Návrat domů strana 10 z 16

Jsou křesťanské církve, jejich jednotlivé sbory a společenství bezpečným místem, kde se lidé mohou s důvěrou otevřít druhým? Počítá se vůbec s tím, že lidé trpí různými bolestmi, zraněními a že jejich emocionální projev může mít mnoho podob – od výbuchů hněvu až po popření veškerých pocitů? Je vůbec církev připravena takové lidi přijímat a pomoci jim k osobnímu růstu? A připouštíme si vůbec, že těmi zraněnými jsme mnohdy my sami? Autor, který ve své práci vychází z vlastní zkušenosti – jeho svět se vinou emocionálního napětí a pozdějšího vyčerpání zhroutil tak, že musel opustit práci pastora a téměř se mu rozpadlo manželství – nabízí několik užitečných kroků na cestě k vnitřnímu uzdravení: * pohlédnout do vlastního nitra navzdory tomu, že nám takový pohled může způsobit bolest; * odhalit a odstranit negativní vlivy pocházející z minulosti; * přijmout vlastní nedokonalost a zranitelnost; * přijmout vlastní omezení; * vyrovnat se se ztrátami a žalem, které nás v životě potkávají; * přijmout a porozumět Božímu vtělení jako vzoru opravdové lásky.

Každé zneužití člověka poškozuje bez ohledu na to, jak velké násilí bylo spácháno na jeho těle. Stupeň traumatu spojeného se zneužitím závisí na mnoha faktorech, včetně vztahu k pachateli, míře obtěžování a použitého násilí, věku pachatele a délky zneužívání. Každé zneužití však znamená pošlapání důstojnosti a krásy lidské duše.

Každý člověk musí projít obdobím dospívání. I ti nejváženější dospělí nejspíš tehdy přiváděli své rodiče k šílenství. Dělali strašné chyby. Nejevili známky toho, že by z nich mohlo něco být. A přesto se vynořili na druhém konci cesty dospívání a zaujali své právoplatné místo ve světě: začali s někým chodit, vstoupili do manželství, něčeho v práci dosáhli a dokonce zodpovědně vychovávají vlastní děti. Během bouřlivých let dospívání vašich dětí si na to vzpomeňte. Naléhavé krize je třeba řešit, ale nezůstávejte jen u problémů daného dne. Krizemi dnešního dne žije vaše dítě; na vás však je, abyste s láskou dítěti pomáhali krize řešit a poskytli mu vyvážený pohled na jeho celkovou situaci.

Veľká časť knihy je venovaná rozborom jednotlivých žánrov Biblie (starozákonné príbehy, múdroslovná literatúra, žalmy, podobenstvá, proroctvá, atď.) pričom sú na konkrétnych textoch vysvetlené základné princípy porozumenia a výkladu daného žánru. I keď jazyk knihy je veľmi prístupný a teda vhodný aj pre začiatočníkov, aj kazatelia a teológovia nájdu v nej množstvo inšpirácie a zaujímavých informácií a časom sa pre nich stane nepostrádateľným pomocníkom pri každodennom štúdiu.

Kazisveti vnášajú do vzťahu množstvo negatívnych podnetov, úvah a emócií. Na jednej strane stojí ich tendencia tlačiť nás tam, kde nás chcú mať, na druhej strane je naše zraniteľné ja.

Veľká časť knihy je venovaná rozborom jednotlivých žánrov Biblie (starozákonné príbehy, múdroslovná literatúra, žalmy, podobenstvá, proroctvá, atď.) pričom sú na konkrétnych textoch vysvetlené základné princípy porozumenia a výkladu daného žánru. I keď jazyk knihy je veľmi prístupný a teda vhodný aj pre začiatočníkov, aj kazatelia a teológovia nájdu v nej množstvo inšpirácie a zaujímavých informácií a časom sa pre nich stane nepostrádateľným pomocníkom pri každodennom štúdiu.

Sittserova hluboká práce, která se vypořádává s problémem nevyslyšené modlitby, vychází z autorovy osobní zkušenosti. Před jedenácti lety mu manželka, dcera i matka zahynuly při automobilové nehodě, přestože se za jejich ochranu toho dne, tak jako každé jiné ráno, modlil. Autor nabízí pohled na to, jak se může člověk vyrovnat s tak nesnadnou událostí. Dále nahlíží na různé pozitivní aspekty modlitby, i na jejich úskalí a možná nebezpečí…

Cokoli Ježíš řekl nebo udělal, bylo pevnou součástí jeho plánu. Všechno mělo svůj význam právě proto, že to vedlo k naplnění celkového záměru jeho života zachránit svět Bohu. Tato vize ho neustále provázela a dávala směr jeho krokům. Ježíš ani na o kamžik neztratil z očí svůj cíl Autor nám ve své práci předkládá stejný model zvěstování evangelia, který kdysi se svými učedníky uplatňoval i sám Ježíš. Robert E. Coleman v této prakticky zaměřené studii postupně odhalí důležitost jednotlivých kro ků, kterými bylo: vyvolení společenství posvěcení sdílení příklad pověření dohled a výsledky.

Autor, který je nadaným vypravěčem, před námi rozehrává příběh dvou mužů, z nichž jeden stojí na počátku a druhý na samém konci životní kariéry. Jack – student obchodní akademie, který kráčí ve stopách svého úspěšného otce podnikatele a Tom, emeritní profesor, který si rád udělá čas na zvídavé otázky studentů… Formou rozhovorů Tom v několika lekcích předá Jackovi sedm klíčových zásad, které mu mohou pomoci „uspět v podnikání a neprohrát přitom v životě“:

Tato práce navazuje na předchozí známou a velice populární knihu Roye Hessiona „Křížová cesta“. Ve své druhé práci autor trefně poukazuje na to, že rozsáhlé biblické poznání a extrémní důraz na službu Bohu ve skutečnosti neodpovídají Božímu plánu vykoupení. Centrálním tématem knihy je Ježíš, který „…nás přišel zbavit každého otrockého jha a vysvobodit nás, abychom Mu mohli ve svěžesti a Ve své druhé práci autor trefně poukazuje na to, že rozsáhlé biblické poznání a extrémní důraz na službu Bohu ve skutečnosti neodpovídají Božímu plánu vykoupení. Centrálním tématem knihy je Ježíš, který „…nás přišel zbavit každého otrockého jha a vysvobodit nás, abychom Mu mohli ve svěžesti a Ve své druhé práci autor trefně poukazuje na to, že rozsáhlé biblické poznání a extrémní důraz na službu Bohu ve skutečnosti neodpovídají Božímu plánu vykoupení. Centrálním tématem knihy je Ježíš, který „…nás přišel zbavit každého otrockého jha a vysvobodit nás, abychom Mu mohli ve svěžesti a spontánnosti Ducha sloužit“.

Cokoli Ježíš řekl nebo udělal, bylo pevnou součástí jeho plánu. Všechno mělo svůj význam právě proto, že to vedlo k naplnění celkového záměru jeho života zachránit svět Bohu. Tato vize ho neustále provázela a dávala směr jeho krokům. Ježíš ani na o kamžik neztratil z očí svůj cíl Autor nám ve své práci předkládá stejný model zvěstování evangelia, který kdysi se svými učedníky uplatňoval i sám Ježíš. Robert E. Coleman v této prakticky zaměřené studii postupně odhalí důležitost jednotlivých kro ků, kterými bylo: vyvolení společenství posvěcení sdílení příklad pověření dohled a výsledky.

Tato práce se zabývá základními otázkami: „Kdo vlastne jsme? Jak sami sobe rozumíme? Cím se mužeme stát v budoucnu?“

Každý z nás se jistě někdy setkal s okřídlenými rčeními, která zněla: Mluvit jako Bible, Nosit na čele Kainovo znamení, Vzpomínat na egyptské hrnce masa, Být jako filištín, Neházet perly sviním, Smrdět jako Herodes, Dostat houby s octem Možná jsme i přemýšleli nad tím, kde se tato rčení a úsloví vzala v běžné mluvě. A spíše jsme tušili, než věděli, že jde o slovní obraty a obrazy přejaté z Bible. Práce známého českého kazatele, teologa V. Schneebergera, nabízí řadu zajímavých a nových pohledů na to, odkud které úsloví pochází a jak asi přešlo do běžné mluvy. Kniha přináší nejen poučení a pobavení, nýbrž je i potvrzením známé pravdy: český jazyk a lidová slovesnost jsou stromy vskutku košaté.

Tato práce se zabývá základními otázkami: „Kdo vlastne jsme? Jak sami sobe rozumíme? Cím se mužeme stát v budoucnu?“

Práce je kritickým pohledem na důsledky filozofie „relativismu“ a na kulturu rozkládající pojem pravdy. Proč někteří lidé věří, že relativismus je správný? Především je to proto, že existuje tolik rozdílných vyznání a názorů. Proto se často setkáváme s otázkou, zda není skutečně netolerantní myslet si, že jeden člověk či skupina lidí má pravdu, zatímco ostatní se mýlí.

Tato práce se zabývá základními otázkami: „Kdo vlastne jsme? Jak sami sobe rozumíme? Cím se mužeme stát v budoucnu?“