Lidové noviny strana 63 z 81

Druhý díl knihy Královské dílo za Jiřího z Poděbrad a dynastie Jagellonců – města, církev, korunní země, je věnován stavbám a uměleckým dílům této doby (od počátku druhé poloviny 15. do začátku druhé čtvrtiny 16. století), která vznikla ve městech, na církevní půdě a ve vedlejších zemích České koruny - ve Slezsku a v Horní Lužici. Před Jiřím z Poděbrad a poté i Vladislavem a Ludvíkem Jagellonským stály nelehké úkoly při obnově vnitřní stability Českého království po husitských válkách. Přes to se na poli architektury a umělecké tvorby setkáváme s překvapivě bohatým a různorodým děním. Z této doby pochází tak vynikající monumenty, jako jsou velké části chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře či kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě. Mnohé další kostely, které byly středobodem měst a výraznou součástí jejich panoramatu, byly přestavovány, jiné nově budovány. Kromě kostelů města v této době stavěla či zesilovala opevnění, jehož součástí byly reprezentativní brány. Vyrůstaly či přestavovaly se radnice, které byly sídlem městské správy - v Praze, Táboře a ve slezské Vratislavi se v nich dochovaly velké slavnostními sály. Znovu se začala rozvíjet objednavatelská činnost církevních institucí a hodnostářů. Zvláštní pozornost je věnována uměleckým památkám ve Slezsku a v Lužici. V tomto svazku jsou prezentována nejen místa a díla známá, ale i mnohé, co neprávem stálo stranou zájmu a pozornosti

První písemná zmínka o Rokycanech je již v Kosmově kronice z roku 1110. Avšak osídlení této oblasti sahá mnohem hlouběji do historie, až do doby kamenné. V majetku církve bylo město až do husitských válek. Následně připadly Rokycany rodu Švamberků, v jehož vlastnictví zůstaly téměř až do konce15.století. Na královské město byly Rokycany povýšeny císařem Rudolfem II. V té době se zde dařilo obchodu a těžbě železa. Za třicetileté války patřily Rokycany k nejvíce poničeným českým městům. Další pohr omou byly požáry v letech 1757 a 1784, které zničily středověký ráz města. Ve čtyřicátých letech 19. století se opět zařadilo mezi nejvýstavnější a nejbohatší česká města. Slibný rozvoj města zastavila první světová válka. Rokycany jsou známé též jak o město ležící na tzv. demarkační linii, která na konci druhé světové války oddělovala území osvobozené a kontrolované Americkou a Rudou armádou.

Do sborníku přispělo šedesát autorů – významní domácí i zahraniční fi lozofové, teologové, religionisté, psychologové, sociologové, literární vědci, básníci a spisovatelé, malíři a fotografové.

Přehledně uspořádaná kniha informuje o zakladateli zoroastrovského náboženství, o mocné říši Achajmenovců, kterou si podrobil Alexandr Makedonský, líčí boje Parthů a Sásánovců s Římany, sleduje dobytí Íránu Araby a příchod islámu, ničivé nájezdy Mongolů, rozkvět perské kultury a literatury za ílchánů a Tímúrovců i snahy safíjovských šáhů o sjednocení íránské společnosti. Neopomine ani události vedoucí k nástupu dynastie Pahlaví a k jejímu svržení tzv. islámskou revolucí. Text uzavírá stručný výklad o šíitském islámu, genealogická tabulka dynastií, chronologie událostí, přehled česko-íránských vztahů s souhrn statistických údajů o Íránu.

Předkové hraběcího rod Chotků živořili jako nezámožní zemané v západních a severních Čechách až do konce 17. století. Prvním slavným předkem se stal Antonín Chotek (+ 1754), který vyženil větší majetek a především zajistil svým synům kvalitní vzdělání v cizině. Další tři generace Chotků, už s hraběcím titulem, zažily strmý vzestup do nejvyšších úřadů habsburské monarchie. Například Rudolf Chotek se stal nejvyšším dvorským kancléřem, stejně jako jeho synovec Jan Rudolf, zatímco syn tohoto Karel se zasloužil o rozvoj předbřeznové Prahy. Chotkové se stali i mecenáši věd a umění a postavili dnes ceněné zámky ve Veltrusech, Kačině a Velkém Březně. V 19. století se odvrátili od úředních kariér a hospodařili na svých velkostatcích. Z posledních generací rodu nejvíc proslula Sofie Chotková, manželka Ferdinanda d´Este, zavražděná společně s ním při sarajevském atentátu.

Detektiv Kemal Kayankaya je německo-turecký dvojník Phila Marlowa, slavného, smutného kolegy ze západního pobřeží. Je jen o něco méně elegický,, a přesto srovnatelně geniální. Člověk nemůže přestat číst, dokud se nedozví, kdo zločin spáchal a proč. Detektivky Jakoba Arjouniho patří "k tomu nejlepšímu co v posledních letech v němčině v tomto žánru vzniklo.

Kniha seznamuje s osudy a významem nejen předků Jiřího z Poděbrad, ale také jeho potomků, kteří se stali přičiněním „husitského krále“ zámožným knížecím rodem ve vedlejší zemi České koruny Slezsku a ke kacířskému předkovi se už raději moc nehlásili. Jako minsterberští a olešničtí vévodové přežili dokonce Bílou horu a vymřeli až v polovině 17. století.

Jednotlivé kapitoly sa zaoberajú napríklad mýtmi o zmiznutí dramatika Emanuela Bozděcha a básnika Františka Gellnera, o sebevražde Viléma Mrštíka, o tragédiách Rudolfa Těsnohlídka, o chorobe a smrti Karla Hynka Máchu, o udavačstve i smrti Karla Sabina, o autorstve Sliezských piesní, o bigamii Jaroslava Haška a mnohom inom.

Rod pánů ze Sovince asi nejvíc proslavilo jejich rodové sídlo hrad Sovinec. Třikrát zastávali jeho příslušníci prestižní úřad nejvyšších sudích. Sovincové se též významně podíleli na hospodářském podnikání, zejména zakládáním rybníků a účastí na dobývání rud. Z rodových větví nejdéle vydržela doubravická, jejíž poslední příslušníci se odstěhovali do Čech. Rod pánů ze Sovince vymřel roku 1580.

Cílem knihy je poskytnout zájemcům o „život“ slov pomůcku k snadnějšímu chápání údajů v etymologických slovnících a slovnících vlastních jmen osobních a místních, které se těší širokému zájmu. Příručka podává dějiny etymologického bádání a přehled etymologických slovníků, principů historicko-srovnávací metody, změn hláskových, morfologických i významových (včetně tabu), tvoření slov, postupů při hledání původu slov, vztahu pojmenování obecných a vlastních jmen, etymologie a archeologie apod.

Současný pohled na středověké evropské dějiny ukazuje, že literatura pěstovaná zprvu na Velké Moravě spisovným jazykem chápaným tam tehdy jako slavnostní podoba jazyka domácího, "mateřského", v každém případě však aspoň řečí místně dobře srozumitelnou, nezůstala záležitostí úzce lokální. Knižní vzdělanost se z Velké Moravy poměrně rychle rozšířila i se svým spisovným jazykem, staroslověnštinou, po rozlehlých prostorách střední a východní Evropy. Stala se tak ve své době vedle řečtiny a latiny třetím velkým, i když nesrovnatelně skromnějším, evropským jazykem literárním. A v tom tkví i nezastupitelný mezinárodní přínos velkomoravského písemnictví a jeho literárního jazyka do pokladnice vzdělanosti a kultury evropské.

Termín okcidentalismus není úplně nový, ale jeho význam dosud kolísal. V užším smyslu přebírání západních prvků v mimoevropském umění a literatuře se používá už nějaký čas. Autoři publikace si proto dávají záležet, aby zdůraznili, že ne každá kritika nebo odpor vůči Západu musí nutně představovat okcidentalismus jako sociopatologický jev. Racionální kritika je samozřejmě vždy na místě, a dokonce i jistá míra kulturní stereotypizace je jako každá forma abstrakce vcelku pochopitelná.

Publikace Jiřiny Langhammerové, vynikající znalkyně českého folklóru a zvykosloví, shrnuje základní poznatky o lidových zvycích na území České republiky, vázané na průběh jednoho roku. Živým a nanejvýš znalým způsobem, prostoupeným láskou k dané věci i smyslem pro nevšední detail, jsou v knize popsány hlavní okruhy výročního zvykosloví a doprovází ji bohatá obrazová dokumentace, archivní fotografie a především velký soubor barevných fotografií, přibližující současné tradice z různých regionů a časových etap roku.

Formou takřka klasické epické ságy se na jeho stránkách rozehrává temný, ale hluboce působivý příběh rodiny Piperových, plný postupně odhalovaných šokujících tajemství, vedoucích k jednomu z nejpřekvapivějších rozuzlení, jaká lze najít v próze dvacátého století.

Text Paxtonovy knihy zkoumá fašismus nejen jako způsob myšlení, ale i jako formu politického chování, kterou je třeba podrobně analyzovat jako celek s typickými projevy od počátečního radikálního stupně, přes spojení s konzervativními silami společnosti a