Karolinum strana 88 z 184

Cílem této knihy je podat informace k lepšímu pochopení fenoménu laterality i jeho diagnostiky. Veškeré informace jsou předkládány s ohledem na validizaci nových diagnostických metod určujících motorické projevy laterality u adolescentů a dospělých ve věku od 18 do 60 let a dětí od 8 do 10 let. Kromě toho je v této monografii také navržen nový možný přístup k určení laterality horní končetiny pomocí vztahu mezi mozečkovou dominancí a výkonností ruky.

Tato studie je psána z konsekventně religionistického pohledu. To znamená, že její autor se bez vázanosti na křesťanskou víru a její věrouku snaží uchopit téma konsekventně historicko-kritickou metodou jako kterékoli jiné historické téma. Přistupuje ke křesťanství jako k lidskému jevu lidských dějin a kultury. Ve svém pokusu o rekonstrukci minulých událostí nepočítá s nadpřirozenými zásahy. Nevykládá vznik křesťanské víry božím zjevením, resp. zjevením vzkříšeného Krista, nýbrž psychickým procesem, který se odehrál v myslích Ježíšových přívrženců, poté co se ještě plni Ježíšem hlásané vize příchodu božího království rozutekli v bolesti a ve zklamání po Ježíšově zatčení a ukřižování. Brzy se pak znovu v Jeruzalémě shromáždili, spojeni svou zjitřenou vizí, próto-vírou, že Bůh Ježíše vyvýšil a že ukřižovaný záhy přijde jako Syn člověka a království, které zvěstoval, nastolí. V této první fázi mělo společenství Ježíšových přívrženců po jeho ukřižování charakter židovské sekty. Teprve v dalším procesu prochází zejména v helénistickém prostředí tato próto-víra Ježíšových přívrženců závažnými transformacemi. Ježíš je vyznán jako Kristus, jako syn boží, jako vzkříšený, jako kyrios-Pán a spasitel. Jeho kříž je pochopen jako mesiášská událost, jako oběť za lidské viny. Ke konci 1. století, především pod vlivem gnose, začínají pak první teologické úvahy o Kristu jako o vtěleném Logu a o jeho jednotě s Bohem, která bude později postupně stále více chápána ontologicky.

Monografie přináší nové pohledy na souvislosti lotyšské a české literatury a kultury a rozšiřuje poznatky o působení naší náboženské reformace v Pobaltí, zejména v Lotyšsku. Autor nejprve shrnuje základní historická fakta o Pobaltí, typologicky je srovnává s českou situací a jádro práce poté strukturuje podle Komenského programu nápravy „moudrosti mysli“, „zbožnosti srdce“ a „životního klidu“. První část je věnována zvláště působení Komenského pedagogického díla a jeho paralelám v Lotyšsku, druhá a třetí část se zabývá lotyšskou literaturou související s ochranovským hnutím a jejími českými kontexty. Za příznačný svorník s českou kulturou je považován sociální, národní a politický aspekt lotyšské „kultury srdce“, do jejíchž základů byl uložen také odkaz Husa a husitství, Komenského a českobratrství.

This book targets the problems of emergence and stabilization of the earliest state bodies in the pristine statehood foci of the Old World - Egypt, Mesopotamia, India and China. Charvát takes his readers through the essential economic, political and intellectual transformations induced in those societies by their transformations into early states. The author also provides a comprehensive view over the entire range of the discussed problems, attempting to perceive the process of establishment of the earliest states of the Old World in its complexity. The book gives the word to ancient statesmen, as well as to men of religion and letters of yore, voicing their alarm in crisis situations of their states, when they feared collapse of what they understood as "civilized society". Addressing their admonitions to kings, managers, generals and, where possible, the widest circles of society, such thinkers urged their contemporaries to defend the ideals on which their civilizations wer e built. The book is addressed to all those interested in the emergence and development of humankind´s earliest states including university students of humanity disciplines.

Kniha se zabývá návrhem na vydání národnostního statutu v Československu v roce 1938, který byl pokusem řešit složitou situaci, do které se československý stát koncem třicátých let dostal. Národnostní statut měl být významnou reformou menšinové politiky a měl se týkat nejen německé menšiny, ale i všech ostatních menšin a jejich právního postavení. Dotýkal se nejen jazykového práva, ale i otázek školství, státní správy, sociálního zabezpečení či trestní ochrany menšin. Hlavním účelem připravovaného právního předpisu mělo být uvolnění mezinárodního tlaku na Československo v souvislosti s Hitlerovou politikou po anšlusu Rakouska, která otevřeně využívala požadavky sudetských Němců jako součást snah k prosazení územních a politických požadavků, vedoucích až k Mnichovu a poté i k druhé světové válce. Kniha analyzuje jak přípravu statutu, vnitropolitická jednání a jednání s SdP, tak zejména mezinárodněpolitickou rovinu, která předurčila neúspěch tohoto ambiciózního návrhu na řešení menšinových otázek. Součástí knihy je i edice textu národnostního statutu, který je tak poprvé v ucelené podobě k dispozici zájemcům o moderní československé dějiny.

Tato kniha představuje výsledky práce česko-uzbecké archeologické expedice na lokalitě Džandavláttepa jižním Uzbekistánu. Tato spolupráce vznikla jako společný projekt Archeologického ústavu Akademie věd Uzbekistánu v Samarkandu a Ústavu pro klasickou archeologii FF Univerzity Karlovy v Praze v roce 2001. Od roku 2002 do roku 2006 proběhlo pět výkopových sezón pod vedením Kazima Abdullaeva a Ladislava Stanča, vždy v trvání od čtyř do šestí týdnů, při nichž byl shromážděn rozsáhlý archeologický materiál a data. Tento svazek je první částí řady, která by měla tyto výsledky předložit veřejnosti. Knihy je rozdělena na tři základní části. První z nich obsahuje všeobecný popis regionu a samotné lokality, dějiny výzkumů a rovněž geografické a topografické poznámky. Druhou – stěžejní – část tvoří popis a interpretace výzkumů v jednotlivých sektorech, zvláštní pozornost je věnována zejména sektoru 20, tzv. citadele. Třetí část sestává ze studií, zabývajících se jednotlivými skupinami nalezených artefaktů, tedy mincí, předmětů pro textilní výrobu, zbraní a nástrojů, šperků a ozdob a terakotových figurek a aplik. Na konci svazku je umístěn seznam všech drobných nálezů s odkazy na tabulky, fotografie i místa v textu, která se jimi zabývají.

Monografie analyzuje a popisuje problematiku nácviku vědecké prezentace, konkrétně ústního a písemného referátu, a to v rámci společného základu neoborových studentů při hodinách němčiny na české vysoké škole. Hlavním cílem jazykové výuky by měla být v současné době pro absolventa vysoké školy schopnost připravit ústní referát a přednést jej na semináři či konferenci, obhájit v něm, případně v následné diskusi, vlastní názor a sestylizovat na jeho základě příspěvek do sborníku. Jen za této podmínky je možné prezentovat v zahraničí výsledky výzkumu českých odborných pracovišť tak, aby "nezapadly", nýbrž byly na mezinárodní úrovni dále rozvíjeny, případně finančně podpořeny. Kultivovaný, přesný a jednoznačný jazykový projev je žádoucí i pro prezentaci nejrůznějších projektů, které se předkládají k posouzení v písemné podobě a u nichž je nepostradatelná ústní obhajoba. Tyto požadavky kladou vysoké nároky na práci učitele i studentů. Obě strany si musí být vědomy toho, že není zcela samozřejmé, že student, který poměrně dobře ovládá německou gramatiku a základní a odbornou slovní zásobu, také vhodně stylizuje a je schopen vystoupit před posluchače.

Publikace zobrazuje široké spektrum vlivů hudebního folkloru na českou klasickou hudbu 19. a 20. století. Zabývá se sběratelstvím lidových písní a různými formami tzv. druhotné existence lidové písně v městském prostředí. V druhé části přináší analýzy sborových úprav lidových písní a sborových skladeb na lidové texty. Jejich bohatá typologie je demonstrována na ukázkách z tvorby deseti předních českých skladatelů (A. Tučapský, O. Mácha, J. Málek, J. Feld, P. Eben, J. Křička, Z. Lukáš, J. Laburda, Z. Šesták, C. Kohoutek).

S odstupem dvou desetiletí od rozpadu Sovětského svazu přichází na knižní trh původní česká monografie přibližující významnou, leč doposud málo probádanou kapitolu dějin mezinárodních vztahů. Práce z pera experta na politický a bezpečnostní vývoj zemí bývalého Sovětského svazu rekonstruuje nejdůležitější momenty jaderného odzbrojení tří postsovětských republik. Brilantně, strhujícím způsobem napsaná, fundovaná studie poodhaluje pozadí rozhodovacího procesu na straně nezávislé Ukrajiny, Běloruska a Kazachstánu ve vztahu k jaderným zbraním, které zdědily. Podává odpověď na otázku, jaké motivy a faktory stály za rozhodnutím těchto tří nově nezávislých států zavrhnout ohromný arzenál jaderných zbraní a nastoupit cestu úplného jaderného odzbrojení.

Vyprávění o stáří je vyprávěním o čase, biologii a medicíně, ale také o smrti, lásce, tvořivosti, štěstí a moudrosti. Metuzalém byl název šestnáctidílného pořadu o stárnutí a stáří vysílaného Českou televizí v roce 2012. Při psaní literárního scénáře bylo nejtěžší určit a sestavit skutečnosti a souvislosti tak, aby se vešly do patnácti minut jednoho televizního dílu. Poznávání světa totiž připomíná několikarozměrnou časoprostorovou síť. Ke scénářům převedeným do knižní podoby a v textu značeným kurzivou jsou připojeny úvahy, vzpomínky, asociace i reflexe, které mně šly hlavou při psaní, natáčení, rozmluvách se členy štábu, v průběhu projekce i povídání s diváky a kritiky. Také v nich je o fyzice a biologii, ale i o lidech, které jsem v životě potkal; o strachu, vězení a psychiatrických zařízeních jako o spojitých nádobách; o Johanu von Guddenovi a jeho královském pacientu, o včelím mozku a Čingischánovi; o americkém prezidentu Jeffersonovi a míšence Sally Hemmingsové i dětech, které spolu měli; o sebevraždách i práci s vědeckými informacemi, o Sigmundu Freudovi v r. 2012 a také o zombie science...

Český politolog a univerzitní profesor Miroslav Novák oslavil v roce 2013 své šedesátiny, a právě proto se v této knize sešli představitelé mladší a střední generace českých politologů, aby mu vyjádřili svou úctu. Někteří z nich byli přímými žáky Miroslava Nováka, jiní nikoli, všichni se však k Novákovi hlásí, někteří jako ke svému vzoru, jiní jako k vynikajícímu a podnětnému politologovi, který svým dílem výrazně ovlivnil současnou českou politologii. Jedná se o politologii nenormativní, empirickou, komparativní, aronovskou, duvergerovskou a sartoriánskou, politologii, která si zakládá na ověřitelnosti faktů, jejich logické a nestranné analýze, na nalézání příčin a následků věcí, politologii, která vychází z ujasněných teoretických pojmů a koncepcí, která stojí na zřetelných argumentech a správnosti myšlení. V neposlední řadě je to také politologie, která usiluje o sdělnost svých závěrů, tj. o tolik potřebnou a, bohužel, zdaleka ne vždy samozřejmou srozumitelnost výkladu.

Monografie Morální vývoj školáků a předškoláků. Paradigmatické výzvy dle Jeana Piageta představuje podrobnou analýzu výzkumu Jeana Piageta v oblasti morálního vývoje dítěte. Text je členěn do dvou oddílů. Ve své první, interpretační části nabízí náhled do Piagetovy teorie morálního vývoje dítěte s důrazem na morální výzvy, které dítě během svého vývoje přijímá a které jej „posouvají“ od egocentrické heteronomie k decentrované autonomii. Druhá, faktografická část zprostředkovává zakotvení Piagetovy teorie v empirii. Čtenáři jsou zde nabízeny k vlastní interpretaci všechny výzkumné situace, ze kterých Piagetova teorie vychází. Vývojové výzvy plynoucí z těchto situací kniha sdružuje do tří oborů uplatnění dětského morálního hodnocení: konflikty s autoritou, problematika trestání a instituce her organizovaných jako soutěž. Autor rovněž analyzuje účast dětí na tomto typu her a skutečnost, proč Piaget považoval právě tyto hry za nejvíce inspirativní pro vývoj dětského morálního hodnocení a jak toto hraní zkoumal.

Monografie přináší reflexi přijímání cizinců ve světle biblických textů, z nichž čerpá podněty pro eticky orientovaný přístup k problému migrace v dnešním světě. Po hermeneuticko-metodologických úvahách následuje zevrubné představení biblického étosu zacházení s cizinci, třetí část je věnována přehledu biblickoantropologických východisek, která stojí v pozadí tématu. Kniha chce být nejen zdrojem spolehlivých informací o poměru starozákonního a novozákonního lidu k cizincům a lidem na cestách, ale především pozváním k eticky zodpovědnému promýšlení otázky přijímání cizinců v současnosti.

V této knize řeší autor, kanadský politolog českého původu, záhadu špatné výkonnosti veřejné správy v soudobé Praze. Rok 1990 přinesl městu obnovení demokratické samosprávy. Během dalších let však následoval vývoj neprůhledné správy, problematických rozhodnutí a veřejné deziluze, jevů, se kterými se Praha potýká dodnes. Prostřednictvím rozboru politických rozhodnutí v 90. letech v oblastech dopravní výstavby a rozvoje historického jádra přichází Horák na kořeny daného stavu. Bezprostředně po pádu komunismu se noví pražští političtí představitelé, tváří v tvář složitému a nestabilnímu politickému prostředí, uchýlili k jednoduchým a krátkodobým řešením klíčových politických problematik. Toto chování zakotvilo v Praze problematické politické struktury a normy vycházející z přechodného období, a vytvořilo nové pevné zájmy, které se pak daly jen těžko eliminovat. Kniha se vyznačuje svým v českém kontextu zcela novým přístupem, založeným na detailních případových studiích, a přispívá k obecnějšímu porozumění dynamice a problematikám demokratického vývoje v postkomunistických státech.

Monografie se zabývá doposud prakticky neprobádaným vztahem Československa a Guatemaly v období tzv. guatemalské revoluce v letech 1944–1954. Autor odkrývá širší souvislosti mezinárodních vztahů Guatemaly, Mexika a Spojených států amerických. Ústředním tématem je dodávka zbraní z Československa do Guatemaly v roce 1954, která se stala důležitým činitelem pro svržení demokratického režimu prezidenta Jacoba Arbenze v Guatemale. Československo tak sehrálo podstatnou roli při jedné ze stěžejních událostí studené války na americkém kontinentu.

Monografie Ekonomie rodiny v proměnách času, institucí a hodnot je rozsáhlou studií institucionální ekonomie a křesťanské sociální etiky, která nabízí komplexní pohled na instituci rodiny ve společnosti. Popisuje ekonomii rodiny v její dlouhodobé dezintegraci, kdy byly postupně všechny funkce rodiny předávány trhu. Komparace jednotlivých modelů začíná u námi opuštěného modelu rodiny v reálném socialismu a pokračuje zkoumáním rodinné politiky Anglie, Spojených států amerických, Skandinávie, Německa, Francie a dalších evropských zemí. Ze srovnání a hodnocení dosažených výsledků rodinných politik vychází jako relativně nejuspokojivější model francouzský, nicméně i zde – jako všude v euroatlantickém okruhu – vyvstává potřeba řešit selhávání systémů, jež mají poskytovat zabezpečení na stáří. Studie dokládá, že samotná substituce dětí kapitálovými investicemi do penzijních fondů bez demografické rovnováhy nepředstavuje žádné řešení. Krizové vyústění hlavního proudu v ekonomii rodiny vede autora k otázkám filozofie poznání a bioetiky předávání života.