Lidové noviny strana 40 z 91

Nový pohled na velmi kontroverzní období středověké Evropy, na křížové války, od významného oxfordského historika. Detailní historie křížových výprav, v nečekaných a širokých souvislostech založených na nejnovějších výzkumech a stupni historického poznání.

V naší době zřejmě končí novověká podoba náboženství; nekončí však víra, naděje a láska. Po autorových knihách o víře a naději je hlavním tématem této knížky láska. Jaký význam mohou mít známé biblické výroky o lásce i pro lidi, které samo slovo Bůh spíš uvádí do rozpaků? Autor tvrdí, že teprve v hloubce lidské zkušenosti lásky se může znovu ukázat smysl slova Bůh, které se pro tolik lidí skrylo v temném oblaku. Nabízí nový úhel pohledu na lásku člověka k Bohu, k sobě samému, k bližním včetně nepřátel, na lásku, která je silnější než smrt.

Povídky o Kanadě.Autorka se narodila v konjunkci stěhovavé Krasopaní a Dobropána s okřídlenými střevíci. Vyrostla v Mostě a v Jihlavě, studovala v Brně, St. Catharines, Vancouveru, Puerto Vallarta a v Edinburghu. Dosud působila jako průvodkyně turistů, tlumočnice, překladatelka, kankánová tanečnice, notářka a učitelka jazyků. Stejně jako Richard Halliburton má jenom jednu vlast - tento svět, a jeden druh přátel - lidi. Je zdravě líná, má ráda dobrou krmičku, řízné pivo a západy slunce do moře. Bojí se pouze nudy.Už od dětství nese tíhu dálek, která ji zavedla do zajímavých koutů Evropy, Severní a Latinské Ameriky a rovníkové Afriky. Cestování jí kromě setkání se zajímavými místy a lidmi přináší i sebepoznání, příležitost k procvičení jazyků a inspiraci pro psaní příběhů. Naposledy pověsila klobouk v městečku, kam vede cesta pouze po moři nebo vzduchem.

Výpravná kniha Lucemburkové zahrnuje úsek zhruba 130 let, během něhož se vystřídali na českém trůně čtyři panovníci, Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Náležitá pozornost je v knize věnována i dalším příslušníkům rodu, zejména jeho moravské linie. Syntetický pohled na vládu Lucemburků v českých zemích je součástí vícesvazkové ediční řady, jejíž základní podobu určilo monumentálně pojaté dílo „Přemyslovci“. Zahrnuje úsek zhruba 130 let, během něhož se vystřídali na českém trůně čtyři panovníci, Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Náležitá pozornost je v knize věnována i dalším příslušníkům rodu, zejména jeho moravské linie. Velký důraz autoři rovněž kladou na vzdělanost a umění, vázané bezprostředně na lucemburskou dynastii.

Po vzpomínkách na diplomatickou kariéru v Černínském paláci, v Paříži, Bruselu a Bernu se Jaroslav Šedivý vrací ještě hlouběji do historie, jak sám říká, "je to psaní o jednom životě, jedné době, která byla vlastně mnoha dobami s jedním velkým zmatkem". Ač historik, nepíše historii, ale píše příběhy svého života. Má o čem psát: o válce, skautingu, filozofické fakultě po únorových událostech, studiu historie, ruzyňské věznici po srpnu 1968, nejdelší životní profesi čističe oken, až po roli ve funkci ministra. Sám to nazval přestupními stanicemi života a dnes se na to dívá nejen s nadhledem, ale především pro čtenáře zajímavým a čtivým způsobem, jenž mu umožňuje spolu s ním nahlédnout na celou tu mozaiku více než zmateného půlstoletí.

Židovská šlecha podunajské monarchie je první u nás vydaná publikace zabývající se otázkou židovské šlechty, tedy osob židovské víry nebo původu, které byly za zásluhy o rozvoj věd, umění a průmyslu či za vynikající vojenskou nebo civilní státní službu povýšeny do šlechtického stavu.Zatímco židovské konvertity nalézáme mezi šlechtici již ve středověku, osobám, které v židovské víře setrvávaly, byla možnost povýšení do šlechtického stavu až do 18. století odepřena. V osvícenské éře se ale instituce šlechtictví v souvislosti s novým chápáním státu a společnosti zásadně proměnila a jedním z průvodních znaků této transformace se staly i nobilitace osob židovské víry.Kromě samotného úvodu do problematiky židovské šlechty obsahuje kniha i 200 mimořádně zajímavých životopisných medailonů jednotlivých šlechtických rodů, které ilustrují sociální vzestup nobilitovaných osob a jejich potomků , jejich rozmanité uplatnění ve společnosti, pestré způsoby dobročinnosti i diferencované přístupy k samotnému židovství. Knihu doplňuje rozsáhlá barevná heraldická příloha.

Jsou to vlastně dvě knihy v jedné - "příběh zvenčí", který je psán konceptuálním etnografickým jazykem a věnuje se teorii, a "příběh zevnitř", který je beletristicky popsanou poutí hazardního hráče jeho světem v květnu roku 1972.

Tento panský rod, původem z Posázaví, během krátké doby rozkošatěl a rozšířil se i na Moravu. Jako jeden z mála z české šlechty si uchoval významné postavení i po Bílé hoře a kvete až do dnešních dnů. Z příslušníků rodu s erbem zlaté osmicípé hvězdy v modrém štítu vynikli mnozí jako nejvyšší zemští úředníci, vysocí církevní hodnostáři, válečníci, někteří však získali stigma násilníků, odbojníků či dokonce zrádců.

Třetí vydání knihy Dějiny sjednocené Evropy se zabývá historií evropské myšlenky od antiky. Vlastním jádrem je však popis integračních snah v uplynulém století, zejména však po druhé světové válce, a také fungování EU a jejích institucí. Kniha je vybavena rozsáhlým obrazovým doprovodem, mnoha mapkami, schématy, grafy; závěrem též chronologickým přehledem, seznamem literatury a rejstříkem.

V naší době zřejmě končí novověká podoba náboženství; nekončí však víra, naděje a láska. Po autorových knihách o víře a naději je hlavním tématem této knížky láska. Jaký význam mohou mít známé biblické výroky o lásce i pro lidi, které samo slovo Bůh spíš uvádí do rozpaků? Autor tvrdí, že teprve v hloubce lidské zkušenosti lásky se může znovu ukázat smysl slova Bůh, které se pro tolik lidí skrylo v temném oblaku. Nabízí nový úhel pohledu na lásku člověka k Bohu, k sobě samému, k bližním včetně nepřátel, na lásku, která je silnější než smrt.

Už od svého vzniku bylo Severní Irsko ostře rozděleno na protestantskou většinu a katolickou menšinu. Hranice mezi nimi přetrvávala, poněvadž tyto dvě etnické skupiny neuzavíraly smíšená manželství, vzdělávaly se odděleně a v některých oblastech odděleně také bydlely. Politické postoje obyvatelstva se do značné míry řídily náboženskou příslušností, přičemž většina katolíků si přála sjednocené Irsko, zatímco protestanti podporovali svazek s Británií.

Samguk jusa, Nepominutelné události Tří království, buddhistického mnicha Irjona (1206-1289) je nejstarší dochovanou korejskou neoficiální kronikou. Dílo pochází z osmdesátých let 13. století a je vlastně historií psanou pro rozptýlení. Obsahuje mýty, pověsti, legendy, příběhy, které Irjona zaujaly a pro svou výpovědní hodnotu či poslání jsou hodné zaznamenání. Kromě dvou "knih zázraků", týkajících se jednotlivých králů, se soustřeďuje na vznik, vývoj a hlavní postavy raného korejského buddhismu. Vedle životopisů nejslavnějších mnichů jsou zde legendy o vzniku památných míst a staveb, také anekdotická vyprávění o magických schopnostech a zázračných skutcích mistrů a laiků. Vyprávění jsou barvitá s nečekanými zápletkami, akcentují neuvěřitelné, nadpřirozené, zajímavé, cosi, co vybočuje z běžné historie a co se také do vážného pohledu na historii nevešlo. Kniha zprostředkovává neuvěřitelné množství zpráv o starověké společnosti, jejím pohledu na svět, pověrečnosti, fantazii. Je nevyčerpatelným zdrojem informací pro každého odborníka i laika a pro svou čtivost také jednou z prvních uměleckých próz v dějinách korejské literatury.

Rwanda a Burundi jsou dvě malé země v srdci Afriky, jejichž dějiny byly poznamenány neblahým vlivem evropského kolonialismu i genocidami v postkoloniálním období. Zároveň se však jedná o země s nesmírně bohatou historií a kulturou, orální tradicí i velmi rozmanitou krajinou. Hutuové a Tutsiové hovoří společným jazykem, vyznávali společné hodnoty a žili ve stejném sociokulturním prostředí, přesto však do dějin Rwandy i Burundi zasáhla vzájemná nesnášenlivost a násilí. Dnes naopak patří zejména Rwanda k dynamicky se rozvíjejícím zemím s obrovským potenciálem do budoucna. To vše je součástí knihy Dějiny Rwandy a Burundi, která je první ucelenou monografií svého druhu v českém jazyce. Obě země spolu sdílejí řadu společných kulturních a historických prvků, proto jsou součástí jedné monografie.

Samguk jusa, Nepominutelné události Tří království, buddhistického mnicha Irjona (1206-1289) je nejstarší dochovanou korejskou neoficiální kronikou. Dílo pochází z osmdesátých let 13. století a je vlastně historií psanou pro rozptýlení. Obsahuje mýty, pověsti, legendy, příběhy, které Irjona zaujaly a pro svou výpovědní hodnotu či poslání jsou hodné zaznamenání. Kromě dvou "knih zázraků", týkajících se jednotlivých králů, se soustřeďuje na vznik, vývoj a hlavní postavy raného korejského buddhismu. Vedle životopisů nejslavnějších mnichů jsou zde legendy o vzniku památných míst a staveb, také anekdotická vyprávění o magických schopnostech a zázračných skutcích mistrů a laiků. Vyprávění jsou barvitá s nečekanými zápletkami, akcentují neuvěřitelné, nadpřirozené, zajímavé, cosi, co vybočuje z běžné historie a co se také do vážného pohledu na historii nevešlo. Kniha zprostředkovává neuvěřitelné množství zpráv o starověké společnosti, jejím pohledu na svět, pověrečnosti, fantazii. Je nevyčerpatelným zdrojem informací pro každého odborníka i laika a pro svou čtivost také jednou z prvních uměleckých próz v dějinách korejské literatury.

Kniha svým pojetím navazuje na práci Jan Zrinský ze Serynu - životní příběh synovce posledních Rožmberků (Praha 2009). Autoři věnují pozornost stavebním dějinám letohrádku Kratochvíle v oboře nedaleko Netolic, vnitřní skladbě a vybavení místností, jejich funkčnímu určení a především symbolické výzdobě. Stranou jejich zájmu nezůstane symbolický prostor renesanční zahrady s vodním příkopem a zděné ohrazení s obytnými a hospodářskými staveními, kostelem a jejich symbolická výzdoba. Převládající tematické okruhy v symbolické výzdobě interiérů letohrádku, k nimž patří především lovecké scény, motivy plodnosti a šťastného manželství, výjevy z římských dějin a ctnosti křesťanských rytířů pomohou autorům vstoupit do hodnotového a myšlenkového světa Viléma z Rožmberka, z jehož podnětu získala Kratochvíle v osmdesátých letech 16. století podle vzoru italských venkovských vil svou pozdně renesanční a manýristickou podobu. Po smrti Viléma z Rožmberka přijížděl na Kratochvíli Petr Vok a Jan Zrinský ze Serynu, proto je zajímavé sledovat, k jakým účelům sloužil letohrádek poslednímu rožmberskému vladaři a jeho synovci, kteří se těžko smiřovali s blížícím se zánikem rodu červené pětilisté růže. Knihu zakončí pohled na druhý život renesanční Kratochvíle v symbolické kultuře paměti posledních Rožmberků.

Robert Kvaček představuje již půlstoletí jednu z nejvýraznějších osobností historiografie moderních českých dějin. Jako pedagog působil celoživotně na Filozofické fakultě UK vychoval a ovlivnil celé generace historiků, pedagogů, novinářů, svou popularizační aktivitou, která je mimořádná, oslovoval a oslovuje širokou veřejnost. Předkládaná kolektivní monografie zahrnuje jednak řadu studií a vzpomínek, které se věnují přímo Kvačkově činnosti, jsou zde také vzpomínky jeho osobních přátel a spolupracovníků, a dále více než třicet studií z moderních a soudobých dějin (období 1848-1990), kterými jeho někdejší žáci a příznivci chtějí vzdát poctu svému Velkému učiteli. Vesměs se jedná o témata, která jsou Robertu Kvačkovi odborně či lidsky blízká. Jejich těžiště spočívá v několika okruzích, najdeme zde dějiny diplomacie, politiky a politické kultury (s řadou masarykian a slovacik), dále několik studií o vztahu krásné literatury, literátů a společenské reality a pak řadu připomenutí osobností a institucí, jejichž osudy pomáhají skládat spletitou mozaiku českých moderních a soudobých dějin.