo probádanou kapitolu dějin mezinárodních vztahů. Práce z pera experta na politický a bezpečnostní vývoj zemí bývalého Sovětského svazu rekonstruuje nejdůležitější momenty jaderného odzbrojení tří postsovětských republik. Brilantně, strhujícím způsobem napsaná, fundovaná studie poodhaluje pozadí rozhodovacího procesu na straně nezávislé Ukrajiny, Běloruska a Kazachstánu ve vztahu k jaderným zbraním, které zdědily. Podává odpověď na otázku, jaké motivy a faktory stály za rozhodnutím těchto tří nově nezávislých států zavrhnout ohromný arzenál jaderných zbraní a nastoupit cestu úplného jaderného odzbrojení.

Publikace zobrazuje široké spektrum vlivů hudebního folkloru na českou klasickou hudbu 19. a 20. století. Zabývá se sběratelstvím lidových písní a různými formami tzv. druhotné existence lidové písně v městském prostředí. V druhé části přináší analýzy sborových úprav lidových písní a sborových skladeb na lidové texty. Jejich bohatá typologie je demonstrována na ukázkách z tvorby deseti předních českých skladatelů (A. Tučapský, O. Mácha, J. Málek, J. Feld, P. Eben, J. Křička, Z. Lukáš, J. Laburda, Z. Šesták, C. Kohoutek).

Monografie přináší reflexi přijímání cizinců ve světle biblických textů, z nichž čerpá podněty pro eticky orientovaný přístup k problému migrace v dnešním světě. Po hermeneuticko-metodologických úvahách následuje zevrubné představení biblického étosu zacházení s cizinci, třetí část je věnována přehledu biblickoantropologických východisek, která stojí v pozadí tématu. Kniha chce být nejen zdrojem spolehlivých informací o poměru starozákonního a novozákonního lidu k cizincům a lidem na cestách, ale především pozváním k eticky zodpovědnému promýšlení otázky přijímání cizinců v současnosti.

Monografie Morální vývoj školáků a předškoláků. Paradigmatické výzvy dle Jeana Piageta představuje podrobnou analýzu výzkumu Jeana Piageta v oblasti morálního vývoje dítěte. Text je členěn do dvou oddílů. Ve své první, interpretační části nabízí náhled do Piagetovy teorie morálního vývoje dítěte s důrazem na morální výzvy, které dítě během svého vývoje přijímá a které jej „posouvají“ od egocentrické heteronomie k decentrované autonomii. Druhá, faktografická část zprostředkovává zakotvení Piagetovy teorie v empirii. Čtenáři jsou zde nabízeny k vlastní interpretaci všechny výzkumné situace, ze kterých Piagetova teorie vychází. Vývojové výzvy plynoucí z těchto situací kniha sdružuje do tří oborů uplatnění dětského morálního hodnocení: konflikty s autoritou, problematika trestání a instituce her organizovaných jako soutěž. Autor rovněž analyzuje účast dětí na tomto typu her a skutečnost, proč Piaget považoval právě tyto hry za nejvíce inspirativní pro vývoj dětského morálního hodnocení a jak toto hraní zkoumal.

Tři desítky autorů z Argentiny, Francie, Kolumbie, Kuby, Maďarska, Mexika, Španělska a České republiky představují významné historiky, kteří se zabývali dějinami Karibské oblasti, jejich pracovní metody a hlavní oblasti výzkumu (srov. např. texty José Antonia Piquerase o H. E. Friedlaenderovi nebo Paula Estrade o pařížském pobytu mladého Julia LeRiverenda), popřípadě analyzují historickou produkci věnovanou dějinám regionu jednotlivými národními historiografiemi (studie Adáma Anderle o kubánských studiích v Maďarsku). Odborníci na literatury zemí karibské oblasti se zabývají podobou historických událostí v dílech takových autorů, jako byl např. Alejandro Carpentier, či obrazem reality regionu v textech místních publicistů, spisovatelů a básníků.

Monografie připomene sté výročí pražských anglických studií, která byla oficiálně ustavena v roce 1912 jmenováním Viléma Mathesiuse, zakladatele Pražského lingvistického kroužku a prvního profesora anglického jazyka a literatury na Univerzitě Karlově. Kromě přehodnocení práce hlavních představitelů (Mathesius, Vančura a další) a posuzování vývoje na literaturu orientovaných pražských studií angličtiny a s ohledem na pražský strukturalismus, se kniha zaměří na metodologické problémy oboru v souvislosti s transformací humanistické a stejně tak moderní filologie, hledání souvislostí mezi dvěma historicky odlišnými interdisciplinárními projekty: humanistickou filologií a strukturalistickou sémiologií. Spolu s Paulem de Man, lze tento odkaz identifikovat jako problém rétoriky - jeho těžko postřehnutelné postavení mezi gramatikou a logikou, strukturou a významem a performativitou a hodnotou jazyka. Přehodnocení tohoto problému se zdá mít zásadní význam pro pochopení dynamiky současné transformace filologie a strukturalistické metodologie, jež jsou diskutovány v závěrečné části. Další zásadní metodologický problém je metodologie literární historie. Ačkoli se představitelům pražských anglických studií podařilo překonat ztuhlost synchronních postupů, jejich zpracování dynamických struktur je stále značně poplatný tradičním pojetí funkce a hodnoty. Kniha je rozdělena do dvou částí: první se pokouší přehodnotit význam odkazu Mathesiuse (v literární teorii, historii a teorii překladu) a jeho následovníků (především Zdeňka Vančury a Jaroslava Hornáta), druhá zkoumá různé souvislosti a důsledky pražského strukturalismu, od politických aspektů ruských formalistických teorií, přes estetiku groteskní strukturalistické psychoanalýzy a nedávné textové genetiky.

Monografie Ekonomie rodiny v proměnách času, institucí a hodnot je rozsáhlou studií institucionální ekonomie a křesťanské sociální etiky, která nabízí komplexní pohled na instituci rodiny ve společnosti. Popisuje ekonomii rodiny v její dlouhodobé dezintegraci, kdy byly postupně všechny funkce rodiny předávány trhu. Komparace jednotlivých modelů začíná u námi opuštěného modelu rodiny v reálném socialismu a pokračuje zkoumáním rodinné politiky Anglie, Spojených států amerických, Skandinávie, Německa, Francie a dalších evropských zemí. Ze srovnání a hodnocení dosažených výsledků rodinných politik vychází jako relativně nejuspokojivější model francouzský, nicméně i zde – jako všude v euroatlantickém okruhu – vyvstává potřeba řešit selhávání systémů, jež mají poskytovat zabezpečení na stáří. Studie dokládá, že samotná substituce dětí kapitálovými investicemi do penzijních fondů bez demografické rovnováhy nepředstavuje žádné řešení. Krizové vyústění hlavního proudu v ekonomii rodiny vede autora k otázkám filozofie poznání a bioetiky předávání života.

Tato kniha představuje výsledky práce česko-uzbecké archeologické expedice na lokalitě Džandavláttepa jižním Uzbekistánu. Tato spolupráce vznikla jako společný projekt Archeologického ústavu Akademie věd Uzbekistánu v Samarkandu a Ústavu pro klasickou archeologii FF Univerzity Karlovy v Praze v roce 2001. Od roku 2002 do roku 2006 proběhlo pět výkopových sezón pod vedením Kazima Abdullaeva a Ladislava Stanča, vždy v trvání od čtyř do šestí týdnů, při nichž byl shromážděn rozsáhlý archeologický materiál a data. Tento svazek je první částí řady, která by měla tyto výsledky předložit veřejnosti. Knihy je rozdělena na tři základní části. První z nich obsahuje všeobecný popis regionu a samotné lokality, dějiny výzkumů a rovněž geografické a topografické poznámky. Druhou – stěžejní – část tvoří popis a interpretace výzkumů v jednotlivých sektorech, zvláštní pozornost je věnována zejména sektoru 20, tzv. citadele. Třetí část sestává ze studií, zabývajících se jednotlivými skupinami nalezených artefaktů, tedy mincí, předmětů pro textilní výrobu, zbraní a nástrojů, šperků a ozdob a terakotových figurek a aplik. Na konci svazku je umístěn seznam všech drobných nálezů s odkazy na tabulky, fotografie i místa v textu, která se jimi zabývají.

Kniha se zabývá českou náboženskou scénou v posledních dvou desetiletí tak, jak ji zachycují akademické kvantitativní výzkumy náboženství a další statistiky. První kapitola krátce shrnuje současné sociologické přístupy k tématu náboženství a probírá problémy sekularizace a desekularizace. Druhá kapitola se zabývá otázkou, zda a jak lze náboženství měřit, jaká jsou omezení a výhody kvantitativního přístupu, a krátce představuje použitá šetření. Další kapitoly se pak věnují konkrétním analýzám náboženské scény. Empirická část začíná rozborem posunů v náboženském vyznání, návštěvnosti bohoslužeb, postojům k církvím a sympatiím k náboženským systémům. Poté přechází k otázce obsahů náboženské víry a jejich popularity v české společnosti. Dále jsou rozebírány rozdíly v religiózním chování i postojích a obsazích víry podle základních sociodemografických charakteristik – věku, pohlaví, vzdělání a socioekonomického postavení.

Druhé vydání zavedené jazykovědné publikace přináší ucelený přehled běžných i méně běžných poznatků o jazyce a jazykovědě. Kniha je pojata jako synchronní a primárně strukturní. Autor klade důraz na klasické lingvistické pohledy a na bohatou empirii. Ilustrativní materiál byl vybrán ze známějších a češtině bližších jazyků.