Nakladatelství Viking strana 9 z 10

Román „Velekněžka“ s podtitulem „Léčba Římem“ se sice odehrává v historické době a s historickými osobami, přesto není historickým románem v pravém slova smyslu. Totiž žádné Anály ani historické dokumenty se nezmiňují o obyčejných lidech a téměř vůbec ne o ženách. Pokud si tato pozdní republika zakládala na demokracii, pak se týkala pouze mužů. Osud uprchlé bójské princezny, která si vysnila službu Vestálky v Římě, se proplétá s osudy známých římských rodin, okrajově i s mladým Juliem Caesarem, o jehož mládí neexistují žádné podrobné záznamy, a její neřímská výchova ji předurčuje ke srážce s tolik vychvalovaným systémem. Chce mít nezávislost ve volbě povolání a možná i v lásce. Hodlá být lékařkou, v tu dobu žádná žena v Římě praxi nevykonává a ani nesmí, natož velekněžka vázána zákony tabu. Tato odvážná žena prodělává změnu osobnosti na poli milostném i v profesi až k hořkému pádu. Nezávisle na běhu událostí vypráví o svém osudu římský otrok. Jeho vyprávění je dějem prokládáno tak, jak vidí svůj život v Římě on. Protnou se jejich osudy?

Pokračování knihy Za cizími prstenci. Po návratu na svou planetu si Chase myslel, že ho čeká poslední bitva. Netušil však, že jiskry zrady už přeskočily i mezi jeho lid. Zbytky Kaleirů roztroušených v lesích se znovu seskupují, ale to nejsou jeho jediné starosti. Musí také zachránit své věrné a dobře rozmýšlet, komu se rozhodne věřit, než nastane okamžik, kdy bude muset znovu hájit svůj domov.

Milí čtenáři, autor se k vám obrací s úctou a pokorou, v naději, že nezavrhnete toto skromné dílko a bude vám vděčný nejen za úsměv, ale i za pouhé pozvednutí jednoho koutku. Ovšem i to je význačným přínosem českému zdravotnictví, zvláště v současné, těžké době. Obsah knížečky (kdyby na to byly stížnosti) se nedá nikterak utřídit. Některá dílka by spadala do více kategorií, některá vůbec do žádné a některá tam snad ani nepatří. Octla se tam jen proto, že nakladatel má slabou vůli a nechal se ukecat. Ovšem nemusíte mít strach, dílko je politicky korektní, anebo taky ne. Záleží na úhlu pohledu a na množství promile alkoholu v krvi. Autor přísně dbal na to, aby byl při psaní střízlivý, ale, holt, někdy to nevyšlo. Příjemnou zábavu.

Na některých místech v našem světě, dokonce i v dnešní době, přetrvává spící temnota. A není zas tak těžké tam spadnout. V knize najdete čtrnáct povídek, které vyvolávají příjemné mrazení v zádech. Některé příběhy pochází z dávných časů, jiné jsou až znepokojivě současné. Možná na vás při četbě padne černý stín transylvánských lesů, zahlédnete v zrcadle bledou tvář přízraku, uslyšíte teskné vytí vlků a ozvěny dávných hrůz v chodbách starých hradů, kde se za vlády šlechty, podezřívané z vampirismu, odehrávaly velice podivné věci...

Máte rádi to svíravé šimrání kolem srdce a žaludku. Ale jste přesvědčeni, že vám se něco podobného nikdy přihodit nemůže. Dvacet jedna krátkých povídek, balancujících na hraně uvěřitelnosti a temné mysteriózní hrůzy, vás vyvede z omylu. Většina hrdinů černě škodolibých, tajemných a děsivých příběhů se od běžných čtenářů nijak výrazně neliší. Zdánlivě křehké a bezmocné ženy, děti se smrtícím smyslem pro spravedlnost, důchodci, co se nudí za zavřeným oknem, pubertální snílci. Kupují chalupy na místech, kde by nemělo stát nic, chodí ke kadeřnici a na kosmetiku, aniž by tušili, co je tam může čekat, odepisují na inzeráty realitních společností a o dovolené létají k moři. Zamilovávají se do lidí, o kterých nic nevědí. Prahnou po obyčejných věcech touhou, která je zničující. Vracejí se na místa nejděsivějších zážitků, aby se konečně vypořádali se svými nejhoršími nočními můrami. Nic vám to neříká? Možná i vy máte divné sousedy nebo protivnou manželku, děti s velkou fantazií – možná i vy schováváte hluboko uvnitř mrazivé vzpomínky. Netušíte, s čím vším se můžete potkat. Každý si hýčká vlastní démony; a největší hrůza často číhá právě uprostřed našich zdánlivě obyčejných životů.

Herní kniha (gamebook) Nesmířené srdce Chrongramu navazuje na herní knihu (gamebook) Odsouzen! Jmenuješ se Tongar a býval jsi jedním z osobních strážců krále. To však již neplatí, protože Chrongramské království bylo napadeno bojovníky Dungola de Rola a tys byl zajat. Společně s dalšími muži krále Jaldena II. jsi byl uvrhnut do bažiny, kde měl pohasnout plamen vašich životů. Po velmi strastiplném a nebezpečném dobrodružství ses z bažiny dostal a setkal ses s mágem královské kozty, Ongalem. Od něj ses dozvěděl, že jen na tobě závisí osud celého království. Jen ty prý můžeš vyhrát turnaj Rudých bojovníků a tím sesadit Dungola de Rola z trůnu Chrongramu. Těšíš se na turnaj, ale předtím ještě nabíráš sílu u mága na Hoře snění. Kniha je plná dobrodružství a dočíst ji znamená nezemřít. Pro práci s knihou představuje zařízení s dotykovou obrazovkou výhodu!

Bylo by lépe se vrátit zpátky ke Gottwaldovi? Obstál by Bůh před zrakem recenzenta? Jaké je to s Milošem Zemanem v posteli? Mají ženy sexuální fantazie o jogurtu? I na tyto otázky dostanete odpověď v dosti populárně pojaté učebnici moderní démonologie. Devadesát humoristických fejetonů, které jistě vstoupí do zlatého fondu, za jehož výnosy však nakladatel neručí.

Co takhle prodat duši? Využít k dosažení cíle woodoo? Zaplést se se světem čar a kouzel? V mezních situacích se u lidí leckdy objevuje touha využívat magii nebo potkat kouzelného dědu. A co kdyby k tomu opravdu došlo? Autorka říká spolu s klasikem: „Kdybychom skutečně věděli, co si vlastně přejeme, nepřáli bychom si to nikdy“. Přesto se nám všem dějí věci, jejichž vysvětlení patří do dějů paranormálních nebo zázraků. Sedm takových příběhů vám autorka předkládá, aniž si činí nárok na morální zhodnocení všech postav. Mohly by se takové příběhy stát? Anebo ne? Odpovězte si sami.

Deník Jiřího Sixty, vojáka c. k. armády a později legionáře v Rusku, je doslovný přepis jeho záznamů, které si zapisoval v letech 1914–1920. Popisuje v nich zážitky z bojů na ruské frontě v nenáviděné uniformě rakouského vojáka, své přeběhnutí k Rusům, boje československých legionářů v zemi zmítané revolučním terorem, putování rozlehlou Sibiří zemi až do Vladivostoku a dál cestu lodí do Evropy k vytouženému domovu. Deník je doplněn dobovými fotografiemi a obrazy.

"Bojkovice jsou malé město s 4400 obyvateli. Nacházejí se na rozhraní Slovácka a Valašska. Žijeme v podhůří Bílých Karpat. Život tu byl vždycky těžký. Osídlení našeho kraje sahá hluboko do minulosti. Každý máme svůj osobní pravěk. Čas, kdy jsme ještě nebyli na světě. Kdy už ale žili své životy naši předkové. Jejich životy jsou naše kořeny, z nich máme své životy a v jejich jednání můžeme najít předobraz našeho počínání i našich osudů. Já jsem měl to štěstí, že jsem uměl naslouchat, když vzpomínali na svůj život... Teď jsem jak archeolog nad pravěkým sídlištěm. Ve své paměti hledám a nacházím úlomky jejich vyprávění. A tak jak archeolog skládá střípky pravěkých nádob, tak já skládám ze střípků vzpomínek jejich osudy a příběhy. Stalo se módou sestavovat rodokmeny. Jenže co komu řekne seznam jmen s daty narození a úmrtí? Větší vypovídací hodnotu mají příběhy našich předků. Pokusil jsem se sepsat několik takových příběhů a doplnil jsem je o osudy vlastní. Snad mi prominete, že jsem tam, kde jsem nenašel historické prameny, povolil trochu uzdu své fantazii. Ale nikdy ne příliš. Jádro příběhu je vždycky pravdivé. Část mého vyprávění jsou příběhy mých předků, včetně pamětí mojí matky – porodní báby – pak moje osobní vzpomínky a potom obrázky z dějin našeho kraje."

Když se člověk toulá po naší krásné republice, často narazí na nádherná sochařská díla, jež v té které obci nebo městě upomínají na hrůzy 1. světové války a padlé spoluobčany. Je jich prý v Čechách a na Moravě skoro tisíc. Při svém průzkumu jsem prohledával královéhradecký, jičínský, rychnovský a pardubický okres. I tak si myslím, že jsem nějaké pomníky přehlédl, nebo nenašel. Některé, i když jsem o nich věděl, jsem již ani momentálně nehledal. Nechtěl jsem, aby kniha byla moc obsáhlá. Když budu mít čas, tak si je najdu a do archivu si je dám. I tak jich je zde skoro 400. Cestování mne občas dovedlo i mírně za hranice těchto okresů. Když jsem narazil na nějakou zajímavou památku na válku 1914–1918, tak jsem neodolal a připojil ji do této knihy. Většina pomníků je dnes památkově chráněna a v posledních letech byla řada z nich restaurována. Případně se jejich údržba chystá. Dokládají vysokou úroveň našich sochařů, kameníků a jejich cit pro zpracovávaný materiál. Zajímavá je i skutečnost, že leckdy třeba malá obec nechala na památku svých padlých spoluobčanů vybudovat alespoň jednoduchý pomník, a ve vedlejší, podstatně bohatší obci, si své oběti nepřipomněli ani pamětní deskou. Cenu toho kterého pomníku ovlivňoval materiál, který byl pro pomník navržen, dále komu bylo jeho vytvoření zadáno a jaké téma si dotyčná obec objednala. Ve stavbě pomníků se obvykle angažovala obec, sokolové, dobrovolní hasiči a různé místní spolky. Přispívali na ně i jednotliví občané.

Předkládaná příručka (skládá se ze 3 dílů) je určena těm, kteří chtějí zkusit něco netradičního a spojit příjemné s užitečným: zopakovat si nejdůležitější výzvy německé gramatiky a zároveň se pokud možno přitom bavit. Nabízí se jim proto sbírka německých anekdot uspořádaných podle gramatických jevů. Každá anekdota je opatřena německo-českým minislovníčkem pro usnadnění porozumění. Usměje-li se občas čtenář-student při četbě anekdot, nebo dokonce zasměje-li se nahlas, bude jednoho z hlavních cílů cvičebnice dosaženo. Smích je prostě příjemný. Čtenář si nemusí uvědomovat, že smích je také zdravý. Předkládaná příručka je cvičebnicí, chce tedy procvičovat něco již kdysi aspoň rámcově pochopeného. Před začátkem každé nové kapitoly se doporučuje osvěžit si daný gramatický jev z běžně dostupných přehledů německé gramatiky. Pomocí krátkých textů anekdot si čtenář-student tyto jevy opakuje, uvědomuje jejich strukturu a použití. Anekdoty představují přirozené krátké kontexty těchto jevů. Cvičebnice je seskupena do jednotlivých dílů podle gramatických jevů. Daný jev se v každé anekdotě vyskytuje alespoň jednou, vždy tučně vyznačen. První díl se soustřeďuje na slovesa a podstatná jména. Druhý díl na ostatní slovní druhy a frazeologismy. Třetí díl především na skladbu (hlavní a vedlejší věty, pořádek slov, …) a slovotvorbu.

Kdo z nás by po nepovedeném manželství nechtěl dostat druhou šanci na lásku, štěstí a rodinu? V novém napínavém románu Druhá šance, od autorky Moniky Knápkové, se hlavní hrdinka Nela, vzpamatovává z bolestného rozvodu, ve kterém nechyběly drogy, alkohol a domácí násilí. Když se ji to ani po roce nedaří, její nejlepší kamarádky, Jarka a Denisa ji pošlou k psychoterapeutovi, který by ji měl zbavit trápení. Nela si ale splete jména a najednou se ocitne v domě přitažlivého Tomáše, který rozhodně není žádný terapeut! I když si Nela zakázala do svého života vpustit dalšího muže, začne se s Tomášem scházet. Tomáš jí ale nabídne pouze kamarádství s výhodami. Nela jeho nabídku přijímá, a když se jednoho dne seznámí s Vikem, nejlepším kamarádem Tomáše, zamiluje se, jako nikdy v životě. I přes počáteční nezdary začne přece jen s Vikem chodit a zdá se, že on je ten pravý! Jenže opět dostane od života drsnou lekci a takřka přes noc se bude muset rozhodnout, jak bude dál žít.

U vily poblíž říčky Botiče na pražské periférii zvoní host – o dvacet let omlazená kopie muže, který mu přichází otevřít. A který ho vzápětí prohlásí za svého objednaného syna. Příchozí totiž není člověk, ale novák. Povolán byl proto, aby splnil náročný úkol, který je nad síly běžného, standardního člověka: především má zprostředkovat setkání se zemřelým otcem a zachránit umírající dceru, ale nejen to… Úkol plní ve světě, který se ani trochu nepodobá tradičnímu; ve světě, kde záleží nejen na každém činu, ale i na každém vyřčeném či zaznamenaném slovu. V prostředí, kde po globální katastrofě se spolu pokoušejí sžít různé inteligentní druhy a identity, kde většina čeká na plnohodnotné oživení – a kde je zároveň nezbytně nutné (má-li mít druh homo sapiens před sebou perspektivu přežití a rozvoje), aby člověk přestal být tím, kdo dominuje, kdo rozhoduje o všem a o všech.

Jsou to zhruba tři roky od katastrofy, která se stala na ostrově Wiahatar. Celá událost je zahalena v tajemství, ale i tak byli za viníky označeni čarodějové. Proto byli uzavřeni do ghett po celém kontinentě. Jeden z čarodějů, Xanis, zapisuje vývoj ghetta i svůj život v něm do soukromého deníku. Zamiluje se do čarodějky jménem Julie a společně se jim narodí a vyrostou synové Vojtěch a Bogdan, příběh pokračuje jejich útěkem z ghetta a setkáním s čarodějem Leslawem. Společně ještě s dalšími přáteli se rozhodnou čarodějům přinést svobodu a nastolit znovu spravedlnost ve světě. Bratrům je tak do rukou předán osud celé magie.

Historické příběhy odehrávající se v této knížce se mohly stát, nebo snad i staly. Jejich děje se odehrávají na zcela konkrétních, reálně existujících místech, způsoby lovu a chovu zvěře v nich popisované odpovídají příslušné době a v oboře Klokočka – ale nejen v ní – se běžně používaly. Obora Klokočka, která hraje hlavní roli v této knížce, skutečně existuje. Ve zdejších lesích byla vždy velká koncentrace zvěře a toho využili Valdštejnové sídlící na zámku v nedalekém Mnichově Hradišti a od poloviny sedmdesátých let 17. století toto území postupně oplocovali, budovali zde záskoky pro zvěř, myslivecká zařízení a lovecké zámečky, ze kterých se postupem doby stávaly lesovny. Dodnes lze v některých částech obory rozeznat její původní barokní založení – hvězdicovitě se rozbíhající průseky, rybník pro vodní parforsní hon, staleté solitérní duby určené pro rendez-vous lovců. Obora, ve které se střídala zvěř jelení, daňčí a mufloní, byla v držení rodiny Valdštejnů až do roku 1945. Obora patří Lesům České republiky, které ji už skoro třicet let pronajímají soukromým nájemcům pro provozování myslivosti.