Odeon strana 50 z 74

DEKAMERON patří k významným dílům italské renesanční literatury. Jde o cyklus, který tvoří 100 novel zasazených do rámcového příběhu, v němž si na venkovském sídle v době, kdy ve Florencii řádil mor (1348) deset mladých šlechticů po deset dnů krátí čas vyprávěním – a to rozpustilých, žertovných, naučných i úsměvných příběhů, které o mnoho přežily dobu svého vzniku.

Když ještě ve Spojených státech zuřila segregace a o politické korektnosti si mohli nechat zdát i nejradikálnější aktivisté, stával na kraji jižanského města Silku mořský hotel Billa Coseye. Nebetyčná sláva podniku, vyhlášeného mezi černošskou klientelou po celém atlantickém pobřeží, vzala dávno za své a letovisko pohltil nemilosrdný oceán času jako mušle, které odtud pravidelně unášejí nenasytné vlny. Klan Coseyových patřil ovšem k černé honoraci, a tak klepy o něm nevymizely z všední konverzace místních obyvatel ani po půl století. Proč se jediné dědičky rodu - hoteliérova druhá manželka Heed a jeho vnučka Christina - k sobě chovají, jako by jedna druhou nemohla ani cítit? Proč tyhle bývalé kamarádky ztropily na podnikatelově pohřbu scénu, za kterou by se nemusela stydět ani antická tragédie, a ztrpčují si podzim života jako protivné babky zabarikádované ve zchátralé rezidenci? Jednotlivé postavy prózy, z nichž každá zná jen střípek pravdy, se postupně noří do vzpomínek a přicházejí

Otec a syn žijí bez identity, v atmosféře napětí, v realitě chudého bydlení a nuzného jídla. Základním pravidlem je být ostražitý. Dalším pravidlem je s nikým se moc nebavit. Neustále putují, stěhují se z místa na místo. Otec střídá zaměstnání, chlapec střídá pokoje. Otec ho rituálně zasvěcuje - předávané životní zkušenosti nahrazují oficiální školní docházku. Kým doopravdy byl jeho otec, co udělal tak strašného a proč se musí skrývat? Příběh plný napětí a tajemství, příběh, který rozhodně není pohádkou na dobrou noc.

Vypravěči románu jsou čtyři šestileté děti, každé zastupující jinou generaci, ale patřící k téže rodině. Chronologie jde proti proudu času - od rozmazleného kluka Sola, který je fascinován pornografií na internetu, po Sadie, jež pátrá po válečné minulosti své matky. Více než zločiny či konflikty víry autorku zajímá, nakolik dějinné události zasahují osobnost člověka, jakou psychickou výbavu mu do života přinášejí…

Vzpomenete si, co jste dělali v sobotu 15. února 2003? Možná jste si užívali volna, které však londýnskému neurochirurgovi Henrymu Perownovi není onoho dne dopřáno. Ostatně `je v pohybu` už od 3.40 ráno, kdy ho z postele vytáhla předtucha, a díky Ianu McEwanovi ho sledujeme myšlenku po myšlence, krok za krokem, minutu po minutě. Hořící letadlo na předjitřním nebi předznamenává den, v němž Henry svou anabází připomene shánčlivého Leopolda z Joyceova Odyssea nebo zasněnou Clarissu Virginie Woolfové, hrdinku románu Paní Dallowayová. Také večerní rodinná sešlost u Perownů má být vzácným okamžikem po týdnech stresů. Do té doby však musí Henry nejen zkontrolovat pacienty, odehrát pravidelné squashové utkání s kolegou, vyřídit nákupy a odbýt si návštěvu matky v domově pro seniory, ale především čelit stovkám a tisícům podnětů, jež se mu honí hlavou v den, kdy Británie zažívá největší protiválečný pochod v dějinách. Žijeme totiž ve světě, kdy možnost teroristického útoku ze strany fanatiků pře

Hlavní postavou nového románu Sofi Oksanen je mladá žena Norma Ross, která bydlí v helsinské bohémské čtvrti Kallio. Je osamělá, avšak osamělost je částečně dobrovolná. Jediným blízkým člověkem, a také jediným, kdo znal Normino tajemství, byla její matka Anita. Ta spáchala sebevraždu skokem pod metro… Po pohřbu kontaktuje Normu neznámý muž a přesvědčuje ji, že je i v jejím zájmu si s ním promluvit. Strhující thriller z pera známé finské spisovatelky.

Příběh ze současného Tokia se odehrává po setmění, během jediné noci. Kapitoly jsou napsány stylem filmového scénáře a u každé z nich je uveden přesný časový údaj. Dějová linie je pro autora typická, střídají se tu dva paralelní, navzájem se prolínající příběhy. Devatenáctiletá Mari, která umí čínsky, je kontaktována manažerkou hodinového hotelu, aby jí pomohla vyřešit případ brutálně zbité čínské prostitutky. A její sestra se vlivem tajemných sil ocitla v jakémsi nejasném a nebezpečném snu, v ohraničeném anonymním prostoru. V průběhu noci, ještě než přichází ráno, se věci dávají do pohybu.

Poslední Barnesova próza Roviny života spojuje – jak to u něj bývá zvykem – „to, co ještě nikdo nikdy nespojil“, aby po textech Žádný důvod k obavám a Vědomí konce vznikla další z jeho meditací dotýkajících se tématu smrti. V nejnovější autorově knize se prolíná téma fotografie a balónového létání a milostný příběh jednoho z prvních vzduchoplavců Freda Burnabyho a slavné francouzské herečky Sarah Bernhartové s velmi osobními úvahami nad ztrátou milované bytosti.

Když nemůžete půl roku usnout, okolní svět vám začne připadat jako nekonečný sen. Takových lidí moc není, ale mladý úspěšný úředník, který si říká Jack, je jedním z nich. Jeho život se změní, když potká Tylera Durdena – spolu založí první klub rváčů, místo, kde si může každý „vyměnit názor“ s druhým. Nejznámější román Chucka Palahniuka, zfilmovaný r. 1999 Davidem Fincherem, vychází v novém překladu.

Historický román je situován do albánských hor na začátku 20. století, ještě za dob monarchie. Hlavním tématem je krevní msta, vendeta. Román nabízí tři pohledy a tři vypravěče: mladého muže zavlečeného do vendety, který zabíjí a ví, že bude sám zavražděn, spisovatele, který je tu na svatební cestě, a místního úředníka, který má obrovský zájem, aby vendeta pokračovala, protože z toho profituje.

García Márquez napsal strhující příběhy, a příběh jeho vlastního života je stejně fascinující strhující. Znovu se ocitáme v magickém Macondu-Aracatace, kde malý Gabito vyrůstá u milovaného dědečka plukovníka, barvitém a vzrušujícím světě, známém z je ho pamětí Žít, abych mohl vyprávět, a především ze Sta roků samoty. Sledujeme školní léta osamělého, uzavřeného chlapce (to už se rozhodne stát se velkým spisovatelem, a tomu napříště podřizuje všechno), jeho svízelné novinářské začátky (kdy mu za je dno slovo platí pětník, a přespává na rolích papíru v tiskárně), první novinářské úspěchy, kariéru špičkového kolumbijského reportéra, odchod do Evropy a nuzování v Paříži a v Londýně První romány, vydávané ovšem v nicotných nákladech, a po nich Sto roků samoty knihu, která Márqueze donutila celý život dokazovat (úspěšně), že umí napsat i další stejně suverénní příběhy, a přes noc mu přinesla úspěch a světovou slávu, a po letech pak i Nobelovu cenu. Následně se pak prolínají jeho další knihy s příběhem muže velkého světa, který se stýká jako rovný s rovným s prezidenty a králi (a ti spíš usilují o jeho pozornost než on o jejich). Jeho mladistvý sen se splnil, a v literatuře se skutečně řadí mezi věčné autory, vedle Danteho, Cervantes e, Shakespeara a Hemingwaye; zároveň je to nejspíš jediný žijící spisovatel, jehož popularita se rovná fotbalistům nebo hvězdám pop music (a on svou legendu úspěšně podporuje). Tentokrát to ovšem není román, ale Márquezův životopis z pera profesora p ittsburské univerzity (vznikal celých 18 let a Gerald Martin udělal na 300 rozhovorů s členy jeho rodiny, spisovateli i politiky), s poznámkovým aparátem, jak se sluší na takovou publikaci, a nechybí tu ani rozbory Márquezových děl, které však knihu neúměrně nezatěžují a nijak jí neubírají na dramatičnosti. Márquezův životopis je stejně vzrušující četba jako jeho romány.

Prózy Anne Enrightové jsou pověstné ponurostí a nesmiřitelností, s níž prezentuje současné Irsko. Román se odehrává během několika týdnů života čtyřicátnice Veroniky, jež se musí vypořádat s nepříjemným úkolem - přivézt z Anglie do Irska mrtvé tělo bratra Liama, alkoholika, který spáchal sebevraždu na Brightonské pláži. Pro Veroniku není lehké vyrovnat se se smrtí milovaného bratra, mnohem hůře však zvládá vzpomínky, které jeho dobrovolný odchod ze světa vyvolal. Vzpomínky na dětství, kdy žila spolu s jedenácti sourozenci. Pro většinu dětí bývá dětství jakýmsi záchytným bodem, místem, ke kterému se mohou v myšlenkách vracet. Ne tak v případě Veroniky a jejích sourozenců. Pro ně je dětství velkou noční můrou; nešlo jen o předvídatelnou chudobu a skromné podmínky, ale především o nezájem, s nímž k nim matka přistupovala. Čekali bychom, že právě tíživá situace rodinu semkne, ale v případě Hegartyových to mělo přesně opačný efekt: ničeho se nedostávalo, ani materiálního zabezpečení, ani lásky. Nelze se pak divit, že nikdo ze sourozenců není bez následků - pijou, jsou nespokojeni v soukromém i pracovním životě, nevěří v boha, závidí si. Veronika si bohužel vybavuje i situace, kdy rodinný přítel sexuálně zneužíval jejího bratra. Její úsilí pochopit důvody bratrovy sebevraždy je nakonec korunováno úspěchem, jen díky němu se jí daří vyrovnat se s vlastní minulostí. ooo Anne Enrightová (1962) je autorkou čtyř románů. Vystudovala Trinity College a tvůrčí psaní na University of East Anglia. Za svůj poslední román získala r. 2007 prestižní Man Bookerovu cenu.