Lidové noviny strana 46 z 91

Ve své studii se Peter Burke věnuje analýze sociálních a kulturních dějin jazyků, jimiž se v Evropě hovořilo nebo psalo v období mezi vynálezem knihtisku a francouzskou revolucí. Je totiž přesvědčen, že z jazykového hlediska je dobu 1450-1789 třeba vnímat jako svébytný časový úsek. Jedním z hlavních témat knihy je vztah mezi jazykem a společenstvím (vymezeným regionálně, konfesionálně, v souvislosti se zaměstnáním nebo pohlavím, stejně jako příslušnosti k národu) a úloha jazyka v procesech vnímání druhých a formování vlastní identity.

Sborník 3. sjezdu historiků umění 25.-26. září 2008

Poprvé po roce 1989 vychází v českém jazyce souhrnné pojednání věnované politice státoprávní šlechty 19. století. Předkládaná kniha systematicky mapuje politické strategie vlivné společenské skupiny, která si i ve druhé polovině 19. století udržela významné postavení v životě habsburské monarchie. Česká státoprávní šlechta dokázala tehdy oponovat centralistickým a etatistickým snahám vídeňské vlády. Ediční řada České dějiny představuje společný projekt Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Nakladatelství Lidové noviny. Jejím smyslem je představit odborné i širší veřejnosti vědecké výsledky pracovníků Ústavu českých dějin, jedné z nejstarších institucí na poli českého dějepisectví.

Dlouho očekávaná příručka, která je pojata jako vysokoškolská učebnice popisuje dějiny správy v českých zemích od raného feudalismu až po současnost. Je určena nejen studentům historie, profesionálním historikům, ale i všem, kteří se zajímají o dějiny. Právě na správním členění jednotlivých celků a vývoji nejrůznějších úřadů, jejich vzájemném překrývání a doplňování lze sledovat dějinný vývoj a jeho trendy.

Na začátku své knihy Víc než nic si Robert Wright dává za úkol "vymezit běh historie života od prvotní zárodečné hmoty až po World Wide Web." V široce pojatém a nesmírně zajímavém vyprávění se autorovi daří přesvědčivým způsobem zpochybnit obvykle zastávaný názor, že evoluce a dějiny lidstva nemají žádný cíl. Obratným využitím teorie her, popisu her s "nulovým" a "nenulovým" součtem, odhalí sílu stojící za obecným směrem vývoje života, sílu, která biologickou evolucí vytvořila složité, rozumné živočichy a následně prostřednictvím kulturní evoluce vedla lidský druh ke stále rozsáhlejší a složitější stavbě společnosti. Autor tvrdí, že přísně vědecké zhodnocení tří miliardy let trvající historie lidstva může dát dnešku nový duchovní rozměr, a dokonce nabídnout politické rady do budoucna. Víc než nic změní naše myšlení o výhledech lidského rodu.

Robert Wright nás provází ne velkolepé pouti dějinami a odhaluje poznatek životně důležitý pro naši dobu: v evoluci judaismu, křesťanství a islámu najdeme stejnou zákonitost a v jejich svatých písmech je "skrytý kód". Wright ukazuje, že když tato písma čteme s ohledem na okolnosti, za nichž vznikla, ukážou se síly, které zmíněná náboženství opakovaně povznesla od násilí a nesnášenlivosti na vyšší morální úroveň. S využitím archeologie, teologie, historie a evoluční psychologie Wright opakovaně vyvrací dlouho zastávané představy o velkých monoteistických náboženstvích. Jeho poznatky ukazují, že jakkoli mohly být pomýlené naše tradiční představy o bohu či bozích, jejich vývoj ukazuje na transcendentní rozměr: náboženské hledání je oprávněné a moderní vědecký názor není v rozporu s něčím, co může být oprávněně nazýváno božským. Evoluce boha si klade veliké cíle a brilantně se jich zhostí. Navždy změní náš pohled na boha, na jeho původ, a na to, kam on i my směřujeme.

Morální zvíře pojednává z hlediska neodarwinismu o Darwinově teorii i jeho životě, o hledání životních partnerů, sexu, přátelství, altruismu, cynismu, zkrátka o všem, co povznáší i ztrpčuje lidský život. Morální zvíře se zabývá banálním i posvátným a týká se prakticky všeho, na čem nám záleží.

Další svazek edice Česká historie mapuje historii Moravy v epoše moravských údělů, které nemají v dějinách přemyslovského státu ten nejlepší zvuk. Spíš jsou vnímány jako odstředivý prvek ve struktuře přemyslovského státu, navíc česká historiografie pochybovala, že je skoro nemožné proniknout do složitého labyrintu českých dějin (řečeno slovy Václava Novotného). Mladý moravský historik se pokouší novým výkladem pramenů vyložit moravské dějiny v temném 10. století, následujícím po pádu Velké Moravy, několikeré připojení Moravy k k přemyslovskému státu, vznik údělů za knížete Břetislava I. i snahy moravských údělníků (většinou neúspěšné) zasednout na pražský knížecí stolec a později (v 12. století) získat větší nezávislost, což vyvrcholilo vznikem moravského markrabství. Kromě těchto „velkých" dějin se ovšem na Moravě odehrával stovky a tisíce menších a malých příběhů všedního dne (osudy olomouckého biskupství byly jedním z nich), jejichž hrdiny většinou neznáme, na jejichž konci však bylo utvoření středověké podoby země.

Průřez ilustrační tvorbou Borise Jirků. V knize zmiňuje cestu k ilustracím, své lásky i realizovaná díla. Autor ilustroval, mimo jiné, knihy Gabriela Garcíi Márqueze. Všechny texty knihy jsou i v anglickém jazyce. V našem nakladatelství jsme vydali knihu Michala Horáčka KUDYKAM s ilustracemi Borise Jirků.

Jedinečný dokumentární cyklus Heleny třeštíkové, který dává možnost nahlédnout do osudů manželských dvojic v pohledu několika let právě vychází v knižní podobě. Příběhy jsou obohacené o sociologický a psychologický komentář. Od 1. ledna 2006 byly v jednom bloku za sebou v šesti večerech na ČT 2 uvedeny Manželské etudy z roku 1987 v původní podobě a Manželské etudy po dvaceti letech. Filmy sledovalo více než milion diváků, a jak se ukázalo, divácký ohlas dokonce i podstatně zasáhl do dalšího osudu hrdinky jednoho z příběhů.

Jedinečný dokumentární cyklus Heleny třeštíkové, který dává možnost nahlédnout do osudů manželských dvojic v pohledu několika let právě vychází v knižní podobě. Příběhy jsou obohacené o sociologický a psychologický komentář. Od 1. ledna 2006 byly v jednom bloku za sebou v šesti večerech na ČT 2 uvedeny Manželské etudy z roku 1987 v původní podobě a Manželské etudy po dvaceti letech. Filmy sledovalo více než milion diváků, a jak se ukázalo, divácký ohlas dokonce i podstatně zasáhl do dalšího osudu hrdinky jednoho z příběhů.

Nepostradatelná a dosud nepřekonaná pomůcka pro každého zájemce o etymologii jazyka českého. Výklady o původu nejužívanějších i méně známých slov.

Tato kniha vznikla jako doprovodná publikace výstavy Pražské výletní restaurace realizované v Muzeu hlavního města Prahy od září 2010 do března 2011. Záměrem autora bylo představit místa odpočinku a občerstvení Pražanů a jejich proměny v prostoru i čase - od vltavských ostrovů až ke středočeským výletním podnikům, od druhé poloviny devatenáctého století do konce třicátých let století dvacátého včetně příležitostných časových přesahů směrem k současnosti. Základ publikace tvoří dobové fotografie, a zejména pohlednice, které představují často jediné doklady o druhdy vyhlášených restauracích.

Podobně jako v předchozích publikacích Pavly Frýdlové - Ženská vydrží víc než člověk, Ženám patří půlka nebe, Ženy mezi dvěma světy, Ženy odjinud - vypráví svůj životní příběh deset žen. Tentokrát je to deset lékařek, které byly ochotné se nechat zpovídat, nahlédnout do zázemí své profese, podělit se o své životní zkušenosti a názory s Vámi, čtenářkami a čtenáři. Na rozdíl od předchozích svazků, v nichž se většina výpovědí týkala minulosti, je tato kniha žhavě současná. Zpovídané lékařky hovoří hodně o svých dnešních postojích a názorech, o postavení žen v současné české společnosti.

Kniha k poctě "první dámy české medievistiky" Anežky Merhautové. Příspěvky předních českých i zahraničních mediavelistů jsou věnovány raně středověkým památkám na území střední Evropy, českým zemím do konce 13. století i lucemburskému období, ve kter ém se řada z nich zabývá pražským chrámem sv. Víta, kterému Anežka Merhautová věnovala značnou badatelskou pozornost.

Kniha k poctě "první dámy české medievistiky" Anežky Merhautové. Příspěvky předních českých i zahraničních mediavelistů jsou věnovány raně středověkým památkám na území střední Evropy, českým zemím do konce 13. století i lucemburskému období, ve kter ém se řada z nich zabývá pražským chrámem sv. Víta, kterému Anežka Merhautová věnovala značnou badatelskou pozornost.