Nakladatelství Viking strana 10 z 10

Jedna z nedělních procházek před obědem by pro dospívajícího Arona i jeho otce mohla být stejně poklidná jako ty předchozí – to by ovšem nesměli narazit na tátova dvojníka. Navíc u velké zdi oddělující od Města takzvanou Zakázanou čtvrť. Děti se sice ve školách učí, že vyloučená lokalita je místem vpádu mimozemské civilizace, ale s pravdou to příliš nesouzní, skutečnost je o mnoho složitější… Události od setkání s dvojníkem nabírají prudký spád: Aronův otec dostává cejch zrádce, Aron je vzápětí vyloučen ze školy. Zprvu končí v podivuhodném Sanatoriu, které má mnohem blíž k věznici než k léčebně, odtud se dostane s pomocí dvojice podivuhodných průvodců. Po průniku na území Zakázané čtvrti se situace dále komplikuje: nejen proto, že putování vede uprchlíky stále bizarnějšími prostředími, jakými jsou pouštní produkční zóny či pozoruhodné nádraží se speciálními katapulty. Hlavním důvodem potíží je stále hmatatelnější pocit ohrožení, stále obtížněji zvládaný zápas o životy Aronova otce, který – jak se ukáže – ve Městě nesplnil svou dávnou misi, ale i samotného Arona, jenž v sobě nese jemu neznámé poselství.

„Svíce ve větru.“ Zajímavé literární dílo, které se na pozadí spletitých cest osudu noří do hlubší problematiky, nese výrazné poselství a rozhodně vás její přečtení donutí k zamyšlení… Je možné se dostat ze dna zpět na vrchol? Tuto otázku bez ustání klade hlavní hrdinka i všechny vedlejší postavy, se kterými si osud zahrává jako s hrací kostkou, která se stává symbolem Terezina úspěchu i prohry. Celým příběhem se jako červená nit táhne myšlenka, že návrat zpátky na výsluní možný je, nicméně je nutné draze jej vykoupit. Dokážou se však postavy poučit ze životních nezdarů a kolizí? Na první pohled se zdá, že jejich paměť nesahá v těchto situacích příliš daleko. Některé postavy pochopí a doznají značné proměny, zato jiné se nezastaví před ničím a jejich cesta zpět na vrchol je dlážděna utrpením jiných. Kolik síly proti nepřízni osudu v sobě může jedinec najít? K odpovědi na tuto otázku budete blíže po přečtení beletristického počinu s obdivuhodnou hlavní ženskou postavou.

Warum sollte man eigentlich Englisch lernen? Weil man in der heutigen globalisierten Welt sonst so gut wie tot ist! Und warum sollte man Englisch mit Witzen lernen? Weil ein Witz kurz und einfach ist und eine Pointe hat; deswegen merkt man sich ihn leicht, und gleichzeitig merkt man sich nicht nur eine ähnliche Situation, sondern auch Wörter, die man in dieser verwenden kann. Über einen Witz amüsiert man sich auch – und wenn nicht, dann mag man ihn nicht, man hat nicht den Sinn für diese Art von Humor oder man hat den englischen Text nicht richtig verstanden. In so einem Falle hilft dieses Buch bestimmt. Also – was finden Sie hier? Falls Sie das Buch schon durchgeblättert haben, haben Sie festgestellt, dass der Text – die Witze – in zwei Hälften eingeteilt ist. Der erste Teil ist zweisprachig: Englisch links, Deutsch rechts. Wir möchten darauf aufmerksam machen, dass es sich nicht um eine wortgetreue Übersetzung handelt. Eine solche wäre bisweilen schwerfällig; das Ziel war jedoch, die Witze so zu übersetzen, dass sie auch auf Deutsch gut klingen und einen Sinn ergeben. In den Texten des zweiten, nur englischen Teils finden Sie einige Wörter fett gedruckt. Ihre Bedeutung ist im englisch-deutschen Wörterbuch am Ende des Buches aufgeführt. Die nichtübersetzten Wörter sollen ungefähr dem Niveau der Mittelstufe entsprechen, die hervorgehobenen Wörter überschreiten meistens dieses Niveau. Der englisch-deutsche Teil soll nur als „Aufwärmübung“ aufgefasst werden; wir sind nämlich davon überzeugt, dass ein einsprachiger, mit einem Wörterbuch ausgestatteter Text viel effektiver ist, da der Leser sich den neuen Wortschatz direkt, ohne die Vermittlung einer manchmal problematischen Übersetzung, aneignet; ein englischer Witz kann zuweilen wirklich nicht übersetzt werden, ohne dass die Pointe verloren geht. Es gibt noch einen weiteren Grund, warum man Anekdoten nicht übersetzen sollte. Man sagt, dass es zweierlei Anekdoten gibt: die anständigen und die guten. Man kann also Texte mit expliziten Ausdrücken kaum vermeiden – wie sollen jedoch solche Witze übersetzt werden? Die Übersetzung kann in solchen Fällen nicht wortgetreu, sondern nur sinngemäß sein. Man muss solche Wendungen wählen, die in den entsprechen Kontexten in der anderen Sprache benutzt werden. So wurde beispielsweise aus dem „little Johnny“ der typische kleine Fritz bzw. Fritzchen. Ähnlich muss man auch mit „expliziten“ Ausdrücken und auch anderen Wendungen umgehen, bei denen eine wortgetreue Übersetzung in der Zielsprache für den Leser keinen Sinn ergeben würde oder verwirrend wäre. Hinter dem englisch-deutschen Wörterbuch sind drei leere Seiten zur Ergänzung von Vokabeln, die Sie ggf. nicht kennen und notieren möchten. Am Ende des Buches ist eine Liste der unregelmäßigen Verben, die im englischen Teil vorkommen.

Když se začtete do jednotlivých kapitol této knihy, tak náhle zjistíte, kolik životů bylo zbytečně zmařeno jen díky honbě za ziskem, slávou, bezohledností, pochybnými rozhodnutími, nebo nedodržováním základních pokynů pro plavbu jak v míru, tak i za války, liknavostí, lajdáctvím, tajením hrubých konstrukčních závad, nepochopitelných hazardérstvím a podobně. Je smutnou skutečností, že ani technologický rozvoj stavby lodí od dřevěných po smíšené konstrukce, na které navázaly železné nýtované konstrukce a později svařované ocelové konstrukce, nevedly ke snížení nehodovosti lodí. V důsledku industrializace a průmyslového rozvoje na přelomu 19. a 20. století se v předních zemích světa rozvinula ve velkém stavba lodí s nebývalým výtlakem a výkonným parním strojem. Na vodu byly spuštěny obrovské lodě, jejichž kapacita se měřila v tisících pasažérů či mužů posádky. Parní stroje umožnily dlouhé cesty po celém světě. Nahrazení dřevěného trupu ocelí lodě zlevnilo a zpevnilo, čímž poskytlo stavbě lodí všechny potřebné zdroje. Ale i přes zlepšení kvality stavby lodí se lodě potápěly neméně často než v předchozích staletích, jen rozsah katastrofy byl kvůli počtu obětí mnohem tragičtější. Tato kniha vám řekne o největších námořních katastrofách v historii. Text je rozdělen na dvě části: v první jsou zařazeny lodě podle důvodu, který vedl k jejich ztroskotání. U těchto lodí jsou uvedeny i jejich technické parametry. Ve druhé části jsou většinou zařazeny lodě, jejichž potopení vedlo k největšímu počtu obětí. Výjimku tvoří Kursk a Costa Concordia, jež byly zařazeny kvůli zajímavým záchranným pracím.

Lidstvo se již desítky let skrze gigantické teleskopy a další pokročilé technologie snaží navázat kontakt s mimozemšťany. Snad až čas ukáže, zda se jedná o správný přístup – ostatně i někteří vědci varují před kontaktem s mimozemšťany. Druhou stranou mince je to, že již od 50. let minulého století údajně mají mimozemšťané tajné smlouvy s klíčovými vládami této planety, a také to, že s mimozemšťany mají co do činění i všechny velké pozemské korporace a že na Zemi již hodně mimozemšťanů pobývá, byť v utajení či v přestrojení. V této knize „500 otázek na mimozemšťany“ jsem chtěl skrze svou schopnost telepaticky, tedy téměř mimosmyslově komunikovat s mimozemšťany čtenářům přiblížit uvažování mimozemšťanů a jejich náhled nejen na náš svět. V některých případech mi mimozemšťané rovnou vkládali odpovědi do prstů při psaní na klávesnici. Otázky zasahují do různých témat – od vědy a kultury, přes umění a praktické otázky až po vzdělávání či politiku nebo filosofii. Na otázky odpovídaly různé druhy mimozemšťanů. Věřím, že pro čtenáře bude kniha velkým přínosem, protože jim dovolí vnímat realitu nikoli jen přízemně, ale i kosmicky.

Výbor básní z celoživotního básnického díla Ladislava Szalaie uspořádala Romana Szalaiová.

Osm výletů po půvabných koutech naší země – a osm příběhů ze života jedné rodinky, která vám bude možná připomínat tu vaší. Ilustrace zobrazují skutečná místa, která najdeme na turistických trasách. Nejde ovšem o pamětihodnosti z bedekrů pro dospělé, ale o různé zvláštní, často i bizarní výtvory, které baví malé děti. K vyobrazeným místům jsou uvedeny souřadnice a na konci každé kapitoly informace o zajímavostech v okolí. Knížka je tak určena nejen dětem, které se učí číst, ale může se stát zajímavou inspirací i pro jejich rodiče, prarodiče nebo paní učitelky v mateřských či základních školách.