Lidové noviny strana 32 z 91

Další z milých knížek Lenky Horňákové Civade nás tentokrát zavede na terasy kaváren, s výhledem i bez, kde: „Nejste ani venku ani uvnitř, tak někde mezi. Sedíte a nemáte nic na práci, ale nemůžete říct, že neděláte nic. Děje se tu spousta věcí, dají se zde potkat zajímavé osoby, příběhy a situace.“ A právě o tu spoustu věcí se s námi rozhodla podělit nejen slovem, ale i vlastním obrazovým doprovodem. Nechme se tedy vtáhnout do atmosféry francouzských kaváren a užijme si chvilku pozorováním, co se kolem nás děje… Ti, kteří znají Provence, vědí, že jeden z nejkrásnějších pohledů na ni, jeden z okamžiků, kdy si ji užíváme nejlépe, je od kavárenského stolku. Ti, kdo zde nikdy nebyli, snad přijmou pozvání na kávu, na skleničku, na některou z oněch provensálských teras, plných inspirace. Sedím na terase a píšu pár pohlednic… Kniha Pohlednice z kavárny je z části inspirovaná fejetonky psanými pro Český rozhlas.

V Evropě málo známá Guinea-Bissau prošla ve svém vývoji dramatickým "střetem civilizací" mezi svou bytostně africkou podstatou a konstruktivními i destruktivními vlivy euroamerického světa. Násilné prosazování portugalského koloniálního režimu tu trvalo mnoho staletí a nedosáhlo úplného úspěchu, jak doložila ničivá osvobozenecká válka v letech 1963-1973. Tehdy poprvé a naposledy vstoupila Guinea-Bissau do světového povědomí, ale vítězství partyzánů se zvrhlo v neschopnost vojenské elity řídit osvobozené společenství tak, aby prospívalo. Historie západoafrického státu vklíněného mezi Senegal a Guineu tak věrně odráží potíže a zvláštnosti svého regionu i málo úspěšnou interakci Evropy a Afriky. Země opakovaně oslabovaná vnitřními etnickými spory, brutalitou svých vládců i světovým obchodem s drogami a nejen africkým militarismem nicméně nabízí kromě lekce z konfliktní historie také bohatství kultur svých populací, jedinečnou přírodu a pravý africký kolorit svých obyvatel, kteří s optimismem překonávají zdánlivě přílišné potíže.

Jen málo evropských národů prožilo tak nešťastné dějiny, plné násilí, útlaku a odnárodňování. Pouze v raném středověku měli Ukrajinci vlastní stát, tzv. Kyjevskou Rus, jehož ukrajinský ráz byl však pouze teritoriální, neboť se jednalo o státní útvar všech východních Slovanů před vznikem moderního ukrajinského, který si později stejně přisvojili Velkorusové. Ukrajince pak čekala mongolská pohroma, po ní nadvláda Litvy a pak ještě Polska, podivné období polosamostatné tzv. hetmanštiny v rámci expandující Moskevské Rusi, která byla během 18. století brutálně zlikvidována. Teprve v roce 1919 došlo k obnově ukrajinské samostatnosti, která však měla díky polské a bolševické agresi jen jepičí život. Komunisté však Ukrajince za samostatný národ nepovažovali, v rámci formálně samostatné Ukrajinské sovětské republiky přišly další útrapy jako hladomor, komunistické odnárodňování, Černobyl atd. Teprve rozpad Sovětského svazu umožnil Ukrajincům získat samostatnost, ale i o ni musí nyní znovu bojovat.

Neuvěřitelně podrobný, fundovaný a zároveň neobyčejně živý popis zrození moci zosobněné ženou, která změnila Velkou Británii i svět konce 20. století. Autorizovaná biografie Margaret Thatcherové přináší neobyčejně barvitý obraz života jedné z nejmocnějších žen v historii lidstva. Fascinující pohled na intimní aspekty přeměny Velké Británie a světa ve druhé polovině dvacátého století vychází z mnoha dosud neznámých pramenů: osobních dopisů, deníků i výpovědí blízkých kolegů a přátel, kteří s autorem mluvili zcela otevřeně, neboť věděli, že jejich výpovědi bude publikovat až po smrti lady Thatcherové. Charles Moore ke své hrdince chová zřejmou úctu, v žádném případě však nezůstává nekritický. Svůj materiál třídí se smyslem pro detail i širší souvislosti a interpretuje jej se svébytným smyslem pro humor. První díl začíná narozením Margaret Richardsové v rodině metodistického kupce v anglickém venkovském městečku a končí vítězstvím Železné Lady ve válce o Falklandy roku 1982, kdy podle mnohých vystoupala až na vrchol moci.

Druhé přepracované a rozšířené vydání znovu provází čtenáře francouzskou metropolí, místy spojenými s osudy tvůrců uměleckých děl z celého světa i avantgard, které změnily dějiny výtvarného umění. Seznámí nás s kavárnami, kde se scházeli spisovatelé, jejichž myšlenky podněcovaly revoluce, a zněly šansony slavných interpretů. Zavede nás i na premiéry moderních baletů a oper. Do Paříže směřovali po generace také čeští umělci, kteří zde hledali své vzory a inspiraci. V knize se setkáte s mnohými z nich: malíři Alfonsem Muchou, Zrzavým, Tichým a Kubištou, spisovateli bratry Čapky, Janem Čepem a Jiřím Muchou, básníkem Josefem Tomanem a hudebníky Bohuslavem Martinů a Vítězslavou Kaprálovou.

V 17. století se zvýšila intenzita prorockých zjevení, související mimo jiné s pronásledováním evangelíků. Prorocká zjevení byla svébytným způsobem interpretace politicko-náboženských změn ve střední Evropě na základě dobové mentality. Vztah učence Jana Amose Komenského a dívky Kristiny Poniatowské je možné interpretovat jako příběh o tom, do jaké míry se lze nechat intenzivním vnímáním domnělé Boží vůle pohltit a zasáhnout a do jaké míry lze tuto vůli skrze prorocká zjevení a sny tlumočit a realizovat na pozadí složité politické a náboženské situace. Kniha není obhajobou pravdivosti těchto zjevení, ale spíše pokusem o zachycení jejich projevů, tematiky, souvislostí a srovnatelných styčných bodů

V 17. století se zvýšila intenzita prorockých zjevení, související mimo jiné s pronásledováním evangelíků. Prorocká zjevení byla svébytným způsobem interpretace politicko-náboženských změn ve střední Evropě na základě dobové mentality. Vztah učence Jana Amose Komenského a dívky Kristiny Poniatowské je možné interpretovat jako příběh o tom, do jaké míry se lze nechat intenzivním vnímáním domnělé Boží vůle pohltit a zasáhnout a do jaké míry lze tuto vůli skrze prorocká zjevení a sny tlumočit a realizovat na pozadí složité politické a náboženské situace. Kniha není obhajobou pravdivosti těchto zjevení, ale spíše pokusem o zachycení jejich projevů, tematiky, souvislostí a srovnatelných styčných bodů

Velká aristokratická sídla, hrady a zámky se zachovanými původními interiéry mohou ve zvlášť výjimečných případech umožnit do minulosti téměř vstoupit… Mezi aristokratickými sídly Čech a Moravy jsou zachovány zámky, jejichž interiéry, sály a apartmány si po mnoho staletí uchovávají původní výzdobu i části původního vybavení a sbírek. Dnes jsou tyto prostory hmotnými prameny, jež spolu se zachovanou ikonografií zobrazující historický interiér a s historickými písemnostmi, především inventáři, přinášejí více poznání o skutečné podobě aristokratických sídel různých období. Tato podoba měla v rozvržení místností a často i ve výzdobě a zařízení po staletí závazný charakter. Ikonografické prameny a historické inventáře dokládají všeobecné šíření uznávaných a obdivovaných pravidel vkusu a způsobu prezentace urozenosti, bohatství a majestátu prostřednictvím sídel v evropském aristokratickém prostředí. Majetkové soupisy zařízení dávají možnost nahlédnout i do obydlí služebnictva, pokojů zámeckých úředníků, nebo hospodářského zázemí zámku.

Třetí díl nové cestovatelské řady Z PRAHY VŠEMI SMĚRY, zpracovaný autorkou oblíbeného knižního cyklu KAM ZNAČKY NEVEDOU, přináší další náměty k nevšedním výletům „do všech světových stran“ z hlavního města. Pestré putování Středočeským krajem (a v několika případech i těsně za jeho hranicemi) představí neprávem opomíjené hrady a zámky, kostely, kapličky či pozapomenutá umělecká díla, přírodní i technické památky, léčivé studánky, tajuplné hřbitovy i odlehlé pomníčky dávných tragédií. A nechybí ani upozornění na jedinečné stádečko exmoorských poníků, které lze od letošního roku spatřit poblíž Milovic. Básně, legendy i skutečné příběhy, spjaté nejen s osudy osobností, ale i obyčejných lidí, doplňují četné pozoruhodnosti z řady středočeských měst, obcí i zcela nepatrných vísek. Texty Ivany Mudrové tradičně provázejí působivé snímky, současně s přehlednými mapkami.

Velká aristokratická sídla, hrady a zámky se zachovanými původními interiéry mohou ve zvlášť výjimečných případech umožnit do minulosti téměř vstoupit… Mezi aristokratickými sídly Čech a Moravy jsou zachovány zámky, jejichž interiéry, sály a apartmány si po mnoho staletí uchovávají původní výzdobu i části původního vybavení a sbírek. Dnes jsou tyto prostory hmotnými prameny, jež spolu se zachovanou ikonografií zobrazující historický interiér a s historickými písemnostmi, především inventáři, přinášejí více poznání o skutečné podobě aristokratických sídel různých období. Tato podoba měla v rozvržení místností a často i ve výzdobě a zařízení po staletí závazný charakter. Ikonografické prameny a historické inventáře dokládají všeobecné šíření uznávaných a obdivovaných pravidel vkusu a způsobu prezentace urozenosti, bohatství a majestátu prostřednictvím sídel v evropském aristokratickém prostředí. Majetkové soupisy zařízení dávají možnost nahlédnout i do obydlí služebnictva, pokojů zámeckých úředníků, nebo hospodářského zázemí zámku.

Velká aristokratická sídla, hrady a zámky se zachovanými původními interiéry mohou ve zvlášť výjimečných případech umožnit do minulosti téměř vstoupit… Mezi aristokratickými sídly Čech a Moravy jsou zachovány zámky, jejichž interiéry, sály a apartmány si po mnoho staletí uchovávají původní výzdobu i části původního vybavení a sbírek. Dnes jsou tyto prostory hmotnými prameny, jež spolu se zachovanou ikonografií zobrazující historický interiér a s historickými písemnostmi, především inventáři, přinášejí více poznání o skutečné podobě aristokratických sídel různých období. Tato podoba měla v rozvržení místností a často i ve výzdobě a zařízení po staletí závazný charakter. Ikonografické prameny a historické inventáře dokládají všeobecné šíření uznávaných a obdivovaných pravidel vkusu a způsobu prezentace urozenosti, bohatství a majestátu prostřednictvím sídel v evropském aristokratickém prostředí. Majetkové soupisy zařízení dávají možnost nahlédnout i do obydlí služebnictva, pokojů zámeckých úředníků, nebo hospodářského zázemí zámku.

Na základě nejnovějších výzkumů text zachycuje jednotlivé historické etapy, včetně té nejslavnější - epochy Čingischánovy, která znamenala počátek dodnes trvající dějinné cesty mongolského národa. Mongolové si přes trvalé mezinárodní tlaky udrželi svébytnost a v důsledku demokratizace od konce 20. století však stojí před dvojsečným rozhodnutím, jak nadále směřovat mongolskou společnost s ohledem na tradiční styl života a zároveň na životně nezbytnou hospodářskou konkurenceschopnost.

Knižný výber z článkov a úvah MUDr. Jana Hnízdila možno vrelo odporučiť všetkým, ktorí si vážia zdravie vlastné i zdravie spoločnosti a sú ochotní preň niečo urobiť. Môžu si byť istí, že ich čítanie nielen poučí, ale aj povzbudí a pobaví. Jan Hnízdil má totiž dar písať prístupne a zrozumiteľne a navyše aj s vtipom, eleganciou a humorom, či už je reč o úzko odborných záležitostiach, alebo o veciach obecnejšieho dosahu, o lekárstve a športe. A ako sa patrí na vyznávača psychosomatiky a celostného pohľadu na človeka, nikdy nezabúda uvádzať konkrétne príklady a prenikať do všetkých zákutí životných príbehov.

Různé způsoby zdobení těla a oděvu provázejí lidstvo od počátků jeho existence. V Evropě se od starověku cenil šperk z drahých kovů a kamenů, který se stal znakem reprezentace majetných šlechticů a měšťanů. Jeho vývoj souvisel úzce s proměnami odívání, určovanými střídáním uměleckohistorických slohů od gotiky, přes renesanci a manýrismus, baroko a rokoko, klasicismus a empír až po 19. století. Snaha o větší dostupnost šperků pro všechny společenské vrstvy si vynutila výrobu bižuterie z méně vzácných materiálů. Ve 20. století nadřadili šperkaři výtvarné zpracování nad cennost surovin a oděvní doplněk povýšili na umělecké dílo. Kniha obsahuje: Historický výklad Citáty z dobové literatury Barevný a černobílý obrazový doprovod Slovníček pojmů Literaturu a rejstřík

Páni z Velhartic patří spolu se Švihovskými z Riesenberka k nejslavnějším panským rodům jihozápadních Čech. A to díky dvěma mužům, nesoucím shodné jméno Bušek z Velhartic. Oba, otec a syn, byli věrnými průvodci a pak rádci Karla IV.; druhý z nich skončil své veřejné působení jako hejtman tzv. České Falci. Zcela unikátní kamenný most spojující věž Putnu s Rajským palácem jejich rodového hradu nad říčkou Pstružnou na Klatovsku je importem z Francie, kterou poznali jako členové císařova doprovodu. Publikace se zabývá i dalšími zajímavými tématy, jako byl komplikovaný původ rodu vzešlého ze zemanů z Boru či dramatické osudy Velharticů v druhé půli 14. století, kdy se poslední příslušník hlavní větve Jan zapletl do pohraniční války s bavorskými sousedy.

Memoáry Jiřího Havelky (1892–1964), v letech 1938–1941 ministra československé a posléze protektorátní vlády a zároveň přednosty prezidentské kanceláře, podávají působivé svědectví o událostech českých dějin od podzimu 1938 do září 1941 očima jednoho z jejich protagonistů, nejbližšího spolupracovníka prezidenta dr. Emila Háchy a ministerského předsedy generála Aloise Eliáše. Ukazují rozporuplné postavení a těžkou roli prezidenta Háchy, předsedy Eliáše a protektorátní vlády, manévrujících mezi vnější loajalitou vůči okupantům, národně obranným zápasem a protinacistickou rezistencí. Ve své druhé části pak zachycují autorův zápas s gestapem o holý život a jeho další osudy v izolaci domácího vězení. Memoáry jsou opatřeny poznámkami, uvedeny studií Roberta Kvačka, kriticky se vyrovnávající se sledovanou dobou a jejími protagonisty, a uzavřeny biografickým medailonem Jiřího Havelky z pera Josefa Tomeše. Knihu doplňuje řada dokumentárních, často poprvé publikovaných fotografií.