Lidové noviny strana 31 z 91

Střední Amerika jako by svou polohou na rozhraní obou částí amerického kontinentu a zároveň Atlantského a Tichého oceánu byla předurčena stát se místem setkávání, prolínání, soupeření i splývání. K mozaice původních obyvatel se připojili španělští dobyvatelé, angličtí kolonisté a dobrodruzi mnoha národností; a také černí otroci, násilím přepravení přes Atlantik. V moderní době se pak Střední Amerika stala vstupní branou hospodářské a politické expanze evropských států do Tichomoří a proto také předmětem intenzivního mezinárodního soupeření. Tyto vnější tlaky se promítaly i do bouřlivého vnitřního vývoje středoamerických států. Byť svou samostatnou existenci v 19. století zahájily sjednocením do federace, v následujícím období jejich vzájemné vztahy poznamenaly války a revoluce.

Kniha tematizuje rodinu jako základní prvek společnosti a objekt zájmu státu na poli sociálního inženýrství. V prostoru českých zemí ji v časovém období 1918–1989 ovlivňovaly nejen vnější ekonomické determinanty, ale v rostoucí míře také charakter angažmá státu v politikách, které můžeme vymezit na škále od chudinské péče, přes rasové a eugenické přístupy až po univerzalistické projekty pod heslem „všem a rovným dílem“. Kniha popisuje vývojové tendence v dlouhém časovém horizontu, analyzuje roli aktérů na poli rodinné politiky a nevynechává ze zřetele ani expertní diskurzy ve vztahu ke klíčovým problémům právní regulace rodiny.

Lucas Cranach starší byl umělcem všestranného talentu, jehož výtvarná estetika nalezla ve své době nebývalou odezvu a zasáhla i do Čech prostřednictvím jeho žáků a následovníků. Jeho malířská dílna tvořila pro dvůr saských kurfiřtů malby s vytříbeným filozoficko­-spekulativním obsahem a zároveň stála u zrodu programově protestantských vyobrazení, přinášejících širokému publiku myšlenky reformátora Martina Luthera. Kniha sleduje dílo tohoto umělce v širších souvislostech – zejména ve vztahu k českému prostředí – a detailně seznamuje s odrazem jeho umění v malířství českých zemí v klíčové době přerodu mezi gotikou a renesancí. K názornosti výkladu přispívá množství barevných reprodukcí a srovnání.

Jen o málokteré osobnosti českých raně středověkých dějin je dochováno tak velké množství různorodých pramenů jako o poustevníku Vintířovi. Je to důsledek faktu, že Gunther - Vintíř byl spíše Středoevropan, než Němec nebo Čech, jak se tato pojetí vyhranila až mnohem později. V mladších nacionálních pojetích se proto jeho postava stávala až kontroverzní a pojetí jeho osobnosti se ne náhodou lišilo u Palackého a u Novotného. Zájem o Vintíře jako historickou postavu byl na české straně znovu objeven až v souvislosti s nedávnou benediktinskou výstavou „Otevři zahradu rajskou“, a právě prizma benediktinského mnišství umožnilo porozumět postojům a působení poustevníka z tohoto řádu žijícího pak na německo-českém pomezí. Původem byl vysoký šlechtic a stále zůstal blízký císaři Jindřichu II. a pak Jindřichu III., přitom jako poustevník dorostl do role diplomata středoevropského prostoru raného středověku. Je zjevné, že dnes může pochopení takové postavy, jež žila a působila před vznikem nacionálního napětí, přispět i k stále potřebnému česko-německému porozumění.

Knížecí rod Eggenberků zanechal v českých dějinách jen krátkodechou stopu, ale ne bezvýznamnou. Vždyť Eggenberkové vládli nejen Českým Krumlovem a celým jeho obrovským panstvím, ale také jako jeden z mála aristokratických rodů, usedlých na území českého království, se mohli (před nimi to byli pouze Lichtenštejnové a Albrecht z Valdštejna) pyšnit knížecím titulem. Nicméně tak činili toliko ve třech generacích, záhy vyhasli na nedostatek mužských následovníků, a jejich roli i majetek převzali Schwarzenberkové, kterým se dostal jak Krumlov, tak i jejich vévodský titul dědictvím po vychytralé Marii Arnoštce. Ani ne stoletou českou historií Eggenberků a jejich nijak zanedbatelným kulturním přínosem v epoše nastupujícího vrcholného baroka se zabývá kniha, jež kromě počátků a historie rodu obsahuje také kapitoly o eggenberských sídlech, kultuře a umění na jejich vévodském dvoře, eggenberských mincích a pečetích atd.

V tomto svazku je na materiálu velkých korpusů řady SYN (SYN2010, SYN-2013PUB, SYN2015 a SYN) podrobně popsána morfologická homonymie v češtině, tj. homonymie slovních tvarů a jejich typů. Popis se zaměřuje jednak na morfologii vlastní, tj. vnitroparadigmatickou, jednak na morfologii nevlastní, tedy morfologii tvarů patřících do různých tvarových systémů téhož slovního druhu, odlišných slovních druhů nebo odlišných lexikálních jednotek. Práce dokládá nejen velkou rozmanitost typů morfologické homonymie v češtině, ale i to, jak nečekaně velkým množstvím víceznačných slovních tvarů dnešní čeština disponuje. Detailní klasifikace materiálové základny morfologických homonym v češtině může přispět nejen k hlubšímu teoretickému poznání morfologie českého slova, ale i napomoci řešení praktických problémů korpusové lingvistiky, jaké představuje například další zlepšování morfologického značkování textů současné češtiny, jejich syntaktické analýzy a úkolů souvisejících. Cílem edice Studie z korpusové lingvistiky, vydávané Nakladatelstvím Lidové noviny a projektem Český národní korpus od roku 2006, je poskytovat prostor pro výzkum prováděný pomocí jazykových korpusů, tj. rozsáhlých souborů autentických textů v elektronické podobě. Výhodou takového přístupu je jeho empirická podstata, opakovatelnost postupů a důraz na živý jazyk a typický úzus. V edici jsou publikovány materiálově založené sondy z nejrůznějších oblastí jazykovědy a výzkumu komunikace: od témat lexikologických, morfologických a syntaktických, přes práce kontrastivní a kvantitativní až po zaměření na specifika jednotlivých forem jazyka či na metodologii korpusového výzkumu.

V osobě Karla IV. stanul na českém i říšském trůnu panovník, jenž si byl plně vědom své osudové úlohy. Byl osobností výjimečného duchovního rozměru. Jeho duchovní kreativita a vizionářství byly provázeny věcnou střízlivostí a praktickým rozmyslem. Díky vzácnému spojení těchto vlastností byl schopen přeměňovat vize v činy. I proto mu patří nanejvýš čestné místo nejen v dějinách České koruny, ale i v historii Svaté říše římské a celé Evropy. Tato kniha si neklade za cíl podat životopis Karla IV., příčiny, sled a důsledky událostí. Středem jejího zájmu jsou umělecká díla, ať už jde o stavby, malby, sochy či práce uměleckých řemesel, hlavně zlatnictví, a to zejména ta, která nějakým způsobem souvisí s osobností císaře Karla IV., jenž nepochybně jako stavebník a objednavatel uměleckých děl patřil k největším v dějinách evropského středověku. Autoři vycházejí z přesvědčení, že tyto památky nejsou jen „ilustrujícími“ doklady doby, ale že mají schopnost o ní vypovídat, byť i jiným způsobem než psané slovo dobových kronik a listin. A nejen o době Karlova života, ale i o jeho osobnosti, ambicích a záměrech.

Když mne ten mameluk pozoroval úplně osamoceného a bez znalosti místního jazyka, laskavě se mě ujal a vzal mě s sebou. Protože neměl stan, uložili jsme se na noc pod stromy v sadě. Tak jsem se začal učit spát na holé zemi, pít vodu bez vína a sedět se zkříženýma nohama, což pro mne bylo ze začátku nejtěžší. Obtížné se mi zdálo také jezdit na koni s krátkými třmeny: někdy jsem byl celý nesvůj z toho, že když sesednu z koně, nemůžu se vyšvihnout zpátky bez cizí pomoci. A ta bolest v lýtkách! Ale postupně jsem si zvykl a tento způsob jízdy se mi zdál dokonce pohodlnější než náš.

Vzájemná korespondence prvního československého vyslance v USA Bedřicha Štěpánka s kancléřem prezidenta republiky Přemyslem Šámalem (1921–1938) První československý vyslanec v USA Bedřich Štěpánek a kancléř prezidenta republiky Přemysl Šámal patří k neprávem opomíjeným osobnostem prvorepublikového Československa. Dosud nepublikované archivní materiály umožňují čtenáři sledovat Štěpánkovo krátké působení v čele washingtonské legace v letech 1920–1923, následnou roztržku s pražským ministerstvem zahraničí vedoucí k jeho rezignaci, Štěpánkovu další činnost v USA i neúspěšné pokusy jeho přátel přimět jej k návratu do vlasti. Oba hlavní protagonisté se v editovaných dokumentech vyjadřují nejen k soudobému dění v Československu, ale jejich pozornosti neuniká ani komplikované formování meziválečného světa. Především Štěpánek se rozsáhle vyjadřuje k zahraniční i domácí politice USA, k otázkám spojeným s probíhající světovou hospodářskou krizí, i ke komplikující se situaci v Evropě a v Asii v předvečer vypuknutí druhé světové války.

Povídání čerstvého šedesátníka Michala Pavlíčka o životě, hudbě, divadle, muzikálech, filmech i seriálech, radostech i bolestech, o politice a životě veřejném, o žití ve městě i na vesnici, o ženách, mužích, dětech i vnoučatech, o zdraví i nepohodě, o zpěvácích a zpěvačkách, o radostech, smutku, naději i beznaději, o lásce a nenávisti, o tom, co bylo, je a bude…. Michal Pavlíček, obdivovaný kytarový mág, skladatel svérázných hříček i autor introvertních rockových opusů, stejně jako melodicky silných působivých balad, skladatel symfonické a scénické hudby se zcela původním rukopisem, vyhledávaný producent i mentor mladých hudebníků, je široce respektovanou individualitou, což konečně dokumentuje i řada vítězství a ocenění v odborných anketách.

Dějiny jsou politickým argumentem. Dokazuje to i aktualizace husitské tradice komunistickou mocí po únoru 1948. Obraz středověkého husitství coby údajně politické a sociální revoluce využívali reprezentanti komunistické diktatury k ospravedlnění mocenských nároků. Sloužila jim k tomu odborná i popularizační tvorba, média, školní výuka, osvětové i kulturní aktivity. Kniha však ukazuje, že i přes četnost prohlášení o husitské tradici šlo ve skutečnosti o úderné heslo s mlhavým obsahem. Komunistická aktualizace husitství navíc nebyla v českých historických souvislostech ničím výjimečným. Třebaže dnes může být snadno ironizována, ve sledované době měla svůj výchovný potenciál.

Celosvětovým trendem je zajištění bezpečné a kvalitní zdravotní péče. Minimalizace rizik a prevence rizikových faktorů spojených s poskytováním zdravotní péče vedou ke snížení nákladů a ke zvýšení spokojenosti pacientů s poskytnutou péčí. Řízení rizik ve zdravotnictví (podporovaných Ministerstvem zdravotnictví ČR na základě Lucemburské deklarace o bezpečnosti pacienta) by mělo být nedílnou součástí integrovaného managementu zdravotnických zařízení. Kontinuální zvyšování úrovně managementu rizik, kvality zdravotnických služeb a efektivity ošetřovatelských procesů je spojeno s propojováním manažerských systémů, které směřuje k prohloubení systémového přístupu v managementu zdravotnických zařízení. Právě indikátory kvality, které si jednotlivá zdravotnická zařízení stanovují a sledují, mohou významně ovlivnit nejen řízení kvality, ale i řízení rizik. V rámci jednotlivých kapitol jsou popsána preventivní opatření a navrhována praktická řešení ke zvýšení bezpečné ošetřovatelské péče (příklady dobré praxe). Jednou z možností praktického řešení ke zvýšení bezpečné ošetřovatelské péče je analýza možnosti vzniku vad a jejich následků (FMEA) a analýza kořenových příčin pochybení (RCA).

Antický svět dalekosáhle ovlivnil kulturní a společenský vývoj celé západní civilizace. Jakým směrem se však ubíral Peloponéský poloostrov po rozpadu tohoto světa? O vzniku a vývoji moderního řeckého státu od Byzance až do současnosti pojednává kniha renomovaných českých historiků.

Druhý svazek Hradních kaplí se věnuje převážně 14. a počátku 15. století, tedy době lucemburské. V předešlém svazku jsme se měli možnost seznámit s kaplemi ze 12. a především pak ze 13. století, které ve většině případů vznikly na královských hradech. Ve 14. století se tato situace změnila, šlechta, alespoň co se týče kvantity, převzala inciativu a vystavěla celou řadu významných hradních kaplí, které najdeme např. na Českém Krumlově, Lipnici, Kosti, Krakovci nebo Bečově. Vedle tohoto výrazného nástupu šlechty čeští panovníci, zvláště Karel IV. a Václav IV. si stavějí ty nejkrásnější hradní kaple, které se v Čechách nalézají. V prvé řadě je to samozřejmě Karlštejn, kaple Všech svatých na Pražském hradě nebo Vlašský dvůr.

VLASTNÍ JMÉNA NĚMECKÉHO PŮVODU JSOU PEVNOU SOUČÁSTÍ DNEŠNÍ SLOVNÍ ZÁSOBY ČEŠTINY A SVĚDKY HISTORICKÝCH KONTAKTŮ ČECHŮ A NĚMCŮ NA NAŠEM ÚZEMÍ. VE TŘECH ODDÍLECH knihy jsou představena příjmení, místní a pomístní jména, která zde vznikala a v jazykových kontaktech byla přejímána do češtiny. Jazykové rozbory uvedených tří druhů jmen z hlediska němčiny i češtiny doprovázejí historické pohledy na jejich vývoj v podmínkách národnostních, společenských a politických změn. V tomto směru se zvláštní pozornost věnuje historickým procesům po květnu 1945, kdy se utvořila soustava jmen německého původu v češtině v dnešní podobě.

„Řešení židovské otázky“ a postoj k antisemitismu patří k důležitým ukazatelům povahy sociálních hnutí. Prakticky všechna větší sociální hnutí ve střední Evropě se nejpozději na přelomu 19. a 20. století setkala s tím, co se označovalo jako „židovská otázka“ a co v sobě zahrnovalo velmi heterogenní sadu témat a problémů. Pojem používali jak zarytí antisemité, tak ti, kteří celkem poctivě přemýšleli o židech a židovství v myšlenkové tradici emancipace. Jazyk emancipace se navíc v politických teoriích i v praxi sociálních bojů mísil s jazykem vyloučení a represe.