Nová tiskárna Pelhřimov strana 3 z 5

V blízkosti třeboňského rybníka Svět stojí pozoruhodná stavba. Ukrývá se mezi lesními velikány. Dýchá melancholií, vznešeností, tajemstvím. Je to chrám smrti, v němž mrtví Schwarzenbergové sní svůj věčný sen. Přitahuje naši pozornost jako vše, co nedokážeme racionálně vysvětlit a přesně pojmenovat. Co se skrývá pod závojem smuteční fasády? Co znamenala smrt pro představitele významného šlechtického rodu? Přestože nás nepřestává fascinovat výjimečný životní styl šlechty, víme dosud málo o jejích posledních věcech a jejich proměnách mezi dobou pompézního baroka a počátkem minulého století. Tato kniha poodkrývá závoj šlechtické smrti. Přibližuje poslední nemoci a životní chvíle knížat a kněžen ze Schwarzenbergu. Zve na velkolepé pohřební slavnosti, jež se stávaly příležitostí k veřejné demonstraci starobylého původu, divadlem pro lidi. Vysoká šlechta v něm neztrácela svou exkluzivitu ani ve století páry. Neobyčejně pevně lpěla na zachovávání rodinných tradic, věrně střežila odkaz předků. Vzdorovala novým představám o smrti, jež přinášelo evropské osvícenství. Jak ukázala i dlouhá cesta Schwarzenbergů za reprezentativními rodinnými hrobkami, osoby s modrou krví se nesmířily s osamocenou, hygienickou a anonymní smrtí moderní doby.

Čapkovy obsáhlé paměti jsou cenným svědectvím o rozporuplném českém 20. století. Zachycují prostředí a hodnotový svět pražské středostavovské rodiny, přibližují nelehká rozhodování, která “Velké dějiny” vnášely do života “Malých lidí”. U humanitně vzdělaných intelektuálů to platí snad dvojnásob. Vratislav Čapek nalezl těžit svého praktického i teoretického působení především v oblasti didaktiky dějepisu, a na tomto poli je jeho stopa dodnes nepřehlédnutelná. Prošel řadou institucí a funkcí, badatelských a pedagogických, významná etapa jeho produktivního věku je pak spojena s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze, kde zažil i roku 1989 a bezprostředně následující období. I tato skutečnost činí jeho vzpomínání mimořádně zajímavým ... (Doc. PhDr. Jana Čechurová, Ph.D. – Ústav českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy).

Úsek řeky Sázavy od samoty Dobrá nad Sázavou k obci Horka nad Sázavou je jeden z nejkrásnějších říčních úseků u nás, a to nejen na řece Sázavě. Toto území je nejen zajímavé svojí romantickou přírodou s velice známou přírodní rezervací Stvořidla, ale i svojí dávnou i nedávnou historií. Je to místo jako stvořené pro klidnou i sportovní turistiku. Jedná se o západní cíp Kraje Vysočina, sousedící s Krajem středočeským. Tvůrci této útlé knížky byli vedeni stejnou snahou jako jejich předchůdci, ať to již byl pan František Pleva, nebo před ním pan Eduard Doubek, který byl zřejmě v této nelehké práci první, aby seznámili ctěné čtenáře s historií tohoto území. Právě proto použili jako zdroje informací zejména knihy pana Františka Plevy, který se historií tohoto kraje velmi věnoval, jakož právě i pan E. Doubek. K doplnění informací byl použit jako informační zdroj i internet. Kniha má za cíl stejně jako předchozí místopisné publikace seznámit zdejší obyvatele s místy, kde žijí, a sdělit jim popřípadě nějakou zajímavost, kterou neznají (ne všichni všechno víme).

Předkládaná kniha si klade dva hlavní cíle. Za prvé chce být detailní empirickou případovou studií, která hledá odpověď na otázku, jakým způsobem došlo na počátku 17. století ke konfesní homogenizaci jednoho dosud multikonfesního českého vrchnostenského města. V tomto kontextu se hlásí k aktuálním výzkumům inspirovaným německým konceptem konfesionalizace. S tím také souvisí její druhý cíl, totiž snaha přispět do diskuse o možnostech a limitech aplikace tohoto konceptu na vývoj konfesních poměrů v Království českém v klíčovém období politických a náboženských dějin odehrávajícím se v desetiletích okolo Bílé hory.

Vzpomínky na dny všední i sváteční v Českém Krumlově i jinde. Autor líčí pevné rodinné společenství mlynářského rodu, příběhy až románově dramatické, každodenní život, dopady událostí bouřlivého 20. století na osudy katolické rodiny, města i celého Československa. Knížka svátečně pohladí po duši, potěší živým jazykem vyprávění i laskavou moudrostí autora.

Předkládaná kniha je věnována všem obdivovatelům, milovníkům a uživatelům hračky, hračkářům, jako jejich tvůrcům, napříč všemi věkovými kategoriemi. Je adresována především dětem a jejich rodičům, mateřským, základním školám a jejich učitelům. Věříme, že osloví i studenty na středoškolské úrovni a jejich pedagogy. Vítáme informaci o zavedení nového výukového oboru “Historie hry a hračky” na katedře historie na Filozofické fakultě Univerzity v Pardubicích. Byli bychom rádi, kdyby aspoň kapičkou přispěla k naplňování tak osvíceného záměru. Jsme si vědomi, že naše publikace je svým rozsahem omezena regionálním rozměrem Podorlicka a Orlických hor. V tomto nevelkém regionu leží v hlubokém zapomenutí ukryty kořeny dosud neodkryté, nádherné tradice lidové výroby hračky, která se také podílí na národním kulturním nehmotném bohatství. Byli bychom rovněž rádi, kdyby naše publikace oslovila sběratele hračky.

Autentické svědectví formou deníkových zápisů Josefa V. Floriana může porozumět snad pouze čtenář, který něco ví o Staré Říši a o Dobrém díle autorova stejnojmenného otce anebo kterého aspoň zajímají problémy, jež hýbaly myslí obou Josefů Florianů.

Jedním ze stěžejních témat, které se stále řeší, byla, je a bude výchova a vzdělání šlechty v raném novověku, jež pomohla urozeným udržet jejich výsadní postavení. Právě ve výzkumu tohoto tématu spatřují historici poprávu klíč k pochopení specifického šlechtického myšlení a chování, respektive ke konstrukci jejich stavovské identity, jež byla založena na neustálém zdůrazňování vlastní sociální výjimečnosti, propracovaném systému odlišnosti od ostatních sociálních vrstev a kulturní hegemonii. Urození měli na osvojení norem a způsobů chování svého stavu přibližně prvních dvacet let svého života, jednalo se tedy o postupný proces, jenž vrcholil během tzv. kavalírských cest. Jednou z klíčových otázek této práce je, zda se v důsledku těchto procesů postupně měnila i kavalírská cesta, zda musela znovu a znovu připravit mladé šlechtice na všechny společenské novinky, aby i oni dokázali obhájit či dokonce rozšířit výjimečné postavení svých předků ve stále se proměňujícím světě.

Kniha podává soupis a základní charakteristiku poutních míst katolických věřících na území českobudějovické diecéze. Pozornost je věnována nejen poutním kostelům a kaplím, ale také některým drobným sakrálním stavbám v krajině, jako křížovým cestám, kapličkám, Božím mukám a dalším objektům, které lze označit jako "místa zvláštní zbožnosti". Z hlediska uměleckohistorického jsou popisovány především milostné sochy a obrazy, které jsou nedílnou součástí poutních míst. V úvodních odstavcích hesel, charakterizujících obce, byly ponechány údaje o počtu obyvatel římskokatolického vyznání (uváděny ve zkrácené formě jako počet "katolíků" v procentech) z roku 2001, neboť tyto výsledky lze považovat za reprezentativnější než výsledky posledního Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011, kdy byla odpověď na otázku náboženského vyznání nepovinná. Tyto údaje nejsou zaznamenány u menších osad, které jsou součástí sousedních obcí. Ve vybraných lokalitách, v nichž se roku 1921 přihlásilo větší množství lidí k nově založené církvi československé, jsou uvedeny i tyto údaje, neboť dokreslují charakter obce. Počet obyvatel římskokatolického vyznání (zde zkráceně jako počet "katolíků") z předchozích sčítání, zvláště z roku 1921, je zachycen jen u měst a některých obcí, kde bylo pestřejší náboženské složení obyvatelstva. Podobně i národnost německá je uváděna jen ve vybraných případech, většinou jejího vyššího zastoupení. Německé názvy jsou důsledně citovány u těch obcí, které měly do roku 1945 většinu německého obyvatelstva. Z důvodu rozšíření textové i obrazové složky nosné encyklopedické části je v této knize vypuštěna přídavná část s vybranými poutními místy z širšího okolí českobudějovické diecéze, která byla uvedena ve vydání z roku 2006.

Po bitvě na Moravském poli nastala pro České království a Moravské markrabství doba hlubokého úpadku. Velký král Přemysl Otakar II. je mrtev, v Čechách vládne braniborský markrabě Ota V. řečený Dlouhý a Moravu má ve spárech římskoněmecký král Rudolf I. Habsburský. Jediná naděje Čechů, kralevic Václav, je proti své vůli zavlečen do Branibor. V Čechách loupí, drancují a znásilňují roty braniborských ozbrojenců. Proti nim vystupuje český šlechtic a rytíř Hynek Berka z Dubé, tehdy skutečně existující obávaný odpůrce Braniborů. Jeho příběh plný bitev, bojů a rytířských soubojů je oslavou síly, odvahy, statečnosti a bojového umění středověkého rytíře. Jeho setkání s budoucím českým králem Václavem II. se stává první nadějí obnovy Českého království. Láskyplné vztahy k půvabným a koketním dívkám, "okořeňující" rytířovy příhody nejsou historicky doloženy.

Předložená práce se na základě analýzy matričních zápisů zabývá problematiku přirozeného pohybu a především prostorové mobility městského i vesnického obyvatelstva na jihu Čech v letech 1750-1824. Jako reprezentativní mikroregion umožňující co nejkomplexnější výzkum dané problematiky byla zvolena farnost České Budějovice, jež zahrnovala lidnaté královské město, rozsáhlá předměstí a okolní vesnice.

Kniha přináší zevrubný životopis historika, turnovského rodáka Josefa Vítězslav Šimáka (1870–1941) a tematický rozbor jeho díla, sepsaný na základě důkladného studia archivních pramenů a literatury. Podstatné místo je v něm věnováno otázkám institucionalizace historické vlastivědy v českých zemích a fenoménu kulturního regionalismu, metodologii a institucionálním základnám rozvoje historické vědy (univerzita, vědecké společnosti a spolky). Monografie prohlubuje a rozšiřuje dosavadní znalosti o české historiografii konce 19. a první poloviny 20. století. Autorka se také věnuje všednímu životu J. V. Šimáka – vědce s širokými kulturnímu zájmy, kolegy a přítele řady významných osobností (např. Josefa Pekaře, Augusta Sedláčka, Renáty Tyršové, Zikmunda Wintra, Čeňka Zíbrta), vyhledávaného přednašeče a popularizátora historického bádání, spoluzakladatele turnovského muzea, příležitostného básníka, oblíbeného společníka, laskavého učitele, milující manžela a otce. Přináší lidský profil historika se všemi jeho radostmi, zápasy a bolestmi. Kniha představuje J. V. Šimáka nejen jako respektu hodného vědce, ale i jako pokorného člověka, který nám zanechal jako odkaz nejen své dílo, ale i svůj životní příběh. Nedílnou součástí monografie je bibliografie Šimákových odborných knih, studií, článků, recenzí, popularizačních statí a novinových příspěvků. Rovněž je připojen soupis jeho univerzitních a popularizačních přednášek, dále výběr z Šimákových metodických (resp. teoretických) statí o historické vlastivědě. Kniha věnuje velkou pozornost Šimákovu všednímu životu a vnitřnímu světu. Zachované archivní prameny umožnily představit historika J. V. Šimáka jako typ vzdělance, vysokoškolského profesora, který neváhá věnovat svůj čas popularizační činnosti (objíždí venkov, přednáší o historii, píše do novin a vlastivědných sborníků), ale také celý život skládá básně (nejprve s literárními ambicemi, posléze, aby potěšil a pobavil své přátele), chodí na domácí čaje do rodin Aloise Jiráska, Františka Kvapila, Gabriely Preissové, 15 let režíruje studentská ochotnická představení v Turnově atd. Zamiluje se do Jiráskovy dcery Boženy a nakonec se žení s půvabnou Ludmilou, dcerou akademického malíře Karla Liebschera. Vychová s ní tři děti a je rovněž otcovským přítelem mnohých svých studentů a studentek, kteří jej mají rádi pro jeho laskavost a váží si jej pro odbornou erudici. Šimák je zároveň člověk, jehož nezměrná píle a pracovitost neznají mezí. Monografie líčí mj. následky jeho pracovního přetížení, problematické postavení vědce (který „nemá tvrdé lokty“) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze i osobní tragédii Šimáka-historika a člověka po podpisu Mnichovské dohody 30. září 1938.

Unikátní sbírky rychnovského Muzea hraček tkví především v její bohatosti a rozmanitosti. Jsou v ní zastoupeny hračky vyráběné jako jedinečné kusy, kolekce autorsky navržených hraček, hračky dobové tovární produkce, ale také lidové hračky domáckých výrobců. Muzeum i katalog jsou obrazem historického vývoje hraček, můžeme zde sledovat i proměnu materiálu, který byl nejčastěji využíván - vosk, cín, papír, dřevo, látka, neglazovaný porcelán, sklo, guma, celuloid, ale také plast. Katalog je rozdělen do jedenácti kapitol, které vždy vycházejí z jednotlivých tématických okruhů, rezonují se samotnou muzejní expozicí.

V duchu přístupu humanitních a sociálních věd publikace nejprve reflektuje stávající situaci, sleduje práci policie, kterou vnímá jako službu veřejnosti. Je-li poslání policejní práce vymezeno tímto způsobem vyvstává otázka, jak toto její pojetí v praxi podpořit. Mezi mnohými dalšími se jako jedna z možných forem podpory jeví i duchovní služba, která již existuje v Armádě ČR nebo ve vězeňství. Duchovní službou je tedy míněna křesťansky motivovaná pomoc a podpora příslušníkům policie a jejím zaměstnancům, jejich rodinným příslušníkům, popřípadě dalším blízkým osobám a osobám z řad veřejnosti včetně obětí trestných činů a různých neštěstí.

Caecilius Firmianus Lactantius (asi 250-320) patří mezi méně známá jména latinské patristiky. Stojí ve stínu otců latinské teologie (Ambrosia, Hieronyma či Augustina), je však důležitým svědkem doby, v níž se ze setkání antické kultury a křesťanské nauky rodilo myšlení latinského Západu. Náleží mezi autory, kteří již dávno před Augustinem vědomě napomohli této kulturní syntéze a přispěli k tomu, že se křesťanství takříkajíc oddělilo od římské tógy. Kniha ve své první části shrnuje dostupné poznatky o životě tohoto apologety a začleňuje jeho dílo do kontextu latinské patristické literatury. Další část je věnována myšlenkovým východisků jeho teologického uvažování. Těžiště knihy spočívá ve zhodnocení Lactantiových názorů na vybraná teologická témata. Autor si zejména všímá prolínání antického a křesťanského myšlenkového světa v Lactantiových teologických úvahách.

Reprezentativní publikace s cca 500 reprodukcemi grafických příloh. Obsahuje přehled fenoménu novoročenek vytvořených předními malíři a grafiky v období téměř celého 20. století.