Nakladatelství Viking

Možná jsou to dvě děti, možná ovšem dvě bytosti, které jen jako děti vypadají a vše již dávno mají za sebou – ale přesto věří, že skutečný, nezfalšovaný život je stále ještě někde před nimi… Putují nevlídnou pustinou, utíkají z náruče Oázy, kam – jak to cítí – nepatří, protože oba, dívka i chlapec, se považují za živoucí pozůstatky originálního, původního světa, který byl v blíže neurčeném zlomovém bodě vystřídán dokonalejší, ale pro ně naprosto cizí verzí. Obávají se, že v Oáze uvízli nedopatřením, že toto místo se jen tváří, že i jim chce pomoci… Dají se proto na útěk. Do zdánlivě neživoucí pustiny a poté do útvaru, který se podobá bludišti, ale možná je něčím mnohem významnějším… Jdou do toho, aby se pokusily najít „svůj“ ztracený svět. Aby si vybojovali šanci prožít to, co kdysi lidé běžně prožívali… A v tom jim dokonce ani smrt nemůže zabránit.

Román Jaromíry Slezákové, odehrávající se v 90. letech 20. století, nabízí upřímný pohled na manželství, které prochází krizí. Viola, hlavní hrdinka ve středním věku, se ocitá ve vztahu, kde její očekávání v oblasti intimního života nejsou naplněna, a proto se vydává hledat skutečnou lásku. Tím se dostává do situací, které ji vedou k přehodnocení nejen vztahu s manželem Bořivojem, ale i sebe samé. Vedle realistického popisu partnerského soužití se v příběhu rozvíjí fantastická rovina, kde se Viola setkává se svou astrální přítelkyní Modrou Marií v paralelním světě Terrauře. Tyto výlety mimo běžnou realitu jí poskytují hlubší porozumění sobě a svým emocím, ovlivňují její rozhodování a přinášejí nečekané vhledy do vlastního života. Příběh se dynamicky prolíná mezi těmito dvěma světy – fantazií a skutečností. Viola v reálném světě nachází nového milence, ale stejně rychle o něj přichází. Modrá Marie se nakonec vytrácí, zatímco Violin vztah s Bořivojem se pomalu obnovuje. Milostné dobrodružství končí zklamáním, ale přináší cennou životní zkušenost, kterou si Viola odnáší do další etapy svého života. Ich-forma vyprávění přispívá k intimnímu a osobnímu pojetí příběhu, vtahuje čtenáře do Violina světa a umožňuje hlubší pohled na její vnitřní konflikty.

Kniha je volným pokračováním románu „Velekněžka“. Ten končí vysvobozením hlavní hrdinky Elmiry z kobky smrti jejími přáteli odpadovou stokou Cloakou Maximou. Od té chvíle ji doprovází uprchlý otrok z domácnosti Caesarových Malik. Nalodí se v Ostii na obchodní loď „Niké“, která pluje do Masillie (Marseille). Ve třech částech knihy prodělává složitý vývoj osobnosti nejen sebevědomá kněžka, ale také její zachránce Malik. Nic není takové, jak se nám napoprvé jeví. Souběžně probíhá spletitý pád republiky římské, občanská válka je neodvratná. Děj románu se odehrává v Itálii, Galii i Hispánii, je zasazený do historických faktů a postavy jsou historické i smyšlené.

Svět autonomních pomocníků hýčká Michaelu, její sestru ale i další přátele, kteří se rozhodnou toto všechno na chvíli opustit. Jako dovolenou si vyberou odlehlé místo v chatové oblasti. Dostane se jim však většího odstupu, než si přáli. Ukáže se, že místo pány hrají ve svých životech role otroků a nyní za své přehlížení nejspíš zaplatí vysokou cenu. I Tak se ale Michaela a Dan postaví na odpor a snaží se zvrátit nevyhnutelný pád lidstva. První díl trilogie Šepot zkázy.

Co se stane, když se přírodní živly vzbouří a vezmou v běsnící apokalypse lidem domovy? Život půvabné Pavly Arnoldové už nikdy nebude jako dřív. Zdá se, že Pavla ztratila nejen domov, ale i manžela. Zůstává sama s dětmi a matkou, nemá sice nouzi o nápadníky, ale těm jde spíš o její tělo, než o skutečnou pomoc v nouzi. Jeden z nich, statečný hasič, je snad přece jen jiný… … Jenže cesta do jeho náruče a ke znovunalezenému štěstí je pořádně trnitá. Pavla za ním cestuje po záplavami zpustošené zemi, na moravský statek i do hlavního města, ale klid a láska jako by jí pořád unikaly. Je nejen krásná a vášnivá, ale také velmi silná – a jen díky tomu dokáže přežít několikerý pád až na dno, které ji na její pouti potkává. A ve chvílích malomyslnosti se sama sebe ptá: Přijde opět můj zachránce? Bude mě milovat i s mými dětmi? Prožiju s ním nespoutanou vášeň? Odpověď najde ona i čtenářky až na konci románu plného zvratů, štěstí i beznaděje, lásky i nenávisti, vášně i strachu…

"Ava Fullerová vyrůstala do svých patnácti let s ovdovělým otcem a dvěma sestrami v osamělém srubu v horách Montany. Nejsilnějším zážitkem jejího dětství však kupodivu nebyl pohled do tváře grizzlyho, ale setkání s mladým kaskadérem Justinem Mabreyem. Když je otec nucen zastřelit její oblíbená medvíďata, utíká z domova s cirkusem – drsný život v divočině je jí tou nejlepší průpravou. Je však jen otázkou času, kdy celostátně hledanou – a nyní už velmi pohlednou – dívku přivedou zpět k otci. Ten jí odpouští, Ava stráví nelehký rok na střední škole, dře, aby se mohla stát kaskadérkou, odolá svodům spolužáků Marka i Elsy a vydává se do Austrálie, aby se při natáčení setkala se svým osudovým mužem Justinem. Zažije s ním chvíle štěstí i zklamání, neboť výrazně starší Justin se brání citovému poutu ke krásné a obletované kolegyni. Podaří se Avě získat jeho srdce? Bude Justin prvním mužem, jenž okusí její tělo? A najdou spolu její indiánskou babičku, aby od ní dostala zázračný amulet? Strhující román Jane Banksové nás zavede do hor americké Montany, na pláže Havaje i do filmových studií australského Sydney. Především však nahlédneme do hlubiny dvou horoucích srdcí, která k sobě těžce hledají cestu. O to krásnější je však nakonec jejich splynutí… "

Smrt nemusí být skutečná smrt – a vlastní minulost už vůbec ne tím, za co ji její nositel dosud považoval… Matyáš Borový je mladý muž, který už od dětství je ve vleku událostí, potýká se s osobními limity, vlastní nedostatečností, svět okolo něho se pro něho mění až příliš překotně, jeho tempu nestačí, stále víc si připadá jako cizinec, jako jedinec patřící do jiné éry… Postupem času je ovšem konfrontován nejen s velkou osobní ztrátou, ale i unikátním, pro většinu populace utajeným záchranným projektem, mezi jehož vyvolené by za standardních podmínek nikdy patřit nemohl… Během tajuplné„záchrany“ mu začíná docházet, že jeho skutečný původ je zahalen tajemstvím, že ten je a zároveň není výhradně pozemský, že svými kořeny je propojen dokonce i s nepředpokládanými předky z pradávných časů vzdálených miliony let.

Osm výletů po půvabných koutech naší země – a osm příběhů ze života jedné rodinky, která vám bude možná připomínat tu vaší. Ilustrace zobrazují skutečná místa, která najdeme na turistických trasách. Nejde ovšem o pamětihodnosti z bedekrů pro dospělé, ale o různé zvláštní, často i bizarní výtvory, které baví malé děti. K vyobrazeným místům jsou uvedeny souřadnice a na konci každé kapitoly informace o zajímavostech v okolí. Knížka je tak určena nejen dětem, které se učí číst, ale může se stát zajímavou inspirací i pro jejich rodiče, prarodiče nebo paní učitelky v mateřských či základních školách.

Výbor básní z celoživotního básnického díla Ladislava Szalaie uspořádala Romana Szalaiová.

Lidstvo se již desítky let skrze gigantické teleskopy a další pokročilé technologie snaží navázat kontakt s mimozemšťany. Snad až čas ukáže, zda se jedná o správný přístup – ostatně i někteří vědci varují před kontaktem s mimozemšťany. Druhou stranou mince je to, že již od 50. let minulého století údajně mají mimozemšťané tajné smlouvy s klíčovými vládami této planety, a také to, že s mimozemšťany mají co do činění i všechny velké pozemské korporace a že na Zemi již hodně mimozemšťanů pobývá, byť v utajení či v přestrojení. V této knize „500 otázek na mimozemšťany“ jsem chtěl skrze svou schopnost telepaticky, tedy téměř mimosmyslově komunikovat s mimozemšťany čtenářům přiblížit uvažování mimozemšťanů a jejich náhled nejen na náš svět. V některých případech mi mimozemšťané rovnou vkládali odpovědi do prstů při psaní na klávesnici. Otázky zasahují do různých témat – od vědy a kultury, přes umění a praktické otázky až po vzdělávání či politiku nebo filosofii. Na otázky odpovídaly různé druhy mimozemšťanů. Věřím, že pro čtenáře bude kniha velkým přínosem, protože jim dovolí vnímat realitu nikoli jen přízemně, ale i kosmicky.

Když se začtete do jednotlivých kapitol této knihy, tak náhle zjistíte, kolik životů bylo zbytečně zmařeno jen díky honbě za ziskem, slávou, bezohledností, pochybnými rozhodnutími, nebo nedodržováním základních pokynů pro plavbu jak v míru, tak i za války, liknavostí, lajdáctvím, tajením hrubých konstrukčních závad, nepochopitelných hazardérstvím a podobně. Je smutnou skutečností, že ani technologický rozvoj stavby lodí od dřevěných po smíšené konstrukce, na které navázaly železné nýtované konstrukce a později svařované ocelové konstrukce, nevedly ke snížení nehodovosti lodí. V důsledku industrializace a průmyslového rozvoje na přelomu 19. a 20. století se v předních zemích světa rozvinula ve velkém stavba lodí s nebývalým výtlakem a výkonným parním strojem. Na vodu byly spuštěny obrovské lodě, jejichž kapacita se měřila v tisících pasažérů či mužů posádky. Parní stroje umožnily dlouhé cesty po celém světě. Nahrazení dřevěného trupu ocelí lodě zlevnilo a zpevnilo, čímž poskytlo stavbě lodí všechny potřebné zdroje. Ale i přes zlepšení kvality stavby lodí se lodě potápěly neméně často než v předchozích staletích, jen rozsah katastrofy byl kvůli počtu obětí mnohem tragičtější. Tato kniha vám řekne o největších námořních katastrofách v historii. Text je rozdělen na dvě části: v první jsou zařazeny lodě podle důvodu, který vedl k jejich ztroskotání. U těchto lodí jsou uvedeny i jejich technické parametry. Ve druhé části jsou většinou zařazeny lodě, jejichž potopení vedlo k největšímu počtu obětí. Výjimku tvoří Kursk a Costa Concordia, jež byly zařazeny kvůli zajímavým záchranným pracím.

Warum sollte man eigentlich Englisch lernen? Weil man in der heutigen globalisierten Welt sonst so gut wie tot ist! Und warum sollte man Englisch mit Witzen lernen? Weil ein Witz kurz und einfach ist und eine Pointe hat; deswegen merkt man sich ihn leicht, und gleichzeitig merkt man sich nicht nur eine ähnliche Situation, sondern auch Wörter, die man in dieser verwenden kann. Über einen Witz amüsiert man sich auch – und wenn nicht, dann mag man ihn nicht, man hat nicht den Sinn für diese Art von Humor oder man hat den englischen Text nicht richtig verstanden. In so einem Falle hilft dieses Buch bestimmt. Also – was finden Sie hier? Falls Sie das Buch schon durchgeblättert haben, haben Sie festgestellt, dass der Text – die Witze – in zwei Hälften eingeteilt ist. Der erste Teil ist zweisprachig: Englisch links, Deutsch rechts. Wir möchten darauf aufmerksam machen, dass es sich nicht um eine wortgetreue Übersetzung handelt. Eine solche wäre bisweilen schwerfällig; das Ziel war jedoch, die Witze so zu übersetzen, dass sie auch auf Deutsch gut klingen und einen Sinn ergeben. In den Texten des zweiten, nur englischen Teils finden Sie einige Wörter fett gedruckt. Ihre Bedeutung ist im englisch-deutschen Wörterbuch am Ende des Buches aufgeführt. Die nichtübersetzten Wörter sollen ungefähr dem Niveau der Mittelstufe entsprechen, die hervorgehobenen Wörter überschreiten meistens dieses Niveau. Der englisch-deutsche Teil soll nur als „Aufwärmübung“ aufgefasst werden; wir sind nämlich davon überzeugt, dass ein einsprachiger, mit einem Wörterbuch ausgestatteter Text viel effektiver ist, da der Leser sich den neuen Wortschatz direkt, ohne die Vermittlung einer manchmal problematischen Übersetzung, aneignet; ein englischer Witz kann zuweilen wirklich nicht übersetzt werden, ohne dass die Pointe verloren geht. Es gibt noch einen weiteren Grund, warum man Anekdoten nicht übersetzen sollte. Man sagt, dass es zweierlei Anekdoten gibt: die anständigen und die guten. Man kann also Texte mit expliziten Ausdrücken kaum vermeiden – wie sollen jedoch solche Witze übersetzt werden? Die Übersetzung kann in solchen Fällen nicht wortgetreu, sondern nur sinngemäß sein. Man muss solche Wendungen wählen, die in den entsprechen Kontexten in der anderen Sprache benutzt werden. So wurde beispielsweise aus dem „little Johnny“ der typische kleine Fritz bzw. Fritzchen. Ähnlich muss man auch mit „expliziten“ Ausdrücken und auch anderen Wendungen umgehen, bei denen eine wortgetreue Übersetzung in der Zielsprache für den Leser keinen Sinn ergeben würde oder verwirrend wäre. Hinter dem englisch-deutschen Wörterbuch sind drei leere Seiten zur Ergänzung von Vokabeln, die Sie ggf. nicht kennen und notieren möchten. Am Ende des Buches ist eine Liste der unregelmäßigen Verben, die im englischen Teil vorkommen.

Jsou to zhruba tři roky od katastrofy, která se stala na ostrově Wiahatar. Celá událost je zahalena v tajemství, ale i tak byli za viníky označeni čarodějové. Proto byli uzavřeni do ghett po celém kontinentě. Jeden z čarodějů, Xanis, zapisuje vývoj ghetta i svůj život v něm do soukromého deníku. Zamiluje se do čarodějky jménem Julie a společně se jim narodí a vyrostou synové Vojtěch a Bogdan, příběh pokračuje jejich útěkem z ghetta a setkáním s čarodějem Leslawem. Společně ještě s dalšími přáteli se rozhodnou čarodějům přinést svobodu a nastolit znovu spravedlnost ve světě. Bratrům je tak do rukou předán osud celé magie.

Historické příběhy odehrávající se v této knížce se mohly stát, nebo snad i staly. Jejich děje se odehrávají na zcela konkrétních, reálně existujících místech, způsoby lovu a chovu zvěře v nich popisované odpovídají příslušné době a v oboře Klokočka – ale nejen v ní – se běžně používaly. Obora Klokočka, která hraje hlavní roli v této knížce, skutečně existuje. Ve zdejších lesích byla vždy velká koncentrace zvěře a toho využili Valdštejnové sídlící na zámku v nedalekém Mnichově Hradišti a od poloviny sedmdesátých let 17. století toto území postupně oplocovali, budovali zde záskoky pro zvěř, myslivecká zařízení a lovecké zámečky, ze kterých se postupem doby stávaly lesovny. Dodnes lze v některých částech obory rozeznat její původní barokní založení – hvězdicovitě se rozbíhající průseky, rybník pro vodní parforsní hon, staleté solitérní duby určené pro rendez-vous lovců. Obora, ve které se střídala zvěř jelení, daňčí a mufloní, byla v držení rodiny Valdštejnů až do roku 1945. Obora patří Lesům České republiky, které ji už skoro třicet let pronajímají soukromým nájemcům pro provozování myslivosti.

Jedna z nedělních procházek před obědem by pro dospívajícího Arona i jeho otce mohla být stejně poklidná jako ty předchozí – to by ovšem nesměli narazit na tátova dvojníka. Navíc u velké zdi oddělující od Města takzvanou Zakázanou čtvrť. Děti se sice ve školách učí, že vyloučená lokalita je místem vpádu mimozemské civilizace, ale s pravdou to příliš nesouzní, skutečnost je o mnoho složitější… Události od setkání s dvojníkem nabírají prudký spád: Aronův otec dostává cejch zrádce, Aron je vzápětí vyloučen ze školy. Zprvu končí v podivuhodném Sanatoriu, které má mnohem blíž k věznici než k léčebně, odtud se dostane s pomocí dvojice podivuhodných průvodců. Po průniku na území Zakázané čtvrti se situace dále komplikuje: nejen proto, že putování vede uprchlíky stále bizarnějšími prostředími, jakými jsou pouštní produkční zóny či pozoruhodné nádraží se speciálními katapulty. Hlavním důvodem potíží je stále hmatatelnější pocit ohrožení, stále obtížněji zvládaný zápas o životy Aronova otce, který – jak se ukáže – ve Městě nesplnil svou dávnou misi, ale i samotného Arona, jenž v sobě nese jemu neznámé poselství.

U vily poblíž říčky Botiče na pražské periférii zvoní host – o dvacet let omlazená kopie muže, který mu přichází otevřít. A který ho vzápětí prohlásí za svého objednaného syna. Příchozí totiž není člověk, ale novák. Povolán byl proto, aby splnil náročný úkol, který je nad síly běžného, standardního člověka: především má zprostředkovat setkání se zemřelým otcem a zachránit umírající dceru, ale nejen to… Úkol plní ve světě, který se ani trochu nepodobá tradičnímu; ve světě, kde záleží nejen na každém činu, ale i na každém vyřčeném či zaznamenaném slovu. V prostředí, kde po globální katastrofě se spolu pokoušejí sžít různé inteligentní druhy a identity, kde většina čeká na plnohodnotné oživení – a kde je zároveň nezbytně nutné (má-li mít druh homo sapiens před sebou perspektivu přežití a rozvoje), aby člověk přestal být tím, kdo dominuje, kdo rozhoduje o všem a o všech.