Matice moravská

Kniha předkládá poutavý příběh několika generací rodu Dietrichsteinů, zasazený do víru evropské politiky 16. a 17. století. Mikulovští Dietrichsteinové po století a půl reprezentovali spojující článek mezi španělskou a rakouskou monarchií Habsburků a prostřednictvím různých kariérních modelů se snažili hájit zájmy této dynastické unie v Evropě začínajícího novověku. Ať už v dvorských kruzích plných intrik, na válečném poli nebo v řadách církve, osudy jednotlivých členů rodu tvoří pestrou mozaiku příběhu této publikace. Rozsáhlý výzkum však jednotlivé osoby představuje rovněž i ve světle ryze lidském – prožívající radosti i bolesti života, milující i trpící, tváří v tvář nelehkým výzvám své doby. Aktéři knihy tak čtenáře provedou různými zákoutími Evropy doby náboženských a dynastických konfliktů: ze své původní domoviny v podhůří Alp, přes rušná města renesanční Itálie, pompu madridského, vídeňského či bruselského dvoru, do tureckých válek, na vlny moří a oceánů, za zdi kostelů a klášterů až k nejvzdálenějším stopám dietrichsteinského rodu ve vzdálené Americe.

Reformace zásadně proměnila raně novověkou Evropu, když narušila monopol římské církve a přinesla nové pojetí vztahu člověka k Bohu. Následný proces konfesionalizace dovršil rozkol západního křesťanství. Vznik konfesí a jejich vzájemné vymezování vstoupily do mnoha oblastí života včetně politiky, což v evropském měřítku vyústilo třicetiletou válkou. Kniha se zaměřuje na průběh reformace a konfesionalizace v královském městě Jihlavě v době od příchodu prvního luteránského kazatele až do prvních let po bitvě na Bílé hoře. Raně novověké město představovalo svébytné prostředí, které bylo formováno hodnotovým systémem měšťanů, sociální strukturou a činností aktérů, kteří ve městě žili, ale i těch, kteří jeho chod ovlivňovali na dálku. Autorka si kladla otázku, kdo ve městě patřil k hlavním aktérům reformačního příběhu, jak spolu vzájemně komunikovali a ve kterých oblastech zdejšího života hrála konfese podstatnou roli. Díky bohaté pramenné základně, která nabídla úřední i narativní dokumenty, rekonstruuje obraz městského církevního společenství v postupně se zneklidňujícím čase.

Kniha sleduje příběh proměny dříve německých předměstí na jihu Brna v téměř výhradní české prostředí během krátkého období první poloviny 20. století. Sledované městské části se v té době dynamicky rozvíjely, což mělo vliv na jejich demografický, sociální, kulturní a zvláště pak národnostní charakter. Tento proces byl několikrát narušen vnějšími politickými a vojenskými zásahy: první světovou válkou, vznikem Velkého Brna, nacistickou okupací a druhou světovou válkou, vysídlením německého obyvatelstva a nástupem komunistického režimu. Autorka zkoumá vztahy mezi etnickými skupinami na úrovni každodenního i svátečního života, ale také proměnu veřejného prostoru, kterou změny ve společnosti přinesly, a přináší dlouhodobější pohled na odgermanizování Brna (tedy spíše čechizaci), než na jaký jsme obecně zvyklí.

Kniha představuje první komplexní analýzu politické ideologie a politiky dějin v českých zemích v období nadvlády nacionálněsocialistického Německa v letech 1939–1945. Hlavní pozornost je věnována proměnám historického diskurzu po březnu 1939 v závislosti na vývoji protektorátní politické ideologie – takzvané říšské myšlenky. Autor zkoumá, jak se proměnil vztah české společnosti k národní minulosti pod vlivem společenské pomnichovské deziluze a zklamání ze zániku samostatného Československa. Sleduje, jak se postupně rodila aktivistická proněmecká politická argumentace, jakou úlohu v ní zaujímal náhled na dějiny českého národa a českých zemí a do jaké míry byla ovlivňována nacistickou říšskou exekutivou v protektorátu. S tím souvisí i následná analýza úředního, propagandistického a vědeckého aparátu, který se podílel na formování protektorátní politiky dějin. Autor si současně klade otázku, jakou roli hrály politická ideologie a politika dějin v nacistických plánech na germanizační „převýchovu“ obyvatelstva českých zemí. Představuje některé významné publikace o českých dějinách uvedené v té době do oběhu a rozebírá problematiku dějepisné výuky na českých školách v protektorátu.

Vznik první republiky s sebou přinesl obnovený zájem o „zlatý věk“ českých dějin v podobě období české reformace. Ta představovala krátce po roce 1918 fenomén jak pro církve, tak pro celý národ, protože právě na ní byl postaven prvorepublikový étos. Autorka se ve své knize zaměřuje na výzkum postojů k reformační minulosti v prostředí tří vybraných církví na základě studia jejich periodik. Díky srovnání Církve československé, Českobratrské církve evangelické a Jednoty českobratrské (dnes Církve bratrské) nabízí trojrozměrný pohled na dané téma, které rozděluje do tří hlavních sekcí, mapujících postoje církví k minulosti (zejména k období české reformace) a následně k jejich současnosti. Poslední část je věnována zhodnocení změn v postojích jednotlivých církví, k nimž došlo v letech 1918–1928. Svou knihou tak autorka přispívá k pochopení toho, jak lidé jako jednotlivci či členové konkrétních komunit nakládají se svou minulostí a nakolik jim pomáhá porozumět jejich vlastní současnosti a spoluutvářet ji.

Kniha se zabývá otázkou vstupu žen do světa politiky v českojazyčném prostředí Moravy. Autorka analyzuje proces jejich zapojování do pěti politických táborů – lidově-pokrokového, katolického, sociálnědemokratického, agrárního a národněsociálního, a to na příkladu Brna, Olomouce, Ostravy a Prostějova v období od konce devadesátých let 19. století do vypuknutí první světové války. Díky široce pojatému interdisciplinárnímu přístupu a kombinování metod moderní politologie, politických dějin, dějin žen a genderových dějin autorka prokazuje, že se ženy již před rokem 1914 zapojovaly do všech rovin práce v politických stranách a že podmínky pro jejich politické angažmá byly napříč sledovanými proudy překvapivě velmi dobré.

Kniha představuje soubor příspěvků, které spojuje tázání po smyslu paměťových institucí v současném veřejném prostoru. První část je návratem ke kořenům moravské historiografie v 19. století, druhá se zaměřuje na archiváře a archivy a jejich úlohu v historické vědě, vzdělávání i ve společnosti obecně. Sborník vznikl v návaznosti na stejnojmennou konferenci připomínající několik výročí.

Kniha vznikla u příležitosti šedesátých narozenin historika, slavisty a všestranného balkanisty Václava Štěpánka, docenta Ústavu slavistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a je dílem jeho přátel a žáků. Jádro publikace tvoří dvaatřicet statí sepsaných českými, srbskými, slovenskými a bulharskými badateli, které tematicky odrážejí rozmanitou paletu jubilantových odborných zájmů od historie, etnologie a obrazů Balkánu přes problematiku národnostních menšin a česko(slovensko)-balkánských styků až po jihoslovanské literatury, moravský národopis a krajinnou ekologii. Součástí knihy je též rozsáhlá výběrová bibliografie Václava Štěpánka a tři texty, jež přibližují jeho životní dráhu, odborný profil a pedagogické působení.

Kniha je významným příspěvkem k dějinám Moravy v druhé polovině 17. století a přináší v mnohém nový pohled na proměnu kdysi sebevědomého zemského stavovství, na praktické fungování správního aparátu a na důsledky válek vedených habsburskou monarchií pro domácí poměry. Dané otázky řeší autor primárně prostřednictvím analýzy bernictví, neboť právě placení daní plynoucích dominantně na krytí vojenských výdajů, stejně jako návazná péče o četné regimenty císařské armády zaměstnávaly domácí politickou reprezentaci ze všeho nejvíce. Nutnost čelit do té doby nepoznaným finančním a materiálním nárokům vedla zemské politické představitele k tomu, aby se pokoušeli (byť velmi neochotně a teprve pod tlakem tragických událostí) posunout moravskou společnost na vyšší organizační úroveň a přispívali tak k tvorbě společenských struktur, které jsme dnes zvyklí nazývat státem.

Kniha je již čtvrtým svazkem ze série kolektivních publikací mezinárodního týmu mladých badatelů nazvané Promýšlet Evropu 20. století. Tentokrát se autoři zaměřili na tzv. hybatele dějin. Zajímalo je, které osobnosti, události, organizace nebo myšlenky se v průběhu 20. století staly, nebo mohly stát hybateli dějin. Autoři se ptali, zdali byly skutečnými hybateli dějin osobnosti, nebo teprve dějinná událost poskytla vhodný prostor k tomu, aby taková osobnost mohla vyrůst. Snažili se zkoumat více či méně známé události i osobnosti evropských dějin, jež se možná v dobové perspektivě jako přelomové nejevily, ale s odstupem času je jako takové vnímáme. Anebo právě naopak jim současníci přikládali dějinný význam, ale později se ukázalo, že je přecenili. Zároveň však nechtěli přinášet pouze biografické medailony osobností či pouhý popis událostí. Jejich cílem bylo na základě nejnovějších bádání prezentovat nové pohledy na zásadní, ale i méně známé události, osobnosti, organizace či myšlenky, které zasáhly do dějin evropské politiky, hospodářství či kultury a také na interpretační rámce s nimi spojené, jež se pokusili zasadit do celkového kontextu evropských dějin 20. století a do mezinárodních souvislostí.

Monografie mapuje baťovské podnikatelské aktivity na území střední, středovýchodní a jihovýchodní Evropy v průběhu druhé světové války. Svým širokým tematickým zaměřením a rozsáhlým teritoriálním záběrem se snaží překlenout dosavadní úzce vymezené bádání o tomto celosvětově působícím koncernu, které se věnovalo převážně Baťově zlínské metropoli v etapě meziválečného Československa. Klíčovými tématy práce jsou rekonstrukce podnikatelské strategie a integrace do válečné ekonomiky, rozbor sociálních sítí a interpersonálních vazeb a v neposlední řadě i analýza dopadů válečného podnikání na struktury koncernu. Jednotlivé kapitoly jsou zaměřeny tematicky, přičemž výklad se pokouší pokrýt baťovské aktivity ve všech zemích širší střední Evropy. Časové ohraničení válečnou periodou je spíše orientační, do struktury jednotlivých kapitol byl zakomponován nástin aktivit zahájených a rozvíjených ještě v meziválečném období. Monografie umožňuje lépe porozumět chování světových koncernů a jejich osazenstev při mimořádné politické a ekonomické krizi, jakou bezpochyby reprezentuje i nacistická epocha.

Publikace se zaměřuje na kontrast mezi konfliktem a spoluprací. Vzájemná rivalita, ale i kooperace patří mezi dva hlavní fenomény, které výrazně formovaly evropské dějiny od konce 19. století až do současnosti. S ohledem na stále probíhající události spjaté s koncem 20. století je text časově ohraničen léty 1914 a 1989, která lze považovat za dva hlavní milníky evropských dějin minulého století. Po obsahové stránce je publikace zaměřena na vybrané události související s problematikou evropské integrace, otázkou menšin, urovnáváním válečných konfliktů, řešením nového uspořádáni Evropy nebo rolí kultury, potažmo propagandy v mezinárodním dění.

Publikace přináší nové pohledy na některé momenty života a snažení českého krále, rakouského vévody a moravského markraběte Přemysla Otakara II. Zabývá se jeho vládou v zemích babenberského dědictví, vlivem olomouckého biskupa Bruna na královu politi ku či celkovým vyzněním politických koncepcí českého panovníka ve středoevropských souřadnicích. Zvláštní pozornost je věnována roli některých moravských šlechticů v králových službách, dobovým zprávám o Přemyslově smrti či anatomickým svědectvím o j eho zabití.