Odeon strana 45 z 87

Geoffreymu Braithwaitovi, postaršímu vypravěči Barnesova slavného románu Flaubertův papoušek, se na sklonku života konečně otevře prostor k tomu, aby se oddal dávné zálibě: putování po duchovních i hmotných stopách Gustava Flauberta. Předmětu svého zájmu se tento zachovalý šedesátník, profesí lékař, věnuje s příkladnou oddaností a nelituje peněz ani námahy, aby vrhl světlo i na ten nejpodružnější detail, který se francouzského romanopisce týká. Při veškerém úsilí však zůstává amatérem z přesvědčení, pro něhož přemýšlet o literatuře mnohdy znamená též odhalovat stíny vlastního nitra.

Román Čtvrtá ruka si klade zajímavou otázku: Jak má člověk poznat, že se mu zdá o jeho vlastní budoucnosti? A odpověď zní: Budoucí věci si lze představit, jen když člověk spí nebo je zamilovaný... Zpravodaje jisté newyorské televize postihne během natáčení reportáže v Indii tragická nehoda - doslova v přímém přenosu, před zraky milionů televizních diváků, mu levou ruku ukousne lev. Známý bostonský specialista zatím čeká na příležitost provést podobnou transplantaci. Za této situace se ozve jistá dáma z Wisconsinu a "nabízí" ruku svého manžela - ten by ovšem musel nejprve zemřít. Jenže manžel je živý, relativně mladý a zdravý muž. Tak začíná desátý román Johna Irvinga. Zprvu připomíná humoristickou satiru anebo dokonce erotickou frašku, jeho závěr je však stejně realistický a dojímavý jako kterákoli z jeho dosavadních knih. Román je klasickou ukázkou Irvingova autorského stylu a nacházíme v něm jeho oblíbená témata, současně však nabízí pronikavý pohled na to, jak významnou roli v lidském životě hrají "druhé šance" a ochota ke změně.

Román Čtvrtá ruka si klade zajímavou otázku: Jak má člověk poznat, že se mu zdá o jeho vlastní budoucnosti? A odpověď zní: Budoucí věci si lze představit, jen když člověk spí nebo je zamilovaný... Zpravodaje jisté newyorské televize postihne během natáčení reportáže v Indii tragická nehoda - doslova v přímém přenosu, před zraky milionů televizních diváků, mu levou ruku ukousne lev. Známý bostonský specialista zatím čeká na příležitost provést podobnou transplantaci. Za této situace se ozve jistá dáma z Wisconsinu a "nabízí" ruku svého manžela - ten by ovšem musel nejprve zemřít. Jenže manžel je živý, relativně mladý a zdravý muž. Tak začíná desátý román Johna Irvinga. Zprvu připomíná humoristickou satiru anebo dokonce erotickou frašku, jeho závěr je však stejně realistický a dojímavý jako kterákoli z jeho dosavadních knih. Román je klasickou ukázkou Irvingova autorského stylu a nacházíme v něm jeho oblíbená témata, současně však nabízí pronikavý pohled na to, jak významnou roli v lidském životě hrají "druhé šance" a ochota ke změně.

Román Čtvrtá ruka si klade zajímavou otázku: Jak má člověk poznat, že se mu zdá o jeho vlastní budoucnosti? A odpověď zní: Budoucí věci si lze představit, jen když člověk spí nebo je zamilovaný... Zpravodaje jisté newyorské televize postihne během natáčení reportáže v Indii tragická nehoda - doslova v přímém přenosu, před zraky milionů televizních diváků, mu levou ruku ukousne lev. Známý bostonský specialista zatím čeká na příležitost provést podobnou transplantaci. Za této situace se ozve jistá dáma z Wisconsinu a "nabízí" ruku svého manžela - ten by ovšem musel nejprve zemřít. Jenže manžel je živý, relativně mladý a zdravý muž. Tak začíná desátý román Johna Irvinga. Zprvu připomíná humoristickou satiru anebo dokonce erotickou frašku, jeho závěr je však stejně realistický a dojímavý jako kterákoli z jeho dosavadních knih. Román je klasickou ukázkou Irvingova autorského stylu a nacházíme v něm jeho oblíbená témata, současně však nabízí pronikavý pohled na to, jak významnou roli v lidském životě hrají "druhé šance" a ochota ke změně.

Přímočarý, upřímný a poctivý – ale také gigantický, kontroverzní a provokativní: těmito přívlastky (a ještě mnoha dalšími) je označován autobiografický román Můj boj (v originále Min kamp), který se kritika i média nebály prohlásit za literární událost 21. století a který ze svého autora, norského spisovatele Karla Ove Knausgarda, učinil globální hvězdu první velikosti. A přitom stačilo tak málo: do široka se rozepsat o sobě a o čemkoli, co se děje kolem, kdykoli odbočit z děje, vzpomínat, uvažovat. Na počátku této všeobjímající, necenzurované a místy až groteskní zpovědi stojí události spjaté s Knausgardovým problematickým vztahem k otci – právě ten a posléze jeho skon tvoří ústřední téma první části celkem šestisvazkového opusu, jímž si Knausgard dokázal znepřátelit půlku vlastní rodiny, zato však prodat jen v Norsku půl milionu výtisků a ve Spojených státech postavit stovky lidí do front na podpis. Můj boj lze totiž vnímat nejen jako příběh někoho cizího, ale též coby výpověď o nás samých, o našich myšlenkách, ke kterým bychom se často ani nepřiznali, a životech, které jsou často tak nudné... Karl Ove Knausgard si Mým bojem vysloužil přirovnání k novodobému Marcelu Proustovi, a ne náhodou.

Anotácia, žiaľ, nie je k dispozícii.

Anotácia, žiaľ, nie je k dispozícii.

Anotácia, žiaľ, nie je k dispozícii.

Anotácia, žiaľ, nie je k dispozícii.

Čtrnáctiletý chlapec Juan Diego, který se narodil a vyrůstal na skládce odpadů v mexické Oaxace, má o rok mladší sestru Lupe. Dívka je přesvědčená, že zná svou vlastní i bratrovou budoucnost. Je také čtenářka myšlenek – ví, co si myslí většina lidí… Jako starší muž cestuje Juan na Filipíny, ale cestují s ním i jeho sny a vzpomínky. Jak stárneme, žijeme často ve snech a vzpomínkách intenzivněji než v přítomnosti. Nejnovější Irvingův román je příběhem o tom, co se přihodí Juanovi na Filipínách: kde se minulost srazí s jeho budoucností.

Pohyblivý svátek, v němž autor vzpomíná na bujará léta strávená v Paříži, vyšel až posmrtně roku 1964. Jeho memoárové črty sugestivně zachycují atmosféru města dvacátých let minulého století a obsahují i portréty řady osobností uměleckého světa, například Francise Scotta Fitzgeralda, Jamese Joyce nebo Ezry Pounda. Hemingway začal dílo psát roku 1957 na Kubě; je to kniha muže, který se v době sílící vnitřní krize ohlíží do let, kdy překypoval životním i spisovatelským elánem.

Čtrnáctiletý chlapec Juan Diego, který se narodil a vyrůstal na skládce odpadů v mexické Oaxace, má o rok mladší sestru Lupe. Dívka je přesvědčená, že zná svou vlastní i bratrovou budoucnost. Je také čtenářka myšlenek – ví, co si myslí většina lidí… Jako starší muž cestuje Juan na Filipíny, ale cestují s ním i jeho sny a vzpomínky. Jak stárneme, žijeme často ve snech a vzpomínkách intenzivněji než v přítomnosti. Nejnovější Irvingův román je příběhem o tom, co se přihodí Juanovi na Filipínách: kde se minulost srazí s jeho budoucností.

Indiánský běh zaujal sugestivním tématem i originálním zpracováním - vzpomínky na dětství, dospívání a dospělost v období totalitního režimu jsou nejen kontroverzní výpověďí o době, ale i o reálných lidech, byť skrytých za důmyslnými přezdívkami. Novely Křepelice (1993) a Když milujete muže (1995) přidávají k osobním prožitkům a traumatizujícím pocitům téma mateřství a lásky, jedno chápané jako radost, druhé jako osud.

Indiánský běh zaujal sugestivním tématem i originálním zpracováním - vzpomínky na dětství, dospívání a dospělost v období totalitního režimu jsou nejen kontroverzní výpověďí o době, ale i o reálných lidech, byť skrytých za důmyslnými přezdívkami. Novely Křepelice (1993) a Když milujete muže (1995) přidávají k osobním prožitkům a traumatizujícím pocitům téma mateřství a lásky, jedno chápané jako radost, druhé jako osud.

Anotácia, žiaľ, nie je k dispozícii.

Anotácia, žiaľ, nie je k dispozícii.