Nová tiskárna Pelhřimov strana 4 z 5

Cestovní ruch představuje jeden z atributů moderní společnosti. Cestování je obecně chápáno jako běžná součást životního stylu. Často se setkáváme s názorem, že se začal rozvíjet až ve druhé polovině 20. století. Pro země střední a východní Evropy se dokonce objevuje až rok 1989. To je však velmi zkreslený pohled. Předložená práce si klade za cíl osvětlit vývoj a stav cestovního ruchu v českých zemích a Československu v době významné fáze rozvoje mezi oběma světovými válkami.

Prameny k českým dějinám 16.18. století (Řada B, sv. VIII)

Kniha popisuje životní osudy a dobu dnes již téměř zapomenutého vlastence Kristiana Stefana (1819-1892) včetně osob, se kterými se setkával. V hojné míře jsou k tomuto doložené dobové dokumenty zachované v rodině nebo dohledané v různých českých a rakouských archívech, včetně knihoven. V publikaci se také obsažen souhrn jeho literární činnosti, případně publikací, kde se o něm zmiňují. Obsáhlou kapitolu tvoří rejstřík několika set osob, se kterými se Kristian Stefan po dobu svého života setkával. Jsou zde zahrnuty jak osoby známé, tak osoby neznámé, jejichž životopisná data byla dohledána v matrikách, na náhrobcích, archívech a jinde.

Knižní vzpomínky Vladimíra Popelky (*1932) jsou jedinečným svědectvím o české hudbě posledních více než sedmdesáti let. Zvláště pak o hudbě populární jazzu, swingu a hlavně pop music. V této sféře působil Popelka v mnoha rolích, často v době historicky důležité a pozoruhodné, ať už jako jeden ze skladatelů a strůjců úspěchů pěveckého tria Vondráčková Kubišová Neckář, Golden Kids, na konci šedesátých let, dále jako hudební režisér Supraphonu s odpovědností nejenom za mnohé snímky špičkového Tanečního orchestru Československého rozhlasu (TOČRu), ale také například za classical rockové nahrávky Collegia musica klávesisty Mariána Vargy. V letech 1969 až 1972 Popelka jako aranžér odíval do slušivého kabátu hity Karla Svobody pro Karla Gotta, Evu Pilarovou, Hanu Zagorovou nebo Jiřího Korna. O několik let později stvořil zvuk Romantického klavíru Jiřího Maláska série elpíček, která se svým způsobem stala soundtrackem oné doby. Hudební i nehudební příběhy a historky Popelka vypráví poutavě, s odborným nadhledem a typickým humorem.

Knížka příběhů Pavla Šmidrkala přibližuje jedenáct událostí smetených paží času. Povídka Oscar v Dejvicích popisuje pouť americké filmové ceny za Ivanem Jandlem v roce 1947, z jiného těsta je vzpomínka na vynikajícího kreslíře a muzikanta Jiřího Šlitra, další text přibližuje jemný charakter válečného veterána, gen. Tomáše Sedláčka. Publikaci ilustrovala Petra Skluzáčková s využitím svých obrazů z cyklu Hladiny.

Francie měla od 19. století otevřenou náruč pro zahraniční přistěhovalectví. Obyvatelé českých zemí netvořili žádnou výjimku i oni hojně využívali nabízenou příležitost. Každý migrační proud ústící do francouzských měst i venkova představuje jedinečný stav při vytváření sociálních vztahů mezi imigranty. Je přetrvávajícím napětím mezi potenciálem původního domova, odkud migranti odcházeli, a potenciálem země, kam se stěhovali a kde hledali svůj nový domov. Fyzický přesun člověka z jedné země do druhé byl sice jen vnějším přemístěním několika věcných potřeb, které posloužily k překonání momentální změny způsobu existence po přesídlení. Následovalo však další dlouhodobé přemísťování součástí a jednotlivin původního domova, které se odehrávalo více v myslích lidí a nebylo již jen věcmi, které se vešly do zavazadel na cestu. O neviditelném přesouvání původního českého domova do francouzského prostředí, které se vleklo za migranty, a o zpětných vazbách na domov kdesi v české kotlině se pokouší pojednat tato kniha. Při hledání motivů a smyslů přesídlení jednotlivců a při popisu charakteristiky kultury dvou domovů dospívá práce k tezi o bipolaritě přirozené touhy člověka po svobodě na jedné straně a druhé straně o nezbytné míře zodpovědnosti nejen za vlastní osud, ale za osudy těch, které migrant nechal v onom prvním domově. Text knihy dějově obnáší modelovou situaci moderního českého exulantství, kterou vytvořil rebel Josef Václav Frič. Zastavuje se u individualit zahraničního odboje za první světové války představující například rivalitu malíře Františka Kupky a Edvarda Beneše nebo naopak blízkost Kupky k T. G. Masarykovi či básníku J. S. Macharovi. Skládá respekt vůči činům sochaře Otty Gutfreunda, který navzdory obětavému boji za oba domovy, za český i francouzský, jen shodou náhod unikl trestu smrti. Věnuje se také dalším a dalším desítkám osob, z nichž vybíráme básníka a výtvarníka Jiřího Koláře (sb)

Malířku Janu Míčkovou (1940-2020) představuje publikace Jižní Cíp jako krajinářku, ilustrátorku a také výtvarnici zabývající se sklem. Text rozvádí její úspěch na výstavě v Paříži v roce 1970 a zmiňuje snahy malíře Vladimíra Míčka obrátit ji svým směrem.