Návrat domů strana 11 z 15

Moderní křesťanství nabízí falešnou naději – úlevu od tíhy života a slibuje dokonalé štěstí již TEĎ. Není třeba vést vnitřní zápas nebo zvládnout nepokoj. Je třeba jen věřit, podrobit se, vytrvat, poslouchat. Důsledkem takového učení je předstírat, že už teď můžeme pociťovat to, co nám má poskytnout teprve nebe. Ne každý však tuto hru dokáže hrát dobře. Ti, jimž poctivost nedovoluje na takové předstírání přistoupit, pociťují někdy obavy, zda se nejedná o nedostatek víry. "Proč nejsem tak šťastný a vyrvnaný jako ostatní? V mém duchovním životě musí být nějaká chyba." Dr. Crabb hledá ve své knize cesty k pravdivému křesťanskému životu, při kterém se nemusíme přetvařovat, ale uprostřed reality, ve které žijeme, můžeme čerpat z jediného skutečného zdroje naplnění, kterým je Kristus.

Andy Andrews v této knize vypráví fiktivní příběh Davida Pondera, aby vzbudil zájem čtenáře strhujícím příběhem a zároveň mu předal pokyny k pozitivnímu myšlení. Ponderovo trápení začíná ztrátou zaměstnání, sebedůvěry a následně i chuti žít. Po sérii životních proher Ponder po autonehodě upadá do bezvědomí a tajemně prochází sedmí významnými historickými událostmi. Setkává se s takovými osobnostmi, jako je Abraham Lincoln, Anne Franková, král Šalomoun, Harry Truman a Kryštof Kolumbus. Každý mu předá jedno z klíčových rozhodnutí, o nichž Andrews tvrdí, že jsou nezbytná pro osobní úspěch, vedou k pozitivním změnám a pomáhají při překonávání životních překážek.

Zisk pro toho, kdo dává Být „bohatý“ je pohyblivý cíl. Nehledě na to, kolik peněz máme nebo vyděláváme, pravděpodobně se za bohaté nikdy považovat nebudeme. Největším problémem bohatých je, že přišli o svou schopnost rozpoznat, že bohatí jsou. Když se bohatství stane základem vaší naděje – jejím zdrojem –, ocitáte se na šikmé ploše. Ani sebevětší množství peněz nás nedokáže ochránit přede vším. Mame všechno, co potřebujeme. Avšak ztrácíme ze zřetele, k čemu to potřebujeme. Pavel nám přikazuje, abychom byli štědří – na proto, že by chtěl naše peníze, nýbrž proto, že nechtěl, aby naše peníze měly nás.

Podle autora lze o fundamentalismu hovořit pouze v případě, kdy se jedná o násilí nebo ohrožení vnitřní bezpečnosti. Po útocích z 11. září 2001 veřejnost chápe fundamentalisty většinou jako radikály, tíhnoucí k násilí, nábožensky motivované extremisty či jen prostě náboženské teroristy. Slovem "fundamentalismus" je v této společné hantýrce míněn militantní pravdivostní nárok, což je dle mého názoru nejkratší definice tohoto pojmu. Různá náboženství se v průběhu dějin stala příčinou válek i masového vraždění (stejně tak přinesla v menším či větším měřítku mír a zájem o lidská práva). Války a masové vraždění lze však stejně dobře ospravedlňovat na základě vědomě nenáboženského světonázoru, jak to předvedli Stalin či Mao. Dále pak platí, že většina vražd, ke kterým ve světě každodenně dochází, nemá žádný náboženský motiv.

Henry Cloud v této knize píše o podstatě charakterové celistvosti. Vysvětluje, jak se projevuje v každodenních situacích a co je nutno udělat, abychom byli vnímáni jako lidé s celistvým charakterem. Ústřední otázka zní, zda máme odvahu čelit realitě. Henry Cloud dokládá, že schopnost řešit problémy, učit se z nich a přizpůsobovat své chování realitě je významnějším faktorem úspěchu než mimořádná inteligence, talent či osobní kouzlo. Ukazuje, že úspěšní lidé mají řadu schopností a dokážou vytvářet spojenectví, ale tím nejdůležitějším je jejich charakter. Poté zkoumá, jaké chování utváří celistvý charakter a jak se projevuje v reálných životních situacích. Cílem této knihy je budování a posilování šesti základních charakterových rysů. Jak vysvětlit růst a úspěch tolika lidí, které jsem viděl? Ti, kdo jsou v životě úspěšní, si uvědomují, že život z velké části obnáší řešení problémů. Ti, kdo se s tím dokážou vyrovnat, dosahují velkých úspěchů a ostatní ne. Hazard by byl, kdyby ten, kdo nikdy v životě neuzavřel žádný obchod nebo jich měl za sebou jenom několik, všechno, včetně zajištění své rodiny, vsadil na to, že nějak prorazí. Takto si úspěšní lidé nepočínají. Ti postupně rostou a potom svléknou kůži, která je omezuje. Nesnaží se o něco, u čeho nemají důvod věřit, že to zvládnou, když na tom hodně závisí. O to, co nikdy nedělali, se pokoušejí tehdy, když se učí, ale ne když investují.

Gary Chapman provází čtenáře pěti základními jazyky lásky, které jsou klíčové pro to, aby se náš vztah s druhým člověkem stal vztahem obohacujícím a harmonickým. Jakými jazyky lásky tedy máme ke svým drahým promlouvat: - slovy ujíštění, jimiž oceníme hodnotu toho druhého; - pozorností, kdy se dokážeme vcítit do vnitřních prožitků druhého a vyjádřit svou duševní blízkost; - jazykem darů, kdy druhého zahrnujeme drobnými maličkostmi, jež ho potěší; - skutky služby, kdy druhého obklopíme praktickou péčí; - fyzickým konktaktem, kterým můžeme vyjádřit svou fyzickou blízkost a něhu.

Kdybyste mohli vzít nějakého křesťana, posadit ho pěkně do křesla (nebo na židli) a zasypat jej těmi nejzáludnějšími otázkami ohledně Boha, Bible a jeho víry které by to byly? Zeptali byste se například, proč Bůh dopouští utrpení? Nebo proč není v Bibli nic o dinosaurech? Roger Carswell si do takového pomyslného křesla sedl a pokusil se najít odpověď na tyto a podobné otázky. Zalistujte jeho knihou a přesvědčte se sami...