Karolinum strana 93 z 184

Memoárový text českého žurnalisty, diplomata a literáta Karla Mečíře je věnován Antonínu Švehlovi, českému politikovi, státníku, sedlákovi, ale především zakladatelské osobnosti Československé republiky, jejího demokratického řádu. Jedná se o text pozoruhodný, neboť vyjadřuje pohled na Švehlu očima člověka z jeho bezprostředního okolí, pohled dlouholetého spolupracovníka, který se formoval hojným, v jistých pasážích Švehlova života dokonce každodenním setkáváním. Devatenáct tematicky utříděných vzpomínkových pojednání vytváří pestrý kaleidoskop, jenž Švehlu, politika ukazujícího se na veřejnosti nepříliš často a jen neochotně, vykresluje z lidské stránky. Naznačuje stereotypy jeho myšlení a chování, dává jeho obrazu širší osobnostní rozměr. Kniha opatřená biografií autora, bonvivána, jehož strasti, úspěchy a pády byly díky třem ženám jeho života manželce, dceři, ale především milence zcela nevšední, je historickým dokumentem, jenž nejen poučí, ale i pobaví. Kniha vyniká pozoruhodným grafickým zpracováním a velkorysou ilustrační výbavou, především množstvím fotografií.

Komu patří starost o zdraví? Je naše zdraví spíše věcí lékařskou, nebo společenskou a politickou? Přináší více lékařské péče a kontroly lepší zdraví? Publikace Zdraví kultura společnost se zabývá fenomény zdraví, nemoci a zdravotní péče v sociologických, historických i kulturních souvislostech. Ukazuje na vztah mezi zdravím, autonomií jedince a mocenskými vztahy ve společnosti. Ať jsou příčiny našeho onemocnění jakékoli, nemocní jsme vždy jako sociální osobnosti nemoc narušuje naše sociální interakce a mění naši sociální pozici. Činí z nás toho, kdo hledá a potřebuje pomoc. V moderní společnosti se institucí této pomoci stala medicína. Západní civilizaci neohrožuje nedostatek zdravotní péče, ale její nadbytek nebo nerovnoměrnost. Naše životy jsou všestranně medicinalizované. Zdravotnický systém se sice v prvé řadě opírá o etické principy, ale je ovlivňován ekonomickými, politickými a stavovskými zájmy. Medicína je na křižovatce, stejně jako mnohé další instituce naší civilizace

Kolektivní monografie, která je společným dílem teologů a historiků umění, se snaží zachytit a popsat rozličné aspekty lidského hledání transcendence v dějinách i v současnosti. První část knihy ukazuje, jak muži i ženy hledali a nacházeli Boží tvář prostřednictvím textů Starého a Nového zákona, svatých obrazů a filosoficko-teologické spekulace. Druhá část sleduje toto filosoficko-teologické tázání v dílech moderních myslitelů, jako jsou Karl Marx, Friedrich Nietzsche, Auguste Comte, Jan Patočka a Jorge Mario Bergoglio (papež František), a všímá si jeho vyjádření v moderním umění. Protože při poznávání Boha věřící zároveň vždy nalézali sebe, svou vlastní tvář, a v moderním světě již není toto hledání vlastního přesahu pokládáno za nezbytné, stává se ústředním bodem celé knihy otázka, jestli postmoderní člověk rezignoval i na hledání svého pravého určení a posledního naplnění.

Svět Dona Quijota je kolektivní monografie, jejímž cílem je představit základní problémy interpretace slavného Cervantesova románu, vydaného ve dvou dílech v letech 1605 a 1615. Devět autorů této práce se zabývalo dlouhodobým studiem literatury, jež Cervantese ovlivnila, i výklady nejlepších světových odborníků. Výsledkem je publikace nabízející bohatou škálu rozmanitých pohledů na Cervantesův román i velké množství odkazů na nejnovější odborné studie. Práce není a ani nemůže být zcela vyčerpávající a nezabývá se pochopitelně všemi otázkami či možnými výklady. Analyzovaná témata bývají však častým předmětem odborných diskusí a vědeckých zpracování. Kniha se mimo jiné soustředí na význam Quijotova šílenství, pojetí svobody a lásky v románu, na jeho narativní strukturu, perspektivismus... Zvláštní pozornost je věnována intertextuální hře mezi Donem Quijotem a rytířskými, pikareskními či pastýřskými romány, italskou burleskní literaturou, a také historickému a filozofickému kontextu díla. Druhá část zpracovává nejvýraznější vybrané epizody. Monografie nabízí pohled na obecnější i konkrétní otázky, podává obohacující a poučný vhled do Cervantesova jedinečného díla.

Monografie je i na mezinárodní rovině první prací, která odhaluje základní obrysy dramatických počátků prosazování evolučního paradigmatu vzniku-stvoření člověka v rámci katolické církve. S několika odvážnými zastánci evoluce se setkáváme již v sedmdesátých letech 19. století, zlomovými se však stávají až léta devadesátá, kdy se navzdory postojům vatikánského centra v řadě západních zemí i v naší vlasti objevuje nemálo úctyhodných průkopníků nového pohledu na stvoření člověka. Katoličtí zastánci teistické interpretace evolučního původu lidstva po roce 1910 představovali významnou a početně stále rostoucí názorovou skupinu, Vatikán se začal novému paradigmatu otevírat až na počátku druhé poloviny minulého století. Kniha by měla vzbudit zájem nejen mezi teology, ale také u odborníků na dějiny vědy a u každého, koho fascinuje původ lidstva a dějiny paleoantropologie.

Předkládaná kniha je velmi živým a čtivým zpracováním životního příběhu T. G. Masaryka i myšlenkového odkazu prezidenta osvoboditele. Autor přistupuje k minulosti jako ke kořeni naší přítomnosti, a proto se snaží poukazovat na aktualitu Masarykova poselství. Kromě toho se prof. Pospíšil analyticky a kriticky věnuje ožehavému tématu náboženského rozměru osobnosti prvního prezidenta. Jeho řešení je inovativní a překvapivé zároveň, protože vůbec nemíní zastírat svou fascinaci Masarykem, což mu ovšem nebrání vyslovovat určité kritiky a výhrady. Dílo je adresováno všem zájemcům o tuto jedinečnou postavu našich moderních dějin. Mnoho zajímavého a podnětného tam najdou jak ti, kterým jsou blízké Masarykovy humanitní ideály a jeho pojetí demokracie, tak křesťané všech církví v naší zemi. Kniha vychází u příležitosti 100. výročí vzniku svobodné republiky Čechů a Slováků, protože bez této události by dnes jenom stěží existovala jak Česká, tak Slovenská republika.

Výbor textů obsahuje studie a doplňky Jürgena Habermase k jeho diskursivní politické a právní teorii demokratického právního státu, kterou systematicky vypracoval ve své monumentální knize Faktizität und Geltung. Beiträge zur Diskurstheorie des Rechts und des demokratischen Rechtsstaats (1991). Jde o druhý opus magnum zralého Habermase v oblasti praktické filosofie, v němž velmi složitým způsobem navazuje na svou předchozí, stejně tak monumentální knihu Theorie des kommunikativen Handelns (1981). Habermasův pokus o diskursivní zdůvodnění liberální demokracie je organickou součástí tradičních diskusí v německé politické a právní teorii, dokládá systematickou recepci anglosaských diskusí, komplikovaným způsobem navazuje na předchozí etapy Habermasova myšlení a zcela novým způsobem naplňuje jeho základní intence.

Dialog Karla Hvížďaly, novináře-zvědavce z Prahy, s Jiřím Přibáněm, právním filosofem z britského Cardiffu, nad uzlovými body naší historie, ku příležitosti 100. výročí republiky, v širokém teritoriálním i časovém kontextu od 9. do 21. století. Toto rozpětí umožnilo nahlédnout do minulosti a ptát se, proč a jak jsme v různých dobách vnímali a chápali naše dějiny a co to znamená pro naši přítomnost i budoucnost. S tímto hledáním je spojena i snaha zbavit se redukce dějin na projekční plátno našich frustrací. Autoři zvolili formu dialogu, ve kterém se snaží vrátit do veřejného prostoru otázky, které se většinou řeší jen na akademické půdě nebo kterým se vyhýbáme. Dva našinci, kteří jsou jako doma i v Evropě, mají starost: Kam se to vlastně suneme? Zkoumají naši minulost, a to úplně celou! Skeptičtější novinář znepokojuje sociologizujícího filosofa práva, ale ten se nedá: Dorůstá nám do zodpovědného klasika. Inspirující dialog! Petr Pithart Přemítání dvou českých intelektuálů o českých dějinách, národním příběhu, kolektivní paměti a současné politice je povinné čtení pro chápání hlubších souvislostí naší nynější krize. Jacques Rupnik

Učebnice je primárně určena zahraničním posluchačům lékařských fakult a jejím hlavním cílem je pomoci jim komunikovat s českými pacienty a snáze se pohybovat v českém nemocničním prostředí. Tomuto cíli je v maximální míře přizpůsoben obsah i formální podoba knihy. Učebnice je strukturovaná podle tematických okruhů a anamnéz, které by posluchači měli zvládat při svých stážích v nemocnici. Tomu odpovídají texty, dialogy, přehled slovní zásoby a frází a poměrně široké spektrum lexikálních cvičení. Kniha je psána anglicky a je vhodná pro použití při praktikách i pro samostudium. Je doplněna zvukovými nahrávkami umožňujícími studentům korigovat správnou výslovnost při samostudiu. Součástí knihy je i klíč ke cvičením a anglicko-český a česko-anglický slovník.

V roce 1998 vydal v americkém Baltimore žák profesora Havránka, soudobý pokračovatel českého strukturalismu Lubomír Doležel, dílo formulující zásady narativní sémantiky a uvádějící do teorie fikčních světů Heterocosmica. Fiction and Possible Worlds. Pro českého čtenáře je převedl do rodného jazyka pod názvem Heterocosmica. Fikce a možné světy (Karolinum 2003). O desetiletí později pokračoval již bez anglického "mezistupně" knihou Heterocosmica II. Fikční světy postmoderní české prózy (Karolinum 2014), v níž rozvinul své teorie na materiálu současné české beletrie. Trilogie i tvůrčí cesta profesora Doležela (1922-2017) se nyní uzavírá knihou Heterocosmica III. Fikční světy protomoderní české prózy (Karolinum 2018, posthumum). Symbolicky se v ní vrací ke kořenům české moderny a postmoderny totiž k literatuře bouřlivého uměleckého období přelomu 19. a 20. století, k literárnímu směřování, jež nazval protomodernou. Doleželův podíl na rozvoji naratologických studií a na teorii fikčních světů mu zajistil celosvětový respekt a uznání.

Studie zařazené v této knize představují reprezentativní průřez mnohostranným dílem předního českého orientalisty Luboše Kropáčka. Časovým rozpětím svého vzniku (od šedesátých let do současnosti) a tematickou šíří pokrývají velkou část Kropáčkova života i všechny významné oblasti jeho badatelského zájmu (islamologie, arabistika, afrikanistika). Většinu tvoří již uveřejněné práce rozptýlené a mnohdy špatně dostupné , některé statě však vycházejí tiskem poprvé. Pro tento knižní soubor byly všechny doplněny stručnými úvody, které vysvětlují kontext vzniku a případné další souvislosti, rozšířen byl rovněž poznámkový aparát. Vedle religionistů a orientalistů kniha jistě zaujme i širší okruh čtenářů.

Kniha se věnuje stylu významného českého historika Jaroslava Golla (18461929). Metodologickým východiskem práce je pojetí analýzy stylu jako jedné z možných cest k porozumění Gollovu historickému myšlení. Gollův styl, chápaný jako vnější projekce či odraz hlubinných obsahů historického myšlení dějepisce, vede autora k detailním úvahám nad skutečnou povahou Gollova myšlení o dějinách a dějepisectví, která se mnohdy ocitá v evidentní kolizi se stereotypní představou o Gollově rigidním historiografickém pozitivismu. Kategorie

Válka proti teroru, jež byla zahájena teroristickými útoky 11. září, je vedena na americké půdě i v zahraničí. Vědomí hrozby a úsilí zajistit národní bezpečnost vedly Spojené státy k zásadním reformám jejich národní bezpečnostní politiky, zahrnující nové vojenské, bezpečnostní a legislativní koncepce. Na úrovni vedení války v zahraničí Spojené státy zavedly systém bezpilotních letounů (UAV), autonomních letadel bez lidského pilota na palubě, což otevírá možnost vysoce efektivního cíleného zabíjení podobného počítačové hře. Na domácí úrovni pak nové právní předpisy a další opatření proti terorismu zvyšují povědomí o ochraně soukromí a vyvolávají obavy, zda vláda USA stále dodržuje Ústavu. Jelikož v dnešní době moderní technologie nabízejí širokou škálu možností, jak narušovat soukromí a účinně zabíjet lidi, právní a etické rámce musí dostihnout realitu. Tato publikace se proto snaží zpracovat zákonný a ústavní rámec stávajících bezpečnostních opatření v USA, jakož i limity využití UAV.

Důkladná znalost pramenů umožnila autorce vykreslit Janu z Arku s ohledem na dobové modely, jimiž se dívka sama řídila. Sleduje její osud od narození až po její rehabilitaci v roce 1456, a především uvádí čtenáře do světa, v němž svůj krátký a výjimečný život prožila. Kniha přibližuje, jakým způsobem ji pravděpodobně vnímali její současníci, jak odpovídala jejich očekáváním a čím se vymykala: zobrazuje tradiční představy o postavách panny, pastýřky i vyvoleného rytíře, a především ozřejmuje zdroje Janiných politických sympatií i neotřesitelné věrnosti Karlovi VII. a ukazuje tenkou hranici mezi čarodějnictvím a svatostí. Colette Beaunová ve své práci spojuje celou řadu pohledů a přístupů antropologii, dějiny mentalit, dějiny literatury nebo politickou a sociální historii, výsledkem je komplexní pohled nejen na Janu z Arku, ale i na svět jejích současníků.

Publikace Neonatologie má ambice stát se základním manuálem péče o novorozence pro neonatology a rozšířit vzdělání dětských lékařů, porodníků a spolupracujících lékařů. Je vyčerpávajícím způsobem členěna do kapitol podle jednotlivých orgánových systémů. Specificky je pojednáno o problematice vrozených vývojových vad ve vztahu k jejich chirurgickému řešení a prognóze. Text je doplněn o doporučené postupy České neonatologické společnosti. Třetí, nezměněné vydání

Monografie Drama dirigenta je první rozsáhlou biografií Jaroslava Krombholce (1918-1983), nejtalentovanějšího dirigenta ze školy Václava Talicha, spjatého celoživotně zejména s operou Národního divadla v Praze. Život Jaroslava Krombholce a jeho ženy, operní pěvkyně Marii Tauberové, autor detailně dokumentuje na základě pramenů dostupných v rozsáhlé pozůstalosti manželů Krombholcových, archivu Národního divadla a dalších institucí. Čerpá rovněž z dobového tisku a pamětnické literatury, ale i z poznámek z osobních setkání s dirigentem, s nímž byl v příbuzenském vztahu. Velká pozornost je v publikaci věnována erudovaným popisům jednotlivých představení, v menší míře i činnosti koncertní. Dlouhodobá Krombholcova spolupráce s vídeňskými, londýnskými a dalšími zahraničními operními domy a shromáždění základních ohlasů na ni jednoznačně dokazují, že Jaroslav Krombholc byl umělecká osobnost světové úrovně a společně s Rafaelem Kubelíkem, Karlem Ančerlem a Václavem Smetáčkem jeden z nejlepších českých dirigentů potalichovského pokolení. Mimoto je monografie závažným příspěvkem ke kritickým dějinám pražského Národního divadla. Autorův osobní vhled do zákulisí naší poválečné hudebnědramatické scény zároveň na celé řadě konkrétních momentů dokládá, jak macešská byla tato doba ke všem, kdo se v totalitních podmínkách snažili dostát tvůrčí svobodě.