Karolinum strana 54 z 184

Páteří, byť často skrytou, veškeré infinitní matematiky od jejích počátků až do dnešní doby jsou reálná čísla. Také v nové infinitní matematice hrají tato čísla klíčovou roli. Umístili jsme je až na samu hranici antického geometrického světa, kde by měla zachycovat jeho soudržnost a kontinuitu. Tuto hranici pak neklademe až do jakéhosi absolutního nekonečna, ale vykládáme ji jako obzor, i když jen jako obzor geometrický. To nám dovoluje manipulovat jak s touto hranicí, tak s čísly na ní ležícími. Díky tomu lze vhodným posunutím geometrického obzoru provést diskretizaci reálných čísel. To znamená vyložit celou třídu reálných čísel jako podtřídu jisté konečné množiny ležící na vhodném posunutém obzoru.

Vzdělání je nástrojem vzestupné sociální mobility, proto je nutné zabezpečit rovný přístup k němu všem společenským skupinám bez ohledu na jejich sociální či zdravotní charakteristiky. Jednou z mnoha skupin, které čelí komplikovanému přístupu ke vzdělání, je populace osob se zdravotním postižením; ty se v různých fázích svých vzdělávacích trajektorií setkávají s omezeními a překážkami, které jim dosažení vyšších úrovní vzdělání ztěžují. Ústředním tématem knihy je přístupnost vysokoškolského vzdělání pro osoby se zdravotním postižením, tedy šance, že se plnohodnotně integrují do akademického života a prostředí a zdárně absolvují studium na vysoké škole. Teoretická část předkládá různá pojetí klíčových konstruktů práce a zasazuje je do příslušného tematického rámce – sociologie vzdělávání. Předmětem výkladu jsou rovněž teorie vzdělanostních nerovností, jejichž praktické důsledky jsou popisovány v jednotlivých fázích vzdělávacího procesu osob se zdravotním postižením. V rámci kvantitativní výzkumné studie, provedené na Univerzitě Karlově na totálním výběru studentů se zdravotním postižením, je pozornost věnována především motivaci těchto studentů zahájit vysokoškolské studium, vlivům působícím na výběr studijního oboru, stejně jako překážkám, se kterými se mohou studenti v průběhu studia setkat, a zdrojům, které mohou k jejich překonávání využívat. S využitím těchto poznatků je v závěru studie sledována úspěšnost studentů se zdravotním postižením v průběhu vysokoškolského studia.

Kolektivní monografie o podobách antisemitismu v Čechách a na Slovensku analyzuje diskursivní a vizuální formy obrazu Žida v české a slovenské většinové společnosti. Příspěvky se zabývají otázkou, jak se v průběhu 20. a 21. století utvářel pojem „Žid“ nebo „židovský“ a jak se v souvislosti s tímto „cizím“ obrazem utvářel obraz „nás“ samotných. Autoři jednotlivých studií se ve svých analýzách tematicky obrací k otázce kontinuity a transformace těchto zrcadlových obrazů a zároveň zkoumají vztah identity a (politické) moci. Badatelé na příkladu Protektorátu Čechy a Morava, válečného slovenského státu, komunistického Československa, ale také soudobých reálií přesvědčivě ukazují, že antisemitismus není vázaný na skutečného nebo domnělého nepřítele, nýbrž na (sebe)legitimizační konstrukty. Předkládaná kniha je založena na využití dobového tisku, orálněhistorických životopisných rozhovorů, pamětí a archivních dokumentů. Také proto je publikace určena nejenom akademické obci a učitelské veřejnosti, ale všem zájemcům o fenomén antisemitismu, jeho projevy a vývoj ve 20. století a v současnosti.

Publikace Česká věta na rozhraní mezi gramatikou a pragmatikou se zabývá jevy vznikajícími v důsledku uplatnění vět / výpovědí v komunikaci, tedy pod vlivem faktorů povýtce pragmatických, tj. jevy, které jsou na standardní formu syntaktických jednotek navázány, mohou však být interpretovány různě – jde o rozsah a varianty elipsy, tzv. neartikulované konstituenty, o pragmatickou povahu reprodukované řeči. Dále se z hlediska rozhraní se syntaxí věnuje jevům regulujícím (nejen v češtině) finální interpretaci komunikátů. Jsou to zejména možnosti typizace komunikačních záměrů mluvčího / produktora, možnosti formálního zachycení takové typizace pravidly a možnosti a podmínky re- a dointerpretování komunikovaných jednotek. Konečně se v této publikaci zavádí do české pragmalingvistiky koncept logoforicity a její uplatnění jakožto vlastního rozhraní gramatiky a pragmatiky.

Monografie analyzuje význam a úlohu tělesné výchovy a sportu ve vnitřní i zahraniční politice meziválečného Československa. Činnost organizací z oblasti tělesné kultury představovala majoritu spolkového života tzv. první republiky. Představitelé většiny tělocvičných spolků neusilovali o přímé politické působení, přesto je politické dění silně ovlivňovalo. Pozornost je věnována především politice těch spolků, které vstupují do politického života nejvýrazněji, tj. Sokola, komunistické Federace proletářské tělovýchovy a turnerského svazu, který Konrád Henlein a jeho souputníci v průběhu třicátých let podřídili zájmům sudetoněmecké iredenty. Dále je zmíněno soužití českých a německých sportovců, k jehož zpolitizování došlo především v souvislosti s olympijskými hrami 1936 v Berlíně. Knihu uzavírá kapitola zaměřená na systém péče o tělesnou výchovu a sport, který se v průběhu dvacátých let v Československu postupně vytvářel. Tematiku dokreslují fotografie a citace z dobových materiálů.

Kniha je věnována ranému básnickému a částečně i výtvarnému dílu jednoho z nejvýznamnějších ruských básníků 20. století Vladimíra V. Majakovského (1893–1930), které hodnotí nikoli pohledem literárněvědným, nýbrž prizmatem lingvistiky. Majakovského vybrané verše z doby do roku 1920 a jeho plakáty ze stejného období jsou podrobeny zevrubné lingvistické analýze s přihlédnutím ke třem dominantním rysům autorovy tvorby tohoto období: zájmenům, metafoře a užití úderných hesel, která se objevují jak v autorových slovesných, tak výtvarných počinech. Kniha, která v rámci českého bádání představuje jednu z prvních lingvisticky zaměřených sond do Majakovského díla, má zároveň v širším pohledu ambice poodkrýt možnosti, jež lingvistická analýza skýtá pro dekódování poetického textu obecně.

Předkládaný soubor statí O českém verši shrnuje výsledky dlouhodobého vědeckého směřování PhDr. Květy Sgallové. Autorka vychází ze strukturalistické tradice a již na počátku své odborné práce prosazovala uplatňování moderní techniky při versologickém výzkumu. V souboru jsou zastoupeny práce týkající se jak problematiky nového přístupu, tak i výsledků, jichž bylo takovým postupem dosaženo, a to v rámci výzkumu, který vedl prof. Miroslav Červenka. Podstatná část prací nemohla být v době normalizace v českém odborném prostředí publikována, studie byly zveřejněny ve Varšavě v rámci mezinárodního výzkumu verše. To se týká především společných prací autorky s prof. Červenkou. Studie zpracovávají obecné problémy výstavby verše, struktury verše v době národního obrození a ve druhé polovině 19. století a otázky teorie a praxe rýmování v české poezii.

Málokterá historická událost sehrála v procesu utváření českého národního vědomí takovou roli jako bitva na Bílé hoře. Z vojenského hlediska na první pohled nepříliš významná šarvátka měla dalekosáhlé důsledky a stala se skutečným symbolem osudové porážky a počátku národní poroby. Monografie francouzského historika Oliviera Chalina neponechává tuto stránku bez povšimnutí, snaží se však především o to, aby zpoza dlouho pěstovaného mýtu plasticky vystoupila reálná a zcela konkrétní historická událost – událost bitvy. Čerpá přitom nejen z badatelsky málo využitých písemných pramenů, ale i ze zdrojů méně obvyklých, jako jsou topografie bitevního pole nebo prameny ikonografické. Překlad knihy, která již v zahraničí vzbudila zasloužený ohlas, umožňuje českému čtenáři, aby se na tuto klíčovou událost našich dějin podíval z jiného úhlu, než byl dosud zvyklý._x000D_

V knize Závažná těla se filosofka a genderová teoretička Judith Butlerová vyrovnává s námitkami, které jí byly adresovány po vydání spisu Potíže s rodem (Gender Trouble, 1990). Ty se týkají především otázky tělesnosti jakožto materiality, otázky, která se jejím kritikům zdála v raném pojetí performativní konstituce genderu, jak jej Butlerová rozpracovává, nedostatečně zohledněny. Butlerová se v reakci na tyto námitky snaží ukázat, jakým způsobem je sama otázka tělesnosti jakožto materiality od samého počátku podmíněna symbolickými mechanismy. Závažná těla jsou ale mnohem víc než jen polemický text, už jen proto, že Butlerová své pojetí rozpracovává i s pomocí skutečného dialogu jak s jinými feministickými teoretičkami (Luce Irigarayová, Julia Kristeva), tak s významnými filosofy druhé poloviny dvacátého století (Michel Foucault, Louis Althusser, Jacques Derrida) a s psychoanalýzou (Sigmund Freud, Jacques Lacan), ale i prostřednictvím exkursů do literatury (Nella Larsenová, Willa Catherová), politické teorie (Ernesto Laclau, Slavoj Žižek) i gay a lesbické subkultury. Už jen kvůli tomuto interdisciplinárnímu záběru patří tato kniha mezi její nejvýznamnější práce.

Kniha nabízí nový pohled na zkoumání korupce a odhalování podvodů. Autoři ukazují na korupci jako komplexní sociální jev, který je možné zkoumat z různých interdisciplinárních pohledů. Těžiště zkoumání a hlavní přínos knihy spočívá v analýze faktorů detekujících korupční riziko a podvody s veřejnými zdroji. Autoři na bázi metody FMEA (Fault Mode and Effect Analysis) navrhují vlastní přístup, jak pracovat s korupčním rizikem ve veřejné správě. Vypracovávají algoritmy, které ukazují, jak odhalovat korupční riziko a podvody ve veřejné správě.

Publikace je společným dílem téměř čtyř desítek autorů – zkušených lékařů. Přináší základní poznatky o prevenci a podpoře zdraví ve stáří, o zdravém způsobu života a psychologii stáří i důležité informace z oblasti sociálního zabezpečení. Text je rozdělen do tří částí. Seznamuje čtenáře se základy fungování lidského těla, nejčastějšími onemocněními staršího věku s důrazem na prevenci a sociálními a demografickými tématy. Všechny kapitoly zohledňují současné vědecké poznatky a kladou důraz na prevenci a podporu zdraví ve stáří. Kniha může být spolehlivým průvodcem pro všechny, kteří přistupují ke svému stárnutí aktivně a konstruktivně – rozvíjejí své zájmy, přijímají svůj věk a vyrovnávají se s potížemi vědomi si svých omezení, ale i možností.

Tato monografie shrnuje poučení z české hromadné otravy metanolem se 137 případy a více než 50 úmrtími, což představuje jednu z největších metanolových "epidemií" v XXI. století v celém světě. Specifická oblast studie je definována řadou výzev, jimž čelí zdravotní systémy během vypuknutí hromadných otrav: zpožděný kontakt pacienta s lékařem a nevčasná diagnostika, nespecifické klinické příznaky a symptomy při přijetí, potřeba využití plynové chromatografie pro detekci metanolu, omezená dostupnost některých léčebných metod v menších nemocnicích, nedostatečné důkazy klinické účinnosti a bezpečnosti řady přednemocničních a nemocničních terapeutických opatření, vysoká míra úmrtnosti a podhodnocená prevalence dlouhodobých zdravotních následků u osob, které otravu přežily.

Publikace je souborem úvah o knize, která stála u zrodu jedné ze zásadních diskuzí o české povaze. Autorka popisuje kladné i záporné reakce, které vyvolalo její první vydání. Zároveň konfrontuje hlavního hrdinu Herrmannova románu s dalšími známými postavami české literatury a hodnotí motiv každodenního měšťanského života v české románové tvorbě.

Kniha se věnuje poměrně krátkému časovému úseku, kdy Evropou prošla vlna revolucí, ale i dalších změn. Revolucí v té či oné podobě se obávaly všechny evropské země, a to dokonce včetně Velké Británie nebo Francie. Autor svou pozornost zaměřil nikoliv na soupis a detailní popis všech událostí, které přinesly roky 1830–1831, ale na analýzu podmínek, ze kterých ruští představitelé museli vycházet a také na následná opatření, která přijímali tváří v tvář evropskému revolučnímu hnutí. Faktické události zůstávají na pozadí a vpřed vystupují jednotlivci a jejich vnímání situace. Politika Mikulášova Ruska držela výrazně pragmatickou linii, byť často navzdory carovu postoji. Ukazuje se, jak dlouhodobé systémové záležitosti ovlivňují rozhodování v konkrétní krizové situaci a jak důležitá je osobnost v dějinném procesu, a to dokonce i v tak centralizovaném státě, jakým bylo carské Rusko.

Kniha se snaží přiblížit realitu dnešní Svaté země prostřednictvím rozhovorů s místními obyvateli. První část zachycuje sociokulturní, historické a náboženské souvislosti, které spoluvytváří komplikovaný obraz izraelské společnosti. Druha část je pak věnována analýze a interpretaci vypovědí současných Izraelců. Kniha představuje českému publiku postoje, názory a sebepojetí izraelských žen a mužů, a to především ve vztahu k nestandardnímu prostředí, ve kterém žijí. Postřehy a komentáře jednotlivců zpřístupňují čtenáři novou prožitkovou dimenzi. Tyto „živé vstupy“ konkrétních osob nám umožňují do jisté míry sdílení situací či přímo spoluprožívání diskutovaných událostí. Publikace může sloužit také jako praktický manuál či inspirace k realizaci terénního antropologického výzkumu.

Německo se po havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě rozhodlo urychleně ukončit provoz všech svých jaderných elektráren. Jaderná energie přitom po řadu desetiletí představovala nepostradatelný zdroj elektrické energie. Monografie Německo bez jádra? představuje v Česku výjimečný pohled na jadernou energetiku. Nespatřuje v ní jen technický problém, spadající pouze do kompetence inženýrů a techniků, nýbrž jedno z klíčových politicko-společenských témat posledních desetiletí. Autoři zasazují rozhodnutí vlády Angely Merkelové o ukončení provozu jaderných elektráren do širšího kontextu, sledují vývoj problematiky od počátku civilního využití jaderné energie v Německu a věnují se řadě aktuálních otázek, např. motivům pro rozhodnutí o opuštění jádra, reakci německé veřejnosti, následkům ukončení provozu jaderných elektráren a také tématu radioaktivního materiálu a jeho následného uložení. Publikace představuje téma využití jaderné energie v souvislostech, a neměla by proto chybět v knihovně zájemců o společenskou problematiku související s otázkami energetického hospodářství, díky svému průřezovému charakteru je ovšem určena i pro zájemce o moderní dějiny Německa.