Odeon strana 43 z 73

Celeste je šestadvacetiletá středoškolská učitelka. Její zálibou jsou nezletilí studenti. Při výběru ideálního kandidáta má určitá kriteria: Nesmí být moc sebevědomý. Nesmí mít vysportovanou postavu. Nesmí mít akné. A brzy se její představy splní… Kritika román ohodnotila termínem „sexuálně explicitní“, autorka dopodrobna popisuje všechny sexuální scény. Zároveň nastoluje jízlivou otázku: Kdo by v patnácti dokázal odolat svodům atraktivní učitelky?

Nový bestseller z pera oblíbené autorky Sofi Oksanen. Již potřetí nemilosrdně sleduje pohnuté osudy své země i malé, lidské osudy svých hrdinů. Co vede člověka k tomu, aby udával své sousedy? Co doopravdy znamená spolupráce se Státní bezpečností? Ne všichni se brodí špínou za peníze… Ne všichni mají na rukou krev kvůli pocitu moci. Někteří z nás to dělali nebo dělají dobrovolně…

Vyprávění přesvědčeného nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho nás provede několika různými dějišti druhé světové války, na frontu, do okupovaných oblastí i do zázemí. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry sepsané dlouho po válce; Aue se v nich neobhajuje, nýbrž se snaží po svém vysvětlit, jak a proč funguje jedno malé kolečko v příšerné smrtící mašinérii. Za svůj monumentální exkurz do duše malé ryby mezi válečnými zločinci získal Jonathan Littell r. 2006 Velkou cenu Francouzské akademie a prestižní Goncourtovu cenu.

Michael Chabon na sebe bere nesnadný úkol: v novele Konečné řešení oživuje velkého detektiva z Baker Street, k jehož nezaměnitelným atributům patří dýmka a housle, a otevírá případ vraždy a krádeže afrického papouška. Hrdinou příběhu je devítiletý chlapec Linus Steinman, který přijíždí do válečné Anglie jako židovský uprchlík. Chlapec, který nemluví, má afrického papouška Žako chrlícího řady záhadných čísel. Že by kód jednotek SS? Šifry německých ponorek? Záhada se mění v problém ve chvíli, kdy je spáchána vražda a papoušek zmizí. Na scéně se objevuje starý pán, bývalý fenomenální detektiv - ačkoli jméno Sherlocka Holmese nikdy nepadne, je jasné, že jde o něj. `Stařec` se ujímá případu. Na malém prostoru autor dokazuje, že je mistrem vyprávění, ale i experimentátorem, jednu kapitolu např. vypráví papoušek. Jde o `lehčí` žánr detektivky, zároveň o vynikající literární počin - svým posledním dílem složil Chabon poklonu nejslavnějšímu detektivovi všech dob i jeho tvůrci.

Capotova novela Snídaně u Tiffanyho je sice prózou nepříliš rozsáhlou, svým významem se však řadí k základním dílům moderní americké literatury. V jistém smyslu může být její skromný objem známkou kvality; je to právě omezená plocha krátkého literárního útvaru, co se stává prubířským kamenem spisovatelova talentu a dovedností - schopnosti rychlé a výstižné charakteristiky, psychologické kresby, smyslu pro dějový spád…Hlavní hrdinka knihy, Holly Golightlyová, je dívka lehčích mravů, která má za sebou tvrdé dětství a chce za každou cenu dosáhnout úspěchu. Protože to neumí jinak, používá k tomu svého osobního kouzla a slabůstek starších bohatých pánů. V koutku srdce však touží po klidném a spořádaném životě, který jí symbolizuje nábytek z obchodního domu Tiffany. Ačkoliv byla v době vydání knihy televize teprve v počátcích, Capotovi se přesně podařilo vystihnout nastupující životní styl určovaný reklamou. Snídaně u Tiffanyho se tak stala barvitým obrazem amerického snu zasazeného do ulic kouzelného a jedinečného města - New Yorku. Americký prozaik Truman Capote (1924-1984) na sebe upozornil již prvotinou Jiné hlasy, jiné pokoje. Snídaně u Tiffanyho i jeho nejslavnější dílo, Chladnokrevně, byly zfilmovány.

Šest záhadných a volně propojených povídek a novel o tajemství srdce, snů, zrcadel i záhadách minulosti. Tajemství je věčné, kulisy se mění. Dramatický příběh lásky a nenávisti v titulní novele Listy Markétě nás zavede nejprve do šedesátých let minulého století, kdy se na rekreačním zámečku setkávají dvacetiletí vrstevníci Tony, Shane a Markéta i její stárnoucí muž, lékař Vilém Ryba. Jejich osudy se proplétají až do let devadesátých, kdy do příběhu vstupuje Markétina dcera Dora: historie se opakuje a vše osudově vrcholí. Hrdinkami povídek Sobecký itinerář a Požár v muzeu jsou osamělé ženy, jež svádějí boj se svou melancholií; mladá žena pohřbívá za normalizace "podle itineráře" otce i sebe samotnou. Díky Pozorovateli pronikneme do světa špionážních afér v době sarajevského atentátu. Spánek je příběhem italských umělců a kurtizán v raně barokní Praze - jedna z nich má tajemné sny, po kterých jiní umírají. V magické povídce Jan Richard ze Stříbra líčí autorka ošidný osud českého skláře, který v sedmnáctém století uloupil v Benátkách tajemství skleněných zrcadel, a hodlá jej výhodně zpeněžit, prodat Albrechtu z Valdštejna. Jsou příběhy, které se možná nikdy nestaly, ale přesto je všichni známe: zážitky na pomezí snů, vzpomínek a nejasných tušení… Listy Markétě jsou rozšířeným vydáním autorčiny prvotiny z roku 1996.

Dramatický příběh dvou generací žen nás zavede nejprve do Estonska 40. let minulého století, kdy byla země okupována Sovětským svazem, v druhém plánu do doby krátce po rozpadu sovětského impéria. Aliide Truuová ukryje před mafiánským pasákem dívku Zaru, která se jednoho dne zjevila v zuboženém stavu na dvoře jejího stavení. Dívčina přítomnost v domě vyvolá ve staré ženě palčivé vzpomínky na mučení a znásilnění za předešlé éry. Ani Zara není bez nepříjemných vzpomínek: dětství ve Vladivostoku prožila s nemluvnou matkou a babičkou neustále přerovnávající kufry pro všechny případy sbalené ve skříni. Přestože ani jedna z žen nehraje úplně otevřenou hru a jediný, kdo vlastně zná pravdu, je sám čtenář, začíná mezi nimi postupně vznikat bližší vztah – jako by Aliide chtěla na Zaře napravit chyby, kterých se dopustila při výchově své vlastní dcery, jako by na ní chtěla odčinit hříchy spáchané na její rodině. Závěr románu končí zločinem, ale i očištěním od minulosti s příslibem nové svobody. Bravurně zvládnutý vnitřní vývoj postav v delším časovém úseku dává nahlédnout do životního příběhu obou žen s takovou silou, že se čtenář snadno stává součástí děje. Elegantní strohost a přímočarost autorčina stylu je osvěžující – Očista nabízí tragický příběh, který se stal nebo mohl stát, s osvobozující lehkostí a s dávkou pochmurné romantiky.

Hana Andronikova debutovala románem Zvuk slunečních hodin, za nějž získala Literární cenu Knižního klubu a následně ocenění Magnesia Litera – román byl rovněž přeložen do několika jazyků. Po povídkovém souboru Srdce na udici se na několik let autorsky odmlčela. Na literární scénu se vrací opět románem, který se však radikálně liší od předchozí tvorby. Jde o intimní, autobiograficky laděnou zpověď, v níž se hrdinka vyrovnává se dvěma zásadními zlomy v životě: se smrtí otce a s vlastní smrtelnou chorobou. Próza se odehrává na třech místech zeměkoule – v jihoamerickém pralese, v USA a v Čechách. Andronikova nesentimentálním, autentickým způsobem reflektuje ztrátu jako nezbytnou součást života a sama se vyrovnává s možností vlastního konce tím, že jej bez výhrad přijímá.

Román o legendární postavě latinsko-amerického hnutí za nezávislost. Simon Bolívar (1783-1830), politik, generál, hrál klíčovou roli v boji proti španělské nadvládě. R. 1819 se stal prezidentem Kolumbie a r. 1821 i prezidentem Peru. Dílo zachycuje poslední měsíce jeho života, cestu po řece Magdaleně a smrt v opuštěnosti. Spíše než líčení vojenských a politických úspěchů či neúspěchů jde o příběh muže, který zjišťuje, že mu život uniká pod rukama, zůstává sám a opuštěný tváří v tvář historii.

Tereza Boučková vstupuje do cizích životů jednoznačně a nekompromisně. Třináct Šíleně smutných povídek je třináct příběhů, které mají ve svém vyznění smutek, ale mnohé jsou i ironické a plné paradoxů. Všechny povídky jsou napsané více než minimalisticky, a přitom je v nich všechno: touha po lásce, přijetí, přátelství, vnitřním míru anebo alespoň klidu ve zpustošeném nebo vyhaslém manželství, stejně jako odhodlání překonat těžkou, tragickou nepřízeň osudu.

V románu se ledacos točí okolo mrakodrapů Světového obchodního střediska. Nepíše se ovšem rok 2001 a věže nepadají k zemi, je rok 1974 a jednoho rána se ve výšce čtyřset metrů mezi oběma budovami objeví lano – a na něm Philippe Petit stráví dlouhých pětačtyřicet minut, než ho policie zatkne. Tento husarský kousek sledují i postavy románu – a ten den se jim všem změní život. Corrigan, pocházející z Irska, teď přežívá v nuzném bytě v Bronxu. Studoval sice v kněžském semináři a je z něj mnich, nejvíc ho ale zajímají místní prostitutky. Hlavně se mu líbí Jazzlyn, která má zrovna předstoupit před soud kvůli drobnému kriminálnímu deliktu. Jenže soudce řeší mnohem delikátnější kauzu, má posoudit Petitův přečin. Autorův střídmý, ale nadmíru výstižný styl, místy s elegickým nádechem, líčí společenskou atmosféru New Yorku, tehdy ještě rozděleného na bohatý a mocný jih – Manhattan a rasově i sociálně problematický sever – Bronx.

Mé jméno je Světlana Allilujevová. Narodila jsem se 28. února 1926. Můj otec zemřel roku 1953. Jmenoval se Josif Stalin. Jediná dcera sovětského diktátora měla až neuvěřitelný osud. V šestnácti se zamilovala do židovského lékaře, kterého její otec poslal do gulagu. Roku 1963 se vášnivě zamilovala do indického komunisty, a když si po jeho smrti prosadila, že s jeho popelem odjede do Indie, požádala na ambasádě USA o politický azyl. V Americe zbohatla na své slavné knize Dvacet dopisů příteli, o všechno ji ale obrala náboženská sekta. Musela se skrývat nejen v USA, ale i v Eropě. Zemřela roku 2011 ve Wisconsinu. Biografický román Moniky Zgustové je originální, napínavý a plný zvratů.

Novela Zimní zahrada exponuje intimní život hrdinky mezi dvěma muži na pozadí `velkých dějin`. Příběh se odehrává v rozpětí několika desetiletí - do invaze, za normalizace, po převratu. Vypravěčka Eva má silné umělecké cítění a prožívá napětí mezi svým vnitřním světem a proměnami doby, jež jí znemožnila studia a uplatnění. Ze dvou nápadníků je jí bližší malíř a hudebník Karel, ale jejich vztah nedojde naplnění, zatímco druhý, bezcharakterní kariérista Milan, si ji paradoxně k sobě připoutá.

Svého druhu literární objev, svého druhu zapomenutá kniha. Na rozdíl od řady tzv. "zakázaných" knih byla Kainova kniha v Anglii skutečně soudně zakázána. Ve své době nutně způsobila značný rozruch a Trocchiho knihy byly dlouho nedostupné. Kainova kniha je autobiografický román, který nezapře inspiraci kulturní scénou Paříže (existencialismus), vliv Trocchiho přítele Samuela Becketta a též blízkost americkým experimentátorům. Nihilistická próza, v níž vypravěč Joe Necchi mísí postřehy z vlastního života s esejisticky a meditativně laděnými pasážemi o filozofii, umění a politice. V centru dění je ovšem heroin a všechno se točí kolem drogové závislosti hrdinů: Před půl hodinou jsem si šlehnul, všeobsahující věta z první stránky... Přestože některé kritiky přirovnávaly román k dílům Baudelairovým či k De Quinceymu, je tu odlišnost: Trocchi se distancuje od jakéhokoli romantismu. Jeho vyprávění je kruté a beznadějné. Je to zoufalá zpověď člověka, který si uvědomuje, co dělá, hnusí se sám sobě, ale protože se mu hnusí i společnost a okolí, neřeší situaci jinak než další dávkou. Postoj, který autor této nekompromisní knihy zvolil, je ostatně stvrzen jeho smrtí na předávkování. A jakkoli na konci díla najdeme pro mnohé překvapující dataci New York, srpen 1959, řada pasáží je vysoce aktuální. Ještě v 60. letech byl Trocchi označován za prvotřídního spisovatele, vysoce ho hodnotili např. Ken Kesey, Norman Mailer, Allen Ginsberg či Samuel Beckett, postupně však upadl v zapomnění. Od 90. let však zájem o něj znovu narůstá, o čemž svědčí reedice jeho děl jak v USA, tak v Anglii. V literárním světě patří dílo již ke klasickým šperkům typu Nahý oběd.