Maťa strana 3 z 19

Jan Skácel vystudoval reálné gymnázium v Břeclavi. Za války byl totálně nasazen na stavbách silnic v Rakousku. Od roku 1948 pracoval jako redaktor brněnské Rovnosti. V roce 1953 nastoupil do literární šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK. Po zániku Hosta nesměl publikovat, jeho dílo vycházelo v samizdatu a exilu. Až v 80. letech spolupracoval s divadlem, např. jeho přebásnění Sofoklova Oidipa bylo uvedeno ve Státním divadle v Brně a v pražském Divadle na Vinohradech. Tvorba Jana Skácela se vyznačovala hlubokým mravním postojem, v době tzv. normalizace se v ní projevila až existenciální úzkost. Pro Skácelovu poezii je charakteristické zachycení nálady okamžiku, inspirace moravským folklórem, láska k lidové tradici a snaha vymanit se z chaosu současného světa. Zatímco doma Skácel v podstatě publikovat nemohl, obdržel v roce 1989 dvě významná evropská literární ocenění: Svaz slovinských spisovatelů mu udělil cenu Vilenica 89 a v Itálii získal Petrarkovu cenu. U nás byl doceněn až po smrti.

Výbor z poezie irského básníka, dramatika a esejisty, který se výrazně podílel na irském národním obrození a kulturním obrození přelomu 19. a 20. stol. Jsou v něm zařazeny lyrické písňové skladby, básně, kde reaguje na nejrůznější osobní zážitky a poznatky na současné události v tehdejších bouřlivých letech irských bojů za autonomii, a na vězení a popravu přátel, i básně z let 30., které jsou převážně inspirovány irským folklorem.

Příběh jednoho léta "poněkud nešťastného způsobu". Banální historky třech pánů, nudících se v dešti, změnila květnatá spisovatelova čeština v dobrodružství ještě předtím, než přijel Arnoštek se svou krásnou společnicí.

Román 1984 George Orwella (19031950) předkládá obraz totalitní společnosti, v níž je jedinec jen dočasnou položku na seznamu, který lze kdykoliv změnit, přepsat či úplně vymazat. Na jedinci nezáleží, důležitá je MOC. Moc odosobnělá, respektive zosobněná imaginárním Velkým bratrem. Kniha bývá charakterizována jako dílo odhalující princip fungování totalitních režimů, čímž se donedávna mínily především režimy fašistické a komunistické. Jako varovný popis možného vývoje západních společností byl zmiňován spíše román Aldouse Huxleyho Konec civilizace. Bohužel, jak naznačuje současný vývoj, Orwellova a Huxleyho vize se podivně proplétají. I dnes si nikdo nemůže být jist, kým, proč a jak bude odposloucháván, analyzován, zneužit, zmanipulován, převychováván či prozatím jen společensky vypařen. Není náhodou, že Orwellovu knihu, napsanou v roce 1948, zařadil časopis Time mezi sto nejvlivnějších knih vydaných od roku 1923. Kniha vychází v novém překladu Luboše Snížka, s již klasickým doslovem - rozsáhlou esejí Milana Šimečky Náš soudruh Winston Smith.

Nejradikálněji antikomunistická dystopie a jedna z nejstarších vůbec. Tato nejméně známá z klasických antiutopií vyšla pouhé dva roky po Zamjatinově My, tři roky před Huxleyho Koncem civilizace a celých dvacet let před Orwellovým 1984. Prvním světovým vydáním v roce 1930 byl český překlad jako románová příloha Národních listů na vystřihování. Po 90 letech se nyní konečně dočkal první opravdové knižní podoby.

Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek a postulátů. Věčným tématem je zde svár reality s ideálem, kterého je ale třeba se nikdy nevzdat. Kniha je doplněná Ilustarcemi a fotografiemi z kultovního animovaného filmu Jiřího Barty.

Druhý díl (pův. vyd. 1976) vědeckofantastického, postapokalyptického románu norského spisovatele zobrazuje budoucnost osmimilionového velkoměsta, nad nimž se vznáší hrozba hospodářského civilizačního zániku. Na osudech skupiny lidí, která je soustředěna na uhájení holého života, líčí autor v hrůzyplných obrazech a situacích velmi sugestivně možný zánik a záhubu lidstva. Román je zajímavý, hodnotný, ale místy velmi deprimující a naturalistický. Na trhu se vzhledem ke katastrofálnímu nedostatku surovin objevuje stále více náhražkových potravin, služby fungují špatně nebo vůbec ne, ponížení, hrubost a surovost jsou pro obyvatele běžnou součástí života, všeobecná krize vrcholí. Bývalý architekt Allan Ung, jeho žena Lisa a pětiletý syn Boy odcházejí z města a usazují se ve starém přívěsu na obrovité skládce městských odpadků, stávají se robinsony na ostrově nakupeném ze zbytků umírající civilizace. Brzy nacházejí i přátele, stejné dobrovolné vyděděnce, jako jsou oni sami: bývalého doktora Fischera, který žije ve staré polorozpadlé vile na břehu zálivu, zamořeného chemickými odpady, obětavou a živočišnou děvku Mary Diamondovou a jejího příživnického ochránce Smileyho a nakonec i tajemnou dvojici zahraničních dělníků, Felixe a jeho němého bratra Run-Runa. Vytváří se svérázné společenství, řídící se vlastními nepsanými zákony, dokud i k nim nedorazí z umírajícího města zákony džungle.

Farma zvířat je alegorický satirizující román George Orwella, ukazující formou bajky politické vztahy a děje mezi lidmi. Autor se důsledně vyhýbá vysvětlujícím komentářům, ale vzhledem k době napsání díla je nejzjevnější podobenství se stalinistickou degenerací Sovětského svazu. V příběhu se objevuje skupinka zvířat, která se vzbouří a vyžene lidi z farmy, na které žije, a vede ji sama. Jejich vláda se však postupně zvrhne v brutální tyranii. Tento román byl napsán v průběhu 2. světové války a vydán srpnu roku 1945. Ačkoliv nebyl do konce 50. let příliš úspěšným, dnes je jedním z nejznámějších děl autora, stejně jako např. antiutopický román 1984. Doslov Bohuslav Blažek.

Krátká novela o tom, že během putování po Zemi můžeme potkat sami sebe. Kniha získala cenu nadace Český literární fond za nejlepší prozaické dílo roku 1999.

První díl (pův. vyd. 1974) vědeckofantastického, postapokalyptického románu norského spisovatele zobrazuje budoucnost osmimilionového velkoměsta, nad nimž se vznáší hrozba hospodářského civilizačního zániku. Na osudech skupiny lidí, která je soustředěna na uhájení holého života, líčí autor v hrůzyplných obrazech a situacích velmi sugestivně možný zánik a záhubu lidstva. Román je zajímavý, hodnotný, ale místy velmi deprimující a naturalistický. Na trhu se vzhledem ke katastrofálnímu nedostatku surovin objevuje stále více náhražkových potravin, služby fungují špatně nebo vůbec ne, ponížení, hrubost a surovost jsou pro obyvatele běžnou součástí života, všeobecná krize vrcholí. Bývalý architekt Allan Ung, jeho žena Lisa a pětiletý syn Boy odcházejí z města a usazují se ve starém přívěsu na obrovité skládce městských odpadků, stávají se robinsony na ostrově nakupeném ze zbytků umírající civilizace. Brzy nacházejí i přátele, stejné dobrovolné vyděděnce, jako jsou oni sami: bývalého doktora Fischera, který žije ve staré polorozpadlé vile na břehu zálivu, zamořeného chemickými odpady, obětavou a živočišnou děvku Mary Diamondovou a jejího příživnického ochránce Smileyho a nakonec i tajemnou dvojici zahraničních dělníků, Felixe a jeho němého bratra Run-Runa. Vytváří se svérázné společenství, řídící se vlastními nepsanými zákony, dokud i k nim nedorazí z umírajícího města zákony džungle.

Výbor obsahuje písňové texty a básně uveřejněné v samizdatových edicích. Knížka vychází z vydání, které vyšlo v roce 1999 pod názvem Radio. Doslov Vratislav Brabenec, Ivan M. Jirous, Marie Benetková, Jan Lopatka, Pavel Zajíček a Jaroslav Riedel. Vychází u příležitosti autorových sedmdesátin.

Snad nejznámější kniha anglického autora a filosofa. Jedna z nejpozoruhodnějších knih science fiction tohoto století, jejíž děj se ve větších či menších detailech realizoval. Neveselé podobenství o civilizaci, která se pokusila hrát si na Boha a přetvořit k obrazu svému nejen přírodu, ale i lidskou duši. Ač napsaná v roce 1932, je stále aktuální i v době, kdy se klonování živých tvorů stává skutečností.

Kallocain, droga pravdy, po jejímž požití každý vyzradí na sebe i na své nejbližší i ta nejskrytější tajemství, a její objevitel, loajální spoluvoják Světového státu Leo Kall, jsou hlavními hrdiny strhujícího antiutopického románu ze vzdálené budoucnosti, kdy o světovládu soupeří Světový stát a Univerzální stát.

Rozsáhlá veršovaná skladba, kterou František Gellner publikoval poprvé roku 1914 na pokračování v příloze Lidových novin "Večery". Před tragickou smrtí Františka Gellnera směřovala jeho poezie stále více k epickým rozměrům, což potvrzuje i tato básnická poéma. V sedmi kapitolách zachycuje Gellner příběh bujného španělského milovníka a později i velkého svůdníka, jehož představuje nejprve jako mladíka, kterého vychovává jeho strýc. Manželkou starého strýce je ovšem mladá a velmi půvabná dívka. Don Juan proto vzplane ke své tetě plamenným citem, čímž ovšem rozdmýchá strýcův hněv, před nímž je nucen uprchnout. Vztah k ženám ho pak ve světě vrhá do řady dalších milostných dobrodružství. V Donu Juanovi se Gellnerovi podařilo nejen zpracovat klasické a tradiční téma, ale navíc mu titulní postava umožnila, aby jejím prostřednictvím vyjádřil své postoje, životní filozofii i osobní problémy.

Sugestivní fantaskní povídka, kdy se hlavní hrdina, jenž se odcizil sám sobě a smyslu svého života, proměnil v odporného brouka.

Kniha-memoáry, kniha-román, kniha-báseň, kniha-filosofický traktát. Taková je kniha přibližující autorovo století 1919- 2019 od prvních vzpomínek až po ryzí současnost. Impresionistické obrázky střídají jízlivé, ironické postřehy, laskavou vzpomínku nahrazuje proud vědomí mizející příromnosti Lawrence Ferlinghetti vždy byl a stále je básníkem s ostrým viděním skutečnosti a nahlížející do budoucnosti. Kniha v originálu vyšla ke 100. autorovým narozeninám.