Masarykova univerzita strana 6 z 14

Parasyntéza představuje zvláštní mechanismus tvoření slov, jak ze synchronního tak z diachronního hlediska. Proto kromě detekce a identifikace parasyntetických neologismů v tzv. moderní španělštině navrhuje autorka ve své monografii model, který v dané otázce skýtá koherentní přístup. Opírá se o nedávné teorie formulované z pohledu paradigmatické morfologie a teorie lexikální motivace. Na základě těchto dvou teorií vyvinula model paradigmatické organizace lexika. Tento model bere v úvahu vliv cizích jazyků spolu s mimojazykovými faktory a zároveň také představuje lexikum jako komplexní síť paradigmat a vztahů vzniklých uvnitř paradigmat a mezi těmito paradigmaty.

Autorka se ve své práci věnuje umělecké činnosti divadelního režiséra Karla Nováka (19161968), jehož tvorba zůstala neprávem opomenuta v kontextu tvorby režisérů 50. a 60. let 20. století v Československu (např. O. Krejča, A. Radok nebo O. Ornest). Podobně jako mnozí další režiséři totalitního období byl také Karel Novák několikrát odsunut do oblastních divadel, v nichž však i přes cenzurní zásahy a restrikce prosazoval náročnou dramaturgii a inscenoval velká básnická podobenství postavená na hereckých výkonech (např. B. Bohdanová, I. Racek). Ve své režijní tvorbě se profiloval dvěma výraznými směry umělecké výpovědi: básnickými dramaty silných příběhů a společensko-kritickými satirickými vyjádřeními k současnosti. Jeho působení uzavírá v 60. letech významná éra v Divadle E. F. Buriana.

Nejvíc dokladů umožňujících poznat náboženství churritské populace, obývající v minulosti regiony starověkého Předního východu, pochází z 2. tisíciletí před n. l. Už méně je však probádané rané období churritských dějin a jejich náboženských představ, které je možné datovat do 3. tisíciletí před n. l. Kniha mapuje tuto etapu prostřednictvím materiální kultury a písemných pramenů z lokality Tell Mózán, na území které se v starověku rozprostíralo město Urkeš. Důležitým doplňkem tohoto postupu jsou i data z jiných oblastí. Je zřejmé, že v Urkeši měly výrazné zastoupení nejstarší známé churritské kulturní prvky, i když zanedbatelné nejsou ani vlyvy akkadské. Na základě doposud učiněných objevů jsou identifikovány náboženské prvky spojené s městem a je poukázáno na ty, které je možné charakterizovat jako churritské.

2. svazek publikační řady Stálé konference českých a rakouských historiků ke společnému kulturnímu dědictví se věnuje složitému a dramatickému období let 1933-1948 z česko-rakouské perspektivy: na jeho počátku bylo zřízení autoritativního stavovského státu v Rakousku, na jeho konci pak převzetí moci komunisty v Československu. Zvláštní pozornost je věnována tehdejším bilaterálním československo-rakouským vztahům, postavení a roli obou států v mezinárodním prostředí a samozřejmě i jejich obnovení po roce 1945. Některé studie se věnují i kontroverzním tématům, která byla v obou zemích v nedávné době živě diskutována (politický režim v Rakousku po roce 1933, odboj a kolaborace v tzv. Protektorátu Čechy a Morava, vyhnání a nucené vysídlení Němců z Československa ve vztahu k Rakousku aj.).

Jaroslav Střítecký je český muzikolog, estetik, sociolog a historik. Jeho texty i pedagogická činnost zasahují řadu tematických oblastí: středoevropskou modernu, ruský formalismus, strukturalismus, francouzský poststrukturalismus, frankfurtskou školu aj. Jádro předkládaného svazku představují studie pojednávající o Wilhelmu Diltheyovi (18331911). Ačkoliv by jeho texty mohly být vykládány i kulturně-historicky, autor se snaží především o výklad filozofický. Také ostatní stati svazku, ač se mohou zdát tematicky vzdálené, rozvíjejí diltheyovské motivy. Kantovské inspirace se v publikaci projevují jak v rozboru osvícenského pojetí ženy a rodiny, tak i ve výkladu středoevropské tradice estetického formalismu. Vyústění filozofie dějin a sociologické teorie ve filozofii jazyka a teorii komunikativního jednání reprezentuje rozbor nejdůležitějších textů Jürgena Habermase a Karla-Otto Apela.

Publikace se zabývá otázkou vývoje keramické produkce na jižní Moravě, se zaměřením na oblast dolního Podyjí, v době od zániku Velkomoravské říše až do počátku vrcholného středověku. Na příkladech keramického souboru z lokality Kostice Zadní hrúd si kniha klade za cíl vytvořit podrobnější chronologicko-typologické schéma pro dělení keramiky v období od 10. století do počátku 13. století. Kostice Zadní hrúd se řadí mezi nejhodnotnější a nejlépe prozkoumané lokality z uvedeného období, které máme v současnosti na Moravě k dispozici, a které přispívají i k řešení obecnějších otázek. Význam této obchodně-řemeslnické aglomerace spočívá zejména v unikátním spektru nálezů, mezi nimiž vyniká početná kolekce mincí. S pomocí různých metodických postupů, zvláště multivariační statistiky, objasňuje kniha především charakter keramické produkce v problematickém období těsně po zániku Velké Moravy, které bývá nazýváno z důvodu nedostatečného poznání temným 10. stoletím. Součástí knihy je také kompletní katalog archeologických nálezů a terénních situaci z lokality Kostice Zadní hrúd. Kniha přináší výsledky výzkumného záměru řešeného Adélou Balcárkovou v rámci disertační práce zaměřené na analýzu a zpracování raně středověkých keramických nálezových celků. Současně je výstupem výzkumného projektu řešeného badatelským týmem pod vedením prof. Jiřího Macháčka.

Publikace představuje základní doplnění běžných učebnic pracovního práva, které jsou zaměřené především na zaměstnávání v soukromém sektoru. Jedná se o učební pomůcku, která by čtenáři měla přinést obecný náhled o výkonu závislé práce při výkonu státní správy (doplněno i o územní samosprávu) a základní přehled specifik a odlišností od výkonu činnosti mimo veřejný sektor.

Druhé, rozšířené vydání úspěšné publikace Ústavu evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Práce vychází z autentických terénních výzkumů uskutečněných autorkou v letech 19901992 u dvou posledních žijících bohyní Irmy Gabrhelové a Kateřiny Hodulíkové na Žítkové v Bílých Karpatech. S odstupem několika let (19951996) na ně navázaly další terénní sběry, které jsou věnovány již výhradně bohyni I. Gabrhelové, její osobnosti a praktikám. Práci uzavírají terénní výzkumy z let 20132014 sledující pamětníky, kterým je toto téma blízké především v souvislosti s jejich dětstvím. V úvodních částech publikace osvětluje autorka počátky zájmu o problematiku bohyní na Moravských Kopanicích ve vlastivědné a národopisné literatuře. Připomíná také některé klíčové osobnosti badatelského zájmu o bohyně, jakými byli např. František Bartoš, Ferdinand Dúbravský či Josef Hofer. V následujících kapitolách je uveden rozbor jednotlivých autentických zaříkávání a magických praktik, dále rozbor magického obřadu s ohledem na praktikování homeopatické a kontaktní magie. Závěr práce je věnován logice magického myšlení a sledování styčných bodů se současnými podobami magie u recentních léčitelů.