Karolinum strana 87 z 163

Monograficky pojatá učebnice obsahově vychází z druhého dílu Dějin hospodářství českých zemí od počátku industrializace do současnosti, který vyšel téměř před deseti lety. Nová učebnice posunuje výklad do poloviny 18. století, aby se tak hospodářské, sociální, politické, právní a kulturní změny protnuly s podmínkami a vlastním průběhem klíčového období – industrializace. Současně se tak vychází vstříc didaktickému pojetí pro vysokoškolskou výuku. Učebnice pojednává o ekonomických, institucionálních, právních a sociálních základech vývoje, o jednotlivých sektorech ekonomiky a o hospodářské stránce první světové války. Autorský kolektiv tvoří přední odborníci na vývoj hospodářských dějin českých zemí v 18. a 19. století. Cílem knihy není poskytnout "jednotný" výklad, ale naopak prezentovat rozdílné přístupy ve výkladu jednotlivých autorů, dané jejich odbornou specializací, což neubírá výkladu na plastičnosti a nenarušuje celistvost díla.

Osm příspěvků zařazených do knihy Po cestách kritického myšlení je provázáno vztahem k dílu Otakara A. Fundy. Nabízí rozbor vývoje Fundova myšlení a zasazuje je do kontextu obecných kulturně-filosofických problémů současnosti. Nejprve Funda sám popisuje svoji cestu od protestantské teologie přes kritickou religionistiku ke kritickému racionalismu. Na toto ohlédnutí pak navazují příspěvky věnované Fundovu religionistickému působení (N. Pelcová), místu jeho kvalitativního pozitivismu v kontextu pozitivismu T. G. Masaryka a Františka Krejčího (H. Pavlincová), srovnání Fundovy kritické racionality s jejím vzorem u Hanse Alberta (J. Paitlová), širšímu rámci současné krize vzdělanosti (P. Čornej), globální krizi ekologické (J. Šmajs) a konečně filosofickému řešení problému reality vnějšího světa a problému pravdy (J. Špůr). Autorem doslovu je M. Hauser.

The language contact of the inflectional Romani and Spanish, Catalan and other languages of the Iberian Peninsula began in the first half of the 15th century. The long-term and immediate contact between Romani and the language of the majority in several locations in Europe resulted in the emergence of what are known as the Para-Romani varieties – mixed languages which predominantly make use of the grammar of the surrounding language, while at least partly retaining the Romani-derived vocabulary. In the Iberian Peninsula, several Para-Romani varieties emerged. The process of their phonological, morphological and lexical evolution from the inflectional Iberian Romani is described in this book. In the opinion of the author, the original form of the Iberian Romani of the 15th century was similar to the "Early Romani" of the Byzantine period, which is thought to have ended by the 14th century when the Romani language started to disperse throughout Europe. The influence of Spanish (and other languages of the Iberian Peninsula) is evident not only in the morphology and syntax, but also in the phonology and semantics of the Iberian Para-Romani varieties. On the other hand, the Romani elements preserved in these varieties show conservative features as well as specific innovations, many of which can hardly be attributed to language contact. The description of the Iberian Para-Romani varieties is based on an extensive body of language material dated between the 17th and 21st centuries and also draws attention to some language phenomena in these varieties which, until now, have not previously been described.

Učební text Sociální a posudkové lékařství je určen pro základní orientaci v oborech sociálního a posudkového lékařství studentům lékařských fakult a nejen jim. V první části učebnice se autoři zabývají problematikou sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví a v části druhé problematikou posudkového lékařství. V jednotlivých kapitolách je definován pojem „zdraví“ – zdraví je podmínkou pro efektivní vývoj společnosti. Uváděny jsou jednotlivé determinanty zdraví (genetické vlohy, faktory zevního prostředí včetně životního stylu a úrovně zdravotní péče). Čtenář je seznámen se základními zásadami a kvalitami našeho zdravotnictví, jsou jasně a stručně definovány poskytované zdravotní služby. Opomenuta nejsou ani témata jako zdravotní péče o mladou generaci, zdravotní a sociální péče o starší generaci a téma stáří stárnutí, téma sociologie rodiny, zdůrazněna je potřeba integrace zdravotních a sociálních služeb. Učebnice uvádí čtenáře do problematiky sociologie, seznamuje s biostatistikou, dotýká se etiky ve zdravotnictví. Důležitou kapitolou je rozsáhlá kapitola o posudkovém lékařství.

Dva autoři – lingvistka a literární vědec – se ve svých individuálních i společných studiích zaměřují na široce chápanou dialogičnost jako základ výstavby různých typů textů a snaží se uplatňovat dialogismus jako analytickou metodu. Ve čtyřech oddílech knihy věnují pozornost 1) dialogům korespondenčním (dopisům významných osobností české kultury, jako jsou M. Aleš, J. Neruda, K. Čapek, J. Voskovec a J. Werich, J. Kolář, ale i dopisům současných mladých lidí a korespondenci elektronické); 2) dialogům dramatickým (především v současných českých hrách: dvě hry cimrmanovské, Havlovo Odcházení aj.); 3) dialogům intersémiotickým (mezi výtvarníky a slovesnými umělci: ať už vznikaly ilustrace, koláže, fotografie, komiksy atd. jako reakce na verbální texty, nebo naopak texty byly inspirovány díly výtvarnými); 4) textům (nejen uměleckým), které se vyznačují oscilací mezi dialogem a monologem: Dykova Milá sedmi loupežníků, Kunderovy Monology či kázání Tomáše Halíka…

Jak napsat dopis, jak mu porozumět a reagovat na něj? Které výrazy jsou vhodné a obvyklé, oslovujeme-li přátele, rodiče, nadřízené, úřady nebo zaměstnavatele, a jaké náležitosti má takový dopis mít? Na tyto i další otázky reaguje příručka korespondence v češtině pro zahraniční studenty. Po stručných teoretických výkladech s klasifikací psané korespondence, poučení o jejích společenských a jazykových zásadách i o jejím historickém vývoji (od korespondence ručně a strojově psané po e-mailovou a SMS) nabízí příklady z praxe a na nich zakládá praktické úkoly a cvičení. Bohatý ilustrační materiál pochází z různých typů psané korespondence, převážně současné, aktuální a běžné, veřejné i soukromé a z odlišných komunikačních oblastí. Využity jsou autentické texty – formuláře i dopisy. Cvičení a úkoly jsou odstupňovány z hlediska náročnosti, mohou tedy sloužit studentům s různou úrovní znalostí češtiny – respektuje se Společný evropský referenční rámec pro jazyky (úrovně A1–C2). Korespondenční příručka česky psané korespondence pro cizince je první svého druhu a i jako taková chce být inspirací a pomocníkem pro všechny zájemce o češtinu.

Monografie představuje aktivity misionářů z české provincie Tovaryšstva Ježíšova, kteří v 17. a 18. století působili na území španělských zámořských kolonií, konkrétně pak Mexika a Filipín. Na základě dosud nepublikovaných a v některých případech i neznámých archivních dokumentů je analyzováno nejen faktické působení misionářů, ale i obraz, který vytvářeli o svých působištích a o sobě sama, to vše na pozadí dramatických hospodářských, sociálních a kulturních změn, probíhajících v Evropě i v jejích zámořských državách.

Publikace podává přehled infektologie v celé šíři tak, aby odpovídal moderní náplni oboru. Odklání se od popisu klasických komunitních infekcí a místo toho věnuje pozornost novým chorobám a změněnému obrazu starých infekcí. Kniha začíná vysvětlením obecných pojmů z epidemiologie, patogeneze a průběhu infekcí. V obecné části praktickým způsobem přibližuje principy diagnostiky, léčby a prevence. Jádro učebnice zahrnuje systematický výklad o jednotlivých infekčních nemocech uspořádaný podle orgánových systémů. Jednotná úprava kapitol vychází z líčení společných příznaků, dále popisuje nozologické jednotky a nakonec poskytuje návod k rozpoznání a diferenciální diagnóze popsaných nemocí. Třetí část knihy doplňuje informaci o infekčních nemocech podle způsobu nákazy a o disponujících okolnostech vzniku nemocí. Pozornost je věnována importovaným nákazám, jedincům s poruchou imunity, specifickým skupinám pacientů, infekcím vznikajícím v souvislosti s poskytováním zdravotní péče a vysoce nebezpečným nákazám. Každé důležité téma je popsáno z různých úhlů pohledu, takže při studiu nedovoluje čtenáři opomenout klíčová fakta. Učebnice respektuje moderní trendy a současné potřeby oboru. Nutí chápat problematiku v širších souvislostech, aby získané znalosti mohly být využity v ostatních lékařských oborech i klinické praxi.

První díl moderní dvoudílné učebnice kvantové teorie představuje ucelený a samostatný úvod do nerelativistické kvantové teorie, který čtenáře dovede od formální stavby teorie k archetypálním úlohám, teorii symetrie kvantových systémů a pohybu spinu ve vnějších polích. Připojen je úvod do relativistické teorie elektronu v pojetí určeném pro studium atomárních systémů. Text uzavírají doplňky o matematickém aparátu kvantové mechaniky psané na hraně mezi „fyzikální“ a matematickou přesností. Vykládanou teorii ilustruje kvantověmechanický popis řady problémů s ukázkou odpovídajících experimentů. Kniha je určena studentům magisterského i doktorandského studia, kteří pracují – ať již teoreticky, nebo experimentálně – v oblasti atomových systémů a fyziky pevných látek. Autoři při psaní těžili z mnohaletých zkušeností s přednášením kvantové teorie na Univerzitě Karlově v Praze, Masarykově univerzitě v Brně, na Akademii věd a také v zahraničí. Druhý díl učebnice je věnovaný především mnohočásticové teorii atomárních soustav.

Tato monogra?e se zabývá možnostmi zaznamenání znaků znakového jazyka, především pak možnostmi zápisu – notace – českého znakového jazyka. V úvodu jsou popsány první pokusy o zachycení znaků na papír v 18. a 19. století v Evropě; jedná se o první slovní popisy znaků, notaci znaků a zachycení znaků kresleným obrázkem. Dále je věnována pozornost detailnímu popisu prvního notačního systému založeného na lingvistických principech – Stokoeho notačního systému, který vznikl v roce 1960 pro americký znakový jazyk. Tento notační systém se stal základem mnoha dalších notačních systémů, jež jsou v práci stručně popsány. Velká část publikace je pak zaměřena na možné způsoby záznamu znaků českého znakového jazyka. Nejprve jsou krátce zmíněny „nenotační“ způsoby zaznamenávání znaků, které byly u nás doposud využity – slovní popis znaku, kreslený obrázek znaku, fotogra?e znaku, videonahrávka znaku a počítačová simulace znaku, dále jsou podrobně rozebrány jednotlivé standardizované notační systémy, které je možno pro zápis českého znakového jazyka využít – Notační systém pro český znakový jazyk a jeho modi?kace, Edinburský nemanuální notační systém, Hamburský notační systém, SignWriting a transkripční systém Berkeley.

Cílem publikace, která navazuje na knihu Sedm tváří translatologie (2013), je přiblížit českému čtenáři soudobé směřování latinskoamerické translatologie. Jde o výbor španělsky a portugalsky psaných studií, jež byly publikovány pouze v těchto dvou jazycích (nikoli např. v angličtině) a jejichž autory jsou přední teoretici překladu nebo tlumočení. Vybrané studie reflektují specifičnost latinskoamerické kultury a představují méně známé či méně přístupné koncepce. Jednotlivé přeložené studie jsou doplněny medailonky autorů: Adriana Domínguez Mares (Mexiko), Ricardo Silva-Santisteban (Peru), Martha Pulido Correa (Kolumie), Lourdes Arencibia Rodríguez (Kuba), Daniel Ricardo Yagolkowski (Argentina), Iván Pinto Román (Peru) a Célia Luiza Andrade Prado (Brazílie).

Soubor Rukověť pábitelského učně obsahuje povídkovou tvorbu Bohumila Hrabala ze 70. let 20. století. Vesměs jde o texty psané v Kersku a Kerskem inspirované. Část povídek vyšla na jaře 1978 v nakladatelství Československý spisovatel pod názvem Slavnosti sněženek, stejný titul měl i pozdější film Jiřího Menzela (1983), kde Hrabal spolupracoval na scénáři. Kniha pak několikrát vyšla a dále vychází v redakční úpravě 1. vydání. V tomto našem souboru obnovujeme původní autorův záměr, v 70. letech cenzurovaný. Vracíme tehdy vynechané povídky a přidáváme prózu Družička. Textovým východiskem je 8. svazek Sebraných spisů Bohumila Hrabala (Pražská imaginace, 1993), odkud také přebíráme název.

Druhé aktualizované vydání monografie Jaroslava Oliveriuse je spolehlivým průvodcem moderní literaturou arabského Východu. Svým čtenářům umožňuje poznat vývoj moderní arabské prózy, poezie a dramatu od jejich počátků v první polovině 19. století až na práh nového milénia. Sleduje literární vývoj v Egyptě, Sýrii, Libanonu, Palestině, Iráku a Súdánu a zahrnuje též významnou tvorbu syrsko-palestinských emigrantů v USA. Vzhledem k čelnému postavení v kultuře a literatuře celého arabského světa je nejvíce prostoru věnováno Egyptské literatuře. Výklad se zaměřuje na postižení základních faktorů vzniku moderních literatur arabského Východu a určujících tendencí jejich vývoje, otázce vztahu vlastního kulturního odkazu a vnějších, cizích vlivů, a s tím spjatého opakovaného úsilí o zachování vlastní kulturní identity a vytvoření autentické, svébytné arabské literatury. Probíraná díla charakterizuje hlavně po tematické stránce, ale pozornost věnuje i tvárným prostředkům, vývoji tvůrčí metody jednotlivých autorů a jejich názorovému profilu. Přestože je publikace určena především posluchačům Ústavu Blízkého východu a Afriky FF UK, představuje cenný zdroj informací pro všechny zájemce o arabskou literaturu, kulturu, myšlení a duchovní život obyvatel současného arabského světa.

Název publikace odkazuje na myšlenku amerického historika Michaela Frische, že orální historie je přístupem ke vnímání a pojímání minulosti, který se symbolicky nachází mezi „laickou“ individuální či kolektivní pamětí a „velkými“ politickými dějinami. Kniha nejen široké badatelské obci, ale i zájemcům z řad laické veřejnosti představuje problematiku orální historie v jejích teoretických a praktických perspektivách. Druhé a doplněné vydání tohoto manuálu se snaží podat aktuální pohled na problematiku orální historie jakožto interdisciplinární metody, která významně přispívá k poznání nedávné minulosti, jejíž svědkové a pamětníci doposud žijí. Teoreticky laděná část publikace se věnuje terminologii orální historie, jejímu zrodu a vývoji v českém prostředí i v mezinárodním kontextu, dále pak problematice paměti ve vztahu k orální historii. Praktičtěji zaměřená část se zabývá možnostmi a úskalími realizace orálněhistorického výzkumu, dále pak přináší přehled analytických přístupů, zamyšlení nad interpretačními možnostmi orálněhistorických rozhovorů a konečně jsou zde probírány také otázky etiky a legislativy jako nezbytné součásti orální historie.

Soubor testových otázek z patologické fyziologie je určen studentům oboru všeobecného lékařství. Testy mají sloužit k orientačnímu posouzení znalostí studenta z etiologie a patogeneze jednotlivých onemocnění a usnadnit mu přípravu k závěrečné zkoušce z tohoto předmětu. Otázky jsou rozdělené na kapitoly, týkající se patofyziologie orgánových systémů (krev, systémy kardiovaskulární, respirační, gastrointestinální, problematika vnitřního prostředí, systémy vylučovací, endokrinní a nervový), a kapitolu zaměřenou na obecnou patofyziologii. Otázky mají možnost více správných odpovědí. Testové otázky byly vydány jako doplnění k učebnicím obecné patofyziologie a patofyziologie orgánových systémů, ve kterých student nalezne podrobné vysvětlení jednotlivých probíraných témat.

Soubor testových otázek z patologické fyziologie je určen studentům oboru všeobecného lékařství. Testy mají sloužit k orientačnímu posouzení znalostí studenta z etiologie a patogeneze jednotlivých onemocnění a usnadnit mu přípravu k závěrečné zkoušce z tohoto předmětu. Otázky jsou rozdělené na kapitoly, týkající se patofyziologie orgánových systémů (krev, systémy kardiovaskulární, respirační, gastrointestinální, problematika vnitřního prostředí, systémy vylučovací, endokrinní a nervový), a kapitolu zaměřenou na obecnou patofyziologii. Otázky mají možnost více správných odpovědí. Testové otázky byly vydány jako doplnění k učebnicím obecné patofyziologie a patofyziologie orgánových systémů, ve kterých student nalezne podrobné vysvětlení jednotlivých probíraných témat.