Karolinum strana 83 z 185

Monografie vychází z mnohaletých zkušeností autorů v klinické endokrinologii i zobrazovací diagnostice, z jejich vlastní klinicko-výzkumné práce a z podnětů získaných při výuce studentů a lékařů u nás i v zahraničí. Jednotlivé kapitoly obsahují embryologicko-anatomické poznámky, klinickou charakteristiku jednotlivých endokrinopatií, laboratorní a funkční testy včetně referenčních hodnot, indikace a algoritmus zobrazovacích metod a zásady racionální moderní terapie jednotlivých patologií včetně dalšího klinického sledování pacientů. Texty dávají rovněž praktické rady, jak přistupovat k endokrinologickým pacientům, upozornění na některé možné špatné interpretace výsledků jednotlivých vyšetření a jsou doplněny četnými obrazy patologických stavů, a to téměř výhradně z vlastního archivu autorů. V kapitole diabetes mellitus je pozornost zaměřena na diagnostiku komplikací diabetu a na vzájemné vztahy mezi diabetem a ostatními endokrinopatiemi. Dílo je zaměřeno na klinickou praxi, nezabývá se podrobněji patofyziologií, ale zahrnuje relevantní vybrané nejnovější poznatky z odborné literatury. Monografie je určena studentům medicíny, mladým endokrinologům, diabetologům, radiologům i praktickým lékařům, kteří se o endokrinologii zajímají. Cenné informace najdou v díle i lékaři v atestační přípravě v endokrinologii a zobrazovacích metodách.

Publikace se věnuje období ontogenetického vývoje člověka, který probíhá od oplodnění po narození - tedy období prenatálního vývoje. Poskytuje souhrn nejpodstatnějších znalostí z embryologie a srozumitelnou formou vysvětluje komplikované procesy vývoje člověka před narozením. Výklad je doprovázen velkým počtem názorných schematických ilustrací.

Publikace ukazuje, že environmentální problémy mají nejen stránku čistě přírodovědnou, ale obsahují zpravidla i pohled technický, ekonomický a společenskovědní, přinášející otázky sociálně-právní, edukativní, etické apod. propojování těchto pohledů představuje největší výzvu a zároveň největší příležitost environmentálního výzkumu. Jednotlivé kapitoly přinášejí shrnutí hlavních směrů environmentálního výzkumu, který se provádí na Univerzitě Karlově, a zároveň naznačují zaměření environmentálního výzkumu v celé České republice.

Již třetí díl ediční řady monografií Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Filologické studie si klade za cíl řešit v současné době vysoce aktuální, ale zároveň mimořádně složitou a nejednotně pojímanou výzkumnou otázku tzv. literárního kánonu, a to včetně literárního kánonu školního. Pozornost je věnována především problematice způsobu, jak a kým jsou tzv. kanonické texty vybírány a podle jakých kritérií se tak děje, jestliže panuje celkem obecná shoda na tom, že právě stanovení hodnotících kritérií obvykle podléhá společensko-politickým potřebám a dosud zůstává v rovině spíše empirické než exaktní.

Newtonův a Leibnizův objev infinitezimálního kalkulu je dodnes považován za jeden z největších výdobytků lidského ducha. Klasická množinová infinitní matematika však nekonečně malé veličiny zatracovala a snažila se je z matematiky odstranit. Těžce vydřené výsledky tohoto experimentu tak zakryly průzračnou povahu nekonečně malých veličin. V této knize je diferenciální počet založený na nekonečně malých veličinách rehabilitován. Užitím výsledků z předcházející knihy, věnované diferenciálnímu počtu, lze původní infinitezimální kalkul rehabilitovat v celém rozsahu.

Cílem knihy je přispět k diskusi o žádoucí podobě učitelského vzdělání. Kniha představuje texty autorů, kteří se dlouhodobě zabývají otázkami učitelské profese a učitelského vzdělávání v kontextu filosofie a sociologie výchovy, vysokoškolské didaktiky, osobnostně sociálního rozvoje i samotné pedeutologie. V pluralitě uvedených perspektiv autoři diskutují o následujících tematických okruzích: důsledky absence ideje vzdělanosti pro univerzitní provoz a učitelskou přípravu; význam filosofického vzdělání budoucích učitelů; vztah akademického a kompetenčního diskursu a problematické důsledky procesu masifikace vzdělávání a neoliberální rétoriky; různé podoby vztahu mezi teorií a praxí v kontextu vyučování pedagogiky a psychologie na fakultách připravujících budoucí učitele; perspektivy vysokoškolské didaktiky; problematika profesních kompetencí vzdělavatelů budoucích učitelů s využitím konceptu „učitele v roli modelu“.

Kniha Kapitoly z dějin česko-španělských kulturních styků a vztahů je výběrem studií publikovaných autorem v posledních patnácti letech. Nejde však jen o souhrn jednotlivostí, ale především o záměr prokázat působnost španělského umění, ikonografie, vzdělanosti a kultury, zejména náboženské, na celé myšlenkové podhoubí české, tím spíše že značnou část novověké historie (16. až 18. stol.) byly Čechy, Morava i Španělsko pod vládou jedné dynastie, Habsburků V knize se střídají důkladné rozbory uměleckohistorické, týkající se jak architektury, tak sochařství i malby, a neopomíjí se ani doklady přitažlivosti hispánské kultury období zlatého věku, ať už se jedná o ohlasy španělské humanistické vzdělanosti v českém prostředí či o mimořádně silné vlivy španělské oděvní módy na módu českou. Osobitou kapitolou je kult španělských světců, který proniká i do lidových vrstev. Vazby mezi Českým královstvím a vzdálenou zemí na Pyrenejském poloostrově v raném novověku nebyly dílem nahodilosti, stejně tak se nejednalo o pouta jednostranná, okrajová či úzce vymezená na jednu oblast života. Kniha tak čtenáři umožní, aby pestrou mozaiku sledované problematiky vnímal v její celistvosti.

Soubor textu Úvahy o mýtu zahrnuje mýty starozákonní, řecké, středověké, novověké a současné, tj. mýty počátku třetího milénia. Autor vysvětluje pojem mýtu, všímá si těch, které se tradují v literární, divadelní, filmové a dnes už i internetové podobě: stvoření světa, prvotní hřích, potopa, české legendy, legendy nacionální, zrod mediálních hvězd, budování obrazu politiků… I k pasážím zachycujícím historii dávno minulou přidává autor současný rámec a pro mladší čtenáře, zejména pro studenty, uvádí méně známá fakta. Kapitoly věnované výkladu některých českých, československých a opět českých dějinných událostí jsou inspirací k tvořivému přístupu k mýtům obecně.

Kniha přináší interpretace básní jedné z Rilkových stěžejních sbírek, česky známé jako „Sonety Orfeovi“. Po německém znění každého sonetu následuje doslovný překlad, poté komentář autora a résumé komentáře německého rilkologa Hermanna Mörchena (orientovaného heideggerovsky) a Ernsta Leisiho (orientovaného na sémantický strukturalismus); porovnávány jsou přitom též interpretace v českých překladech (V. Renč, V. Holan, J. Pokorný, T. Vítek, A. Misař, M. Suchomel). Práce je zaměřena proti patetizaci Rilkovy poezie. Závěrečnou část tvoří vlastní překlad „Sonetů Orfeovi“.

Předkládaná publikace přináší studii prozódie dvou evropských jazyků, francouzštiny a češtiny, a to z kontrastivního hlediska inspirovaného metrickou a autosegmentální fonologií. Monografie je členěna do pěti částí. V první části autor shrnuje hlavní aspekty prozodického fungování jazyka a vymezuje epistemologický rámec své studie. Následující tři části jsou věnovány třem hlavním rovinám prozodické stavby – slabice, přízvukové jednotce a intonační jednotce –, přičemž je na všech úrovních průběžně srovnávána francouzština a čeština. Tato systematická analýza je doplněna šesti relativně samostatnými empirickými studiemi. V případě češtiny některé z analýz představují doplnění mezer v popisu prozódie tohoto jazyka. Závěrečná část je typologickým shrnutím předcházejících analýz.

Učebnice poskytuje základní poznatky o infekčních nemocech seřazených podle orgánových systémů, obsahuje jejich popis s cílem vytvořit konkrétní představu o jejich průběhu, léčbě a ošetřovatelské péči. V obecné části knihy jsou shrnuty postupy intenzivní péče aplikované na pacienty s infekčními nemocemi, jsou vysvětleny specifické rysy ošetřování, dodržování hygienického režimu, izolačních opatření a prevence. Kniha je primárně určena pro pokračovací magisterské studium intenzivní péče, ale základní poučení naleznou i studenti lékařství a lékaři se zájmem o akutní medicínu. K snazšímu pochopení textu přispívá množství fotografií.

Kniha podává přehled výsledků nazálního, bukálního, konjunktiválního a inhalačního podání ketaminu a etomidátu, opioidů, benzodiazepinů, ?2-sympatomimetik, anticholinergních látek a haloperidolu a jejich kombinací především v původních experimentech autorů na zvířatech a tam, kde byl tento způsob již vyzkoušen a publikován, i u člověka. Zvláštní kapitola je věnována intramuskulárnímu podání svalových relaxancií. Monografie je určena všem, kteří mají zájem o nové a zajímavé postupy a jejich zavádění v klinické praxi – zejména v urgentní medicíně a medicíně katastrof.

Tinnitus je odborné označení pro šelest v uších, které může v různých intervalech zesilovat či zeslabovat. Pod tímto spíše medicínským názvem se skrývá autobiografická kniha hudebního vědce, mimořádně erudovaného znalce a propagátora osobnosti a díla Bohuslava Martinů, a také dlouholetého pedagoga Univerzity Karlovy Jaroslava Mihuleho.

Monografie pojednává o gramatickém vyjádření epistemické modality ve standardní mluvené tibetštině. Jedná se o systém různých, více či méně častých typů epistemických slovesných koncovek a epistemických sponových sloves, které jsou analyzovány z hlediska sémantického, syntaktického a pragmatického, a ilustrovány četnými příklady.

Studie zařazené v této knize představují reprezentativní průřez mnohostranným dílem předního českého orientalisty Luboše Kropáčka. Časovým rozpětím svého vzniku (od šedesátých let do současnosti) a tematickou šíří pokrývají velkou část Kropáčkova života i všechny významné oblasti jeho badatelského zájmu (islamologie, arabistika, afrikanistika). Většinu tvoří již uveřejněné práce – rozptýlené a mnohdy špatně dostupné –, některé statě však vycházejí tiskem poprvé. Pro tento knižní soubor byly všechny doplněny stručnými úvody, které vysvětlují kontext vzniku a případné další souvislosti, rozšířen byl rovněž poznámkový aparát. Vedle religionistů a orientalistů kniha jistě zaujme i širší okruh čtenářů.

Víte, jak v uměleckém textu přeložit šifru? Nebo záměrné gramatické a pravopisné chyby? Anebo různojazyčné pasáže? Máte představu o tom, jakým způsobem se mohou v cílovém textu projevit překladatelovy naturalizační zásahy? Otázkám translace těchto a dalších zajímavých jevů je věnována podstatná část naší monografie. A nejen jim. K problematice adekvátního uměleckého překladu se přistupuje na základě pojednání o klíčových kapitolách teorie uměleckého překladu: o přeložitelnosti, o ekvivalenci a adekvátnosti, o zaměření uměleckého překladu na čtenáře. Publikace je určena všem zájemcům o jazyky, beletrii a překládání.