Lidové noviny strana 39 z 91

V centru pozornosti autorky stojí témata: šlechta – paměť – mýtus. která analyzuje zejména na základě rozhovorů se samotnými příslušníky šlechty a s využitím teoretických nástrojů tzv. paměťových studií. Názory na šlechtu se u nás mnohdy propastně liší. První republika zrušila šlechtictví a tím ji zbavila i značné části jejího ekonomického a sociálního kapitálu. O likvidaci této „reakční“ společenské třídy pak s úspěchem usiloval komunistický režim. Šlechta se přesto nestala zapomenutým fenoménem. Rok 1989 a následné restituční zákony umožnily její návrat. Ať už na šlechtu pohlížíme jakkoli, nemůžeme se oprostit od naší paměti. A od ní už je jen krůček k mýtům, jimiž jsou naše soudy ovlivňovány a které působí i na vlastní vzpomínání šlechticů. Právě tato ústřední témata (šlechta – paměť – mýtus) stojí v centru pozornosti autorky, která je analyzuje zejména na základě rozhovorů se samotnými příslušníky šlechty a s využitím teoretických nástrojů tzv. paměťových studií.

Knížka popisuje ostrov tak, jak ho vidí autorka, která zde žije od roku 1998. Seznamuje nás s každodenním životem Korfanů, s jejich zvyky a tradicemi. Přibližuje typickou řeckou kuchyni a zároveň radí, kde ji najít. Popisuje ty nejhezčí trasy a místa, která stojí za návštěvu. Vypráví své osobní zážitky, které za léta života na ostrově nasbírala. Doporučuje krásné pláže a romantická zákoutí ostrova. Zároveň nezapomíná na historická fakta a praktické informace.

Austrálie je posledním kontinentem, který Evropané osídlili. Její dějiny ovšem sahají mnohem hlouběji do minulosti než na konec 18. století, kdy byla její část prohlášena za britskou kolonii Nový Jižní Wales. Podle současných výzkumů se přítomnost lidí v Austrálii odhaduje do doby kolem 50 000 let př. n. l. Australští domorodci žijící až do příchodu Evropanů jako společnost lovců a sběračů měli bohatou ústní tradici pevně zakotvenou v mytické době Snění (Dreamtime). Kniha líčí britské osídlení kontinentu i postupnou proměnu původní britské trestanecké kolonie v hospodářsky prosperující stát svobodomyslných obyvatel, jež byla dovršena 1. ledna 1901 vznikem federativního Australského společenství (Commonwealth of Australia). Ve 20. století prošla Austrálie do velké míry podobným vývojem jako západní svět. Australští vojáci se zúčastnili obou světových válek, ve třicátých letech zemi těžce postihla světová hospodářská krize, po druhé světové válce naopak přišlo dlouhé období konjunktury poznamenané ale i důsledky probíhající studené války. Zároveň však Austrálie čelila svým specifickým výzvám. S tím, jak se uvolňovaly vazby na Británii, totiž začaly sílit pocity vykořeněnosti a nastalo období hledání nové, neodvozené identity. Tento proces byl těsně spjatý s nalezením nového vztahu k domorodým obyvatelům země, jenž byl a stále je zatížen mnohými resentimenty. Výklad je doveden až do konce prvního desetiletí nového tisíciletí.

Kniha představuje první významný pokus o formulaci klíčových tezí k tomuto tématu v české historiografii. Zatímco dějiny žen, potažmo genderu orientovaného na výzkum žen, se v porevolučním domácím dějepisectví staly etablovaným směrem bádání, studium muže, konstruování mužství a proměn mužské identity poněkud zaostává. A to přesto, že zahraniční historiografie začala od sedmdesátých a osmdesátých let 20. století významně upozorňovat na důležitost výzkumu maskulinity.

Kniha obsahuje texty, které vycházely v příloze Lidových novin v období 2009 - 2012. Objevíme zajímavá, ale často i neprávem přehlížená díla a osobnosti naší moderní architektury v období od konce 19. století do dnešních dnů – od historismu a neoklasicismu přes secesi, avantgardní architekturu meziválečné éry až po dnešní postmodernu, hightech, minimalismus nebo dekonstruktivismus.Texty jsem se snažil psát tak, abych svět architektury – ať už současné, nebo již minulé - přiblížil běžnému čtenáři, který není v oboru odborníkem a probudil tak jeho zájem o téma, které považuji za důležité, neboť architektura a design nás obklopují doslova na každém kroku. Dokážeme-li jí porozumět a najdeme-li k ní vztah, je šance, že si jí budeme více vážit.• o stylu, ve kterém byl postaven slavný dům U Černé Matky Boží• o našich pavilonech a expozicích na světových výstavách, které byly úspěšné už za první republiky• o dílech dvou českých architektů, která jsou zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO

Rozsáhlé syntetické dílo, které zpracovalo šest historiků zastupujících všechny generace českých balkanistů, nepojednává o dějinách této země tradičním způsobem, tedy v rámci výkladu historie národů bývalé Jugoslávie, ale samostatně analyzuje vývoj srbského státu od jeho vzniku až do současné doby.Představuje tak nejen v naší, ale i evropské historiografii průkopnický počin. Autoři akcentovali především historii srbského středověkého státu, vznik a vývoj moderního Srbska v 19. století, situaci v Srbsku v době královské Jugoslávie a za druhé světové války i období necelých patnácti let od rozpadu Titovy Jugoslávie. Výklad obohacují kapitoly o kulturním vývoji Srbska, o česko-srbských vztazích a početné, v českém prostředí málo známé obrazové přílohy.

Kniha obsahuje texty, které vycházely v příloze Lidových novin v období 2009 - 2012. Objevíme zajímavá, ale často i neprávem přehlížená díla a osobnosti naší moderní architektury v období od konce 19. století do dnešních dnů – od historismu a neoklasicismu přes secesi, avantgardní architekturu meziválečné éry až po dnešní postmodernu, hightech, minimalismus nebo dekonstruktivismus.Texty jsem se snažil psát tak, abych svět architektury – ať už současné, nebo již minulé - přiblížil běžnému čtenáři, který není v oboru odborníkem a probudil tak jeho zájem o téma, které považuji za důležité, neboť architektura a design nás obklopují doslova na každém kroku. Dokážeme-li jí porozumět a najdeme-li k ní vztah, je šance, že si jí budeme více vážit.• o stylu, ve kterém byl postaven slavný dům U Černé Matky Boží• o našich pavilonech a expozicích na světových výstavách, které byly úspěšné už za první republiky• o dílech dvou českých architektů, která jsou zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO

Výběrový výkladový slovník, který se snaží zachytit dobový jazyk, s nímž přicházel v letech 1948-1989 do styku běžný člověk, který nepatřil ani mezi komunisty, ani mezi disidenty.Tento jazyk už v současnosti postupně mizí. Heslář byl sestavený na základě speciálního Korpusu totality, který obsahuje tři sondy Rudého práva z různých časových období a 91 naskenovaných propagandistických příruček, a na základě excerpce. Obsahuje více než 1400 hesel. Slovník zachycuje na jedné straně jazyk komunistických vládců – jednotlivá slova oficiální propagandy, slovní kolokace a oblíbené syntaktické struktury. Dále jsou zde slova, která označovala politický a správní systém, ale i represivní zařízení a akce režimu. Na druhé straně je zde i jazyk ovládaných, kterým lidé reagovali na oficiální jazyk. Některá zařazená slova nemají politické pozadí, ale charakterizují dobovou realitu.

Co způsobilo výbuch třicetileté války, nejničivějšího konfliktu předmoderní doby, který – podobně jako později napoleonské války – nasměroval Evropu do zcela nové etapy jejího vývoje? Tato otázka mobilizuje již celé generace historiků.

Vlastimil Klíma (1898-1987) patřil v meziválečném období k nejvýraznějším osobnostem mladé generace národně demokratické strany. Vynikal jako publicista, znalec zahraničně politické problematiky a ideolog českého nacionalismu. Koncem třicátých let, kdy byl poslancem Národního shromáždění, se výrazně angažoval v boji na obranu republiky; za druhé světové války se účastnil domácího odboje. Po únoru 1948 byl devět let vězněn v komunistických žalářích. V posledních desetiletích svého života se soustavně věnoval psaní politických memoárů. Zvláštní hodnotu mají jeho vzpomínky ohlížející se za událostmi roku 1938. Podrobně zde zachytil svou politickou a publicistickou činnost v dramatických předmnichovských měsících i v následujícím soumračném čase druhé republiky a podal svědectví o postojích některých francouzských politiků, s nimiž v létě 1938 vedl rozhovory týkající se obrany spojeneckého Československa. Zároveň přesvědčivě ukázal, jakou roli sehrála v mnichovské krizi česká nacionální pravice, důsledně odmítající kapitulaci před hitlerovským Německem i appeasementem západních mocností. Čtivě napsané paměti přinášejí mnoho neznámých faktů a dnešnímu čtenáři zpřítomňují atmosféru osudových dnů roku 1938.

Vlastimil Klíma (1898-1987) patřil v meziválečném období k nejvýraznějším osobnostem mladé generace národně demokratické strany. Vynikal jako publicista, znalec zahraničně politické problematiky a ideolog českého nacionalismu. Koncem třicátých let, kdy byl poslancem Národního shromáždění, se výrazně angažoval v boji na obranu republiky; za druhé světové války se účastnil domácího odboje. Po únoru 1948 byl devět let vězněn v komunistických žalářích. V posledních desetiletích svého života se soustavně věnoval psaní politických memoárů. Zvláštní hodnotu mají jeho vzpomínky ohlížející se za událostmi roku 1938. Podrobně zde zachytil svou politickou a publicistickou činnost v dramatických předmnichovských měsících i v následujícím soumračném čase druhé republiky a podal svědectví o postojích některých francouzských politiků, s nimiž v létě 1938 vedl rozhovory týkající se obrany spojeneckého Československa. Zároveň přesvědčivě ukázal, jakou roli sehrála v mnichovské krizi česká nacionální pravice, důsledně odmítající kapitulaci před hitlerovským Německem i appeasementem západních mocností. Čtivě napsané paměti přinášejí mnoho neznámých faktů a dnešnímu čtenáři zpřítomňují atmosféru osudových dnů roku 1938.

Vlastimil Klíma (1898-1987) patřil v meziválečném období k nejvýraznějším osobnostem mladé generace národně demokratické strany. Vynikal jako publicista, znalec zahraničně politické problematiky a ideolog českého nacionalismu. Koncem třicátých let, kdy byl poslancem Národního shromáždění, se výrazně angažoval v boji na obranu republiky; za druhé světové války se účastnil domácího odboje. Po únoru 1948 byl devět let vězněn v komunistických žalářích. V posledních desetiletích svého života se soustavně věnoval psaní politických memoárů. Zvláštní hodnotu mají jeho vzpomínky ohlížející se za událostmi roku 1938. Podrobně zde zachytil svou politickou a publicistickou činnost v dramatických předmnichovských měsících i v následujícím soumračném čase druhé republiky a podal svědectví o postojích některých francouzských politiků, s nimiž v létě 1938 vedl rozhovory týkající se obrany spojeneckého Československa. Zároveň přesvědčivě ukázal, jakou roli sehrála v mnichovské krizi česká nacionální pravice, důsledně odmítající kapitulaci před hitlerovským Německem i appeasementem západních mocností. Čtivě napsané paměti přinášejí mnoho neznámých faktů a dnešnímu čtenáři zpřítomňují atmosféru osudových dnů roku 1938.

Souhrnný přehled dějin afrických států a regionů přináší informace o hlavních procesech a charakteristických rysech vývoje afrického kontinentu, o jeho zvláštnostech a odlišnostech i o jeho vztahu k ostatnímu světu. Pro porozumění světovému dění je třeba se s Afrikou a její dosud málo známou historií mnohem lépe seznámit bez evropocentrického přístupu a předsudků. Soustavné vylíčení starší, ale hlavně nové a nejnovější africké historie umožní nejen poznat, ale také pochopit mnoho afrických specifik pramenících ze značně odlišného přírodního prostředí i odlišných imperativů ovlivňujících materiální i duchovní život afrických národů i jejich společenské nebo politické představy. Kniha je určena všem zájemcům o minulost, přítomnost a pravděpodobnou budoucnost vzestupujícího kontinentu, jehož vzájemné vztahy s Evropou i Amerikou byly a zůstávají dramatické.

Historie významných jihoamerických států od našeho předního odborníka zachycuje jejich bohatou minulost, přes španělskou conquistu až po dramatické zvraty v průběhu 20. století.Monografické zpracování dějin států, jejichž společná koloniální minulost zakládá i v současnosti reálné možnosti politické a hospodářské integrace. Obsáhlá kniha seznamuje s moderními dějinami tří významných jihoamerických států. V úvodu se autor věnuje období osidlování těchto území bílými kolonisty, dále se však soustředí především na 19. a 20. století. Celá kapitola je věnována národním literaturám.

Poznámky, glosy, přípodotky a všeliké další tlachy, které se vposled octly na stránkách téhle knihy, nebyly původně určeny ani ke čtení, natožpak k důkladné četbě, nýbrž k poslechu, a to, dlužno podotknout, k poslechu pohříchu letmému a jednorázovému. Nesnášel jsem je totiž na papír, nýbrž pronášel do éteru coby odpovědi na otázky, které mi po čtyři roky všední den co všední den kladla redakce Rádia Impuls. Rozhlasový éter není, jak známo, nic jiného než povětří, a tak jsem vlastně, doslova a do písmene, mluvil do větru, pronášeje řeči lehké a nevážné, to jest prosté vší váhy - to aby je řečený vítr dokázal hbitě unést a aby se mu při tom unášení, možno-li, nepronesly. Pokud je přece jen upustil, a dopustil tudíž, aby se snesly na papír, pak asi proto, že jich nahromadilo až neúnosně mnoho, ba přespříliš. Tolik, že před časem stihly naplnit už jeden útlý svazek, a nyní se vecpaly dokonce do dalšího. Sáhnete-li po něm, vězte, že to, co přináší, ani vítr neunesl, a že si to tudíž můžete pěkně odnést zrovna Vy. Únosné dny Vám přeje Váš IŠ.

V naší době zřejmě končí novověká podoba náboženství; nekončí však víra, naděje a láska. Po autorových knihách o víře a naději je hlavním tématem této knížky láska. Jaký význam mohou mít známé biblické výroky o lásce i pro lidi, které samo slovo Bůh spíš uvádí do rozpaků? Autor tvrdí, že teprve v hloubce lidské zkušenosti lásky se může znovu ukázat smysl slova Bůh, které se pro tolik lidí skrylo v temném oblaku. Nabízí nový úhel pohledu na lásku člověka k Bohu, k sobě samému, k bližním včetně nepřátel, na lásku, která je silnější než smrt.