Lidové noviny strana 41 z 91

Obraz Zachea, jerišského celníka skrývajícího se ve větvích fíkovníku, aby mohl nepozorován sledovat Kristovo počínání a teprve se rozhodnout pro jeho následování, je pro Tomáše Halíka totožný s představou většiny současných lidí, kteří teprve hledají svou cestu v křesťanství, váhají a dychtí zároveň. Smysl své pastorační činnosti spatřuje právě v jejich oslovování. Myšlenka „oslovit Zachea“ Tomáše Halíka zaměstnávala déle. Nakonec si pro její knižní konkretizaci vybral tradiční formu kázání. Vznikla tak pozoruhodná syntéza věčného obsahu Bible s výrazným aktualizujícím dobovým vkladem autorovy osobnosti.

Ve čtrnácti esejích autor vychází z evangelijního příběhu o „nevěřícím Tomášovi“. Představy o Bohu, církvi a víře „bez zranění“ autor považuje za iluze. Ke křesťanské víře patří odvaha vidět rány našeho světa a dotýkat se jich vírou, která sama je jimi zasažena, zraněna. Tváří v tvář „zraněnému Bohu“ člověk může odložit „brnění, masky a šminky“, jimiž před druhými a někdy sám před sebou zakrývá svá bolestná místa. Kniha obsahuje jak teologicko-filozofické meditace, dotýkající se mystických hloubek víry, tak překvapivé, ostré i místy humorné komentáře konkrétních událostí a typických znaků naší doby. Zdrojem autorovy inspirace je křesťanská i židovská mystika, Pavlova a Lutherova teologie kříže, současná postmoderní filozofie a teologie i poklady staré lidové velikonoční zbožnosti a umění a v neposlední řadě i autorovy vlastní zkušenosti z dlouholeté terapeutické i pastorační praxe.

Publikace mapuje na téměř 2300 stranách celé Machkovo dílo (s výjimkou knih). Shromáždit tento rozsáhlý a vyčerpávající soubor jeho prací byl úkol nadmíru náročný. Vzhledem k tomu, že byl V. Machek vědecky činný od 20. let 20. století, jsou články a recenze především z první poloviny jeho tvůrčího života už prakticky nedostupné. Čtenářům se tak nabízí jedinečná možnost seznámit se prostřednictvím této publikace s kompletním Machkovým dílem. Lze v něm sledovat nejen metody, které Machek používal při své vědecké práci, ale díky množství jeho recenzí řady vědeckých publikací je zde dobře zmapován vývoj domácí i zahraniční diachronní jazykovědy i jiných vědních disciplín (např. botaniky nebo zoologie). Kniha obsahuje i Machkův životopis, jednu jeho přednášku pro studenty filologických oborů, kompletní bibliografii a rozsáhlé rejstříky (jmenný, věcný a slovní).

Ve čtrnácti esejích autor vychází z evangelijního příběhu o „nevěřícím Tomášovi“. Představy o Bohu, církvi a víře „bez zranění“ autor považuje za iluze. Ke křesťanské víře patří odvaha vidět rány našeho světa a dotýkat se jich vírou, která sama je jimi zasažena, zraněna. Tváří v tvář „zraněnému Bohu“ člověk může odložit „brnění, masky a šminky“, jimiž před druhými a někdy sám před sebou zakrývá svá bolestná místa. Kniha obsahuje jak teologicko-filozofické meditace, dotýkající se mystických hloubek víry, tak překvapivé, ostré i místy humorné komentáře konkrétních událostí a typických znaků naší doby. Zdrojem autorovy inspirace je křesťanská i židovská mystika, Pavlova a Lutherova teologie kříže, současná postmoderní filozofie a teologie i poklady staré lidové velikonoční zbožnosti a umění a v neposlední řadě i autorovy vlastní zkušenosti z dlouholeté terapeutické i pastorační praxe.

Nepřestávejte hledat svoji vlastní cestu. Jen takové hledání pomáhá vytvářet, uspořádávat a organizovat nový svět. Jen tak se jedinec může učit od tisíců hledačů, a ne, jak tomu doposud často bývá, aby se tisíce učili od jedince a jeho "jediné možné cesty". Každá vlastní cesta náš svět obohacuje a každá cesta již existující, přejatá a zkopírovaná, náš svět ochuzuje. Hledání je tvorba, ale kopírování vyústí v pasivitu, lenost a chudobu. Posaďte se a přemýšlejte s námi nad tím, v jakém světě budou žít, učit se a podnikat naše děti. Jaká řešení budeme muset připravit pro zcela nové druhy problémů, které se před námi vynoří. Knihu věnujeme všem dětem, které se budou dívat zpět na dnešní dění a chování se slovy údivu a překvapení: "To vám byl divný svět!"

Dějiny Kanady jsou druhým doplněným a aktualizovaným vydáním, které mapuje vývoj Kanady od původního osídlení přes Beringovu úžinu v době ledové, první setkání s evropskou kulturou v 8. a 10. století (s Iry a Vikingy), vytvoření francouzské kolonie Nová Francie a vznik Konfederace roku 1867, k níž se postupně připojily další oblasti. Zachycuje období první i druhé světové války, do níž Kanada vstoupila po boku Velké Británie, aby z nich vyšla posílena politicky i ekonomicky. Poválečné dějiny odrážející nejen úspěchy jedné z hospodářsky nejsilnějších zemí, ale i základní problém: otázku vztahu ostatní Kanady a Québeku. Avšak přes všechny potíže, které nepochybně očekávají Kanadu i v 21. století, si neustále udržuje postavení přední ekonomiky, vyspělé země s vysokou vzdělaností a životní úrovní, s tolerantními lidmi a překrásnou přírodou, kde je příjemné žít.

Kniha Štěstí, neštěstí, láska, pěstounství, jejíž autorkou je Denisa Prošková, je o jedné pěstounské rodině, skrz kterou se dozvíte spoustu věcí i o sobě, vlastních kořenech, vztahu k lidem a míře vlastní tolerance. Všechny příběhy jsou zpracovány velmi osobně a zasvěceně, a vyplývá z nich, že každý pěstoun může být dobrým pěstounem. Je v ní naděje a povzbuzení…

Profesor František Dvořák nás provádí Benátkami neobyčejným způsobem. Seznamuje nás sice s nejvýznamnějšími památkami v centru, ale pak nás provází po benátských kostelech, v nichž se setkáváme s díly proslulých umělců i jejich osudy. Jsou to vlastně jedinečné galerie zejména renesančního umění, kde jsou v bohaté míře zastoupena díla Belliniho (Giovanna), Tiziana, Tintoretta, Veroneseho a dalších. V hlavní benátské galerii Accademia pak ještě můžeme současné Benátky konfrontovat s Benátkami středověkými na obrazech Belliniho (Gentila) a Carpaccia. Kouzlo tohoto slavného města se znásobí…

Svatba je významnou součástí života každého člověka. V nánosech globalizačních procesů se postupně rozpouští naše vlastní identita a tento proces zasáhl i do tak důležitých a osobních věcí, jako je výběr partnera. Dívky stále více touží po mužích, kteří se podobají akčním hrdinům, a muži hledají ženy snů v pánských časopisech. Kouzlo života však nespočívá v tom, že je vše stejné, ale právě v jeho nepřeberné rozmanitosti. Cílem publikace nebylo vyčerpávajícím způsobem popsat všechny možnosti výběru partnera a formy uzavření manželství, ale upozornit právě na mizející rozmanitost ve formách lidského soužití. Bylo vybráno několik ukázek z každého kontinentu. Svazek dvou lidí je zde nahlížen nejen z hlediska obou partnerů a svatebčanů, ale z pohledu celé společnosti. Autoři uplatňovali ve svých pohledech hlediska historická, sociologická, etnografická i antropologická. Čtenář tak získá nejen informace, jakými způsoby může být manželský svazek posvěcen, ale získá i jiný úhel pohledu na tento důležitý přechodový rituál.

Touto sbírkou autor navazuje na tři různorodé tradice: první jsou literární či malířské cykly inspirované ročním koloběhem, druhou lidový žánr knižních kalendářů, oblíbený zejména v devatenáctém století, a třetí francouzské neboli villonské balady. Tato obtížná lyrická forma, kterou pěstovali básníci ve Francii již od třináctého století, má v češtině krátkou, avšak poměrně bohatou historii. Kromě řady překladů Villonových básní k ní patří i díla původní, na prvním místě 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (1936), jejichž skutečným autorem byl Vítězslav Nezval. Michal Horáček hledá v rámci villonské balady (kterou tvoří čtyři sloky o celkem osmadvaceti verších se třemi opakujícími se rýmy a refrénem) co nejpestřejší možnosti variací. Pracuje s rozmanitými vrstvami češtiny, zkouší různé rytmy a rýmové sekvence. Francouzskou baladu kříží s jinými žánry buď klasickými, jako je lidová píseň, legenda či lyrickoepická balada, anebo populárními, například s kramářskou písní nebo se sloganem hokejových fanoušků. Spolu s proměnami ročních dob a krajiny se v knize střídají různé hlasy, k nimž kromě juniorů, seniorů, existencí spořádaných i nesolidních patří český fousek nebo Pražské Jezulátko.

S typickou cigaretou v ruce, hrnkem kávy a sklenkou koňaku na stole, a především se širokým úsměvem i srdcem. Jiří Dienstbier v plné parádě a vydatném hovoru, který s ním novinář a přítel Robert Mikoláš vedl během návštěv na Hrubé Skále. Dienstbierovo vyprávění pečlivě nahrával a výsledkem je knížka, kterou nyní držíte v ruce. Mapuje cestu Jiřího Dienstbiera od studentských let až do začátku jeho ministrování v Černínském paláci - zahrnuje tedy období po smrti Stalina, společenské změny vrcholící pražským jarem, invazi vojsk pěti zemí Varšavské smlouvy, normalizaci, vznik Charty 77, tzv. přestavbu i listopadovou revoluci v roce 1989. Důležitou součástí je i Dienstbierovo zpravodajské působení na Dálném Východě a ve Spojených státech, vysílání Československého rozhlasu v osudových srpnových dnech osmašedesátého roku i pobyt ve vězení. Nevyhýbá se žádným, ani kontroverzním tématům. Otevřeně vypráví o důvodech svého rozhodnutí vstoupit do komunistické strany, o pohnutých osudech vlastní rodiny, honičkách s estébáky či o současných politicích.

Etiopský princ Asfa-Wossen Asserate, který napsal knihu Dobré mravy, pochází z etiopského císařského rodu, studoval na předních západních univerzitách a usadil se v Německu.Ve svých knihách "o dobrých mravech" a zvycích našeho západního světa dokázal, že se o tzv. slušném chování dá psát zábavně, že etiketa není nuda ani že společenské chování musí působit škrobeně. "Dobré mravy" by měly být součástí každodenního života, a to nejen na společenských událostech, diplomatických jednáních či během plesové sezony, ale i třeba při jízdě tramvají. Je líbání ruky trapné? Vymřel kompliment? Existují dnes ještě dámy a pánové, anebo již jen ženy a muži? Na tyto a ještě mnohé další otázky odpovídá s osobitým šarmem autor této knihy. Přesto je na hony vzdálen tomu vytvářet nějaké předpisy a pravidla, jichž by se pozorný čtenář měl držet - nepsaná a přesto důležitá pravidla našeho společného soužití představuje tak, jak je sám zažil na vlastní kůži a viděl na vlastní oči…

Pod cypřišem se sklenkou ouza je další kniha, kterou napsala Pavla Smetanová.Po úspěchu knih Příběhy z olivového ostrova a Korfu bez průvodce nás znovu svým netradičním způsobem zve na Korfu, aby nám představila ještě další půvaby a překvapení tohoto ostrova, pobavila nás příběhy jeho obyvatel, své rodiny i zážitky s turisty…Vypadá trošku jako deformovaná kytara. Má všecko, co si člověk může přát. Hory, nížiny, pláně, olivové háje a cypřišové lesy, moře i starobylé město, malé vesničky a obrovské útesy. V zimě zde kvetou mandloně. Horké klima v létě a mírné v zimě. Spousta milých lidí, co se pořád usmívají. Tak to je náš ostrov. Ráj na zemi.

Pod cypřišem se sklenkou ouza je další kniha, kterou napsala Pavla Smetanová.Po úspěchu knih Příběhy z olivového ostrova a Korfu bez průvodce nás znovu svým netradičním způsobem zve na Korfu, aby nám představila ještě další půvaby a překvapení tohoto ostrova, pobavila nás příběhy jeho obyvatel, své rodiny i zážitky s turisty…Vypadá trošku jako deformovaná kytara. Má všecko, co si člověk může přát. Hory, nížiny, pláně, olivové háje a cypřišové lesy, moře i starobylé město, malé vesničky a obrovské útesy. V zimě zde kvetou mandloně. Horké klima v létě a mírné v zimě. Spousta milých lidí, co se pořád usmívají. Tak to je náš ostrov. Ráj na zemi.

Systematický a úplný popis frekvenčního jádra češtiny po stránce všech jeho prostředků a způsobů, a to v rámci dosud opomíjené širší disciplíny, tvorby pojmenování. Popisují se tu především formální aspekty autosémantických slovních druhů (substantiv, adjektiv, verb i adverbií), významná pozornost se však věnuje i ostatním slovním druhům a poukazuje se na vzájemnou provázanost v rámci vlastní slovotvorby jednak bází a rezultátů, a jednak slovotvorby a kolokací (víceslovných pojmenování). KNIHA PŘINÁŠÍ akcent, tradičně jinde neuplatňovaný, na systémovost popisu zvláště po stránce paradigmatické vedoucí k přehodnocování řady slovotvorných prostředků. Ten je vyvažován pozorností věnovanou aspektům syntagmatickým, např. souvislostem s valencí slova. DO KNIHY JE ZAŘAZEN vedle hlavní slovotvorné části i málo známý a systematický přehled české morfématiky, kde se najdou poprvé i partie o obtížné české alomorfii. PUBLIKACE VYCHÁZÍ z více než dvě desítky let starého skripta a zapracovává i zpětnou vazbu od uživatelů.

Systematický a úplný popis frekvenčního jádra češtiny po stránce všech jeho prostředků a způsobů, a to v rámci dosud opomíjené širší disciplíny, tvorby pojmenování. Popisují se tu především formální aspekty autosémantických slovních druhů (substantiv, adjektiv, verb i adverbií), významná pozornost se však věnuje i ostatním slovním druhům a poukazuje se na vzájemnou provázanost v rámci vlastní slovotvorby jednak bází a rezultátů, a jednak slovotvorby a kolokací (víceslovných pojmenování). KNIHA PŘINÁŠÍ akcent, tradičně jinde neuplatňovaný, na systémovost popisu zvláště po stránce paradigmatické vedoucí k přehodnocování řady slovotvorných prostředků. Ten je vyvažován pozorností věnovanou aspektům syntagmatickým, např. souvislostem s valencí slova. DO KNIHY JE ZAŘAZEN vedle hlavní slovotvorné části i málo známý a systematický přehled české morfématiky, kde se najdou poprvé i partie o obtížné české alomorfii. PUBLIKACE VYCHÁZÍ z více než dvě desítky let starého skripta a zapracovává i zpětnou vazbu od uživatelů.