Nová tiskárna Pelhřimov

Monografie znovunalezeného autora, jemuž své uznání kdysi vyslovil Oskar Kokoschka, sleduje cestu malíře od profese herce a zpěváka až k celoživotní práci úspěšného výtvarníka. Téměř 250 obrazů je rozčleněno do sedmi kapitol, přičemž tu dominují díla s pražskými motivy, zimní radovánky na kluzištích a různorodé kytice. Nechybí ani osobní fotografie a titulní stránky výstavních katalogů.

Kniha o díle malíře Josefa Multruse zahrnuje výběr obrazů napříč jeho celoživotní tvorbou. Kromě strohých osobních dat, nabízí také popis některých děl s důrazem na žánrové výjevy. Právě ty představují vrchol jeho umělecké činnosti.

Německý venkov, jehož role se z „velkých dějin“ často vytrácí, sehrál v ekonomickém, sociálním, politickém a kulturním vývoji českých zemí nepřehlédnutelnou, ba formativní roli. Byl integrální součástí sociálněekonomických modernizačních procesů i nacionálních konfrontací. Kniha je výkladem vzniku a rozvoje německého agrárního hnutí v době habsburské monarchie s akcentem na tehdejší Království české. Vyplňuje znalostní vakuum o selsko-rolnické emancipaci Němci osídleného venkova na principu stavovství a zájmové sounáležitosti, jež vrcholila ve svébytné politické straně (Deutsche Agrarpartei in Böhmen). Nabízí porozumění identitě německého sedláka/rolníka v procesu jeho občanského a nacionálního uvědomování, přispívá pochopení dlouhodobého směřování německého nacionálního společenství v Čechách / českých zemích jako celku.

Malíř František Líbal je padesát let po své smrti obsáhle představen v monografii Oblaka něžného hněvu. Řada fotografii tlumočí v knize jeho rané začátky, odehrávající se ve Francii a Itálii. Bytostný krajinář je zastoupen v publikaci více než 150ti obrazy odrážejícími jihočeskou tvář přírody, rybníky, mokřady, bažiny, rašeliniště v tónině lehkého impresionismu.

Malířku Janu Míčkovou (1940-2020) představuje publikace Jižní Cíp jako krajinářku, ilustrátorku a také výtvarnici zabývající se sklem. Text rozvádí její úspěch na výstavě v Paříži v roce 1970 a zmiňuje snahy malíře Vladimíra Míčka obrátit ji svým směrem.

Francie měla od 19. století otevřenou náruč pro zahraniční přistěhovalectví. Obyvatelé českých zemí netvořili žádnou výjimku i oni hojně využívali nabízenou příležitost. Každý migrační proud ústící do francouzských měst i venkova představuje jedinečný stav při vytváření sociálních vztahů mezi imigranty. Je přetrvávajícím napětím mezi potenciálem původního domova, odkud migranti odcházeli, a potenciálem země, kam se stěhovali a kde hledali svůj nový domov. Fyzický přesun člověka z jedné země do druhé byl sice jen vnějším přemístěním několika věcných potřeb, které posloužily k překonání momentální změny způsobu existence po přesídlení. Následovalo však další dlouhodobé přemísťování součástí a jednotlivin původního domova, které se odehrávalo více v myslích lidí a nebylo již jen věcmi, které se vešly do zavazadel na cestu. O neviditelném přesouvání původního českého domova do francouzského prostředí, které se vleklo za migranty, a o zpětných vazbách na domov kdesi v české kotlině se pokouší pojednat tato kniha. Při hledání motivů a smyslů přesídlení jednotlivců a při popisu charakteristiky kultury dvou domovů dospívá práce k tezi o bipolaritě přirozené touhy člověka po svobodě na jedné straně a druhé straně o nezbytné míře zodpovědnosti nejen za vlastní osud, ale za osudy těch, které migrant nechal v onom prvním domově. Text knihy dějově obnáší modelovou situaci moderního českého exulantství, kterou vytvořil rebel Josef Václav Frič. Zastavuje se u individualit zahraničního odboje za první světové války představující například rivalitu malíře Františka Kupky a Edvarda Beneše nebo naopak blízkost Kupky k T. G. Masarykovi či básníku J. S. Macharovi. Skládá respekt vůči činům sochaře Otty Gutfreunda, který navzdory obětavému boji za oba domovy, za český i francouzský, jen shodou náhod unikl trestu smrti. Věnuje se také dalším a dalším desítkám osob, z nichž vybíráme básníka a výtvarníka Jiřího Koláře (sb)

Knížka příběhů Pavla Šmidrkala přibližuje jedenáct událostí smetených paží času. Povídka Oscar v Dejvicích popisuje pouť americké filmové ceny za Ivanem Jandlem v roce 1947, z jiného těsta je vzpomínka na vynikajícího kreslíře a muzikanta Jiřího Šlitra, další text přibližuje jemný charakter válečného veterána, gen. Tomáše Sedláčka. Publikaci ilustrovala Petra Skluzáčková s využitím svých obrazů z cyklu Hladiny.

Letmé vzpomínky na osobnost Jiřího Trnky jsou rozšířeny o dílo jeho manželky Heleny Chvojkové a obohaceny množstvím prací jejich syna, Jiřího Trnky ml. a jeho ženy, Heleny Trnkové-Veselé i jejich dcery, Heleny Trnkové. Publikace, vedle textu Jiřího Suchého, zahrnuje i kratičké vyznání Jana Wericha Mistrovi a nabízí fotografie z rodinného archivu. Jde o mapu života jedné větve rodiny velikána naší kultury.

Publikace přináší výběr 200 hudebních dvoulistů s výtvarně řešenou titulní stránkou. Zahrnuje písně Wericha a Voskovce, Vlasty Buriana a další filmovou, taneční, trampskou, kabaretní a vojenskou tvorbu, letité šlágry, trvalé hity i skladby vyhaslé. Knížka je první a jediná vydaná v tomto duchu u nás.

Kniha popisuje životní osudy a dobu dnes již téměř zapomenutého vlastence Kristiana Stefana (1819-1892) včetně osob, se kterými se setkával. V hojné míře jsou k tomuto doložené dobové dokumenty zachované v rodině nebo dohledané v různých českých a rakouských archívech, včetně knihoven. V publikaci se také obsažen souhrn jeho literární činnosti, případně publikací, kde se o něm zmiňují. Obsáhlou kapitolu tvoří rejstřík několika set osob, se kterými se Kristian Stefan po dobu svého života setkával. Jsou zde zahrnuty jak osoby známé, tak osoby neznámé, jejichž životopisná data byla dohledána v matrikách, na náhrobcích, archívech a jinde.

Knižní vzpomínky Vladimíra Popelky (*1932) jsou jedinečným svědectvím o české hudbě posledních více než sedmdesáti let. Zvláště pak o hudbě populární jazzu, swingu a hlavně pop music. V této sféře působil Popelka v mnoha rolích, často v době historicky důležité a pozoruhodné, ať už jako jeden ze skladatelů a strůjců úspěchů pěveckého tria Vondráčková Kubišová Neckář, Golden Kids, na konci šedesátých let, dále jako hudební režisér Supraphonu s odpovědností nejenom za mnohé snímky špičkového Tanečního orchestru Československého rozhlasu (TOČRu), ale také například za classical rockové nahrávky Collegia musica klávesisty Mariána Vargy. V letech 1969 až 1972 Popelka jako aranžér odíval do slušivého kabátu hity Karla Svobody pro Karla Gotta, Evu Pilarovou, Hanu Zagorovou nebo Jiřího Korna. O několik let později stvořil zvuk Romantického klavíru Jiřího Maláska série elpíček, která se svým způsobem stala soundtrackem oné doby. Hudební i nehudební příběhy a historky Popelka vypráví poutavě, s odborným nadhledem a typickým humorem.

Literární grotesky o lidech, kteří se v životě namáhali, ale nenašli to, co hledali. Člověk se v životě mnohokrát lopotí bez výsledku. Prohry a propady, líčené v devíti povídkách nadlehčeným tónem, jsou příběhem zklamaných osob, které si většinou zachovaly naději. Děj zasazený místy až do šedesátých let minulého století ukazuje autora řady knih o výtvarných umělcích (Jiří Šlitr, Karol Molnár, Gustav Macoun, Petr Poš, Miloš Kurovský) jako tvůrce sladkobolných textů a milovníka grotesky.

Migrace představuje velice zajímavé téma, ke kterému je možné přistupovat různými způsoby. Výzkumy mohou probíhat v rovině kvantitativní i kvalitativní. Autor se na příkladu českobudějovického panství snažil prokázat, že zmíněné úhly pohledu se vzájemně nevylučují, ale vhodně doplňují. V českém prostředí nebyl až dosud prováděn žádný výzkum, jehož prostřednictvím by bylo analyzováno velké množství zhostních případů.

Prameny k českým dějinám 16.18. století (Řada B, sv. VIII)

Zvláště v poslední době si malířské dílo Karola Molnára, prokazující výraznou uměleckou kvalitu a vzácnou dokumentární hodnotu našlo cestu k divákovi. Jeho obrazy je možné vidět jak v galeriích, tak i v soukromých sbírkách. Vnímání tohoto tvůrce konečně nabralo šťastný kurs a jeho odkaz je tak v současnosti nabízen v dostatečné šíři a odhalován do početných detailů. Molnár probouzí údiv pro své nadání, pracovitost a především skromnost. Byl nejoblíbenějším žákem Františka Kupky.

Po dobu trvání první světové války "pomáhaly v boji" tisíce druhů úderných plakátů, z nichž zúžený výběr s důrazem na ty vytvořené ve Velké Británii a USA, představuje předkládaná monografie. Ve spolupráci s Vojenským ústředním archivem Praha je vydána zajímavá publikace, která svým rozsahem a zaměřením nemá v celé naší historii obdoby. Dosud se objevovaly pouze překlady knih na toto téma sepsaných v zahraničí.