Odeon strana 36 z 73

V thrillerově laděném románu Delphine de Vigan Děti nade vše nahlédneme do dvou odlišných světů. V prvním kralují hvězdy internetu a mezi nimi hrdinka příběhu Mélanie, kterou vidina slávy a zisku pomalu vzdaluje od jejích nejbližších a reality vůbec. Ve druhém žije její protiklad Clara, dříč kriminalistického týmu, která je znepokojená zneužíváním dětí v digitálním prostoru. Sledujeme poutavý příběh, v němž hrají roli moderní fenomény doby, sociální sítě, virtuální realita, otisky každého z nás, a s jeho postavami s neklidem zjišťujeme, že se za ně platí vysoká cena. Autorka překvapivě zavede čtenáře i do nedaleké budoucnosti po roce 2030. Jaká asi bude?

Monumentální závěrečný díl hexalogie Můj boj nazvaný příznačně Konec. Karl Ove Knausgard definitivně a nemilosrdně bilancuje a ukazuje nám, jak „nebýt spisovatelem“. Ale aby toho nebylo málo, střední část tohoto svazku tvoří čtyřsetstránkový esej o Adolfu Hitlerovi.

Prozaická prvotina americké básnířky je silnou výpovědí o naší současnosti, kterou pohání a formuje náladový svět sociálních médií – ona hyperrealita, zakusující se do vlastního ocasu, jež svou demokratizací hlasů ve veřejném prostoru, relativizací a vyprázdněností pojmů ovlivňuje události ve skutečném světě. Kniha je rozdělená na dvě části, které jsou svým zaměřením diametrálně odlišné, kladou proti sobě svět reálný a virtuální. Ve skutečnosti představují jin a jang, spojené nádoby, dvě strany jedné mince. Ta první líčí život a myšlenky hlavní hrdinky, kterou bychom nejspíš označili nálepkou influencerka. Jsou to střípky skutečných událostí, jejich reflexe v nových médiích a úvahy, jimiž hrdinka komentuje dění kolem sebe. Ve druhé části se perspektiva mění: sestra hrdinky čeká dítě postižené Proteovým syndromem, které nemá šanci na dlouhodobé přežití. Vše se smrskne na nemocniční pokoj, na hluboké prožívání přítomnosti, snahu zachytit, vnímat a do paměti vtisknout každou vteřinu. To vše nám zprostředkovávají citlivé niterné postřehy, tolik kontrastující s přepjatou bombastičností hrdinčina virtuálního světa.

Poltergeist je hlasitý paranormální jev, duch domu, který se projevuje nevysvětlitelnými přesuny nábytku, šramotem za zdí či samovolnými explozemi. Živí se strachem a samotou, úzkostí a izolací. Titulní figura a nevyjádřený subjekt páté básnické sbírky Martina Pocha terorizuje nic netušící obyvatele, zanechává po sobě hmatatelné stopy, které mohou být pozůstatkem manželské hádky, živelné katastrofy i smrtelného zápasu, ale zejména vyjadřuje zapomenutou souvislost, kterou pochopíme ve chvíli, kdy se poltergeist ukáže v zrcadle. Zřejmě nejtemnější autorova sbírka zasazuje poezii do romantizujících žánrových rámců béčkového hororu, sci-fi a sociální balady ve čtyřech navazujících oddílech věnovaných dětství, manželství, stáří a smrti. Především je to poezie jako otázka: Jsi to ty, to za zdí? Ukaž se, půjdeme na karneval. – Ale já ještě nechci umřít!

Hyena se zlověstně pochechtává ve stínu svých blízkých. Cení ostré tesáky a vyhlíží další bytost, kterou by mohla ohodnotit a zchladit si na ní žáhu. Hyena se hrbí nad každodenním kalichem hořkosti a slastně nasává to jediné, co ji dokáže opravdu ukojit - alkohol. To vše v přesvědčení, že plnými náručemi rozdává lásku. City, kterých si nikdo neváží. Hyena trpělivě číhá, aby zardousila i poslední zbytky svých životních příležitostí. Hyena je magický, naturalistický, barbarský a hluboce (ne)lidský příběh pětapadesátiletého kybernetika Adama, jehož existence je jedna obrovská otevřená rána. Přetékající nenaplněnou touhou. Hyena je románové podobenstvím o rozsévání nenávisti ve jménu hledání lásky.

Paříž 1885: Georgese Duroye, bývalého vojáka a toho času zaměstnance na dráze, trápí nedostatek peněz, chudoba a bezmoc. Vše se mění ze dne na den, když mu kamarád z vojny dohodí místo v novinách – z nýmanda se stane uznávaný novinář. Díky známým pozná Duroy, přezdívaný Miláček, pár zazobanců z místní smetánky a získá svou první milenku, paní de Marelle. Vzápětí se však žení z ryzího kalkulu – nebere si tu, kterou miluje, ale bohatou vdovu po kamarádovi. Se svatbou si zvolí i nové, vznešenější jméno, s postavením a penězi vzrostou i nároky. Satirický román má skvělou atmosféru, která nás vrací do doby, kdy se společenská smetánka vozila v drožkách a z venkovana se mohl stát lev salonů. Maupassant ve svém díle představuje sobeckého a sebestředného jedince, který touží po slávě, uznání, moci, penězích a úspěchu u žen. Miláček je nevyléčitelný sukničkář, prototyp průměrného člověka jdoucího přes mrtvoly.

Vůdce mladých londýnských násilníků Alex tráví většinu svého času konzumací drog, přepadáním bezbranných obětí a poslechem Beethovenovy hudby. Pak je však zatčen a donucen podstoupit "terapeutický" experiment, který si v mnohém nezadá s krutostí jeho chuligánské minulosti. Přemíra násilných scén však není v Burgessově díle prvkem samoúčelným, lacině provokativním - tvoří pevnou součást vyprávění, které je stejně strhující jako originální. Filmová podoba díla v režii Stanleyho Kubricka toto kultovní dílo jen podtrhuje.

Honoré de Balzac (1799–1850), jeden z nejznámějších francouzských spisovatelů, se proslavil zejména obřím literárním dílem Lidská komedie (1842), v němž se snažil postihnout všechny aspekty života Francie v ponapoleonské době. V deseti povídkách z let 1830–1835 využívá autor témata typická pro tehdy oblíbenou literaturu: nesmrtelnost, smlouva s ďáblem, elixír mládí. Je ironický, vyzývavý, místy rouhačský, filozofuje nad unikajícím smyslem života, krutě se vysmívá poměrům panujícím ve „slušné“ společnosti, děsí svou schopností nahlédnout do temných stránek lidské duše… Většina z těchto povídek v překladu Dany Melanové vychází v češtině poprvé.

Nové vydanie výberu z poviedok A. P. Čechova dokazuje, že záujem o ruskú klasiku, najmä z obdobia 19. storočia, neutícha. Čechov krátko pred smrťou napísal: Moje diela budú čítať nanajvýš sedem rokov po mojom skone. Od smrti veľkého majstra slova a iskrivého humoru, lekára, ktorý súcitil s jednoduchým človekom a svoju empatiu vedel umne pretaviť do príbehu, však uplynulo vyše sto rokov a jeho knihy a hry podnes čítajú na celom svete. Človek sa totiž stáročiami málo mení, menia sa iba kulisy, ktoré ho obklopujú. Aj dnes sa vie ženatý sukničkár bláznivo zaľúbiť do vydatej ženy (Dáma so psíkom), aj dnes poznáme uniformovaných chlapíkov s nesmierne ohybnou chrbticou (Chameleón) či nešťastníkov plných úzkostí a strachov, ktorí by komandovali celý svet, keby na to mali príležitosť (Človek vo futráli). Každá z poviedok zaradených do výberu je malým literárnym klenotom, lahôdkou, ktorú si treba vedieť vychutnať. Vtipný doslov k výberu poviedok napísala Mária Kusá. Z ruských originálov A. P. Čechov: Izbrannyje sočinenija v dvuch tomach (Chudožestvennaja literatura, Moskva 1979) preložili Viera Bosáková, Vladimír Čerevka, Ružena Dúbravová, Nataša Ďurinová, Ivan Izakovič, Elena Krišková, Dana Lehutová, Viera Marušiaková, Ivan Slimák, Naďa Szabová, Magda Takáčová.

Bea s pětiletou Agnes žije v přelidněném Městě zahlceném smogem. Agnes trpí úporným kašlem a chřadne Bee před očima. Znečištění vzduchu přesáhlo únosnou mez, ale zdravotní problémy s tím související už nikdo neřeší. Kam totiž jinam jít, když kromě Města existuje už jen Divočina, poslední pás divoké přírody? Jedinou nadějí je ale změna prostředí, a proto se Bea odhodlá k extrémnímu řešení – tím je účast ve výzkumu, který má zjistit, zda lidé mohou žít v divoké přírodě, aniž by po nich zůstávaly nevratné stopy. Nová Divočina předkládá apokalyptickou vizi světa vychýleného z rovnováhy, který se potýká s následky klimatické změny a přelidněnosti. Zároveň je empatickou studií vztahu matky a dcery za vyhraněných okolností a fungování lidské povahy v podmínkách, kdy jde o přežití.

Štyridsiatnikovi Faustovi sa rozpadne dlhoročný vzťah, a tak sa vracia do hôr, ktoré mu prirástli k srdcu už v detstve. Dávno pred ním ušla z Milána do malého alpského strediska aj Babette a navrhne mu prácu kuchára v jej reštaurácii. Práve tam ho zaujme čašníčka Silvie. Mladá žena ešte nevie, či je Fontana Fredda len útočiskom na jednu zimu, alebo miestom na život. Fausto spozná aj Santorsa, chlapa, ktorý o horách veľa vie a ako všetci tamojší muži aj veľa pije. Bývalý poľovník si rýchlo obľúbi nového návštevníka, lebo dokáže bez slova kráčať ako pravý horal. Fausto celé dni varí pre vodičov ratrakov, upravujúcich lyžiarske zjazdovky, v lete zas pre drevorubačov, ktorí napĺňajú lesy vôňou narezaných kmeňov. Znovu objavuje malé radosti, telesné túžby aj odpustenie. Fausto nevie, či existuje miesto na šťastný život, ale tuší, že je presne tam, kde má byť. Paolo Cognetti prináša jasný pohľad na ľudské vzťahy v ich neustálom dialógu s prírodou, na ich zranenia, zlyhania, vnútorný nepokoj, ktorý ich nabáda k útekom aj k návratom. Jeho postavy nám pripadajú ako hŕstka priateľov, ktorých poznáme odjakživa. Možno preto máme pri živých stranách tejto knihy pocit, že sa nám v nich zrkadlí vlastný život. Z talianskeho originálu La felicita del lupo (Einaudi, Torino 2021) preložil František Hruška.

Príbeh mladého Nicholasa Urfeho sa vo veľkej miere odohráva na gréckom ostrove Fraxos, kde prijal miesto učiteľa na chlapčenskej internátnej škole. Nuda a pocit odlúčenia, ktoré ho na ostrove denne sprevádzajú, v ňom prehĺbia pocit osamelosti. Zo rastúcej depresie ho vytrhne až náhodné stretnutie s miestnym usadlíkom. Ten ho očarí svojou osobnosťou, ale postupne vpletie Nicholasa do zvláštnej psychologickej hry. Stiera sa v nej rozdiel medzi realitou a fantáziou a Nicholas pochopí, že nebojuje len o zdravý rozum, ale aj o holý život. Z anglického originálu The Magus (Vintage, London 2004) preložil Jozef Kot.

Psaní strojem na děrné štítky má v nové sbírce Radka Malého nejen svůj formální půvab a neslouží jen jako záznam pozoruhodného tvůrčího procesu, ale také ustavuje svá pravidla, kouzla a omezení. Ta se odrazila v rázu a atmosféře Básní na děrné štítky, které zachycují s lehce absurdním nádechem uchvácený a uchvacující souboj s nimi: kdykoli nadreálné a surreálné na okamžik odpočívá, vlichocuje se neúprosná realita. Intimní příběh, skrytý roztroušeně uvnitř, může být polknut světem imaginace nebo jej smí čtenář v jednotlivých básních stopovat.

Těžko bychom hledali čtenáře, který by už od dětských let neznal – většinou ovšem v úpravách či převyprávěních – jádro tohoto klasického díla anglické literatury. A kolik nejrůznějších robinsonád se inspirovalo během staletí Defoeovým barvitým líčením, které vzniklo v roce 1719. Příběh „zvláštních podivuhodných dobrodružství námořníka z Yorku“ přesahuje svou éru: čteme ho jako nesmrtelný příběh o lidské odvaze, nezdolnosti i zvídavosti. Do češtiny byl Robinson Crusoe přeložen poprvé již roku 1797, důvěryhodný překlad však vyšel až o století později a novější verze pocházejí z let 1920 a 1933. Českému čtenáři se nyní dostává do rukou nový moderní překlad Martina Pokorného.

Ve svém čtyřiadevadesátém roce se autor několika desítek divadelních her, románů, memoárománů a filmových scénářů Pavel Kohout rozhodne pod „anonymním pseudonymem“ Pako naskočit znovu do nekončícího štafetového závodu – už se čtvrtou generací literátů a čtenářů doma i ve světě. Zvolí k tomu náročnou „svěrací kazajku“ dramatických i anekdotických monologů, které se vážou ke každému z roků jeho života, a esemeskově stručných poznámek, které doplňují každý text a současně mapují lidský, občanský, umělecký i osobní stav autora Letorostů samomluv v dané době.

Vyprávění přesvědčeného nacisty a důstojníka SS Maximiliena Aueho nás provede několika různými dějišti druhé světové války, na frontu, do okupovaných oblastí i do zázemí. Text je koncipován jako Aueho fiktivní memoáry sepsané dlouho po válce; Aue se v nich neobhajuje, nýbrž se snaží po svém vysvětlit, jak a proč funguje jedno malé kolečko v příšerné smrtící mašinérii. Za svůj monumentální exkurz do duše malé ryby mezi válečnými zločinci získal Jonathan Littell r. 2006 Velkou cenu Francouzské akademie a prestižní Goncourtovu cenu.