Karolinum strana 84 z 184

Publikace určená studujícím medicíny a mladým lékařům ve specializační přípravě z interních oborů, ortopedie a traumatologie se věnuje diagnostice a léčbě nejčastějších onemocnění skeletu s hlavním akcentem na problematiku osteoporózy. Jedná se o přepracovanou a výrazně doplněnou písemnou podobu studijních textů e-learningového kurzu Osteoporóza, vytvořeného pro studenty všeobecného lékařství 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Autoři jednotlivých kapitol oddělili texty pro mediky (normální písmo) a texty pro atestanty (petit). Takto koncipovaný studijní materiál by měl vhodně provést studenty všeobecného lékařství i mladé lékaře ve specializační přípravě mnohaoborovým pohledem na problematiku onemocnění skeletu.

Kniha, která vychází k životnímu jubileu sociologa Jiřího Šubrta, představuje odbornou práci tohoto autora v její mnohotvárné šíři a specifických podobách. Na stránkách publikace dostávají prostor články příležitostné povahy, vzpomínky, recenze, rozsáhlé přehledové stati i krátké texty publikované v různých dobách a souvislostech. Kniha je formálně rozčleněna do třech částí: první obsahuje příspěvky k dějinám sociologie; druhá představuje autora jako osobnost, která se během posledních desetiletí aktivně zapojovala do organizování odborných diskusí na nejrůznějších úrovních; třetí část zahrnuje texty, které reprezentují obor historické sociologie.

V roce 1921, několik měsíců předtím, než Jaroslav Hašek začal psát Osudy dobrého vojáka Švejka, popisuje v cyklu Velitelem města Bugulmy své životní zkušenosti s revolučním Ruskem. Obdobným způsobem, jakým se ve svých povídkách vysmíval předválečné C. a K. monarchii, zachycuje bývalý rudý komisař Hašek bolševickou revoluci. Před čtenářem se tak odehrává úsměvný příběh, v němž, v zapomenutém tatarském městečku Bugulma, vystupuje sovětský velitel tverského revolučního pluku, opilec Jerochymov a velitel města tovaryš Gašek. Skrze humor a nadsázku Hašek ukazuje jednak fanatismus revoluční doby, kdy v nešťastném roce 1918 se náhle vše "vymklo z kloubů", a jednak hloupost či prostou lidskou nejistotu nových vládců. Autobiografcký cyklus Velitelem města Bugulmy je dále doplněn o další Haškovy povídky z té doby.

Monografie vypracovaná pracovníky katedry sociální práce a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v rámci výzkumu „Sociální souvislosti stárnutí obyvatelstva“, zařazeného do širšího výzkumu PRVOUK Univerzity Karlovy, shrnuje výsledky výzkumu podpory správy paliativní péče státními a veřejnými institucemi. Soustřeďuje se zejména na otázky veřejné podpory hospicové péče. Na základě rozhovoru s řediteli velké většiny existujících hospiců v České republice a na základě skupinových rozhovorů (metodou focus group) se zaměstnanci ve vybraných hospicích docházejí autoři k závěru, že hospicová péče nemá dostatečnou podporu veřejných institucí a veřejnosti. Paliativní péče nabízená hospici je přitom obecně považovaná za podstatně kvalitnější než péče poskytovaná v nemocničních a jim podobných zdravotních zařízeních; vyšší kvalita byla zjištěna zejména v sociálních a duchovních dimenzích hospicové péče, které činí proces umírání důstojnějším. Ze zjištění je dovozena potřeba větší podpory státní a veřejné správy hospicům.

Blízkovýchodní nestabilita se vnějškově manifestuje různými způsoby: krizí vládnoucích režimů, vzestupem politického islámu, terorismu, revolucí, občanských válek či rostoucí migrací a zhroucením řady států. Kniha nabízí výklad kořenů této nestability s pomocí teoreticky původní a empiricky podložené historicko-sociologické srovnávací analýzy. Zatímco ve výkladech vývoje post-koloniálního Blízkého východu dosud dominovaly dvě protichůdné teze – jde o region zaostalý, neměnný a rigidní, nebo naopak proměňující se až příliš rychle – kniha nabízí alternativní perspektivu vycházející z vysoce nerovnoměrného a nesynchronizovaného tempa změn v jednotlivých dimenzích blízkovýchodní modernizace. Dochází zde totiž k (1) rychlé socio-demografické změně (razantní růst populace a podílu mládeže, prudká urbanizace, expanze médií a vzdělanosti), (2) pomalejší, nestabilní a zaostávající změně ekonomické (závislost na exportu ropy, vysoká nezaměstnanost) a (3) pomalé až regresivní změně politické (eroze schopnosti států vládnout, absence demokratizace i liberalizace). Teoretický model studie je vybudován s pomocí kritického čtení teorií modernizace a koncepce rozmanitých modernit, která umožňuje zohlednit také širší kulturně-náboženský a mezinárodně-politický kontext blízkovýchodní nerovnoměrné modernizace. Teoretický model je poté empiricky testován s pomocí časových řad (1960-2010) několika desítek indikátorů, které pokrývají demografickou, sociální, ekonomickou i politickou dimenzi modernizačního procesu. To autorovi umožňuje provádět čtyři typy komparací míry nerovnoměrnosti blízkovýchodní post-koloniální modernizace: (1) blízkovýchodní modernizace a modernizace v dalších post-koloniálních makro-regionech, (2) nerovnoměrnosti jednotlivých fází samotné blízkovýchodní modernizace, (3) jednotlivých států uvnitř blízkovýchodního regionu s důrazem na vzájemné srovnání zemí arabských, (4) post-koloniální blízkovýchodní modernizace s ranou modernizací západoevropskou. Poslední krok analýz představuje přechod od makro-úrovně nerovnoměrné strukturální změny k mikro-úrovni sociálních a politických aktérů a jejich jednání. Jejím výsledkem je identifikace více než padesáti dílčích kauzálních mechanismů, které ve strukturálním rámci nerovnoměrné modernizace generují politickou nestabilitu. Celkově se kniha nesoustředí, jak je často zvykem, na vnějškově sledovatelné politické aktéry a jejich souboje. Nýbrž na pod povrchem politického soupeření probíhající hluboké a dlouhodobé kumulativní demografické, sociální a ekonomické změny. Na změny, které neprobíhají pouze v jednotlivých zemích Blízkého východu, nýbrž jdou od konce 2. světové války napříč celým regionem a dnes ve svém souhrnu dávají vzniknout zcela novému Blízkému východu než byl ten, na který jsme byli dlouhá desetiletí zvyklí.

Tímto šestým svazkem se uzavírá série knižních publikací, které pod označením Soudobá sociologie začaly vycházet v roce 2006. Cílem celého projektu bylo zprostředkovat českému čtenáři informace o základních trendech soudobé světové sociologie. Poslední svazek řady obsahuje kapitoly, které jsou věnovány jednotlivým oblastem a specializacím sociologického bádání, tj. sociologii rodiny, města, venkova, sociální práce, medicíny, životního prostředí, sociální exkluze, práva, kriminologie, výchovy a vzdělávání, médií a masové komunikace, veřejného mínění, volného času, sportu, práce a řízení, politiky, armády, války, etnicity, náboženství a historické sociologii. Jednotlivé kapitoly jsou napsány čelnými odborníky z daných oblastí sociologického bádání.

Jerzy Bartmiński (1939) je dnes jedním z nejvýznamnějších polských i evropských lingvistů, předním představitelem moderní etnolingvistiky a zakladatelem lublinské školy kognitivní etnolingvistiky. Objevil a spolu se svými kolegy uplatňuje originální metody zkoumání sémantických struktur jazyka, jež v mnohém připomínají kognitivní lingvistiku americké provenience, zároveň však navazují na nejlepší filologické tradice ze slovanského okruhu. S pomocí těchto metod lze odhalovat konceptualizační mechanismy koncentrované v kultuře určitého jazykového společenství, v jeho uvažování, způsobu života i hodnotovém systému. Vyjevuje se tak, jaký obraz světa je v daném jazyce fixován: ono specifické, generacemi sdílené, staré (a zároveň se pomaleji či rychleji proměňující) vidění skutečnosti má totiž podobu stereotypů různého druhu a řádu, a ty je možno studiem jazykových a textových dat vynést na povrch, usouvztažnit a interpretovat. Lublinská etnolingvistika vycházela původně ze zkoumání lidového jazyka a folkloru, z hledání stereotypů a symbolů ukotvených v lidové kultuře. Později však tento okruh významně překročila a pojmy jako jazykový obraz světa, (jazykový) stereotyp či konotace byly vztaženy na sémantiku v nejširším, tj. kognitivním, sociálním a kulturním rámci, a to bez ohledu na to, o jakou komunikační sféru či typ textů se jedná, zda jde o studium současného jazyka, anebo jeho dřívějších vývojových stadií. Monografie Jazyk v kontextu kultury přináší českému čtenáři pohled na dílo Jerzyho Bartmińského a lublinskou kognitivní etnolingvistiku prostřednictvím dvanácti studií, které jsou poprvé přeloženy do češtiny.

Publikace seznamuje českého čtenáře s aktuálními translatologickými tématy, jež stojí ve středu zájmu na Pyrenejském poloostrově a která mohou být pro české prostředí metodologicky inspirativní: např. s rolí tlumočníků v dobách kolonialismu, překladatelskou prací španělských misionářů či cenzurou v překladu divadelních her. Vybrané studie jsou doplněny o krátké medailony příslušných autorů (Julio-César Santoyo, Miguel Ángel Vega, Fernando Navarro Domínguez, Antonio Bueno García, Manuel Ramiro Valderrama, Raquel Merino Álvarez).

Rakouský výzkum dějin 20. století (Zeitgeschichte in Bewegung. Die österreichische Erforschung des 20. Jahrhunderts) popisuje vývoj a situaci rakouské historiografie soudobých dějin a klade si za cíl nabídnut širšímu okruhu zájemců vhled do rakouské „krajiny“ výzkumu zejména dějin nacistického a poválečného období. Jiří Pešek stručně načrtl kontury vývoje oboru. Následující dvě studie (Hanns Haas a Maria Mesner) věnují pozornost relativně novým tematickým polím výzkumu: regionálním soudobým dějinám a historiografii žen. Druhou část publikace tvoří tři interview s výraznými, přitom zaměřením badatelských zájmů odlišnými – vídeňskými – protagonisty oboru (Gerhard Botz, Gernot Heiss, Oliver Rathkolb).

Publikace přináší nový pohled na problematiku volebního práva cizinců ve volbách do zastupitelstev obcí v České republice. Shrnuje výsledky výzkumu zaměřeného na participaci cizinců ve volbách do zastupitelstev obcí, postoje a zkušenosti cizinců, ale i zástupců městských úřadů a státních institucí. Hlavním cílem šetření bylo zhodnotit, jak cizinci fakticky využívají své volební právo ve volbách do zastupitelstev obcí. Nalézt odpovědi především na otázky týkající se postoje cizinců k možnosti vykonávat volební právo, jejich informovanosti o volebním právu i důvodů, které mohou cizince odradit od aktivní účasti ve volbách. Názory a postřehy cizinců jsou konfrontovány s názory starostů a pracovníků městských úřadů i příslušných státních institucí. Zvláštní pozornost je věnována i komparaci přístupu všech členských států Evropské unie k možnosti výkonu volebního práva cizinců ve volbách do zastupitelstev obcí.

Učebnice základů statistiky v prostředí R je určena studentům Přírodovědecké fakulty UK a nejen jim. Vychází z dlouholetých přednášek pro biology, studenty učitelství, v posledních letech pro geografy, demografy… Užitečný by však měl být také studentům lékařských fakult a doktorandům biomedicínských oborů. První kapitola je věnována popisným statistikám, druhá pak základním pravděpodobnostním pojmům. Úkolem třetí kapitoly je přiblížit princip statistického uvažování. Zbývající kapitoly uvádějí nejběžnější statistické úlohy a metody k jejich řešení. Na přiloženém CD jsou po jednotlivých kapitolách uloženy erkové výpočty uvedené v textu a v samostatném adresáři pak všechna data potřebná pro práci s knihou.

Kniha se zabývá stěžejními metodologickými problémy sociálních věd. Úvodem vytyčuje základní problém, jímž je otázka tzv. souměřitelnosti a nesouměřitelnosti sociálních věd s přírodními vědami. Je výpověď sociálních věd explanací podobnou v přírodních vědách, nebo je odhalením smyslu a porozuměním sociálním jevům na bázi objasnění systémů pravidel? Je sociální poznání svou povahou kauzálním vysvětlením, či interpretací? Hledání odpovědí na tyto otázky je propojeno s problémem oddalování podstaty poznávání v sociálních vědách, možnými způsoby výstavby vědeckých teorií a definováním pojmů, explanací a narací v sociálních vědách. Poznávání sociální reality je možné jak prostředky explanace, tak i formou narace. Výsledkem poznání jsou dva různé vědecké obrazy světa, které se liší jak metodologickými východisky, tak i rozdílným přístupem k výzkumnému předmětu a normativností či nenormativností vědeckého diskursu. Explanace se opírá o ideu "nomologického zákona", jak ji známe z nenormativní metodologie sociálních věd. Nově je rozpracována problematika narace, která je představena jako retrográdní analýza. Přestože se explanace a narace vzájemně liší, lze je ve vědeckém zkoumání sociální reality brát jako dva vzájemně doplnitelné přístupy vědeckého poznávání společnosti.

Monografie Alternativní medicína v České republice popisuje sociologické souvislosti fenoménu alternativní medicíny a blíže se věnuje homeopatii, čínské medicíně a léčitelství v českém prostředí. Studie si klade otázky po motivaci pacientů, kteří se i v současné době technologických zázraků zajímají o způsoby léčení, které se opírají o starodávnou tradici nebo vycházejí ze zcela odlišných principů, ale také lékařů, kteří se v homeopatii nebo čínské medicíně stále vzdělávají. V západní civilizaci je přístup k vysoce odborné a na vědeckých poznatcích postavené zdravotní péči součástí moderního životního stylu a oporou sociálního státu. Monopolizaci vědecké biomedicíny jako jediné správné medicíny až dosud vnímáme jako samozřejmou. Etické, ekonomické i ekologické důvody jsou dnes naléhavé natolik, abychom si kladli otázky a otevřeli se novým možnostem, kriticky je nahlíželi a případně využili v konceptu spravedlivé, vstřícné, na pacienta orientované a trvale udržitelné medicíny. Studie se ve svých závěrech opírá o bohatá výzkumná data.

Kniha obsahuje přehled nejnovějších poznatků o vzniku a vývoji rané státnosti ve čtyřech ohniscích zrodu prvotního státu Starého světa - v Egyptě, Mezopotámii, Číně a Indii. Autor analyzuje historické procesy, které vedou k ustavení rovnováhy mezi odstředivými tendencemi jednotlivých specializovaných společenských skupin a integrující rolí společenského ústředí. Trvalost této s námahou udržované rovnováhy určuje prostupování a vzájemné působení celé řady hospodářských, politických, mocenských, společenských, etických i duchovních faktorů. Knihu doplňují citace ze starověkých textů a jiné ilustrační materiály.

Transformující se společnost prochází změnami na mnoha úrovních. Těmi hlavními dvěma jsou změny ve strukturách a kultuře společnosti. Jak se však tyto velké změny promítají do životů jednotlivců a malých společenství? Kniha Učitelé na vlnách transformace se snaží přispět k porozumění těmto otázkám pomocí exploratorního výzkumu na dvou školách v menším městě ve středních Čechách. V obou školách sleduje autorka osudy dvou generací učitelů. Při rozhovorech s učiteli, vedením i rodiči se zaměřuje na oblast vztahů, hodnot, sdílených příběhů i symbolického a rituálního světa – tedy na kulturu školy.

Kniha předního českého sociologa vzájemně porovnává socialistický a kapitalistický přerod, jimiž prošla česká společnost v průběhu dvacátého století. Na základě studovaných společenských změn si pak autor klade sociologickou otázku "jak se proměnlivý řád společnosti dostává do mimořádna a z něho se znovu obnovuje". Publikace tak volně navazuje na autorovu publikaci Přerody - principy sociálního konstruování (Karolinum 1998).