Lidové noviny strana 61 z 81

Kniha se zabývá hranicí jako historickým a geografickým fenoménem ve středověké střední Evropě. Hledá odpověď na otázky, co je hranice, proč a jak vznikla a jak se vyvíjelo její chápání. Zabývá se způsoby vymezování prostoru, hraničními znaky a rituály. Zkoumá průběh a pojetí hranic především v centru Evropy ve středověku, ale přihlíží také k situaci ve starší i v novější době. Věnuje se zemským hranicím Čech a Moravy, ale i hraničení uvnitř českých zemí ve srovnání s obdobnými příklady ze střední Evropy. Zakládá se na vyhodnocení písemných i hmotných pramenů k hranicím a spojuje v sobě metody či postupy více vědních oborů.

Jen málo evropských národů prožilo tak nešťastné dějiny, plné násilí, útlaku a odnárodňování. Pouze v raném středověku měli Ukrajinci vlastní stát, tzv. Kyjevskou Rus, jehož ukrajinský ráz byl však pouze teritoriální, neboť se jednalo o státní útvar všech východních Slovanů před vznikem moderního ukrajinského, který si později stejně přisvojili Velkorusové. Ukrajince pak čekala mongolská pohroma, po ní nadvláda Litvy a pak ještě Polska, podivné období polosamostatné tzv. hetmanštiny v rámci expandující Moskevské Rusi, která byla během 18. století brutálně zlikvidována. Teprve v roce 1919 došlo k obnově ukrajinské samostatnosti, která však měla díky polské a bolševické agresi jen jepičí život. Komunisté však Ukrajince za samostatný národ nepovažovali, v rámci formálně samostatné Ukrajinské sovětské republiky přišly další útrapy jako hladomor, komunistické odnárodňování, Černobyl atd. Teprve rozpad Sovětského svazu umožnil Ukrajincům získat samostatnost, ale i o ni musí nyní znovu bojovat.

Když jsem tě spatřila, všechno zmizelo, říká vypravěčka a hlavní hrdinka románu o začátku osudové lásky. Mladá učitelka ve školce a student filozofie spolu po krátkém seznámení začnou hned žít a vše směřuje k vytoužené svatbě, cestě kolem světa, dětem. Koncentrované a intimní vyprávění, které je zpovědí hrdinky, však postupně odhaluje vývoj nezdravého vztahu. Objevují se čím dál jasnější náznaky, že věci nejsou takové, jaké se zdají být, že dokonce ani jeden z nich není tím, kým se zdál být. Vyvstávají nepříjemné otázky Co chceme o sobě i o tom druhém skutečně vědět? Za jakou cenu můžeme ještě toho druhého milovat, či spíš jakou cenu jsme ochotní zaplatit? Kde jsou hranice mezi pravdou a lží a co se děje, když tyto hranice překročíme?

V žilách mu koluje modrá krev, ale nevyrůstá v komnatách. Přesto se Styr, hrdina románu Čtvrtý bratr, dostane do těsné blízkosti knížete Boleslava II. Pobožného a jeho syna Boleslava III. Ryšavého. Hybnou silou Styrova strhujícího příběhu, který se odehrává na pozadí dramatických událostí z přelomu 10. a 11. století, jsou intriky, přátelství, hrdinství i přebíhavé lásky, tedy témata, jimiž se literatura zaobírá od nepaměti. Historik Josef Žemlička patří k předním odborníkům na přemyslovskou dobu. Proto neudiví, že se jeho román opírá o hluboké dobové znalosti. Autor se rozhodl nahlédnout za hluchá místa letopisů i kronik a do středu své druhé prozaické knihy postavil zdánlivě obyčejného člověka byť s neobyčejným osudem.

Obavy z nemocí, které jsou považovány za nevyléčitelné či těžko léčitelné, jsou ve společnosti přítomny od nepaměti. Onemocnění přináší do života každého jedince nejistotu, strach, nabourává jeho dosavadní život a sociální role, které do té doby zastával. Nemoc ovšem není pouhou biologickou daností, ale také sociálním a kulturním konstruktem, jehož podoby a vnímání se v průběhu let mění. Podobnou transformací v historii prošla i tuberkulóza. V období 19. a 20. století se zásadně proměnilo kulturní i vědecké nahlížení této nemoci. Kniha Tuberkulóza a společnost sleduje, jak se formoval český protituberkulózní boj, jaké byly jeho základní pilíře a jak se jeho strategie měnila s ohledem na politickou orientaci naší země. Autorka předkládá různé obrazy tuberkulózy, na jejichž utváření a šíření se vedle lékařů podílel také denní tisk, osvětové plakáty a osvětové filmy. Poslední část přináší unikátní vhled do individuálního prožívání nejenom každodenního života v sanatoriu, ale rovněž tuberkulózy a nejisté budoucnosti, která byla s touto nemocí dlouho neodmyslitelně spjata.

Dějiny Turnova přinášejí první komplexní syntézu dějin města. Monografie tak zaznamenává historický vývoj od prehistorických dob až po současnost. Práce zachycuje dějiny politické, hospodářské, sociální, kulturní, ale do jisté míry přibližuje i každodennost občanů v různých dějinných etapách. Zvláštní pozornost je věnována tradiční kamenářské a šperkařské výrobě, která je pevně svázána s vývojem města, a to od počátků až po současnost. Monografii zakončuje kapitola Současný Turnov, která přináší shrnutí posledních třiceti let vývoje města, kterému se také přezdívá srdce Českého ráje.

Dětství spojené s pionýrským hnutím stále patří k životním zkušenostem výrazné části současné české společnosti. Přitom doposud chybělo moderní historické zpracování dějin Pionýrské organizace a různých charakteristických oblastí spjatých s pionýrským hnutím. Předkládaná publikace autorského kolektivu pod vedením historika Jiřího Knapíka (Slezská univerzita v Opavě) se věnuje nejstarší ze tří pionýrských organizací, které u nás v letech 19481989 působily, tedy Pionýrské organizaci Československého svazu mládeže, a to v souvislosti s dlouhodobým studiem dějin dětství v období socialismu. Předností knihy je opora v základním výzkumu klíčových archivních fondů, ve využití široké škály tištěných pramenů, dokumentárních filmů i umělecké tvorby s pionýrskou tematikou. Publikace zpřesňuje naše znalosti o samotném vzniku pionýrského hnutí v letech 19481950 v souvislosti se zánikem Junáka, zároveň nabízí detailní pohled na pokus o reformu hnutí v 60. letech a prosazování její nutnosti v řadách pionýrských pracovníků i stranického vedení. Reforma usilovala o řešení dlouhodobých existenčních problémů PO ČSM: napětí mezi masovostí, výchovným posláním, garantovaným především vazbou na školu, a úsilím o atraktivitu pionýrských činností. Celý tento proces byl v podstatě hledáním vlastní identity pionýrského hnutí, nikoli pouze skrytou či přiznanou snahou vyrovnat se hnutí skautskému. Společně s fenoménem PO ČSM a jisker se autoři věnují dobovým představám o socialistickém dětském kolektivu a na tomto pozadí pojednávají i o některých pionýrských kolektivech, jež se vymykaly tehdejším standardům.

Židé v českých zemích. Společná cesta dějinami nabízí nový pohled na dějiny Židů v českých zemích od raného novověku po současnost. Příběh židovských komunit autoři nahlížejí jako součást dějin českých zemí a prostřednictvím dobových pramenů i výpovědí se zaměřují na perspektivu Židů, zejména na sociální a kulturní provázanost židovského a nežidovského obyvatelstva. Jednotlivé kapitoly spojují témata migrace, náboženského života a vzdělávání, občanství a židovské autonomie, genderu a rodiny, paměti a vzpomínání. Tyto perspektivy revidují konvenční chápání židovské minulosti a současnosti ve střední Evropě a plněji zachycují rozmanitost a mnohotvárnost života Židů v českých zemích.

V románu Demokracie se v rychlých střizích střídají výjevy z New Yorku a Havaje, Jakarty a Kuala Lumpuru, vojenských základen a luxusních hotelů. Spojené státy prožívají definitivní debakl války ve Vietnamu a protagonistka knihy Inez Victorová kolísá mezi dvěma mocnými muži, senátorem Harrym Victorem a agentem Jackem Lovettem. Důležitou postavou v jejím příběhu je i jeho vypravěčka Joan Didionová. Ta v románu vystupuje pod vlastním jménem a projevuje se jako nesmiřitelná pozorovatelka života privilegovaných Američanů. V pořadí čtvrtý román proslulé americké spisovatelky a reportérky je považován za jeden z jejích tvůrčích vrcholů. Zvláště působivě se zde spojuje její nenapodobitelná prozaická břitkost a reportérská pronikavost.