Lidové noviny strana 47 z 82

Objevte tajné pláže i skrytá zákoutí hlavního města. Přečtěte si historky ze života na Korfu a nasajte místní atmosféru. Zjistěte, kde opravdu bydlela rodina spisovatele Geralda Durrella. Ochutnejte místní speciality a zajděte na tržiště v Kerkyře na ouzo nebo do řecké kavárny na pravou řeckou kávu a pozorujte místní obyvatele. Naučte se pár slov řecky a dejte se s nimi do řeči.

Kniha Dějiny v diskuzi. Podoby československé normalizace představuje multižánrovou publikaci věnující se pozdně socialistickému Československu. Autoři nehledají odpověď na klasickou historickou otázku, jak to doopravdy bylo?, jde jim spíše o zachycení dosavadních debat o normalizaci coby živém a často kontroverzním tématu. V jednom svazku chtějí čtenáři zprostředkovat, jak se na normalizaci dívají rozdílné společenskovědní disciplíny včetně toho, jak se o ní vyučovalo a vyučuje ve školách. Kniha zohledňuje generační, metodologické, domácí i zahraniční perspektivy, obsahuje přehledové studie, záznamy z živých panelových diskuzí a překlady klíčových zahraničních textů (Gil Eyal, Alexej Jurčak, Jörn Rüsen, Katherine Verderyová).

Kniha autorského kolektivu sestávajícího z tuzemských i zahraničních badatelů a badatelek je věnována dobovým koncepcím nového člověka, které se utvářely v souvislosti s projekty sociálního inženýrství v Evropě 20. století. Nový člověk představoval symbol, vzor a zároveň cíl mnoha myšlenkových hnutí a proudů, které chtěly radikálně transformovat společnost a zároveň dosáhnout vyššího stupně humanity. Dobové obrazy nových mužů a žen předkládaly optimistické vize krásné a šťastné budoucnosti a slibovaly brzké překonání všech stávajících obtíží. Současně byly koncipovány jako protipól starých, údajně překonaných ideálů. Jednotlivé kapitoly této kolektivní monografie se zaměřují na konkrétní podoby nového člověka v různých geografických a časových souřadnicích vymezeného rámce, ovšem nejvíce prostoru je vyhrazeno socialistickým a fašistickým sociálním experimentům.

Druhý svazek deníků prof. MUDr. Josefa Charváta, DrSc., významného českého internisty a endokrinologa, v edici EGO obsahuje dva deníky z poválečných zahraničních studijních cest 1946 do USA a 1948 do Polska a dále domácí deník z roku 1948-1949. Tyto deníky psané jako zcela věcné osobní poznámky za účelem soukromého zachycení historické paměti poskytují závažné i jinak zajímavé informace o vědeckém, personálním i společenském stavu a inspirativních momentech poválečné interní medicíny v navštívených zemích. Domácí deník je pak strhujícím podrobným zrcadlem pohnutých událostí zmíněných let.

Kniha Valašské Meziříčí zevrubně představuje dějiny území, které vstoupilo do psané historie na konci 13. století, kdy zde existovala ves Krásno (poprvé zmíněna 1299) a městečko Meziříčí (1297 Mezersicz, 1377 Schönstadt), nazývané také Meziříčí nad Bečvou nebo Meziříčí pod Rožnovem. Publikace z populární edice Dějiny měst přibližuje nejstarší historii Valašského Meziříčí a přes období třicetileté války se dostává až k starostování JUDr. Aloise Mikyšky, během nějž se Valašské Meziříčí stává valašskými Athénami, jelikož zde bylo v roce 1871 založeno gymnázium a další střední odborné školy. Samozřejmostí je i přiblížení novodobé historie města. Po překonání poválečného rozvratu se Valašské Meziříčí rozvíjelo velmi dynamickým tempem, stavěly se nová, rozsáhlá sídliště a vyrostly další moderní průmyslové závody. Daní za tento pokrok však byla asanace zastaralé a nevyhovující zástavby, čímž město ztratilo malebné staré čtvrti a romantická zákoutí, která socialistická výstavba nemohla nahradit. Přestože Valašské Meziříčí přestalo být v roce 1960 správním centrem okresu, zachovalo si status rozvinutého kulturního i hospodářského střediska i po společenském převratu v roce 1989.

Svazek přináší edici memoárově laděných textů, které se vztahují k aktivitám Maffie během první světové války. Dosud nepublikované příspěvky osob, které rozličnými způsoby participovaly na domácím protirakouském odboji, jsou cenným a dosud opomíjeným zdrojem informací k vybraným aspektům moderních českých dějin. Edice obsahuje dvanáct ego-dokumentů vznikajících (až na jednu výjimku) v éře první československé republiky, které mají z hlediska formy a okolností sepsání rozličný charakter. Právě tato skutečnost z nich ale činí mnohovrstevnatý a specifický historický pramen. Autoři příslušných textů (František a Vladimír Sísovi, Otokar Chlup, Josef-Záruba Pfeffermann ad.) rekapitulují své aktivity mezi lety 1914 a 1918 a zaznamenávají některé detaily o organizačním fungování Maffie. Avšak obsahově cenné jsou u jednotlivých příspěvků nejen popisované události, ale i doba a motivy vedoucí k jejich vzniku. Podstatně zajímavější rovinou předkládaných dokumentů je tak zvolená argumentační strategie autorů, míra celkové stylizace i akcentování odlišných, často zcela protichůdných faktorů českého vnitřního vývoje za první světové války. Z tohoto hlediska představuje edice neocenitelný zdroj pro zkoumání odlišných interpretačních rámců, které se objevovaly v meziválečné československé společnosti ve vztahu k reflexi vzniku samostatného státu.

Edice dvou rodinných deníků: Jany Lebovič, žid a odbojář skupiny Přehledy žijící v ilegalitě, si vedl deník mezi březnem a srpnem 1944, kdy byl spolu s částí skupiny zatčen. V téže době byla za podporu skupiny deportována do koncentračního tábora také Pavla Hájková, matka Janyho kamaráda Miloše Hájka. Ta si pořizovala deníkové záznamy po osvobození během návratu domů přes zničené Německo a v prvých poválečných měsících. Pro Leboviče i Hájkovou představovalo psaní především způsob komunikace s nepřítomným partnerem, od něhož je oddělili nacisté. Tyto jedinečné dokumenty z bezprostřední zkušenosti vypovídají o holokaustu, odboji a koncentračních táborech. Edici doprovází rámující úvod a doprovodné texty Pavliných vnuků a Janyho neteře.

Z důvodu skepse a nedůvěřivosti české společnosti k tradičnímu náboženství, je katolicismus často obecně považován za synonymum pro nehybnost či zpátečnictví. Vzhledem k problematičnosti a spletitosti studia náboženství se zdá být užitečné, obrátit svou pozornost k jednotlivým (historickým) aktérům. Kvůli dlouhodobému opomíjení je tento pohled zdola ještě zajímavější u žen. Jak se tedy náboženství odrazilo v jejich konkrétním psaní nebo jednání? Kniha pojednává o ženských aktivitách v českém politickém katolicismu. Sleduje proměny sebepojetí organizovaných katolických žen, popřípadě strategiemi a vyjednáváním s katolickými muži. Obrací svou hlavní pozornost na přelom 19. a 20. století, kdy se v českém prostředí zvětšují možnosti uplatnění žen ve veřejné sféře.

Bosí augustiniáni představovali v Čechách během 17. a 18. století mezi žebravými řády poměrně malé společenství. Výrazné stopy po jejich činnosti jsou však patrné dodnes, přestože na našem území nepůsobí již dlouhou řadu let. Výmluvným příkladem připomenutí jejich existence jsou umělecká díla, která pro své klášterní areály objednali. V souvislosti s touto zadavatelskou činností vystupuje do popředí úzce propojená spolupráce objednavatele, donátora a umělce, jež poodhaluje nejenom samotnou historii vzniku uměleckých děl, ale také nezbytné vazby, které si bosáci se svým okolím vytvořili.