Karolinum strana 86 z 184

Jiří Kejř vypráví přístupnou formou příběh života mistra Jana Husa, systematicky vysvětluje pohnutky jednání tohoto významného myslitele i podstatu jeho individualistického založení. Shrnuje tak své početné práce, které se Husa dotkly nebo zcela zásadně analyzovaly okolnosti jeho procesu u kurie a na koncilu kostnickém. Podává zhuštěně vysvětlení nepřesných či zavádějících tvrzení spojených s jeho osobou, která se objevují ve velmi bohaté odborné i popularizující husovské literatuře. Právě shrnutí a vyvrácení dosavadních omylů kolem Husa, jeho přátel i protivníků jsou hlavním cílem Kejřovy knihy. Přestože autor pokládá osobně svoji novou knihu za pouhý zlomek díla, jež by mělo o osobnosti Husova formátu vzniknout, lze ji právem považovat nikoli za fragment, ale za koncentrovaný, hodnotný extrakt zamýšlené, ale nerealizované obsáhlé monografie.

This book represents a concise summary of non-relativistic quantum mechanics on the level suitable for university students of physics. It covers, perhaps even slightly exceeds, a one-year course of about 50 lectures, requiring basic knowledge of calculus, algebra, classical mechanics and a bit of motivation for the quantum adventure. The exposition is succinct, with minimal narration, but with a maximum of explicit and hierarchically structured mathematical derivations. The text covers all essential topics of university courses of quantum mechanics – from general mathematical formalism to specific applications. The formulation of quantum theory is accompanied by illustrations of the general concepts of elementary quantum systems. Some subtleties of mathematical foundations are overviewed, but the formalism is used in an accessible, intuitive way. Besides the traditional topics of non-relativistic quantum mechanics, such as single-particle dynamics, symmetries, semiclassical and perturbative approximations, density-matrix formalism, scattering theory, theory of angular momentum, description of many-particle systems – the course also touches upon some modern issues, including quantum entanglement, decoherence, measurement, nonlocality, and quantum information. Historical context and chronology of basic achievements is outlined in brief remarks. The book is intended for beginners as a supplement to lectures, however, it may also be used by more advanced students as a compact and comprehensible overview of elementary quantum theory.

Monografie Michala Švece zkoumá vybrané aspekty fungování komunálního politického systému v Praze v meziválečném období. Po institucionálním vymezení organizace Velké Prahy a volebního systému pro obecní volby jsou představeni hlavní političtí aktéři. Pražské komunální volby v letech 1923–1938 autor podrobuje jak analýze celkové, tak na úrovni obvodů; poté soustřeďuje pozornost k volebním kampaním, tvorbě volebních koalic i volební geografii. Kapitola, která je věnována volbám primátora a kolektivních obecních orgánů, vypovídá rovněž o kooperaci či soupeření stran zastoupených na Staroměstské radnici. Text doplňuje řada přehledových tabulek i map.

Monografie je věnovaná přínosu tělesné výchovy a sportu české národní emancipaci v období od vzniku sokolské organizace v roce 1862 až do první světové války, kdy byla zakázaná činnost České obce sokolské, Českého olympijského výboru a fotbalové asociace. Ke konci 19. století již Sokol dominuje českému spolkovému životu a díky široké členské základně a mnohostranné činnosti je jeho přínos k vytváření české národní společnosti zcela mimořádný. Podobně ojedinělá je také od přelomu 19. a 20. století mise českých olympioniků, kterým se podařilo důstojně a úspěšně prezentovat na celosvětové scéně český národ jako samostatný a rovnocenný s velkými národy reprezentujícími mocné státy. Český sport od svých počátků udává ve stálém soutěžení i hašteření s rakouskoněmeckými sportovci tón sportovnímu životu podunajské monarchie a čtenáři jsou přiblížena jeho stěžejní odvětví. Jedná se o veslování, přičemž veslaři jsou průkopníky nejen národně laděného sportu, ale také klubové identity, cyklistiku, která na konci 19. století překračuje klubový rámec a kolo láká k turistice tisíce neorganizovaných sportovců, a fotbalu, jenž ve stejné době proniká na výsluní divácké popularity.

Publikace je vynikající historickou syntézou světových dějin od rozkladu evropských demokracií a nástupu totalitních režimů koncem 30. let 20. století, do karibské krize a Chruščovova pádu v r. 1964. Karel Durman mimo jiné pojednává o světě ve stínu nacistického Německa, o druhé světové válce, o rozdělení Evropy, studené válce a dekolonizaci a následné destabilizaci třetího světa. Zejména polemizuje s relativizujícím pohledem na dějiny 20. století, jako dějiny v nichž nakonec "nevyhrál nikdo". Pro českého čtenáře kniha přináší i řadu neznámých či překvapivých zjištění. Mimo jiné o rusko-finské válce, politickém působení prezidentů USA F. D. Roosevelta, H. Trumana a D. Eisenhowera nebo o opakovaném selhávání demokratických politiků po druhé světové válce ve střetu se Stalinem a komunisty. Navazující druhý díl bude obsahovat světové dějiny od roku 1964 do devadesátých let 20. století.

The monograph In the Shadow of Totalitarianism Sport and the Olympic Movement in the "Visegrád Countries" 1945–1989 is devoted to the history of sport in selected countries of Central Europe from the end of World War II until the end of the 80s, i. e. communist regimes downfall. The development of sport and the Olympic Movement in Czechoslovakia, Poland and Hungary are observed in mutual interaction with ideologically homogenous and totalitarian systems whose metamorphoses of power were different within the chronological development in the above mentioned period of time.

Kantova metafyzika a filosofie náboženství patří k jedněm z nejvlivnějších v dějinách novověku až po současnost. Kant se snaží nově promyslet vztah rozumu a víry s cílem ukázat, že si neodporují, nýbrž že se k sobě chovají jako "soustředné kruhy". Sborník zkoumá různé aspekty tohoto vztahu: analyzuje pojmy jako zjevení nebo církev, zasazuje Kantovu filosofii do historického kontextu (Spalding) či mapuje vliv jeho eticko-náboženského myšlení (Cohen).

Příručka hláskosloví a tvarosloví je určena posluchačům slavistických oborů filosofických fakult, jakož i dalším zájemcům o hlubší poznání lužické srbštiny v její severní variantě, jíž se hovoří ve spolkové zemi Braniborsko na území bývalého markrabství Dolní Lužice. Po Mukově Laut- und Formenlehre (novotisk 1965) jde o nejzevrubnější dílo svého druhu, jež se po dvou německých vydáních (1976, 1981) dostává též do rukou slovanského čtenáře jako první dolnolužická gramatika v neněmeckém jazyce. Lužickosrbský autor výklad rozhojnil o lingvistické poznatky minulého dvacetiletí.

V práci Evy Kalivodové se prolíná několik jejích dlou hodobých zájmů, a to o oblast české a anglické literatury 19. století s některými přesahy do století dvacátého, o problematiku překladu a o rodová čili genderová studia. Právě hra mnohostranných vzájemných působení, mezi kterými autorka nachází neočekávaná spojení, a dokáže tak nabídnout nové vnímání koncepcí, pojmů a tvrzení, tradičně ukotvených v diskurzu (zdánlivě) oddělených disciplín, činí z daného textu téměř dobrodružství. Svůj koncept "rodu v životě literatury" odvíjí Eva Kalivodová od takového chápání kategorie rodu, jehož obsah se ustaluje či "děje" v době každé jedné situace a ve vzájemném napětí rodů obou. Dodejme, že svým textem tuto cestu podnětně otevírá, přičemž do sítě dynamiky rodových vztahů zapojuje také dynamiku domácího a cizího, sledovanou na materiále překladů. Právě setkání s "cizím" a proces jeho přenesení do domácího kontextu může efektivně odhalit limity a povahu našeho vlastního sebe-pochopení, a tedy i sebe-pochopení rodového.

Jak vyučovat filosofii mladé disidenty, kterým komunistický režim odepřel možnost získat vyšší vzdělání? Autor této knihy, někdejší disident, programátor a příležitostný politik, se pokouší uplatnit své zkušenosti při výuce na vysoké škole. Tato kniha není vyprávěním o filosofii a filosofech, ale je spíš pozvánkou. Jejím cílem je nejprve vzbudit ve čtenáři zájem a vést ho k samostatnému filosofickému myšlení. Ve zhruba třiceti krátkých kapitolách, které se zabývají širokým spektrem témat v závěru doplněných otázkami, čtenáři ukazuje, že filosofie není jen specializovanou disciplínou, ale že je spíš způsobem myšlení, který může a měl by být používán kdekoliv.

Přístupným způsobem se zde popisuje obecná čeština, tj. vlastní mateřština skoro každého Čecha z Čech, užívaná v běžném hovoru od Chodska až po Náchodsko. Jde o češtinu s tvary jako dobrej, dobrýho, vokno, bysme. Jsou probírány i otázky vzniku obecné češtiny a častého střídání jejích tvarů s tvary spisovnými; upozorňuje se na důležitost probíhajícího postupného přechodu od zákazu a nařízení k informování mluvčích o skutečném stavu v běžném hovoru i o rozdílu mezi hovorem v Čechách a na Moravě, o proběhlých změnách v kodifikaci spisovného tvarosloví a perspektivách dalšího vývoje. K textu jsou připojeny také poznámky o českém pravopisu a o uplatnění obecné češtiny v krásné literatuře i náčrt jejího slovníku.

Kniha je inspirována učením francouzského psychoanalytika J. Lacana: jeho pojetím přání, rozkoše, imaginární a symbolické identifikace, identifikace „se symptomem“ či sublimace. Tato teorie je použita v kvalitativním výzkumu života školní třídy v pubertálním věku z hlediska sociálních vztahů a vývoje identit. Studie popisuje následujících pět forem citů či vzorců vztahování se: etnosociometrii (ve smyslu přiřazování sociálních pozic), vlny, party, kamarádství a párovou lásku. S těmito formami jsou porovnávána velká témata společenské vědy: stádnost, vůdce, výměna a dar (etnosociometrie), hra a rituál (vlny), dobrodružství a byrokracie (party), antické a moderní přátelství a nepřátelství (kamarádství) a kurtoazní láska (láska). Práce ústí do formální teorie citů, formulované pomocí diagramatického modelu. Autor je členem Pražské skupiny školní etnografie.

Monografie nabízí zevrubné seznámení s životem Josefa Zvěřiny v letech 1913–1967, předkládá celoživotní bibliografii jeho publikovaných prací (včetně samizdatu) a rukopisných, resp. strojopisných materiálů, a poskytuje diachronní analýzu tohoto materiálu. První dva aspekty, třebas relativně samostatné hodnoty, slouží aspektu třetímu: biografická a bibliografická studie plní propedeutickou funkci ve vztahu k uchopení Zvěřinovy reflexe. Dějiny osoby a jejího díla se tak stávají dějinami poznání, jímž žila. Právě výjimečná souvislost mezi Zvěřinovým životem a jeho reflexí je naznačena slovy „odvaha být církví“, jimiž on sám nazval jednu ze svých nejslavnějších studií a jež jsou vložena do názvu celé knihy. Napovídá se jimi, že Josef Zvěřina „byl církví“ zcela mimořádným způsobem a toto „bytí církví“ také reflektoval.

Kniha s názvem Contemporary Funeral Rituals of Sa'dan Toraja; From Aluk Todolo to "New" Religions pojednává o etniku Toradžů, jež obývá provincie Tana Toraja a Toraja Utara v jižní části indonéského ostrova Sulawesi. Práce se zabývá jejich kulturou a soustředí se na nejvýznamnější soudobý toradžský rituál – pohřeb. Její jádro je rozděleno do dvou kapitol – první z nich představuje etnikum Toradžů a důležité aspekty jejich kultury, druhá kapitola je založena především na výsledcích terénního výzkumu autorky. Zabývá se tím, co se stane s duší zesnulého člověka podle náboženství Aluk Todolo, jak musí pozůstalí naložit s jeho tělem a do jaké míry společenský původ ovlivňuje ještě i v současnosti typ a délku funerálního rituálu. Cílem této knihy je nastínit podobu funerálního rituálu v jeho původní formě a zachytit zásadní sociální a náboženské změny, ke kterým dochází v toradžské společnosti od počátku 20. století, kdy na jejich území vstoupili první nizozemští misionáři. Autorka knihy se snažila zjistit, do jaké míry jsou soudobé toradžské rituály synkretickým útvarem – snoubí se v nich totiž autochtonní víra Aluk Todolo a zvykové právo adat s nově přijatými náboženstvími. Práce tedy poukazuje na to, jak nově přijatá náboženství ovlivnila podobu rituálů, soustředí se zejména na jejich formální a principiální významové posuny.

Je velkým problémem sbírek archeologické či historické povahy, nejenom mincí, pokud nejsou publikační formou prezentovány odborné veřejnosti. Prezentovat skupinu mincí zveřejněných v tomto katalogu znamená nejen je chránit jako veřejný majetek jedné konkrétní univerzity, ale dát je k dispozici celé vědecké společnosti a tím umožnit pokrok v oblasti historických a numismatických studií. V práci Federica Gambacorty lze proto uvítat významné rozšíření publikovaného numismatického materiálu ve vlastnictví Univerzity Karlovy. Tato práce důstojně navazuje na dílo V. Marka, který před více než čtvrtstoletím podnikl první krok k publikaci univerzitní mincovní sbírky. Oproti původnímu rozhodnutí věnovat se pouze pozdně římským mincím autor do svého zpracování zahrnul rovněž mince byzantské a barbarské. Tento katalog seznamuje publikum se skupinou mincí, které byly samy o sobě hlavními postavami a svědky doby, kdy byly vytvořeny. Mince narozdíl od jiných kategorií objektů byla používána na všech společenských úrovních a všude dokázala předat srozumitelné informace i těm, kteří neuměli číst. Obrazy na nich zpodobených vládnoucích císařů, členů císařské rodiny, dědiců a ručitelů kontinuity a stálosti říše tyto osoby umožňují rozpoznat a představují vhodné modely k napodobení u poddaných všech tříd. Jiná vyobrazení na reverzu mají za účel uklidňovat uživatele ohledně úsilí císaře o zajištění míru, solidnosti institucí, neporušenosti hranic. V poslední fázi říše se množí legendy oslavující vítěze císařů, slávu Římanů, bezpečnost státu, obnovu státu, zdraví státu a concordie císařů s vyobrazením Říma na trůně a se symboly moci. Typy a legendy na mincích nás informují o sociálních a náboženských změnách, které proběhly ve struktuře římské říše v době od Konstantina Velikého a dále. Byzantské mince a mince vyráběné Ostrogóty v Itálii v posledním století výroby mincí před krizí, která v západní části starého římského impéria způsobí zmizení mince, se prakticky od mincí římských neliší.

Publikace Around the Globe. Rethinking Oral History with Its Protagonists přináší rozhovory s třinácti významnými osobnostmi, které se zabývají orální historií. Profesor Miroslav Vaněk formou interview zaznamenal nejen části životních příběhů těchto osobností, to, jak a proč se začali orální historií zabývat, ale i jejich názory na postavení a význam orální historie v rámci společenských věd. V rozhovorech je reflektováno, jak se vyrovnávají s často kladenou otázkou subjektivity orální historie, zda orální historii považují za obor nebo metodu a jestli je taková klasifikace důležitá. Osobnosti jako David King Dunaway, Ronald Grele, Elizabeth Millwood, Alexander von Plato, Alessandro Portelli, Alistair Thomson, Paul Thompson a další se zároveň zamýšlejí nad budoucností orální historie v době rychle se rozvíjejících technologií i nad možnostmi interpretace orálně historických interview. Publikace je určena všem zájemcům o společenské vědy.