Lidové noviny strana 55 z 82

Kniha se věnuje vývoji českého znaku ve středověku. Mapuje samotný úsvit panovnické heraldiky na našem území, od raných zobrazení tradičních českých heraldických figur přes první použití figury dvouocasého lva až po dobu vlády rodu Lucemburků, kdy je česká panovnická prezentace znatelněji začleněna do evropského kontextu. Autor se pokusil o ucelené představení dostupných heraldických památek v historickém kontextu jejich vzniku a následné zařazení české panovnické heraldické figury do pomyslné chronologické řady sledující vývoj a proměny její podoby. Zobrazování erbu českého krále si zasluhuje samostatnou pozornost nejen pro poznání děl mnohdy vysokých uměleckých kvalit. Skrze ně je možné dokreslit historii naší země, neboť se jedná o dodnes platný symbol české státnosti.

Premonstrátské opatství v Milevsku je nejstarším konventem vzniklým na území jižních Čech. Předkládaná publikace, jež se opírá o nejnovější stavebně historické a archeologické poznatky, popisuje architektonický vývoj areálu kláštera a kostela sv. Jiljí v průběhu středověku. Autorka v ní věnuje pozornost již zaniklým stavbám z doby před založením konventu, zhodnocuje v našich podmínkách nevídaně zachované objekty z doby románské, popisuje architektonický rozkvět v době rané přemyslovské gotiky i neméně významnou výstavbu v éře lucemburské. Výjimečnou architekturu archeologicky doložených i stojících staveb dává do kontextu se soudobým stavebním vývojem u nás i ve střední Evropě, neopomíná však ani hodnotit vliv milevského stavitelství na podobu sakrálních staveb v prostoru jižních Čech.

Po roce 1948 bylo z politických důvodů zatčeno několik desítek tisíc lidí. Mezi nimi bylo mnoho jedinců, kteří se necítili být vinni a často ani neměli tušení, čeho se měli dopustit. Dostali se do situace, na niž se nemohli vnitřně připravit. Co takový člověk prožíval? V jakém vězeňském společenství se ocitnul a co mu pomohlo, aby se represivnímu prostředí přizpůsobil? Znamenalo pro něj propuštění z vězení úlevu z pocitu nabyté svobody nebo stál znovu před novými výzvami, jimž musel čelit? Jak je možné, že lidé zatčení v padesátých letech 20. století zůstali ve svém vědomí politickými vězni i po pádu východního bloku? Kniha přináší k těmto otázkám nejenom cenné materiály, ale také možné přístupy k jejich zodpovězení.

Kniha se věnuje jednomu z nejdiskutovanějších fenoménů ruských dějin, ideji Moskvy coby Třetího Říma, kterou formuloval mnich Filofej ve dvacátých letech 16. století a která dodnes neztratila na své přitažlivosti. Od svého vzniku se projevovala s rozdílnou intenzitou v různých obdobích a zvláště výrazně se odrážela v umělecké tvorbě. S ohledem na to kniha sleduje dvě základní linie historickou a uměleckohistorickou. Přibližuje dobu a okolnosti vzniku Filofejovy představy, která byla úzce provázána s otázkou charakteru vlády ruského pravoslavného cara, jenž se dle této ideje stal ochráncem věčné římské říše a pravé křesťanské víry. Vedle Filofeje se kapitoly s historickou tematikou soustřeďují na další myslitele z řad duchovních, kteří se po pádu byzantské říše a osamostatnění ruské církve zabývali vnitřními problémy Moskovie. Uměleckohistorické kapitoly se zaměřují na reflexi myšlenky byzantského následnictví a Moskvy jako nového sakrálního centra v ruském umění a architektuře a věnují se také vzájemným kontaktům mezi východokřesťanským a západokřesťanským světem, při jejichž navazování náležela důležitá zprostředkovatelská úloha řeckým emigrantům, usazeným po dobytí Konstantinopole v Itálii. Intenzivněji byla myšlenka Moskvy jako Třetího Říma znovu oživena v 19. století, kdy s ní byly nově spojovány imperiální ambice ruské monarchie, ale pozornosti se jí dostávalo rovněž v souvislosti se snahou carského dvora orientovat ruskou společnost k byzantské tradici.

Cílem publikace je charakterizovat jednotlivé vývojové části vzdělávání v oblastech branné výchovy, civilní obrany a civilní ochrany na historickém území České republiky v kontextu dobových souvislostí a okolností. Práce si klade za cíl vysvětlit a z pohledu historického zkoumat brannou výchovu a vzdělávání v oblasti bezpečnosti, okolnosti a podmínky jejího vzniku, význam a charakteristiku konkrétních opatření v oblasti přípravy mládeže a dospělých v jednotlivých historických etapách a obsah vzdělávání v oblasti bezpečnosti až do současnosti. Text reflektuje a prezentuje vlastní obsahové vymezení bezpečnostního vzdělávání, teoretická východiska a další směřování v ochraně člověka a společnosti. Specifickou částí práce je zkoumání pomocí vlastního šetření současného přístupu ke vzdělávání v oblasti bezpečnostních témat na vysokých školách v České republice připravujících budoucí učitele. Text reflektuje a prezentuje vlastní obsahové vymezení bezpečnostního vzdělávání, teoretická východiska a další směřování v ochraně člověka a společnosti.

Platí stále staré rčení, že každý potřebuje svého nepřítele? Pro Československo po únorovém převratu v roce 1948 určitě. Nepřátelé tvoří nedílnou součást dobových narativů, jsou cíleně konstruováni jako nebezpečí ohrožující budovaný systém a zároveň jako protipól, vůči němuž je nutné se vymezit. Kniha se věnuje teoretickému konceptu nepřítele a jeho čtyřem konkrétním typům, které se v letech 19481956 nejčastěji objevovaly v mediálním prostoru.